Populární knihy
/ všech 21 knih
Nové komentáře u knih Zdeněk Mahler
Nekamenujte proroky
„Představení Bedřicha Smetany si v podání pana Mahlera zaslouží velký potlesk. Odvíjí se ve svižném tempu. Tóny v moll se střídají s těmi v dur tak, jak to v životě bývá. Pěknou kulisu tvoří množství otištěných dokumentů a fotografií.“... celý text
— Lenka4
Nekamenujte proroky
„Perfektní kniha.“
— Kabuky
Sbohem, můj krásný plameni
„Vynikající čtení.“
— Kabuky
Nekamenujte proroky
„Předchozí komentáře to vyjádřily za mne, takže jen doplním, že je velká škoda, že kniha vynikajícího vypravěče a (především) hudebního historika je tak málo čtená (holt nikdo není doma prorokem a asi Smetanův život moc lidí u nás vlastně nezajímá...).
Přitom je to knížka velmi útlá, čtivá, téměř napínavá (jen těch "malých českých válek" brzdících rozlet a rozvoj na domácí půdě a otravujících ovzduší tak, že mnozí géniové prostě raději, ovšem ve skutečnosti velice neradi, zvolili exil a udělali díru do světa jinde). Krom nepříjemností na národní půdě si Smetana "užil" i nemálo strastí se svými dvěma manželkami a ženy mu vlastně byly osudné - syfilis si vybrala svou strašlivou daň do posledního kousíčku těla, dechu a zejména ducha.
Velmi jsem ocenila téměř každoroční vsuvky s uvedením nejdůležitějších událostí ze všech sfér (objevy, vynálezy, umění...) z celého světa (ke konci sice tyto vsuvky obsahovaly dle mého zbytečně i shrnutí Smetanova roku, o čemž se autor rozpisoval těsně před tím, a nebyly proto tak nesmírně zajímavé jako dříve). Pouze jednou mi zatrnulo, když informace zněla, že z "kakaových bobů se vyrobila droga kokain" (s. 69), nu, kdyby to tak bylo, tak už bychom asi neměli čokoládu...
Líbila se mi také vyváženost podrobností životopisu - od dětství po dospělost, nic neupozaděno, ani zbytečně dlouze nerozebíráno.
Četla jsem poslední vydání Sláfky, kde se mi moc líbila i výprava - stránky uvádí notová osnova s houslovým klíčem a kresbička klavíru. Škoda, že je osnova ale prázdná, pár notiček ze Smetanova díla by tomu teprve dodalo šmrnc.
Pozn.: Škoda, že hned první komentující zvolil chybně neodpovídající hodnocení, místo pěti hvězdiček jedinou, což velice kazí celkové hodnocení knihy. Naneštěstí tu uživatel na DK už deset let nebyl, takže asi neopraví...“... celý text
— soukroma
Spirituál bílého muže aneb Dvořák v Americe
„Dvořák alias Dvoržak, Divorcechack, Boraks... nesnadné jméno k zapamatování v cizině, pokud získáte proslulost. A nesnadná doba. Hudebník, průkopnický skladatel Dvořákova formátu to neměl vůbec lehké, podobně jako to neměl lehké Mozart se svou pokrokovou tvorbou v zatuchlé monarchii. Čas plynul pomaleji (cestování lodí přes oceán), společnost však byla na prahu velkých změn, aniž to mnozí vůbec tušili, a do toho zněly Dvořákovy rozverné Slovanské tance, fanfáry, symfonie, ušlechtilá melodičnost Stabat mater... láska k vlasti jej vrátila domů a vlastenecké náměty promítal i do své tvorby. I když do Novosvětské, pro mnohé nejvýraznější Dvořákův výstup z americké anabáze, naopak vhodně zakomponoval černošskou hudbu. Dvořák přitom oslovil národy v různých zemích, naštěstí však následoval své srdce a zůstal nám doma, což se vždy nestávalo, jak ukazuje případ Myslivečkův Il divino Boemo, nebo Jana Kubelíka, který se z Ameriky domů sice vrátil, ale až poměrně krátce před svou smrtí.
Nemohla jsem, coby kdysi studentka klasické hudby, minout Mahlerův Spirituál o Dvořákovi. Spirituál je duchovní, teskná píseň amerických černochů a Mahler tak příhodně nazval své beletristické zpracování Dvořákova života v Americe. Opozici hudebních teoretiků ohledně zkreslování faktů chápu, na druhou stranu muzikolog Mahler dosáhl přiblížení Dvořákova života i díla širší veřejnosti, než by bývalo možné u vysoce odborné publikace postavené na strohých faktech s hromadou letopočtů, míst, názvů a odborných termínů. Formát faction mě proto neuráží, jsou jiná odborná díla pro čtenáře muzikology. A že si popularizaci tento hudební velikán zaslouží. Vždyť to byla právě Dvořákova Novosvětská, která provázela první kroky kosmonautů Neil Armstronga a Buzz Aldrina po měsíční poušti. Dvořák musel být velmi zajímavý člověk, odhlédneme-li od jeho hudebního nadání a tvorby. Kdo by bral s sebou na procházky svého ptáčka - drozda v kleci? Ještě že se vzepřel svému osudu řeznického synka, a ještě že jeho otec potenciál svého syna nakonec podpořil. No jo, a ještě že se oženil s Annou, dcerou hraběte z Kounic, která Dvořákovy kroky nasměrovala k Johannesu Bramhsovi, jenž Dvořákovi v začátcích významně pomohl, nebo do Ameriky
Z počátku bral Mistr s sebou na vycházky i svého drozda:
Mistře kam s tou klecí? povykovali dědkové z verandy.
Nesu Pepíka do lesa ať se přiučí něco novýho.
Zavěsil klec na suk:
Poslechni si, Josefe, tu žluvu to je panečku flétnista!"“... celý text
— Rihatama
Zdeněk Mahler knihy
Štítky z knih
eseje Indie Anglie druhá světová válka (1939–1945) Praha New York humor zfilmováno umělci Lidice
Mahler je 28x v oblíbených.