Katedrála
Zdeněk Mahler
Literatura faktu o historii budování svatovítské katedrály, zamýšlená jako letmý přehled ke sporu o vlastnictví stavby. Esejisticky pojatá knížka vznikla při příležitosti 650. výročí položení základního kamene k chrámu sv. Víta. Zároveň se touto prací autor vyjádřil ke sporům, které probíhaly ve společnosti o vlastnictví katedrály. Z. Mahler vidí jednoznačně tento klenot gotické architektury jako majetek národa a lidu. Svým esejem připomíná historii vzniku katedrály a její osudy v průběhu následujících staletí. Jeho ohlédnutí je tak i stručným a zajímavým shrnutím české historie od Karla IV. až po 20. století. Knížka obsahuje emotivní náboj, vzbuzující národní hrdost a vlastenecké cítění. ... celý text
Přidat komentář
Klasický Mahler, nikoli historik ale fabulátor a pohádkář... Kniha není plná fakt, ale Mahlerových představ a domněnek, často založených na údajích nepochopených či silně zjednodušených, případně úplně vymyšlených. Jako literatura je to samozřejmě silné, pravdu v tom ale rozhodně hledat nelze... Bohužel přesně tohle je něco, co "literatuře faktu" moc neumím odpustit.
Tento stručný, ale hodnotný průřez událostí souvisejících se stavbou a celou historií katedrály Sv.Víta, Sv.Václava a Sv.Vojtěcha přináší informace spojené nejenom s jejím založením, počínaje výstavbou rotundy Sv.Víta knížetem Václavem, až do konce 20. století, ale také jejím plundrováním, rabováním, znesvěcováním a ničením v různých dobách naší minulosti na pozadí mocenských a politických bojů a válek, jak světských tak církevních, které málokdy přinesou něco dobrého. Je paradoxní, že člověk je schopen vytvořit neuvěřitelná, překrásná díla a zároveň dokáže tyto skvosty bez zaváhání barbarsky zničit, čehož bohužel musela být naše nejslavnější katedrála němým svědkem :-(
Malá knížka, která přehledným způsobem popisuje počátky katedrály na Pražském hradě až po současnost. Máte chuť vyrazit na Hrad s touto knihou v ruce.
Nezaměnitelným způsobem napsané shrnutí historie katedrály sv. Víta. Dnes už jsou některé informace překonané, ale celkový dojem a závěry z knihy vyplývající jsou stále platné. Z. Mahler uměl své názory prezentovat dechberoucím způsobem a kniha je napsaná úplně stejným stylem.
Určitě jsem se dozvěděla hodně nových věcí, jiné si oživila. Z. Mahler je skvělý vypravěč. Ale nevyhovoval mi téměř jednolitý text, velmi málo rozčleněný. Pokud jsem se chtěla k nějaké informaci vrátit, bylo obtížnější ji nalézt. Chybělo mi i častější datování. A druhá věc - v určitých částech textu nebylo zcela zřejmé, kdy se autor přemístil z oblasti faktů do říše legend, fantazie a hypotéz.
Ještě přidám dvě ukázky z knihy:
Poté, co císař prohlásil Habsburky věčnými dědici českého království (zákonem v němčině, kterou ustanovil jako úřední jazyk), přenesl své panovnické sídlo natrvalo do Vídně (odvezl i korunovační klenoty do své šackomory - kapitulu, která se ověnčila přívlastkem "vždy věrná", sice vázaly dávné regule Karla IV. a papežská bula o nedotknutelnosti a neměnném umístění koruny sv. Václava, ale neprotestovala ani slovem, natož klatbou - Praze tím byl přisouzen periferní význam, Čechy měly poklesnout na provincii, vzdorný národ byl vytlačen z velkých dějin, dopřána mu jenom všednodennost, své panovníky po celá pokolení ani neznal. Když na konci třicetileté války, která zahájena Bílou horou přerostla v evropské střetnutí katolického a protestantského tábora, v němž Čechy byly postiženy co křižovatka armád a časté bojiště, konečně zaznělo ve svatovítské katedrále mírové Te Deum (švédská soldateska zde ještě stačila bustám na triforiu a náhrobním reliefům zurážet nosy a osekat údy - na odchodu přibrala milionové hodnoty z Rudolfových uměleckých sbírek), zbyly z království jen zpustlé, vylidněné kraje - po drancování a masakrech klesl počet obyvatel na necelý jeden milion.
