Klub rváčů
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269585/bmid_klub-rvacu-sL1-269585.jpg
4
1877
1877
Klub rváčů série
1. díl >
Když nemůžete půl roku usnout, okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen. Takových lidí moc není, ale mladý úspěšný úředník, který si říká Jack, je jedním z nich. Jeho život se změní, když potká Tylera Durdena – spolu založí první klub rváčů, místo, kde si může každý „vyměnit názor“ s druhým. Nejznámější román Chucka Palahniuka, zfilmovaný r. 1999 Davidem Fincherem, vychází v novém překladu.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
Fight Club, 1996
více info...
Přidat komentář
Palahniuka moc nemusím, jeho styl psaní mi nesedí. Přestože vymýšlí originální příběhy o různých magorech, po nějaké době je to vždycky nuda. Film mě bavil podstatně víc.
Čekala jsem moc, nedostala nic. Nevím.. možná jsem divná, ale kniha mě vůbec nenadchla, nebavilo mě to.. třeba až si to přečtu za pár let změním názor, ale dnes pouze jedna *.
Už neutíkat, ale naopak jít čelem proti vlastním slabostem, prokopnout je silou, i když to pořádně bolí. Break on through to the other side.
Nedávno jsem četla úryvek z manuálu určeného vyšetřovatelům. Stálo tam: „Přímé fyzické násilí plodí pouze odpor, nepřátelství a rostoucí vzdor. Vyšetřované, kteří odolali bolesti, je mnohem těžší ovládat pomocí jiných metod. Výsledkem není ovládnutí subjektu, nýbrž vzkříšení sebedůvěry a dospělé osobnosti.“
Hrozná cena dospění. A opravdu to tak je? Nevím a zdá se mi to jak vystižené z myšlenkového světa Klubu rváčů. A vím, že aspoň drobná překročení vlastních hranic jsou z nějakého důvodu člověku skoro nezbytnou potřebou. Něco v nás nás silně táhne k tomuhle (zřejmě nejnepříjemnějšímu) typu přesahu.
Tak na takovéhle knihy jsem asi moc jednoduchej (čti blbej), ale o čem to kurva bylo? Co to všechno ty vole mělo znamenat? Nelíbil se mi styl psaní, nelíbil se mi děj, nelíbilo se mi nic. Autor se snažil čtenáře šokovat a možná i vyprovokovat k nějakému hlubšímu zamyšlení, ale já sem nepochopil o čem. Sem jen celou dobu přemýšlel nad tím, jestli mi stojí za to tuhle hovadinu číst. Ale podle celkového hodnocení není chyba v knize, ale asi ve mě.
Naprostá klasika. Rovněž je sympatické, jak věrně se filmová podoba drží knižního původu.
Bohužel u mě osobně byl nejprve film, později kniha, tudíž jsem přicházel o "wow" momenty a tolik si neužíval dějové gradace. Moje škoda.
Naprosto úzašná knižka, která se i přes zvláštní styl čte jedním dechem. Rád bych napsal delší komentář, ale prvním pravdilem Klubu rváčů je nemluvit o Klubu rváčů. A psaní je přece jen forma mluvení.
Před filmem:
Krátká, ale velmi zvláštní knížka. Pomohlo mi, aspoň tři hodiny po dočtení, o ní trochu více zapřemýšlet a hned se mi to začalo nějak spojovat. Možná je to jenom z mého pohledu, ale připadá mi, že za všechno, co se hlavnímu hrdinovi stalo, může vlastně Marla, ať už je to ta insomnie nebo Tyler.
Pravda. Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla na styl psaní, ale potom to už byla hračka a docela mě to vtáhlo.
Co se týče postav, tak jsem hlavního hrdinu jen, tak nějak vnímala, ale nijak jsem s ním nesoucítila ani jsem ho moc nezaznamenala, že bych ohledně něho něco cítila. Sakra, ani si už nepamatuju jeho jméno. :D
Tylerův charakter se mi ze začátku hodně líbil, ale jak už to přešlo přes půlku knížky už mě docela začal štvát a nelíbili se mi jeho provokativní myšlenky a tahy.
A Marla? Připadala mi strašně hysterická a chtěla na sebe, co nejvíc upoutat pozornost.
Celkově ta kniha vás donutí dost přemýšlet a to se mi líbí. Myslím si, že Chuck Palahniuk, nato že to byla jeho první kniha, tak se to skvěle povedlo a geniálně to všechno sepsal.
Po filmu:
Mám asi jedinou poznámku, a to že postava Marly se mi teda mnohem víc líbí ve filmovém zpracování. Jinak David Fincher odvedl úžasnou práci s přenesením knihy na plátno!
Za mě celkově 4,5*
Lepší než film. Hlavně postava Marly je v knize mnohem jasnější.
“If I could wake up in a different place, at a different time, could I wake up as a different person?”
