Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43253/bmid_konec-sveta-a-hard-boiled-wonderlan-nO4-43253.jpg
4
1125
1125
Kultovní román, odehrávající se ve dvou paralelních světech: v současném nočním Tokiu a v jakémsi světě představ, kde neplatí minulost ani budoucnost. Hrdina, specialista na kódování počítačových dat, přijme na první pohled normální zakázku a vzápětí se stane klíčovým prvkem v podivné hře. Netuší, že se už dávno ocitl na okraji propasti a že ta propast je mnohem hlubší, než by čekal. Mrazivé podobenství o cestě do temnot, skrývajících se za nablýskanou reklamní realitou našeho světa.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Sekai no owari to hádoboirudo wandárando, 1985
více info...
Přidat komentář
Můj první přečtený kousek od Murakamiho a již nyní vím, že určitě nebude poslední. Brilantní, originální příběh se sci-fi zápletkou, který svými metaforami a četnými úvahami nutí k zamyšlení se nad základními životními hodnotami člověka. Zpočátku mi sice chvíli trvalo, než jsem se začetla a zvykla si na střídání kapitol o běžném světě a o tzv. "Městě", ale zhruba v polovině knihy se mi začala v hlavě rojit spousta otázek, na které jsem chtěla znát odpovědi, a tak jsem doslova hltala stránku za stránkou až k samotnému závěru.
Moje první zkušenost s Murakamim. A bylo to zvláštní, snové, prostě jiné, ale hlavně dobré! Příběh se odehrává ve dvou odlišných rovinách, ale obě mě dokázaly zcela pohltit. Pikantní na tom je, že jsem tu knížku našel v popelnici na papír a musel jsem slepit vazbu. Vzhledem k tomu, že jsem od něj zatím nic dalšího nečetl, nedokážu posoudit, jestli je ta určitá snovost jeho styl nebo jen atribut této knihy. Každopádně mě Murakami zaujal a určitě si od něj přečtu něco dalšího!
Poslechla jsem anglicky jako audioknihu na doporučení jedné známé a zjistila jsem, že toto není šálek mého čaje - moc mě to nebavilo a dalším Murakamiho knihám se vyhnu.
Tak z téhle knihy jsem si fakt sedl na zadek.
Téměř kyberpunkový příběh v jednom světě (šifry a kódování, tajní agenti, boj korporací), skoro až kafkovská fantasy v tom druhém.
Málokdy se mi stane, že narazím na knihu, jejíž prostředí je tak poutavě navržené a vyobrazené, že skoro až cítím, že se tam nacházím s nimi. V případě Konce světa to platí absolutně. Doteď vidím město za Zdí tak jasně, jako kdybych je právě četl, a nejspíš se tam brzy zase vrátím.
Co mě zaráží, je právě kyberpunkovost zápletky v prvním světě. Rok 1985, kyberpunk existuje v USA nějaké tři roky, Neuromancer vyšel rok před Koncem světa, i když je pravda, že Gibson viděl zrod budoucnosti právě v Japonsku.
A Murakami, který rozhodně není autorem čisté science fiction, musel být osvícen nevím kým, že dosáhl atmosféry, o kterou se tematická sci-fi scéna teprve pokoušela.
Touto knihou se Murakami dostal na seznam velmi oblíbených autorů.
Bože, jak já tu knihu miluju. Rozdělení na dva světy není chaotické, každou kapitolu jsem hltala. Mám ráda fantasy světy, obzvlášť, pokud jsou promyšlené, což za mě Murakami splnil na výbornou.
Knihu jsem četla na etapy, podle toho, jak jsem na ni měla čas a jak byla dostupná v knihovně. I tak mi její čtení zabralo tři roky. Pokaždé, když jsem se k ní vrátila, jsem přesně věděla, kde jsem skončila. Můj další nákup knih bude tento titul jistě obsahovat, chci ji mít ve své knihovně.
Kniha je jedinečná svým stylem psaní a vyprávění, motivy a celkovým zpracováním. Její čtení jsem si hodně užila.
Konec světa & Hard-boiled Wonderland je román, ze kterého mám smíšené dojmy. Příběh je hodně symbolický a nelze ho chápat doslovně. Spíše ho musíte nechat na sebe působit a vnímat různé pocity, které ve vás vyvolá. Osobně nedovedu moc dobře vyjádřit, o čem celé to vyprávění vlastně je.
