Ke dnu
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482891/bmid_ke-dnu-nFC-482891.png
4
964
964
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.... celý text
Přidat komentář
Ačkoliv dokážu ocenit magický realismus, tak jsem po delším přemýšlení dospěla k závěru, že jsem z knížky (docela silně) zklamaná. Spousta postav je tam k ničemu, takzvaně jenom proto, aby se jim staly špatné věci, ale ony samy díky tomu žádnou změnou neprojdou, jejich katarze se nedostaví (jako příklad za všechny bych uvedla doktora a jeho milenku), jejich příběh to vlastně nebyl. A dost možná to nebyl ničí příběh. A nebo byl, ale nesmyslný. A nebo jsem to vůbec nepochopila, to je taky vždycky možné.
Četbu jsem si umocnil tím, že jsem ji začal týden před adventem a to ještě při příchodu mlh.
Všechny dějové linky jsou vedeny ve stylu " co se má pokazit, to se určitě pokazí a to ještě není konec" a "co se má rozbít, rozbije se na víc kousků než bychom očekávali..." Kniha měla dokonce takovou moc, že při příchodu do práce jsem obdržel "zvěsti", které mně začaly také lehce táhnout na pomyslné dno. Tuto skvěle napsanou, snad vystřiženou z neveselé části života knihu doporučuji číst v době na hony vzdálené depresím a jiným "vylepšováčkům". Dno má však pozitivní vlastnost, že se od něj můžeme odrazit a o to veseleji s někým stoupat k hladině.
"Do tmy" jsem si zamiloval,a u této knihy tomu není jinak.Anna Bolavá opět rozehrává příběh plný smutku,bolesti,promarněných šancí a zklamání s takovou bravurou,že se vyprávění dotkne nejhlubšího nitra.Trochu mi dělalo problém množství podobných jmen,ale to na skvělém ději nic nemění..
Druhá kniha od Anny Bolavé. Úplně jiná než Do tmy, ale v mnohém i podobná. Už názvy knih Ke dnu a Do tmy ale mají v sobě jakýsi nádech pochmurnosti. Navíc v této knize je pochmurnost umocněna (alespoň pro mě) i nevlídným počasím - neustále je zima, je pošmourno, mrzne .... Na knihu Do tmy navazuje děj Ke dnu opravdu jen volně. Některé osoby byly v knize Do tmy jen velmi krátce zmíněny. Autorka většinou popisuje život v těch nejrůznějších podobách a situacích. A opět nechybí ty smutné pochmurné životní etapy! I pseudonym autorky jakoby naznačovalo, že půjde o "bolavá" témata. I tady nechává autorka prostor pro čtenáře a jejich fantazii. Takže, když si na začátku čtenář uvědomí , kdo patří ke komu, pak jde bezesporu o zajímavé čtení a spousty námětů k přemýšlení.
Vzhledem k tomu, že jsem již měla za sebou četbu knížky Do tmy, tak jsem už tak nějak tušila, do čeho jdu. Tento příběh mne ale zaujal víc, nebylo to tak ponuré, občas se tam objevilo něco dobrého a pozitivního. Knížky A. Bolavé se zkrátka nedají číst často.
Kniha se mi moc nelíbila, nemohla jsem se zorientovat v postavách, postrádala jsem nějaký děj.. Tahle kniha mi zkrátka nesedla.
Kniha mě hezky vtáhla do děje, četla se dobře, až na už zmíněnou roztříštěnost a nedotažené příběhy. Do tmy bych hodnotila o kus výše.
Mnoho psů, zajícova smrt? Napadlo mne, když se objevilo mnoho směrů. A taky hledal návaznost na předchozí knihu - třeba jsem se těšil, že Anička bude sbírat léčivky. Tak dobře, tudy návaznost nešla. Ani Hančina teta nebyla postavou z předešlé knihy. Jen Miluška a pan doktor. A tajemno, vnitřní a vnější bolest, bezvýchodnost života. Spousta věcných postřehů (nákup ve velkém městě; práce v drůběžárně; nemocnice neléčící pacienty). Spousta různých střípků spojená malou (ale ta už vlastně malá nebyla) Aničkou. Oproti předchozí knize nekončí smrtí (ale copak je smrt pesimistickým závěrem?). Je rok 2019 - bude další "bolavá" kniha?
