Koniec Eddyho
Édouard Louis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398026/bmid_koniec-eddyho-brU-398026.jpg
4
646
646
„Na detstvo nemám ani jednu šťastnú spomienku.“ Tak znie prvá veta autobiografického románu Édouarda Louisa Koniec Eddyho. Detstvo plné útrap prežité v sociálne i kultúrne limitovanom prostredí chudobnej severofrancúzskej dediny Hallencourt. Nie je to však len príbeh detstva a dospievania poznačený postupne odhaľovanou homosexualitou hlavného hrdinu. Je aj o sociálnej nerovnosti, sexualite i násilí, no najmä o hľadaní si vlastnej cesty za slobodou medzi úzkymi mantinelmi súčasného sveta. Édouard Louis je jedným z najväčších objavov súčasnej francúzskej literatúry. Svoj knižný debut inšpirovaný vlastným životom vydal ako dvadsaťročný a vo Francúzsku sa ho predalo viac ako 300 000 výtlačkov. Odvážny a bravúrne napísaný román Koniec Eddyho balansuje na hrane literárnej fikcie a dokumentu. Nástojčivé otázky, ktoré nám kladie, by nemali zostať bez odpovede. Kniha Édouarda Louisa vychádza v preklade Andrey Černákovej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , AbsyntOriginální název:
En finir avec Eddy Bellegueule, 2014
více info...
Přidat komentář
Už od začátku mě knížka doslova pohltila a děsil mě pohled na společnost, ve které vyrůstá malý gay Eddie. Říkal jsem si, že jsem rád, že žiju v dnešní době. Pak mě ale hodně šokovalo (to jsem si dopředu nezjistil), že autor je teprve ročník 1992 a z velké části jde o jeho autobiografii. Tak teď mírně vyděšený měním svůj pohled na svět s pocitem, že musím začít něco měnit.
("Nobody thinks you're actually righ, It feels like a battle, it's more like a fight, You always bark, you never bite, I don't believe it" ... All That I Really Wanted - Manchester Orchestra)
Už když jsem ráno vstávala, věděla jsem, že dnešek bude jiný. Vždy to už cítíte v kostech, že ten den, kterej ani ještě nezačal bude jedno velký odporný óno. A potom si ještě z variant Mrtvá zóna, Spasitel a Skoncovat s Eddym B., vyberu poslední. Jsem normální?!
Je to prostě dobrá kniha. Dobře napsaná. Je zde správně vyváženo vážné vyprávění s tím lehčím a momenty, kdy se rozesmějete. To bylo třeba. Je to kvůli stylu vyprávění, jinak by mohlo působit dost monotónně. Ale je dobře, že je to psané s tím nadhledem pohledu z budoucnosti. (Když se nad tím potom na škole zpětně zamyslím, vybaví se mi to takhle.) Moje emoce projely po tobogánu celé škály.
Asi to nebude kniha pro každého. Už jenom styl, kterým je napsaná. Přechody vyprávění a přímé řeči zakomponované v jednom chumlu. A taky kvůli ději. Který tentokrát nebudu (nemám po dočtení sílu) rozebírat. Asi je to kniha pro toho, kdo se alespoň v něčem z života Eddyho najde. Proto jsem dočetla až do konce.
Chce se mi napsat: jako z každé jiné řiťky. Je to prostě pravda. A kdo je překvapený, že je to současnost, ne středověk, já jsem překvapená z té jeho překvapenosti.
Na to, že jsem se ke knize dostala úplnou náhodou (byla v podobných knihách u Americké elegie, kterou jsem klikala do "chystám se číst" a nakonec tam skočila i tahle kniha), jsem s ní strávila příjemný (kdo četl ví, v jakém tónu slovo příjemný myslím) čas a moc se mi líbila.
Tenhle komentář se nepsal lehce, protože kniha mě zanechala ve velikém zmatku. NIKDY, opravdu nikdy bych si nepomyslela, že někdy, byť v duchu, řeknu zlatý komunismus. Takováto bída nebyla v českých vesnicích ani v sedmdesátých, ne to bože v devadesátých, (i když tehdy se začaly objevovat první výraznější sociální případy, které neměly třeba na elektřinu).
