Klub podivných živností / Anarchista Čtvrtek
Gilbert Keith Chesterton
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77300/bmid_klub-podivnych-zivnosti-anarchista--VNE-77300.jpg
4
59
59
Dvojsvazek obsahuje sbírku šesti povídek Klub podivných stížností a román Anarchista Čtvrtek. Klub podivných živností: Než Chesterton přivedl do světa kriminálních záhad otce Browna, vyzkoušel si poprvé tento žánr na sérii šesti pseudodetektivních povídek, které se zrodily z nápadu „postavit detektivku na hlavu“. Proč by se museli vždycky za každým podezřelým tajemstvím skrývat zločinci se zlými úmysly? Vypravěč Swinburne se svými přáteli na pochůzkách Londýnem odhalí po detektivní pátrání šest ojedinělých, leč zcela řádných profesí a s tím jejich instituci – Klub podivných živností. Je to spolek sdružující excentrické osoby, které objevily dosud neexistující živnost. Přitom podmínkou je, že zaprvé nesmí jít o variaci již fungující životnosti a zadruhé že nová živnost musí svému vynálezci skutečně přinášet zisk. Anarchista Čtvrtek: Anarchista Čtvrtek je románová fantazie – noční můra, kterou zakouší mladý básník, když se vrací jedné noci pozdě domů, zaujat rozhovorem s jiným mladým básníkem-anarchistou. Ve snu se Gabriel Syme, policista Scottland Yardu z oddělení pro potírání anarchismu a básník v jedné osobě, octne v nejvyšší radě anarchistů jako kamarád Čtvrtek. Členové rady jsou pojmenování podle dnů v týdnu a jejich nejbližším úkolem je příprava atentátu v Paříži. Postupně se všichni shledávají na dobrodružné pouti a spojují své síly, aby dopadli a odhalili svého předsedu, záhadného a obávaného obřího může Neděli. Je to cesta, na jejímž konci ani tentokrát nestojí zločinec. Zlý sen nekončí výkřikem že snad, ale probuzením do čistého a klidného rána.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Povídky
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
The Club of Queer Trades / The Man Who Was Thursday, 1905
více info...
Přidat komentář
Nad očekávání překrásně hravá kniha. Hravá co se týče jazyka i textu. Styl mě bavil moc. A Anarchista možná ještě o trochu víc než Klub. Překrásné symboly a obrazy, možná zařadím do knih, které stojí za to přečíst podruhé...
Chestertona jako autora dosud neznám. Znám však od dětství jeho nejslavnější postavu - pátera Browna. A jelikož "všechny cesty vedou do Říma", v mém případě k Britům, i na Chestertona došlo. Hned dvojitou dávkou; přes "Klub podivných živností" a "Anarchistu Čtvrtka". Dávkou, která byla dvojakou i v pocitech.
"Klub podivných živností" mě opravdu bavil. Zcela typický britský humor, který loudí lehký, ale dlouhotrvající úsměv. A spisovatelský postup netypický v nejednom směru. Tři základní postavy - vypravující Swinburne, skeptický, unáhlený a možná příliš aktivní Rupert Grant a především bláznivý, ale přitom kouzelně moudrý a nadhledem oplývající Basil Grant. A poslední zmíněný je pozoruhodná postavička. Naprosto netypický "detektiv" řešící netypické případy netypickým způsobem, ale přece naprosto přesným a v zásadě logickým. Způsobem, který většinu lidí obvykle nenapadne. Přitom právě to je často nejlepší postup. Z šesti povídek jsem jedinou považoval za slabší, konkrétně "Ztřeštěné chování profesora Chadda". Ostatní byly skvostnými příběhy, byť ne dokonalými. A po víc jak sto letech od vzniku je zajímavé vidět, že některé z "podivných živností" se více nebo méně staly skutečnými - především firma na zážitky a realitka nabízející netypické ubytování.
Horší to bylo v případě "Anarchisty Čtvrtka". Ve spousta věcech Chesterton nabízí skutečně moderní příběh obsahující všechny klasické záchytné body - zběsilé honičky, odhalené masky, komplikovanou zápletku, tajemného zlouna, překvapivé zlomy atd. Jenže protknuté paradoxy až příliš paradoxními a fantazií příliš fantaskní (takový detektivní verze Alenky v říši divů), takže jsem se v příběhu ztrácel a při mnoha částech dokonce nudil a mnohokrát nechápal. Dospěl jsem k závěru (přestože podobné dílo je u Chestertona spíš výjimkou), že počátkem dvacátého století mi začíná být literatura poněkud vzdálenější.
