Ke dnu
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482891/bmid_ke-dnu-nFC-482891.png
4
964
964
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.... celý text
Přidat komentář
Knížka nemá zvláštní děj, popisuje prostě osudy lidí v jednom městečku na konci listopadu. Atmosféra je taková ponurá, mrazivá, postavy jsou zvláštní, řekla bych skoro divné, něčím poznamenané. Přesto mě knížka dokázala zaujmout.
Zpočátku mírné zklamání. První část příběhu, i když popisuje dramatické události, nedokáže tolik zaujmout. Některé postavy jsou si příliš podobné, zaměnitelné a pletou se. Skokové zlepšení v druhé části už pak autorka naštěstí udrží až do konce. Atmosféra již není tak neopakovatelně zvláštní jako v prvotině, ale opět přece jen výjimečná je. Vyprávěním se míhá naznačené nebezpečí, které tam někde venku číhá a obchází. Tajemství a možná i nadpřirozeno, které podněcuje představivost. V kontrastu s tím jsou vykresleny běžné a přízemní starosti jednotlivých postav, které chtějí najít aspoň kousek štěstí samy pro sebe. Nejdůležitější ze všeho jsou možná věci, o kterých ti, co vědí, nemluví. Ticho a zaryté mlčení. Tísnivé.
Velmi rozvláčnělé. Dopodrobna popisované, co kdo dělá. Mám smíšené pocity. Knížky od Petry Nachtmannové jsou mi bližší, protože mají děj a jsou v určitém tempu.
Ano, stálo to za to, ale žádná velká pecka... Ze začátku mě příběh nebavil, nemohla jsem se začíst, autorka mě naštvala hned na začátku osudem jedné z postav :) a celé mi to připadalo jako drbárna z maloměsta... Čtenář musí být ve střehu kvůli množství postav a střídání jednotlivých dějových linek, to mi ale nevadí, spíš naopak. Autorka umí skvěle popsat prostředí, při čtení opravdu cítíte mlhu kolem sebe a mokro pod nohama. Děj časem dostal spád a objevil se ten známý pocit zvědavosti... jak to dopadne? No a dopadlo. U této knihy mi dost vadí ta otevřenost konce, postavy se nikam nevyvinuly, celé "řešení" zabralo pár stran a je konec... Nechci spoilerovat, nebudu to víc rozvádět. Do tmy jsem hodnotila 4 hvězdami, Ke dnu je v závěsu, dávám tři. Knihy Anny Bolavé mě zaujaly, chápu ocenění Do tmy Magnesia Litera, ale nenominace Hany od Morštajnové oproti nominaci Ke dnu je směšné. Kniha "Ke dnu" splnila účel, vtáhla mě do příběhu, vypnula jsem mozek a myslela jen na postavy z knihy, ale to je tak všechno... Nic zásadního si neodnáším. Jen doufám, že autorka opět volně naváže a dozvím se osud některé z dalších postav, Áňa se neopouštěla lehce ;)
Tak si říkám, že autorka buď žije v jiném světě, nebo má potřebu pokroucených hrdinů jako Poirot mrtvol... gradace až prvoplánová. Body nahoru za Áňu, dolů za nemocnici, oko na stromě a smrt u pásu...
Tak trochu smíšené pocity. Byly momenty, kdy mě děj plně vtáhl a pak najednou jako bych byla ztracená. Rozhodně se mi více líbilo “Do tmy”.
Anna Bolavá mě donutila jít v chladu, v mlze a nepozorována sledovat osudy lidí z knihy Ke dnu. Jak název napovídá, hlavní hrdinové si moc veselí neužijí. Je to špatné, když se míří ke dnu, ale zase je ještě šance odrazit se. Hezky napsané.
Ty naše mladé spisovatelky jsou fakt moc dobré.
Konec listopadu a začátek adventu a všude přítomná mlha,které přivodí tu správnou ponurejší atmosféru. Každá postava a postavička si prožívá svůj vnitřní boj. Autorka skvěle popisuje postavy i prostředí. Kniha mi naprosto sedla.
"Do tmy" bylo méně dějové, s méně postavami - alespoň si to tak vybavuji, jako nekončící sled skoro halucinogenních obrazů a zážitků poněkud podivínské hlavní hrdinky. Přesto jsem se nemohla odtrhnout. Takže od "Ke dnu" už vůbec ne! - a strašně mě mrzelo, když mi zbývalo pár posledních stránek. Vpily se mi pod kůži postavy, pohledy do jejich psychiky, jejich soužití s ostatními... Nádherně napsáno. Neumím ani vystihnout, čím vším mě kniha tak silně vtáhla. Nominuji na Knihu roku.
Četlo se to jedním dechem, ale přece jen těch příběhů bylo někdy až moc, takže to působilo příliš fragmentárně. Líbil by se mi hlubší vhled do příběhu Anny.