Magický realismus se opět vzmáhá..je to mne milý literární styl...takhle krásně jsem se s ním u českého autora/ky nepotkala. Svým jazykem pěkně navozuje atmosféru. Výrazové prostředky jsou neotřelé a poselství o lidských vztazích nápadité, moudré..
Začátek byl trochu zmatený. Pořád jsem přemýšlela, jakým způsobem Ke dnu navazuje na Do tmy?! V polovině knihy jsem přišla na to, že nijak :-) a to mi hodně pomohlo. Ke dnu má rozhodně rychlejší spád, napínavou zápletku a trochu plastičtější postavy než Do tmy.
Jak mě nebavila nebo resp.drásala první kniha Anny Bolavé, tak tohle byla pecka. Předpokládám, že příběhu prospělo to, že je tam více postav, ne jen utrpení / zášť / zloba / smutek jedné nezapadající osoby. Bezva.
Výborná, bolestivá kniha. Postavy se topí v různých bolestech a trápeních, věřím, že každý něco z toho někdy zažil, a je povzbudivé a posilující číst, že někdo to má taky tak a mnohdy mnohem horší.
Oproti "Do tmy" je tady navíc pořád mlha a zima, působivé. Oceňuju víkendové intermezzo, odlehčuje emočně náročnou četbu. Vytkl bych příliš mnoho ženských postav, u některých jsem měl pocit, že jsou v knize navíc a nevyužité.
Kniha se mi zdála příliš rozevlátá. Rozehrané, ale nedokončené příběhy. Oproti knize Do tmy to pro mě bylo trochu zklamání.
Čekala jsem přímější návaznost na knihu Do tmy. Tato kniha je však úplně jiná. Překvapilo mě to, ale rozhodně nezklamalo. Je to trošku takový "lidovější" román, s rozsáhlejším množstvím postav, ale zároveň tak propracovaným a spletitým kontextem, až kunderovským, že jsem z toho měla prostě čirou radost a užila jsem si příběh od začátku do konce, bez výhrad. Snad jen opět že bych si dala nášup. Musím ještě závěrem vypíchnout, že zvláště oceňuji zobrazení některých na první pohled (pro obecenstvo) titěrných pochodů a trápení lidské mysli, které však pro člověka samotného mají neskutečný význam a dokáží utvářet celou jeho cestu životem...
Na to jake tu jsou recenze,jsem cekala vic.Jevilo se mi to jako prumerna proza,ktera nebyla dokoncena.:(Nevim,zda bude pokracovani?Nicmene jako oddechovou cetbu doporucuji:)
Kniha mě naprosto uchvátila. Příběh Milady jsem četla jedním dechem, příběh Milušky dojímal. Oproti autorčině knize Do tmy, která mi přišla trochu "nijaká", toto absolutní špice
Vypadá to, že Anna Bolavá ušla od "Do tmy" velký kus cesty. Tyhle dvě její knihy se moc srovnávat nedají. "Ke dnu" chybí podle mě wow efekt a není to prostě ono. Začátek knihy byl hodně zmatečný. Četba mě však bavila a připomínalo mi to takový ten typický moderní "vesnický román" jak já tomuhle žánru říkám. Vystupovalo tady velké množství postav, ve kterých jsem se musela nejprve zorientovat. Na konci ve mě zůstal pocit tajemna a dost nezodpovězených otázek. Doporučuji, i když na autorčinu prvotinu to prostě nemá...
Dlouho jsem uvažovala jak knihu ohodnotit, jestli mi z ní něco utkví v paměti, ale pořád si pamatuju jen to, že je tam všechno špatně - i nákup jídla je tragédie. Pro mě to byla spíš sbírka negativních epizodek, co špatného by se asi tak mohlo přihodit teď, oproti předchozímu dílu mi to ale nedokázalo vytvořit tu přece jen poetickou atmosféru marnosti.
Štítky knihy
česká literatura tajemství maloměšťáctví vztahy psychické problémy psychická traumata jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Ke dnu není jednoduché čtení, ale budu s touto paní spisovatelkou pokračovat dále.