Tyhle Chestertonovy literární "úchylky" měly skvělý potenciál, i když později autor zůstal u konvence. Ve vší úctě patrně nebude patřit mezi mé oblíbené autory. Jedno mu však upřít nemůžu a ostatně ani nechci. A to je právě na začátku zmíněný páter Brown. Po tomhle malém tréninku jsem docela zvědav na patrně nejslavnější Gilbertovo dílo.
Nadsázka a anglický humor, přidejte špetku filozofování, dochuťte detektivnem a nechte odstát. Netvrdím, že to bude chutnat každému, ale já jsem si to užila.
Ke knize jsem se dostal náhodou díky Čtenářské výzvĕ. O autorovi jsem do té doby neslyšel, ale taková kniha je přesnĕ jedním z důvodů proč se jí zúčastnit. Nadčasová kniha plná Anglického humoru mĕ bavila od začátku do konce. Velice se mi líbil Klub podivných živností. Anarchista čtvrtek už tolik ne. Zajímavý autor a nejspíše si přečtu i Chestertonovi další knihy.
Jdu takhle o Silvestra kolem knihobudky - a ejhle - jukne na mne Chesterton. Je to psane jeste pred Paterem Brownem, ale prijde mi to skoro lepsi. O zvraty urcite neni nouze a muzete se tesit na poradnou davku anglickeho humoru.
Klub podivných živností je kniha plná neuvěřitelných zvratů a charakteristického Chestertonova vtipu. Skvělé :) !
Klub podivných činností představuje bezesporu zvláštní četbu.
PS: Anarchistu nehodnotím, toho jsem četl a hodnotil jinde.
Nápadem i provedením jedna z nejzajímavějších knih co jsem četl.
"Nebyl jsem šílený, jen jsem dovedl skepticismus své doby tak daleko, jak to šlo." Tj. od pocitu, že svět je hrůzný a plný zla dospěl k úžasu, že za tím vším existuje řád. "Cokoliv bylo nádhernější než nic. I kdyby denní světlo bylo snem, byl to denní sen, a ne noční můra...Zavěsil jsem se na zbytky náboženství jedinou tenkou nitkou díků. Děkoval jsem nevímjakým bohům...ne za to, že život netrvá věčně, ale za to, že vůbec nějaký život je"
Na konci těchto úvah ještě navázal na tradiční anglický humor a přibližně ve svých třiceti letech napsal Klub podivných živností a Anarchistu Čtvrtka.
"Snažil jsem se najít nový optimismus ne s maximem, ale s minimem dobra. Nevadil mi tolik pesimista, který žehral, že je málo dobra. Ale přímo vražedně jsem zuřil nad pesimistou, který se ptal, k čemu je dobro dobré."
konec knihy mě zprvu taky neuspokojil, ale je vlastně dobře promyšlený přesně v rámci autorovo předchozích úvah.
....
obyčejně popisy očima jen přelítávám, ale u Chestertona jsem si je dost vychutnával:
...jeho obličej byl stejně šedý jako jeho dlouhý šedivý vous, na vysokém čele se s konečnou platností rýsovala hluboká vráska tichého zoufalství. U žádného z ostatních nebyl sváteční svatební úbor v nápadnějším rozporu s tváří nositele...
...spojoval společenskou sběhlost s jistou dobře vychovanou drsností, ne neobvyklou u mladých lékařů...
...Každá postava tu byla na samém pomezí skutečnosti, stejně jako jejich teorie byla na samém pomezí myšlení. Syme věděl, že každý z těchto mužů stojí takříkajíc na nejzazším konci nějakého neobvyklého řetězce úvah.
a vůbec je to kniha plná názorů k zamyšlení, třeba toto z Klubu podivných živností:
"Pravda nutně musí být podezřelejší než výmysly," řekl Basil klidně. "Protože výmysly jsou plod lidského ducha a jsou s ním tedy spřízněné."
Klub podivných živností – V šesti povídkách se čtenář seznámí s šesti excentrickými osobami, které objevily nějaké zcela origiální povolání. Zajímavě působí atmosféra Londýna přelomu 19. a 20. století, postava bývalého soudce a dnes příležitostného "detektiva" Basila Granta je výborně napsaná a některé živnosti by člověk opravdu nevymyslel (třeba profesionální zdržovače).
