Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72365/bmid_kladivo-na-carodejnice-65abbd0dc720b.png
5
2799
2799
Smutný příběh začíná roku 1680. Vernířovická žebračka Maryna Schuchová je obviněna farářem Schmidtem z čarodějnictví poté, co byla odhalena, že si v kostele schovala posvěcenou hostii do šátku. Slíbila ji Dorotě Groerové pro její krávu, která nedojila. To jí poradila podle staré pověry "stará Davidka". Všechny tři ženy byli nakonec převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejmě nebyly žádné čarodějnice, ale po výsleších, ve kterých je Boblig nařkl z toho, že létaly na Petrovy kameny (hora v okolí), "obcovaly tam s galány" a mnoha dalších věcí, a také po tortuře (mučení), se ke všemu doznaly a byly upáleny. Tohle byl teprve začátek. Postupně začal Boblig se svým hrbatým pomocníkem Ignácem obviňovat další a další občany Velkých Losin a později i Šumperka. Zálusk měl hlavně na bohaté, protože získal vždy část jejich majetku. Procesy probíhaly vždy velice pomalu, aby z toho měl co nejvíc peněz. Po mučení se přiznal i ten nejsilnější a nejodvážnější člověk k čemukoli. Boblig chtěl také odsoudit děkana Lautnera, který už od počátku odhalil jeho zájmy a ostře proti němu vystupoval. Nejdřív Boblig obvinil a následně i odsoudil k smrti mladou kuchařku Lautnera i jeho nejlepší přátele. Všichni pod tlakem mučení potvrdili Bobligova obvinění proti Lautnerovi. A tak nakonec, i přes návštěvu děkana u biskupa olomouckěho, kde mu řekl o všem co Boblig provádí, byl i Lautner zatčen. Dlouho vzdoroval, ale po těžkém mučení na skřipci se i on přiznal k hrůzným činům, které nikdy neudělal a byl upálen. Až po 8 letech končí Bobligovy inkviziční procesy a na hranici umírá poslední nevinný člověk. Mezitím zabil asi 100 dalších lidí. 4. vydání Pozn.: Informace o dotisku (viz Edice) není v tiráži uvedena. 22-105-77... celý text
Přidat komentář
Byl jsem varován, že kniha není vhodná pro mě. Varování bylo správné - nesnáším nespravedlnost a v této knize, v příběhu inkvizitora Bobliga z Edelstadtu, bylo té nespravedlnosti příliš. Bylo pro mě velmi obtížné číst o bezmoci všech obětí, o bezvýchodnosti jejich situace, když upadli do spárů inkvizice řízené sadistickým a zvráceným Bobligem. Autor vykreslil atmosféru té doby velmi přesvědčivě a dnešní člověk jen žasne, jak tenkrát mohli v takových poměrech poddaní žít. Losinské a šumperské inkviziční procesy patří ale k naší historii stejně, jako třeba husitství nebo národní obrození. Je dobré se umět poučit a k tomu podobné knihy výborně slouží. 85%
Skvěle napsaná kniha, bohužel podle skutečných událostí, což mne během čtení dostávalo opravdu do varu a pana Bobliga jsem začal upřímně nenávidět.. :D
Kniha je psaná hezky. Je to úplně jiný styl ale mě prostě přišlo, že se v ději nic moc neděje. Stále dokola zajimali ženy a soudili. Měla jsem problém knihu dočíst.
Kaplický předvedl fenomenální práci, barvitě a sugestivně dokázal vylíčit všechna zvěrstva, inkvizici a strach té doby. Kniha plná neskutečně hnusných věcí. Výslechy, mučení, fanatismus - vše z toho popisuje tak, jako by žil v dané době.
Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších historických románů, málokterý ve mě zanechal tak silný dojem a zároveň znechucený pocit. A myslím, že tu maniakální stvůru Boblinga z Edelstadtu asi už nikdy nevymažu z paměti...
Historický román o čarodějnických procesech na severní Moravě ve druhé polovině 17. století. V románu vystupují také skutečné historické postavy. Je založena na skutečných událostech. Román je popisně realistický. Kniha se mi líbila, knihu hodnotím na 100 %.
Bylo hrozné číst o utrpení žen, které byly označeny za čarodějnice. Byly podrobovány různým druhům mučení. Člověka se zdravým rozumem nemůže nechat tato kniha chladná. Zbytečně byly nevinné ženy mučeny, anebo přišly o život!!
Viděl jsem také film, který byl natočen v roce 1969. Film se mi také líbil, je černobílý.