Tohle neni kniha ani autorka pro každého. Do tmy se mi sice libila vic,ale i tahle kniha me chytla do sparu mlhy a mocalu. Je napsána originálně, popisy míst jsou tak sugestivní, reálné, tajuplné. Otevřená místa mě bavila, prostě jako by příběh žil vlastním životem. Ponurou atmosféru by se dalo ždímat. Za me super!
Na to, jak moc mne bavila autorčina předchozí kniha, musím říct, že jsem z tohoto románu bohužel poněkud zklamaná. To, co jsem obdivovala a hltala na knize "Do tmy", jsem očekávala a hledala i zde, ale bohužel nenašla. Zatímco v předchozí knize byla dějová linka spíše upozaděna a autorka se více věnovala atmosféře a jejímu poetickému, lyrickému vyznění, zde je to naopak. A mne to bohužel vůbec nesedělo, což mne moc mrzí, protože jsem se na knihu moc těšila a měla od ní velmi vysoká očekávání. :-(
Z počátku jsem myslela, že knihu odložím - asi u mě nebyl ten správný čas na tak chmurný děj. Poté jsem se lépe zorientovala v postavách a jejich vzájemných vztazích/příbězích a kniha mne vtáhla do děje, musela jsem znát konec, vysvětlení.
Ponuré až mrazivé, ale přitom tak obyčejné, nijaké. Autorka mne mile překvapila:-)
Tolik nešťastných a pokřivených lidí a jejich prolínajících se osudů...... Svým způsobem působili ještě depresivněji než hrdinka knihy Do tmy, ale zase se autorce podařilo mne vtáhnout mne mezi ně a s napětím sledovat, kam až dojdou a jestli se alespoň někomu podaří z toho psychického močálu dostat na pevnou zem. Nějaké pozitivní náznaky se sice u Jardy a Hanky objevily, ale konec zůstal hodně otevřený a tak si říkám - nebude ještě další volné pokračování ?
Perfektně napsané prolínání příběhů. Stejně jako první kniha mě zaujal nevšední děj a jsem ráda, že to skončilo optimisticky. Přišlo mi, že je zde zachyceno - každému spravedlivým dílem a každý strůjce svého štěstí.
Četla jsem Do tmy, což mi přišlo jako ještě větší psycho, ale i Ke dnu jsem přečetla jedním dechem a vřele doporučuju. Doporučení se netýká těhotných a citlivých osob.
Stejně jako Do tmy byla i tato kniha výborným čtením. Propojením osudů několika postav se mi zdál příběh čtivější a pestřejší než Do tmy, ale pochmurný a depresivní obraz maloměsta a jeho obyvatel zůstává všudypřítomný. Jen snad postava Jardy se zdá alespoň trochu "normální". Taky mám pocit, že vždy, když narazím na vodňanské kuře, tak si vybavím drůbežářské závody z této knihy. O "strachovické" nemocnici už ani nemluvím ;-)
Jako volné pokračování musím knihu srovnat s předchozím titulem Do tmy. Ke dnu je ve všech směrech slabší, přesto stále čitelná kniha. To, co mě uchvátilo na první knize, byl ten pohled do úplné niternosti hlavní postavy. Ke dnu dělá něco podobného s jednou z hlavních postav, avšak je to neskutečně nudné a ploché. Ona postava ostatně je nudná, plochá a nezajímavá. Některé vedlejší postavy, jako například novinář a jeho teta, jsou odbyté a otravné. Vlastně se mi v románu líbily jen dvě postavy, malá dívka, která si žije ve svém světě, a její matka, jež se dennodenně lopotí u pásu. Jejich příběh je uchopitelný, zajímavý a člověka dojme. Také vztah matky a dcery má náboj a je umě vygradován. Bohužel to je vše, co mě v této knize bavilo. Rozhodně Do tmy nesahá ani po kotníky.
Knihu jsem dočetla včera a mám z ní tak trochu smíšené pocity. Nejprve jsem si myslela, že se jedná o detektivku (i proto jsem si knihu pořídila, zbožńuji detektivky), záhy jsem ale zjistila, že tomu bude trochu jinak. Nicméně nebyla jsem zklamaná. Líbila se mi pochmurná atmosféra, která prostupovala celým příběhem a zaujaly mě i pohnuté osudy hlavních hrdinů, kterých je v knize hned několik. Nejvíce mě zaujala postava Milady, její vykreslení mi přišlo naprosto geniální, i když mi často byla svým chováním až protivná. Možná má domnělá vražda daleko hlubší význam, třeba jsme tak nějak všichni "vrahem" něčeho, jako je Milada téměř vrahem své dcery nebo Diviš strůjcem Miluščina neštěstí. Nakonec dávám 4 hvězdičky a nechávám autorce prostor k tomu, aby mě ještě více uhranula.
Štítky knihy
česká literatura tajemství maloměšťáctví vztahy psychické problémy psychická traumata jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Nemůžu se zbavit dojmu, že autorka má velký talent, ale spíš v rovině přiléhavého netriviálního popisu konkrétních situací, myšlenek, emocí, míst, charakterů. Jako celek se to vždycky tak nějak rozpadá, mizí tah na branku. :-(