Konec jedné služební jízdy přehled

O soudním procesu a „jeho“ lidech. Povídka z Böllova vrcholného tvůrčího období a určitý zlom v jeho tvorbě z hlediska formy – po typických příkladech tzv. Trommelliteratur (tvorby, zachycující období bezprostředně po konci 2. světové války v Německu) přichází do popředí kritika soudobé společnosti (60. léta dvacátého století) ve smyslu střetu jednotlivce a jeho touhy po svobodě se společností a jejími konvencemi, často spjatými s odlidštěním a morální licoměrností.

V provinčním fiktivním městě Birglar (archetyp maloměstského prostředí v tehdejší SRN) se odehrává netypický soudní řízení proti dvojici místních truhlářů, otci a synovi. Obžaloba je viní z výtržnosti a poškození cizí věci – dvojice zapálí služební auto Bundeswehru (synova zaměstnavatele) v rámci jakéhosi deklarativního uměleckého happeningu. Soudní proces je posledním případem místního soudcem, který se po jeho dokončení chystá do penze, známého udělováním mírných trestů, na druhé straně je zástupcem obžaloby mladý ambiciózní státní zástupce, toužící po kariéře. Nezvyklostí soudního přelíčení, kromě šetřeného činu, představují jeho svědci a osazenstvo – ve většině případů známí dvojice obžalovaných. V jakési protiváze reflexe přelíčení mezi místními lidmi se ocitají svědci a znalci povolaní soudem „zvenčí“ – různorodá směsice odborníků, zástupců armády a justice, i politiků a novinářů. Tito lidé, s jejich zaměřením a přesvědčením, se prolínají a svým způsobem reflektují jak soudní líčení, tak určitý „uvolněný“ duch jeho průběhu (obžalovaní se těší sympatiím většiny místních i soudních vykonavatelů). Soudní líčení reflektuje i mnohé aspekty soudobé společnosti (snaha o bagatelizaci a zamlčován nacistické minulosti a provinění v nich spáchaných, „normalizovanost“ a přebyrokratizovanost společnosti a její technicistní a odcizující pohled na jednotlivce a jeho úlohu v ní. Soudní proces končí mírným trestem, který si ovšem dvojice obžalovaných již odbyla ve vazbě a ti jsou tedy po skončení soudního řízení propuštěni na svobodu.

Motiv zdánlivě banálního popisu soudního přelíčení a jeho náležitostí je zde dán do kontextu jeho reflexe. Happening obžalovaných je jako symbol lidské svobodomyslnosti se dostává do kolize se státním byrokratickým aparátem, který nereflektuje jednotlivce a jeho touhu po svobodném jednání, naopak se snaží normovat a organizovat pokud možno každou oblast lidského konání - a tím do ní zasahovat a usměrňovat ji podle svých pravidel. Happening zde také představuje jakýsi společenský apel – znepokojení nad stavem společnosti a její zdánlivou normalitou, na pozadí tzv. hospodářského zázraku. Antimilitaristický náboj díla je pak obsažen v kritice fungování Bundeswehru, jakožto instituce, která potlačuje přirozenou touhu člověka po smysluplnosti jeho konání, jako organizace „jejíž smysl pozůstává v produkci absurdních nicotností, v produkci téměř totálního nic“. Kritika míří na fungování Bundeswehru ve spolčenosti a jejího soudobého napojení do struktur NATO v prostředí studené války – to vše necelých dvacet let od konce druhé světové války. Cílí na jeho nehospodárnost, absurditu jeho fungování a personální vyprázdněnost důstojnického sboru. V zásadě jde tedy o kritickou sondu do soudobé západoněmecké společnosti, na pozadí střetu jednotlivce s její represivní mašinerií.

06.02.2021

vynikající studie multižánrových happeningů, kdy při akci zničení vozidla Bundeswehru jsou čteny básně, zpívány žalmy a produkované barevné bubliny.