Jak historické knížky nevyhledávám, tak tahle je výjimkou. Ani nevím, jak jsem se k ní dostala, nicméně jsem ji četla nejednou a v budoucnu plánuji návrat.
Přečteno jedním dechem, s nechápavým výrazem, jak může zlo vítězit nad pravdou.
Není pro slabé povahy, ale přečtení stojí za to.
Řadím mezi největší skvosty české literatury.
Pořád se nemůžu vzpamatovat z této děsivé knihy, vyvolalo to ve mně neskutečné emoce. Chtělo se mi křičet za to bezpráví a stále čekala na nějaký aspoň trochu spravedlivý konec, ale ani Bobligova smrt mi nepřinesla "rozhřešení" . Dlouho to ve mě nechalo silný zážitek a musela stále o tomto příběhu přemýšlet. Rozhodně si to přečtěte, není to klasická beletrie, ale nedalo se od toho odtrhnout ...
Toto je bezkonkurenční kniha. Od začátku až dokonce jsem se rozčilovala, jaký malý důvod stačil, aby vypuklo takové nesmyslné peklo založené na lži. Nechápu, jak někdo může být tak podlí a zlý. Nejhorší na tom celé je, že je to kniha podle skutečné události.
*Tímto bych chtěla vzdát hold vše neprávem obviněním a na smrt poslaným obětem tohoto procesu.
Úžasní knížka, která podrobně popisuje procesy. Člověk se pozastavuje nad tým, jak vrchnost dokáže přimět nevinné lidi, aby se přiznali k tomu, co neudělali.
Nádherná kniha, i když běhá člověku mráz po zádech. Ve Velkých Losinách jsem se byl podívat u pomníku těch nevinných obětí, na pravděpodobném místě, kde plály hranice. Genius loci na vás dýchne...
Kniha, kterou by si mě přečíst každý, kdo si stěžuje na dnešní dobu. Příběh, umocněný nádhernou staročeštinou a reálností příběhu.
Děsivé...nadčasové až člověka při tom pomyšlení mrazí...už je to docela dlouho, kdy jsem tu knihu četla a zůstala mi v paměti...je tak silně napsaná, že jsem u ní kolikrát nedokázala potlačit slzy...
Jak by si ten sympatický stařec Boblig asi užil, kdyby věděl, že existuje nějaký Harry Potter. To by byla nádhera.
Každé náboženství je postaveno na ctných základech, které jsou ovšem přejebány, aby vyhovovali pouze jejich nejvyšším představitelům a také nejvyšším představitelům světstké moci v daných destinacích. Proto po mnoho století mohlo několik vyvolených prznitelů malých chlapců ovládat celý kontinent nesmyslnými stanovisky, které mnohdy připomínaly výmysl vačice po lobotomii (vždy naprostá sračka, která měla stádo tupých, utlačovaných a neuvědomělých následovatelů udržet v řetězech moci, a toto stádo mělo tendenci ještě děkovat a zpytovat při každé příležitosti svědomí za jakoukoli drobnost vymykající se vzoru), mohlo se zbavovat pod záštitou toho hodného vousatého pána, který sedí na mráčku a je středem celého vesmíru, každého kdo se jim zenlíbil (neboť to vyžadoval ten hodný vousatý pán, jenž je v odvěkém boji se svým ztraceným synem Luciperem). Mohly se dít zvěrstva, která byla brána jako samozřejmé a jediné správné řešení daného problému (systematické vraždění, zabavování majetku... pod záštitou opět našeho milého šéfa nebeských končin). Každý kdo se znelíbil byl hned heretickou sračkou, největší spodinou a odpudivým neznabohem, jenž zasloužil trest nejvyšší, a přední představitelé tohoto sofistikovatého systému si mastili kapsy, stavěly na úkor bídy svých oveček honosná stavení, a dál prznili malé chlapce. Do toho všeho ještě mocný nástroj jenž posvětili i nejvyšší představitelé pohádkových končin, inkvizice, nikdo by nečekal inkvizici ( tu španělskou hlavně). Bezmezná moc inkvizitorská, posvěcená prznitely malých chlapců, jenž měla být vedena svědomitě a hlavně slepě si jít za jasným stanoviskem jakoukoli cestou (velmi dobře zde vyobrazené manipulace ať už slovního nebo velice bolestivě prováděného pomocí tortur), kdy člověk neměl šanci, pokud byl již označen, jakkoli uniknout z okovů Boží spravedlnosti. Stanovisko, že je již vinen musí pouze učinit přiznání, aby si tak mohli představitelé soudu mýt nade vším co dělali ruce, se tak z nešťastníků mnohdy tahalo (vskutku tahalo pomocí ruzných udělátek, jenž působí prý značnou bolest), tak dlouho až z něj vytáhli buď doznání, nebo doznání. Ano je to tak. Buď se člověk doznal tím že zemřel, nebo se doznal při nesnesitelných bolestech jichž musel podstupovat.
