Koho vypijou lišky
Lidmila Kábrtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/160509/bmid_koho-vypijou-lisky-TfV-160509.jpg
4
317
317
Je padesát slov hodně, nebo málo na to, aby se v nich dalo říct vše podstatné? Malá El žije v Československu sedmdesátých let. Násilí mezi rodiči je běžnou součástí jejího dětství, neudivuje ji, ale poznamenává. Zvláštní výchova a patologické vztahy, jimiž je obklopena, ji uzavírají do izolace a El se postupně propadá do beznaděje. Toto vyprávění na pomezí prózy a poezie je lakonické, anekdotické, výraznou roli v něm hraje pointa jednotlivých minipříběhů. Každá z kapitol má přesně padesát slov, je příběhem sama o sobě a zároveň přidává další kamínek do mozaiky celé knihy. Debutantka Lidmila Kábrtová přichází s originální prózou, v níž záleží na každém slově.... celý text
Přidat komentář
No když jsem uvidel v Novem Prostoru recenzi na knihu spoluzacky z gymplu, malem jsem upad ze zidle ;). Zvedavost ve mne bojovala se strachem. S velkym strachem. Zvedavost zvítězila. Cely jsem to zhtnul za pul hodiny. Padesát slov na strance a zbytek je prazdno. Kdyby tech padesát slov něco, cokoliv, rikalo, proc ne. Bohuzel ty minipribehy jsou uplne stejne prazdna vyplnova vata. Kniha ma dle mého nazoru něco, cokoliv, sdelovat. tohle by mozna sdelilo něco studentovi psychologie, kdyby prozity (co si budemem namlouvat celkem banalni) pribeh z detstvi autorky chtel z nejakeho mne neznámého duvodu zkoumat. Mne kniha nesdelila nic. Cist si uryvky z Rudeho prava jsem nedokazal ani tenkrat a nedokazu je cist ani ted. Prozival jsem tu dobu taky a rozhodne nemuzu rict, ze by mi socialismus mladi zkazil. Takze zobecnit to nejde, proc tam ty kapitoly vlastne jsou ??? Asi aby to nebylo uplne tenky .... Vlastne ano, napada mne, co ta kniha sdeluje. Sdeluje nam jaka bida leze z fakulty žurnalistiky - formalne brilantni, obsahove prazdne, protože tihle lide umi psat, ale nejak nemaji o cem .... nu třeba se mylim.
Kdysi mi jedna mala holka rekla, ze jsou věci, ktery se muzou vypravet kazdymu, jsou veci, který který se mohou vypravet blizkym a jsou věci, který musíme udrzet v sobe. Tohle mel byt ten poslední pripad. Zbytecna exhibice. A kramfleky se delaji s tvarohem. S TVAROHEM!
Opravdu záleží na každém slově a tuhle knížku jsem četla po jednotlivých příbězích, pomalu, jako se čtou básně. Krásná knížka, obsahově i provedením. Drsná a smutná..
Kniha mě opravdu překvapila. Přečetla jsem ji sice za jedno odpoledne (nebo spíše za pár hodin), ale zanechala ve mě opravdu hodně. Tu dobu jsem nezažila, ale kniha mi ji tak dobře přiblížila, že si ji teď dokážu lépe představit. A opravdu, jak se píše na obálce, každá kapitolka je příběh sám o sobě - k zamyšlení a tak poeticky napsaný... Určitě budu autorku dál sledovat, snad napíše další knihu. Zajímavý by byl třeba soubor jejích příběhů na padesát slov:)
Skvělý nápad, výborné zpracování! Málomluvná výstižná výpověď nejen o dětství prožitém v období normalizace, ale i politickém pozadí, o školství, životě na vesnici, módních trendech, mezilidských vztazích, životní úrovni, o zahořknutí matky, agresivitě a alkoholismu otce, o moudrosti dědečka - posla starých časů. A jak pravdivé - ano, v tom jsme žili. Na rodinné poměry a vztahy měli možná mnozí větší štěstí, ale politické a společenské klima působilo neúprosně všude a na všechny.
Je velké umění vylíčit to tak dokonale několika padesátislovnými kapitolami. Knihu považuji za svěží a výrazné české literární dílo roku 2013.
Kniha je zajímavá především svou formou, obsahově autorka zvolila poměrně oblíbené téma, které ovšem zpracovala dobře. Jde o příběh malé El, jejíž život je od narození určován nenávistí mezi rodiči, otec je alkoholik, který matce neustále vyhrožuje, matka je (snad jí to ani vzhledem k situaci nelze zazlívat) hysterická ženská, jež si vybíjí vztek na svůj život na vlastní dceři. El tak neustále slyší, jak je k ničemu a nic neumí, až tomu sama podléhá a trpí jak doma, tak ve škole.
Na knize je však rozhodně nejzajímavější to, jak si autorka pohrála s formální stránkou. Každá kapitola je koncipovaná jako krátký vypointovaný příběh, který má přesně 50 slov. Tento minimalistický přístup sice poměrně osekává dějovou složku, na druhou stranu ale dokáže všechno podstatné sdělit. Nehledě na to, že tato forma skvěle nahrává autorčině smyslu pro detail, tragikomický humor a určitou melancholii plynoucí však také z tématu knihy.
Prvotina české autorky rozhodně není textem pro masového čtenáře, své příznivce si však zcela jistě najde.
Štítky knihy
česká literatura Československo dětství normalizace (1969-1989) socialismus domácí násilí psychická traumata dětský hrdina matky a dcery české rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Koho vypijou lišky |
| 2021 | Čekání na spoušť |
| 2018 |  Místa ve tmě |
Velmi sa mi to pacilo,zalezi na kazdom slove, kazdy vers je dolezity.....citala som knihu dvakrat, stale bude mat o povedat..