...
V bigotní monarchii, za rekatolizační éry se ovšem myšlení a mínění nepovažovalo za soukromou záležitost, každý musel vykazovat, jest-li a nakolik osvědčuje pravou víru. Z arcibiskupství byla nařízena síť komisí, které evidovaly a soustavně hlásily vývoj zbožnosti: v seznamech farníků se rozlišovalo několik kategorií, od nadějných jedinců přes podezřelé živly až po nenapravitelné případy - mnoho stížností pranýřovalo vlažnost ("nahlédne do svatyně jen jako pes do kuchyně", "dřív se pokloní dívce než oltáři", "klábosili před chrámem, až je rychtář musel zahnat dovnitř žilou", "neúčastnili se průvodu o Božím těle, ani okna neozdobili" - v sousedství katedrály bylo nutno zrušit dvě hospody, neboť krčmáři nerespektovali zákaz čepovat v době mší) - zpověď se stala klíčovou povinností, všichni obdrželi zpovědní lístky, na kterých kněz stvrzoval, zda se vyznali i ze skrytých skutků (pokud se vyskytli faráři, kteří lístky za úplatu falšovali, byli souzeni samým arcibiskupem - stalo se tak třeba Vavřinci Nižborskému léta Páně 1631, kat ho na popravišti za katedrálou zbavil sutany a po světsku mu srubl hlavu). Církev se ovšem snažila i předložit nové hodnoty, vytvořila rejstřík přitažlivých akcí, schopných získat vědomí lidí: jezuité (zpovědníci mocných, vč. císaře) se soustředili hlavně na školství, na mládež, pořádali oslnivé didaktické podniky, pašijová divadelní představení, prosadili četné liturgické svátky a slavnosti - z jejich podnětů se odvinula vlna poutí, každoročně se z katedrály sv. Víta vydávalo přes strahovský a břevnovský klášter děkovné procesí na Bílou horu, pod korouhvemi ovíván kadidlem a za sborového zpěvu byl nesen obraz Panenky Marie...S
Nedávám často ukázky z knih, ale tyto dva úryvky mi přišly skvělé. Obzlášť ten druhý je fascinující.
Odpolední čtení - historická esej, která na pozadí celé české historie klade důraz na naší pražskou katedrálu. Mnoho nových zajímavostí a podnětů. Především k pěkně stravitelnému podání historie a také trochu poetické náladě bych určitě doporučoval jako povinnou četbu do škol. Škola hrou.
Miluji strohý Mahlerův styl, u katedrály to sedí ještě víc. Prostě naše historie viděná přes budování katedrály. S knihou v ruce bych si ráda katedrálu prošla.
České dějiny "očima" katedrály. Při čtení tohoto textu jsem ve zkratce prožila celou českou historii, chvílemi jsem cítila hrdost, jindy to bylo spíše k pláči, občas se tam mihlo i zadostiučinění. Překvapilo mě, co všechno si katedrála "prožila", nebo kolikrát cestovaly české korunovační klenoty. Moc pěkné čtení.
Autorovy další knížky
2011 | Muž, který přežil Lidice |
2007 | Ano, Masaryk |
2003 | Katedrála |
2011 | Nokturno |
1998 | Spirituál bílého muže aneb Dvořák v Americe |
Nadherna kniha. Obdivuji lidi, kteri maji hluboke znalosti v mnoha umeleckych a vedeckych oborech, kteri vladnou mimoradnymi znalostmi a jsou schopni je predavat ctenarum. Takovym clovekem byl i Z. Mahler. Opet jsem se dozvedela informace, o kterych jsem nemela tuseni, o tom, jak historie ovlivnovala tisiciletou stavbu teto katedraly, jake zasadni okamziky ceskych dejin se v ni odehravali. Autor pouziva fakta, ale spojuje je s legendami a myty a to dela z jeho knih opravdove zazitky. Jsem nadsena. Doporucuji shlednout i dokument, kde vse i uvidite.