Anarchista Čtvrtek – Ještě jsem nečetl.
Byl jsem velmi příjemně překvapen. Klub podivných živností jsou velmi poutavě psané zajímavé záhadné příběhy, jejichž logické vysvětlení se nakonec ukáže celkem prosté. I román Anarchista Čtvrtek se velmi dobře a poutavě psán, jen mě zklamal závěr. Poctivých 85%, 24.10.2012.
Taková črta zatím - zrovna jsem jela rozjezdem a četla si. A říkám si - toto není ten piedestální G. K. Ch., kterého znám (Klub). A napadnul mě (ano, atakoval) název sbírky, který ten večer zmiňoval kamarád (jeho vlastní sbírky; ještěže existují závorky = zázvory = nepochopitelný vtip; a taky pomlčky a šipky a rovná se). Tedy, název té sbírky si nepamatuji, ale bylo to úderně nesmyslné a vůbec né originální - tak jak to chtěl podat (naservírovat? dnes se s češtinou peru) a jak to podle něj mělo vyznít.
Pokračování prozatímní črty - nene, není to chyba Chestertonova, povídky jsou stále brilantní, jen jsem si na to u něj už zvykla. Dokonce.
A Anarchista Čtvrtek - popis by byl marný, tak jen pár útržků, které s ohromností závěru nesouvisejí, ale co se týče Ch., ukázek není nikdy dost:
Můžeme přiznat matematikům, že dvakrát dvě jsou čtyři. Ale dva nejsou dvakrát jeden. Dva jsou dvatisíckrát jeden. str. 200
... očima bezbarvýma jako zimní moře. str. 207
"Ale jak mohl markýz právě teď urazit vaši tetu?" vmísil se do rozhovoru druhý pán s pochopitelným údivem. "Vždyť tu seděl celý čas s námi." "Bylo to něco, co řekl," tvrdil Syme zlověstně. "Neřekl jsem vůbec nic," pravil markýz , "jenom něco o kapele. Řekl jsem, že mám rád Wagnera, jen když se hraje dobře." "To byla narážka na mou rodinu," stál Syme na svém. "Má teta hrála Wagnera špatně. Byla to bolestná rodinná záležitost. Dodnes nás kvůli tomu urážejí." str. 221
Asi pět mil od Londýna se přes zelená pole a skrze kvetoucí živé ploty prodíralo šest urousaných detektivů. Největší optimista z celé společnosti původně navrhl, aby pronásledovali balón po jižní Anglii v drožkách. Ale nakonec ho přece jen přesvědčil jak zřejmý odpor balónu k létání nad silnicemi, tak ještě tvrdošíjnější nechuť drožkářů následovat balón. Proto se potom neúnavní, ač dost vyčerpaní cestovatelé prodírali černým houštím a klopýtali přes zoraná pole, až všichni byli tak zřízení, že by je nikdo nepovažoval ani za tuláky. Zelené pahorky surreyské zažily konečnou zkázu a tragédii toho obdivuhodného světle šedého obleku, v kterém Syme přišel do Šafránového parku. Hedvábný klobouk mu nad nosem propíchla nízko visící větev, úkladné trny mu natrhly šosy div ne až po ramena a hlínu Anglie měl až za límcem. Ale pořád ještě mlčky a se zuřivou odhodlaností vystrkoval svou světlou bradku a nepřestával upírat oči na ten plující, plyny naplněný balón, který v nádherném západu slunce přijal barvu červánků. "Je to koneckonců velmi krásné!" řekl. "Je to podivuhodně, podezřele krásné!" řekl profesor. "Přál bych si, aby ten zatracený měch plynů už prasknul!" str. 226
Protože tyto masky neskrývaly, ale odhalovaly. str. 276
Část díla
Fantastické dobrodružství majora Browna / Jediný, čo sa nebál
1905
Nešťastný konec jedné reputace
1905
Podivná internace staré dámy
1905
Podivné spekulace obchodníka realitami
1905
Strašná příčina vikářovy návštěvy
1905
Autorovy další knížky
| 1966 |  Povídky otce Browna (8 povídek) |
| 1975 | Létající hospoda / Napoleon z Notting Hillu |
| 1989 | Modrý kříž |
| 1987 | Klub podivných živností / Anarchista Čtvrtek |
| 1924 |  Anarchista Čtvrtek |
Obě povídky velmi povedené. Zamotané a na konci rozmotané.