Na jednu stranu mám pocit, že ústřední téma pro mne v současnosti není aktuální a neoslovuje mne. Na druhou stranu, některé scény a obrazy z tohoto nevšedního románu mi utkvěly v paměti. Možná, že mne oslovily na nějaké mnohem hlubší úrovni, než si dovedu uvědomit a než dovedu vyjádřit prostřednictvím slov. A to je mnohem víc, než se podařilo spoustě jiných knih.
Dávám čtyři hvězdy, protože jiné Murakamiho knihy mne oslovily o chlup víc a byly pro mne srozumitelnější.
Velice chytľavé. Je to veľmi plastické čítanie, ľahko sa v ňom orientuje napriek tomu, že sa dej odohráva paralelne v dvoch svetoch. V niektorých pasážach mi trochu pripomínal Pratcheta, ale neviem prečo. Trochu mi chýbalo vysvetlenie vypínania zvuku, ale možno som ho iba nepostrehol.
Kniha se opravdu čte lehce, pokud děj vnímáte jako "obyčejný" příběh. Ale jak je známo z jiných Murakamiho děl (která mám velmi ráda), je potřeba za příběhem vidět úplně jiný svět - pohled do lidské duše... A po přečtení knihy si nechat tak jeden nebo dva dny na utřídění myšlenek. Jelikož mám všechna autorova díla velmi ráda, nezklamal mě ani tento román.
Kniha má velmi zvláštní snovou atmosféru, četla se lehce, dost mě ale zklamal dost nesrozumitelný symbolický konec. Ten mě přinutil podivit se - "Tohle je vážně už všechno?" Kniha je nicméně velice zajímavá svými jednotlivostmi, tedy konkrétními nápady a koncepty, coby komplex, kdy se pak tyto jednotlivosti slijí v celek, už bohužel tolik nefunguje a místy je čtenář dokonce i frustrován. Toto setkání s japonskou literaturou bylo vesměs zajímavé, takže určitě výhledově zkusím i dalšího Murakamiho.
Román měl děj i napětí sci-fi , hezké, ale občas náročné čtení. Ale mě se to moc líbilo.
Během čtení se mi názor na knihu několikrát radikálně proměnil, ale na konci, kdy se všechny linie propojily a já dostal odpovědi na všechny otázky, které jsem potřeboval, jsem nedokázal jinak než hodnotit pěti hvězdičkami. Od Murakamiho jsem toho už načetl hodně, proto mě překvapilo, že mi prvních asi sto stran přišlo, že čtu úplně jiného autora. Zápletka se mi moc líbila, nápad taky, ale nejlépe hodnotím myšlenku a rozsah.
(Jediné, co pořád nedokážu pochopit, je autorovo vyjadřování přitažlivosti a chtíče vůči ženám/dívkám...)
Osamělý muž procházející iniciací je pro Murakamiho typické téma a nevyhnul se mu ani Konec světa. Tentokrát je však tato dějová linka proložená ještě fantastickým světem, který jak už název napovídá, je zvláštní podobně jako Říše divů. Z počátku čtenáři samozřejmě není jasné, co tyto linky spojuje, ale pokud si všímáte indicií, přijdete na to daleko dříve, než vám to odhalí samotná kniha. Opět tu máme jistou dávku erotiky, objevují se zde jednorožci, promluvy o duši i obézní dívka v růžovém kostýmku. Na plný počet to však nestačí, něco mi tu jednoduše chybělo a v závěru jsem nebyl tolik naplněn, jako u některých z pozdějších Murakamiho děl. Pořád jde ale o skvělý text a je zajímavé sledovat, jak se Murakamiho obvyklé motivy napříč knihami různě vyvíjí.
Po přečtení bych možná i uronila slzu, kdybych ten konec jen o trochu víc pochopila, haha. Ale ne, tohle bylo fakt krásný. Na Murakamiho vcelku přímočarý, bez nepochopitelnýho tajemna a ezoterična, čtenáři opravdu vše naservíroval prakticky jasně a otevřeně. I když samozřejmě s tajemnými postavami, fantasy světem a podobně.
