Kniha o snobech
William Makepeace Thackeray
V jádru humorně satirická kritika anglické společnosti, všech jejích tříd a vrstev, v řadě črt, které rozlišují různé odrůdy snobů, jako na př. snoby vojenské, universitní, klerikální, literární, hostitelské, venkovské atd.atd. Pojmu snob, který původně znamenal zhruba tolik co filistr, dal Thackeray nový rozsah a obsah: jeho krajní meze představuje snob jako štrébr, jako člověk šilhající po vyšší společnosti, jejích mravech a nemravech a dále snob jako člověk přepjatého sebevědomí, mající typicky anglický pocit kolektivní nadřazenosti proti národům ostatním. Črty byly původně uveřejňovány v Punchi (humor. časopis. jehož jméno je obdobou Kašpárka) a přes satirický ráz se uzavírají touto pasáží: "Takovým věcem se smát je věcí pana Punche. Nechť se směje počestně a nezasadí žádnou nedovolenou ránu a nechť mluví pravdu i když se směje na celé kolo - nikdy nezapomínaje, že Žert je dobrý, Pravda lepší, ale Láska ze všeho nejlepší."... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1951 , VyšehradOriginální název:
The Book of Snobs, 1848
více info...
Přidat komentář
No, nič moc, ľahký podpriemer. Kniha ma ničím neoslovila a u mňa zapadne do zabudnutia.
Dávám plný počet bodů, nadčasový obsah, platný dodnes. Nelze než s autorem souhlasit.
V mých očích knize škodily zejména dvě věci. Jednak přímo její knižní podoba. Kapitolka týdně v časopise působí úplně jinak než souvislá četba - ta se mi časem stala poněkud ubíjející, text (vzhledem k tématu nutně trochu repetitivní) ztrácí jiskru. A dále mě rušily pasáže nepřehnaného a nekarikovaného rozhořčení. Tím nechci říct, že bych byla cynik, co nesnese pár řádek upřímnosti bez pózy. Ale mísit je kousavou satirou je čtenářsky nepřívětivé.
Mnohé postřehy jsou aktuální dodnes, jak už bylo zmíněno níže. Nářky nad dvorskou hlídkou bychom mohli klidně přenést na dnešní bulvár a svět celebrit, a tak podobně. Osvěžující jsou hojné zášlehy sebeironie, týkající se zejména autorovy převeliké ochoty žít si pohodlně bez finančních nákladů: "Nosí velký šosatý kabát, nacpaný dopisy a zprávami od agentů o společnostech, jichž je ředitelem. Při chůzi mu pečetítka cinkají. Kéž bych měl takového pána strýčkem a on byl bezdětný! Miloval bych ho, vážil bych si ho a byl bych k němu laskavý."
Já toho Thackeraye snad na milost opravdu nevezmu. Při nejmenším ho prostě dosud nedokážu pochopit. Pravda, do snobů vyšší společnosti se strefuje opravdu velmi satiricky, otevřeně a často vtipně (hrátky se jmény jsou jedním z jeho kouzel). I pár myšlenek jsem si musel podtrhnout a seznat, že spoustu věcí zcela bez problému můžete použít i na dnešní lidi (ti se prostě nemění, pouze propriety, což už vím od Fieldingova Jonese). Ono to tak ani není trefování do snobismu všeobecně jako do vyšší britské - potažmo lidské - společnosti a jejího pokrytectví, nadřazenosti, patolízalství a maloměšťáctví. Problém jsem měl však se samotným Thackerayem. Sice se sám považuje za snoba, což je od něho hezké, ale jeho satira a ironie hraničí až s bezohledným cynismem a jistou zhrzeností. Jako od člověka, který se závistí a touhou pokukuje po vyšších příčkách, kterých však nedovede dosáhnout, jakkoli je onou vrstvou tolerován, a tak napíše parodizující pamflet. Na druhou stranu a ještě jednou zopakováno, pamfletem docela pěkným, humorným, plným skvělých přirovnání a slovních obratů a světový slovník obohacující o jeden termín.
Četla jsem vydání z r. 1996. Docela souhlasím s Blahorodím, i když nejde říct, že některé prvky nevidíme i dnes, jen v lehce odlišných podobách. Snobové jsou a budou, ať jsou vysoko nebo nízko postavení.
Knížka je sbírkou příspěvků do časopisu Punch, které později vydal knižně. Mj. slovo snob skutečně zavedl do literatury a do hovorového jazyka právě autor.
Ve své době to musela být pecka, provokativní, vtipný, snad až sžíravý text. Dnes již, dle mého soudu, zestárl a nemá moc co říct, snad jen jako dokument doby.
Štítky knihy
satirické rományAutorovy další knížky
| 2010 |  Jarmark marnosti |
| 2011 | Paměti Barry-Lyndona |
| 1962 |  Růže a prsten |
| 1996 | Kniha o snobech |
| 1996 | Vánoční knížky |
Jak ráda bych byla abonentkou Punche v 19. století!