Nejlépe to vystihuje jedna z posledních vět epilogu:
"Tyranům a lotrům se vždycky žije dobře mezi hlupáky!"
Což vlastně vystihuje jakoukoli zvrácenou dobu až po dnešní dny, kdy opět hodně hlupáků se nechává ovlivňovat jednoduchou formou úplatků a výrobou líbivých hesel.
Na závěr ještě takový krásný dodatek, jenž se mi vybavil:
https://www.youtube.com/watch?v=X7R1MVsabLI
A to bude asi vše co jsem tady chtěl vyblít, teď jdu prznit malé chlapce, neboť se to prý může, pokud si pak odříkám pár otčenášů a různě podobná kouzelná slova.
Podle anotace i komentářů se mi zdálo, že to má být příběh jen o čarodějnických procesech. No, je. Ale taky o lidských slabostech.
Závist. Ješitnost. Nenasytnost. Pověrčivost. Alkoholismus. Perverze. Naivita. Zaslepenost. Lenost. Sobectví. Ustrašenost. Strnulost. Lakota. Kaplický je popisuje i tam, kde nejsou pro děj tolik důležité. Koho zajímá, že koně nedostanou jeden večer nažrat? Jde tu přeci o ty procesy!
Kraj byl slabostí plný. A když se kvůli nim a zároveň pod jejich vlivem rozhodli povolat Bobliga, člověka ztělesňující všechny tyto slabosti najednou (možná až na pověrčivost, doteď si nejsem jistá, nakolik vůbec něčemu věřil), začaly se násobit. Nakonec ale vlastně žilo těžce všude. Válku střídala další válka.
Kaplický skvěle popsal houstnoucí atmosféru, i když události jsou hrozné rovnou na počátku, kdy se objeví první oběť. Nepřipravuje čtenáře postupně, abychom se obrnili na stále horší a horší příběhy. Což je dobře. Také výborně používal kontrast. Ne, že by bylo mnoho chvil, které by vás naplnily nadějí. Já je ale při čtení pozorně vyhledávala. Chtěla jsem, aby bylo hezky... aby za postavami přišli jejich přátelé... aby se na chvíli radovaly... každý takový pozitivní moment byl vděčný. Možná jsem se jen chtěla chlácholit úplně stejně jako tamní hrdinové.
Po ve mně dočtení nezůstala hořkost. Bez ohledu na všechno zlo je tu vždy ještě příroda; po zimě přichází jaro, po bouři se nakonec mraky musí roztrhat a na nás zas dopadnout paprsky. Jedno zlo je pryč, další můžeme překonávat. (To není cynismus. Kaplického Kladivo na čarodějnice mi dává mnohem víc síly než všechny motivační knihy, o které jsem doposud zavadila. )
Co by byl člověk bez slabosti? Byl by to ještě vůbec člověk?
Hrůza co všechno inkvizice dokázala, z této knihy mám mrazivé pocity.Určitě zajímavá kniha,ale vracet se k ní už nebudu.
Ani nevím, jestli je u této knihy možné dát míň než 5 hvězdiček. Je to klasika, kultovní kniha, člověku z ní až mrazí. U mě po přečtení došlo k tomu, že jsem se sbalila a vyrazila na výlet do Velkých Losin a nechala na sebe atmosféru dýchnout ještě o něco víc...a atmosféra to byla tíživá. Člověku je až fyzicky špatně, když si uvědomí, kolik zla dokáže napáchat jeden jediný člověk...navíc když za ně ani není dohnán před jakýkoliv soud (i když nejsem věřící, tak v tomto případě doufám, že něco jako boží soud existuje a že pan Boblig dostal, co si zasloužil alespoň po smrti).
Až si zase někdo bude stěžovat na život a dnešní svět, odkažte ho na Kaplického knihu...
Nevyzpytatelné jsou cesty Boží, ale končit je na hranici kvůlivá lidské bestialitě a nenažranosti je špatný cíl. Stejně nevyzpytatelná byla moje cesta k této knize, kterou mám v knihovně už pár let. Začala “Historií trestu smrti“ a teď zcela nečekaně pokračovala u Strugackých a jejich “Je těžké být bohem“, kde se ke konci mile a přátelsky naráželo na kůl a pálilo na hranicích – a nevím, jestli Strugačtí neopisovali od Kaplického, protože stejně jako v Losinách, na jejich hradě ve věži také chybělo sklepení a cely se přistavovaly v přízemí, dokud stačily a úplně stejně nebohému panstvu vadil křik mučených. No, a když jsem si teď opět zajel do toho krásného kraje, kde mám jednu část kořenů (tata se shodou okolností narodil právě v Losinách) a který mě vábí více a více, dozrál čas na Malleus maleficarum!!