Asi jsem divná, ale kniha mě vůbec nenadchla. Šla jsem do toho s tím, že jsem všude četla chválu na film i knihu, ale já to asi nějak nepochopila. Nebo to není můj šálek čaje? Nevím, buď do toho ještě "dospěji" a nebo to tak zůstane. Určitě ale hodlám kouknout na film :)
Fajn kniha. Škoda jen, že v paměti mám stále i ten film, tak proto 4stars. Pokud jste Klub rváču neviděli anebo si ho už vůbec nepamatujete, tak doporučuji.
Má první kniha od Palahniuka a stále nad ní přemýšlím. Hodně zvláštní, nechápu některá hodnocení "nej kniha všech dob". Dle mne určitě ne, asi špatným překladem . Možná tomu dám ještě šanci a zhlédnu film od Finchera.
Úžasná kniha. Drsná a velmi syrová kniha, kde život smrtí nekončí a lidé jsou jen chodící panáčci, kteří jsou jako jedinci k ničemu. Kniha (dle mého názoru) pravdivě ukazuje, jak se k sobě zle a špatně chováme a jak se chováme k našemu okolí a přírodě. Také se mi líbí obraz člověka, který jen hromadí majetek a nevnímá svůj vlastní život. Velice obdivuji práci na začátku, kdy jste hozeni do děje a nevíte vlastně nic. Kniha za to vážně stojí, vím to, protože to ví Tyler...
Moje první kniha od Palahniuka. Myslím, že naplňuje představu postmoderny, hlavně v první polovině se objevují motivy jakési neukotvenosti, vnitřní prázdnoty člověka, který neví, kde najít něco. co by ho ještě vytrhlo ze stereotypu, snaží se přebít zážitky ještě silnějšími a absurdnějšími, chce se tak nějak "každodenně" bouřit proti všemu, postrádá nějaký cíl, ať už by měl být jakýkoliv... To ještě podtrhuje ten jaksi přerývaný, hektický styl psaní. Na druhou stranu jakmile vyjde najevo, že jde o člověka psychicky nemocného, tenhle motiv u mne tak nějak vyšuměl. Kniha nepříliš obsáhlá, kterou jsem neměla problém dočíst, některé dobré hlášky, ale znovu už ji asi číst nebudu.
Ze začátku mi to přišlo poněkud zmatené a nesrozumitelné, ale jakmile jsem si zvykla na styl, jakým to je psané a pochopila některé souvislosti, pak jsem knihu dočetla na jeden zátah. Musím ale přiznat, že celkový dojem z knihy mám neurčitý, nějak nedokážu říct jestli se mi vlastně líbila nebo ne.
Co na to říct, snad jen četlo se to sakra rychle.
Film jsem viděla, kdysi dávno, takže jsem půlku z toho zapomněla a to včetně konce.
Čím blíž jsem byla konci, tím víc jsem byla nervózní a nedočkavá.
Konec přišel tak nějak přirozeně.
A asi mám nového oblíbeného spisovatele.
a nezapomeňte: "První pravidlo klubu rváčů je, nemluvit o klubu rváčů" :)
Hrozně mě mrzí, že jsem se kvůli škole a jiným povinnostem s touhle knížkou "píp píp" skoro měsíc. Je totiž tak osobitá, že by si zasloužila, abych jí přečetl v závěsu několika málo dní, ne-li dokonce jednoho jediného. A slovo "jiná" vystihuje dílo asi nejlépe - Palahniukův spisovatelský styl je nestandardní a čtivý. Klub rváčů je zábavný, místy trochu chaotický, ale to byl nejspíš záměr. Díky tomu je však tak unikátní.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) schizofrenie psychologické romány gangyAutorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Jako první jsem viděla film... který měl tu jednu jedinou a velkou vadu, že můj starší bratr, který na něm byl svého času v kině, mi už tenkrát vykecal pointu :-). Přesto je to jeden z mých oblíbených snímků (a nejen proto, že se v něm Edward Norton objeví v trenýrkách), takže pořízení knížky bylo povinností. Někde jsem četla, že jde o bibli anarchismu a částečně v tom něco bude. A asi jsem anarchista, ale tam kritika současného konzumního světa a myšlenka na to, zničit bankovní ústavy, evidence toho, kdo má kolik na účtě apod., mi připadala atraktivní. Jakožto člověk vyrůstající v desilusi ze současné společnosti, který se akorát pachtí v práci a doma padne do postele, jsem si mnohokrát položila otázku, jak to asi vypadalo dřív a jak by to asi vypadalo, kdyby nastal "pravěk" (bohužel je mi jasné, že já bych nevydržela ani den :-)). Knížka je o něco syrovější než film (pokud se pamatuji dobře, konec je trochu odlišný), ale dobrá. Naproti tomu jiné Palahniukovy věci už jsem nedávala, přišly mi zahnané až za hranu (zobrazování násilí, zvrácenosti apod.).