Chvílemi jsem ani nevěděla, která část mě baví víc, kapitoly se střídají mezi reálným a tím druhým světem, ačkoli se nepřekvapivě i tyhle dva prolínají mezi sebou.
Děj propracovaný na milion procent, postavy si tam frčí a nikdo je nenechá vydechnout, protože by je hned začali ohryzávat hnusáci žijící v podzemí pod metrem, nebo by je přizabili malý a velký muž. To všechno ovládají dvě nadnárodní tajné korporace obchodující s informacemi a na druhé straně záhadné Město. Teď, když si to tu tak popisuji, zjišťuji, že kniha je neuvěřitelně obsáhlá a těžko to lze zahrnout do jednoho komentáře.
Bude se ale, myslím, dlouhodobě jednat o moji nejoblíbenější knihu od Murakamiho.
Moje první oťuknutí Murakamiho. A nevím. Mám s ním problém obdobný jako u Faberovy Knihy zvláštních nových věcí. Jednotlivosti se mi zamlouvaly, některé scény a myšlenky považuji za nadmíru skvělé. Celek mě ale minul, a cítím, že ne o málo. Čím to je, netuším. Ale asi nemá smysl nad tím bádat. Holt, ani autorův/protagonistův vkus na literaturu, který konvenuje s mým to nezachrání…
Asi zkusím jeho povídkovou tvorbu. Ta by mu (i mě) mohla sedět víc.
„Člověk je totiž nenapravitelný. Možná tak do pětadvaceti je jasné, kdo bude k čemu inklinovat, a pak už se jeho charakter při sebevětším úsilí nezmění. Problém je potom ve způsobu, kterým na takové charakterové sklony reaguje okolní svět.“
Jeden z nejklasičtějších Murakamiho příběhů. Je tu, pro něj tak typická, postava muže kolem třicítky, který je samotář žijící mimo nějaký systém, starající se hlavně o sebe, ne tak úplně šťastný, ale zároveň ani ne tak úplně nešťastný. A tento hrdina je vtažen do světa někde mimo realitu, kde se všechno děje tak trochu jinak, přestože to vlastně většinu prvků z reálného světa přejímá. Dílo je plné symboliky, vnitřního boji hrdinu se sebou samotným a podprahové kritiky společnosti, která z lidí v Japonsku vytváří na nic se neptající a pouze pracující stoje bez vlastní individuality. Rozhodně stojí za přečtení!
Komentář přede mnou od lukaskmn1 naprosto vystihuje můj pohled na tuto výjimečnou knihu. Murakami má všechny knihy povedené, ale tato je pro mě top. Velmi zajímavý příběh s neskutečným množstvím myšlenek, paralel a s nádhernými stylistickými obraty dokládajícími kvalitu autora. Murakami dokáže perfektně vykreslit situaci a zachytit její atmosféru tak, že se mi některé obrazy vybavují i po letech. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.
Četl jsem již většinu děl od Murakamiho a s naprostou jistotou mohu říci, že toto patřilo mezi jeho vrcholná díla. Děj je výborně propracovaný, postavy naprosto reálné a co osobně na Murakamim obdivuji je, že čtenář nikdy neví, jak se zápletka vyvine.
Můj pátý Murakami – a nejspíš už asi opravdu poslední. Jsem člověk poměrně houževnatý, a když se nemůžu dostat autorovi pod kůži, zkouším to znovu a znovu, jenže úsilí a vytrvalost není všechno a nalezení souznění s literárním dílem rozhodně není totéž, co rukodělné hloubení výkopu pro vodovod.
Závidím lidem, co objevují v každé Murakamiho knize "strhující podobenství" a nechávají se okouzlovat "silou autorovy výpovědi"; já v Murakamim nic takového, bohužel, nenacházím – a to se fakt snažím. Nemá cenu něco lámat přes koleno…
Třeba u Kafky na pobřeží jsem už TO měl skoro na dosah, jak se mi alespoň zdálo, ale Konec světa mě znovu přesvědčil, že na to nemám – bylo to celé jen o "lízání zmrzliny přes celofán"…
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Po přečtení několika Murakamiho knih jsem přišel na to že tato kniha se opravdu povedla doporučuji