Co napsat k nelidské vypočítavosti olomouckého advokáta Bobliga a jeho skřeta Nácka? Stejně jako děkan Alois Lautner ji nejsem schopen pochopit a při čtení se mi občas vařila krev bezmocí a křivdou. A vše bylo samosebou institucializovaně zaštítěno tou jedinou pravou církví chudoby, pokory a lásky k bližnímu, kde už jen v kousek vzdálené Olomouci dali krytí veškerým Bobligovým zločinům, o apelačním soudě v Praze nemluvě. Vždyť na prostý lid patří přísnost! Bližní - nebližní, vina - nevina, avšak kniha dává naději, že i v církvi jsou slušní a hodní lidé a neodsuzuje paušálně. Napsáno je to zcela strhujícím způsobem, podrobnosti o víně, pivu, jídlech a zvyklostech panstva i poddaných jsou zcela přirozeně zasazeny v textu a to já mám strašně rád. Dialogy, události místní, ale i celoevropské, následky inkvizičního řádění a vzrůstající strach se ani na chvíli nešmodrchají, vše dává smysl, mistrovsky se povedlo zrekonstruovat atmosféru i veškeré historické a zeměpisné reálie. Bobligova zvěrstva kontrastují s dobrotou Lautnerovou a jeho myšlenkovými pochody. Ty mi byly obzvlášť blízké, když říká, že kdo se nepotěší procházkou krásnou přírodou, není s to se zastavit u řeky a vychutnat si zpěv ptáků, potěšit zrak lány polí a vrcholky hor v mlze, tak jen takový člověk je schopen páchat zlo. Popisy děkanovy lásky k přírodě a moravskému kraji jsou velmi sugestivní, že má až jeden hned chuť se rozjet do Losin, Sobotína a Vikýřovic. Kniha je o to více podmanivá, že se odehrává na skutečných místech, která stále existují. Trochu mě udivilo, že ten proces od zatčení po hranici trval tak dlouho, myslel jsem, že to šlo více šlusem, ale stejně, jak se jednou člověk dostal do inkvizičních drápů, nepomohlo už nic, Vanitas vanitatum et omnia vanitas. Co dodat, buďme rádi, že je tato doba temné krvavé tmy za námi, i když i dnes jsou podobné stvůry schopny ničit životy pro své vlastní obohacení. Doufejme, že se všichni potkají v pekle, napíchávání na kůly po zbytek věčnosti!!!
P.S.: Jo a bez tortury se jako chlap přiznám, že jsem z toho měl dva dny špatné sny.
P.S.2: A když jsem se teď před pár lety chtěl podívat na Petráky, tak mě zastavil nějaký přiblb s pražským přízvukem, že tam jako dělá ochranáře a že se tam nesmí. Nic nepomohlo, když jsem mu vykládal, že jsem po nich jako děcko lítal (ve smyslu běhal a skákal pro případné budoucí inkvizitory). Ale jak to teď dělají ty čarodějnice o filipojakubské noci, to nevím, když ten jejich sabat může vyrušit kdejaký mamlas.
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno 17. století inkvizice katolická církev upalování čarodějnic právo útrpné perzekuce Velké Losiny čarodějnické procesy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Kladivo na čarodějnice |
| 1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
| 1977 | Veliké theatrum |
| 1956 | Čtveráci |
| 1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Na jedné straně úchylný, slizký a odporný inkvizitor Boblig a jeho spojenci, na druhé hodný, spravedlivý a statečný děkan Lautner čelící zlu, nespravedlnosti, stojící si za svým a bojující za dobro… Takových, jako byl Boblig, bylo a je bohužel na světě mnoho. Když si na místo odporných čarodějnických procesů domyslíme cokoliv jiného z dějin, ať už za starověku, války nebo moderních dějin, vždycky se najdou tyto dva typy kandidátů, jeden dobrý, jeden zlý. Nemohu se ubránit té myšlence, ale knihu jsem četla těsně po poslední prezidentské volbě a v nadneseném smyslu se v ní dá i ta kandidatura vidět. Aneb smutná pohádka o tom, kdy si jde zlo za svým a nevysvětlíš jim to. Bohužel.