Konec jedné služební jízdy
Heinrich Böll
Jemně satirický příběh odehrávající se v prostředí malého města, které je vykresleno s láskyplným humorem a ironií. Zde se koná podivný soudní proces s dvěma truhláři, kteří jsou obžalováni, že při happeningu spálili automobil, patřící bundeswehru. Na konečném rozhodnutí ukazuje nedokonalost a rozpačitost tamní justice vzhledem k některým, byť vzácným situacím.... celý text
Přidat komentář
vynikající studie multižánrových happeningů, kdy při akci zničení vozidla Bundeswehru jsou čteny básně, zpívány žalmy a produkované barevné bubliny.
Guten tag!
Asi tisící kniha od Heinricha Bölla, ale tentokrát to byl spíš břichaböll. Celá knížka je o tom, že otec a syn zapálí auto, což u nás na vesnici dělaj kluci každou sobotu. V Německu je z toho ale povyk, takže na scénu nastupuje místní Matlock a my se přesouváme do soudní síně. Potom, co se rozebere historie všech statkářů, policistů a reportérů od jižního Bavorska až po polární záři se konečně dostaneme k rozuzlení, ale tou dobou už Pali spal jak zabitej v tramvaji kousek za Edenem. Vůbec nevím, proč jsem měl z knihy pozvracený boty, díru v peněžence a razítko na hlavě, ale když tak nad tím teď přemýšlím, tak to asi byla jiná noc. Už se mi to plete.
Maloměstská komunita ani státní justice neumí "uchopit" takové progresivní umělecké nóvum, jako je happening. Je začátek 60. let (20. stol), Německo se vzpamatovává z debaklu, a najednou je zde jakýsi truhlář, který vidí budoucnost světa ve svobodném myšlení, konání, progresu, a využije k demonstraci svých názorů do té doby neznámý umělecký prostředek.
Kolem tohoto poměrně banálního případu autor rozhrál ukázky mentality obyvatel malého města, fungování soudní mašinerie a neopomněl ani nahlédnout do nedávné hanebné minulosti - to když truhlář starší vzpomíná, jak v letech války v okupované Francii opravoval, pomáhal balit a do Německa odesílat nacisty ukradený vzácný starožitný nábytek. Je tomu jen pár let, a přesto kromě něj všichni tvrdí, že nic takového se nemohlo dít, německá armáda přece nikde nikdy nic neukradla ... I na tomto bizarním příběhu možná chtěl Böll ukázat, jak snadné bylo už tak brzo vymazávat ty "kaňky" z národní historie.
Na záložce přebalu se zmiňuje jakýsi humor, v textu jsem však žádný nenašla. Ostatně, ani si nevybavuji, že by u jakéhokoliv německého autora bylo možné najít text, který by šlo nazvat humorným.
Autorovy další knížky
1962 | Biliár o půl desáté |
1966 | Klaunovy názory |
1989 | Vlak dojel přesně |
1993 | A anděl mlčel |
1961 | Kdes byl Adame? |
O soudním procesu a „jeho“ lidech. Povídka z Böllova vrcholného tvůrčího období a určitý zlom v jeho tvorbě z hlediska formy – po typických příkladech tzv. Trommelliteratur (tvorby, zachycující období bezprostředně po konci 2. světové války v Německu) přichází do popředí kritika soudobé společnosti (60. léta dvacátého století) ve smyslu střetu jednotlivce a jeho touhy po svobodě se společností a jejími konvencemi, často spjatými s odlidštěním a morální licoměrností.
V provinčním fiktivním městě Birglar (archetyp maloměstského prostředí v tehdejší SRN) se odehrává netypický soudní řízení proti dvojici místních truhlářů, otci a synovi. Obžaloba je viní z výtržnosti a poškození cizí věci – dvojice zapálí služební auto Bundeswehru (synova zaměstnavatele) v rámci jakéhosi deklarativního uměleckého happeningu. Soudní proces je posledním případem místního soudcem, který se po jeho dokončení chystá do penze, známého udělováním mírných trestů, na druhé straně je zástupcem obžaloby mladý ambiciózní státní zástupce, toužící po kariéře. Nezvyklostí soudního přelíčení, kromě šetřeného činu, představují jeho svědci a osazenstvo – ve většině případů známí dvojice obžalovaných. V jakési protiváze reflexe přelíčení mezi místními lidmi se ocitají svědci a znalci povolaní soudem „zvenčí“ – různorodá směsice odborníků, zástupců armády a justice, i politiků a novinářů. Tito lidé, s jejich zaměřením a přesvědčením, se prolínají a svým způsobem reflektují jak soudní líčení, tak určitý „uvolněný“ duch jeho průběhu (obžalovaní se těší sympatiím většiny místních i soudních vykonavatelů). Soudní líčení reflektuje i mnohé aspekty soudobé společnosti (snaha o bagatelizaci a zamlčován nacistické minulosti a provinění v nich spáchaných, „normalizovanost“ a přebyrokratizovanost společnosti a její technicistní a odcizující pohled na jednotlivce a jeho úlohu v ní. Soudní proces končí mírným trestem, který si ovšem dvojice obžalovaných již odbyla ve vazbě a ti jsou tedy po skončení soudního řízení propuštěni na svobodu.
Motiv zdánlivě banálního popisu soudního přelíčení a jeho náležitostí je zde dán do kontextu jeho reflexe. Happening obžalovaných je jako symbol lidské svobodomyslnosti se dostává do kolize se státním byrokratickým aparátem, který nereflektuje jednotlivce a jeho touhu po svobodném jednání, naopak se snaží normovat a organizovat pokud možno každou oblast lidského konání - a tím do ní zasahovat a usměrňovat ji podle svých pravidel. Happening zde také představuje jakýsi společenský apel – znepokojení nad stavem společnosti a její zdánlivou normalitou, na pozadí tzv. hospodářského zázraku. Antimilitaristický náboj díla je pak obsažen v kritice fungování Bundeswehru, jakožto instituce, která potlačuje přirozenou touhu člověka po smysluplnosti jeho konání, jako organizace „jejíž smysl pozůstává v produkci absurdních nicotností, v produkci téměř totálního nic“. Kritika míří na fungování Bundeswehru ve spolčenosti a jejího soudobého napojení do struktur NATO v prostředí studené války – to vše necelých dvacet let od konce druhé světové války. Cílí na jeho nehospodárnost, absurditu jeho fungování a personální vyprázdněnost důstojnického sboru. V zásadě jde tedy o kritickou sondu do soudobé západoněmecké společnosti, na pozadí střetu jednotlivce s její represivní mašinerií.