Pokud jde o machismus, čišící téměř z každé stránky, moje vesnické sestřenice by s těmito šovinisty pěkně zametly. Netuším do jaké míry ovlivnil jejich sebevědomí socialistický přístup k rovnoprávnosti žen, ale jedna vedle druhé by jim daly, co proto.
Zpátky ke knize. Syrovost vyprávění svědčí o hloubce Édouardova úmyslu vypořádat se s minulostí a s přijetím rodičů i přes jejich nepochopení.
Jak už tu bylo několikrát řečeno, kniha je psána velmi syrově a bez příkras. Má spád, takže při začtení se dá přelouskat za jedno odpoledne, mně dělala společnost pár ranních cest MHD do práce. Při čtení některých pasáží jsem se si v duchu říkala, že jestli mi to přes rameno někdo čte, tak mě má za úchylačku. :D Autor si nebere servítky s nikým a ničím, popisuje realisticky svůj život a za to ho cením. Doporučuji přečíst.
Opravdu šokující na této knize je, když si uvědomíte, že se děj odehrává v době 90s - 00s! Když jsem začínala, tak jsem si myslela, že to bude minimálně o 10 let starší. Očekávala jsem trochu více, to přiznávám, nějakou tu skutečně WOW scénu. Aspirovala na ní samozřejmě scéna "utvrzování se v heterosexualitě mezi homofóby", kde je skutečně zarážející věk zúčastněných (skutečně první anální styk v 9-10 letech??? s výrazně postiženým bratrancem???), ale očekávala jsem ještě více, nějakou silnější pointu, vyústění.
Au, čekal jsem asi něco úplně jiného, než naturalistická gender studies. Působí to hodně autenticky a nedivím se, že kniha vyvolala debaty typu „vážně je to u nás na venkově pořád takové, vážně jsou role obou pohlaví tak primitivně zakonzervované?“. V knize není nic víc, než suverénně vylíčené „zženštilé“ dětství, nezapadající do obvyklých norem současných vidláků. Ale na Zážitek s velkým Z mi takový dokument nestačil, ani když se homofobové ujišťovali ve své homofobii homoerotikou. :-) Tak je to v životě nakonec se vším... (Čteno v překladu Sáry Vybíralové.)
Kniha je zajímavým osobním deníkem nepochopeného homosexuála. Kluka, který se hledá, a nemůže se najít. Kluka, který nechce být kluk. Je to krutá zpověď neduživého intelektuála v prostředí namachrovaných borců vesnice, kde se místo ve společnosti získává podle počtu rozdaných ran a vyražených zubů. Ano, je to velice silná zpověď, ano, nutí k zamyšlení, ale románový bestseller to není. Je to "prostě jen" lidské nitro, a ne každému to "lidské nitro" vyvržené na papír s nelidskou surovostí prchající kořisti musí sednout. Páchne strachem a nutí šelmy seběhnout se blíž.
Dávám plný počet a doporučuji!
Vypravěč si mě hned získal svým líčením syrového příběhu o dospívání chlapce na venkově. Moc by mě zajímalo pokračování.
Ne, ne, ne, ne. Prostě NE! Tato kniha asi není pro mě.
Zkuste nechat projít výběrovým řízením pár gayů/leseb, vyberte toho, kdo měl nejtraumatičtější dětství, nejlépe pak, pokud jím prošel v relativně nedávné době, a nechte ho to hodit na papír. Následně přidejte pár kapek cynismu a trochu to přibarvěte, aby to bylo dostatečně šokující.
Pardon, ale na mě vyloženě z této knihy křičí touha "šokovat, že i v dnešní době...". Nezaujalo, nenadchlo, nevyděsilo. Slzičky neukáply, kapesníky nepromokly. Podle mne naprosto zbytečně vydaná kniha. Škoda stromů.
„Buzno, buzerante, homouši, bukvice, teplouši, buchto!“ Tak reagují pikardští venkované na počátku třetího milénia na chlapce, který nesplňuje jejich představy a jemuž se přes veškerou snahu nedaří být takový, jakého by si jej přáli jeho vlastní rodiče. Édouard Louis čtenáře zavádí do (v podstatě současné) chudé a bílé Francie, kde se nestuduje, ale od 16–17 let muži pracují v továrně a ženy rodí děti, kde se jí akorát junk food a zalévá se litry piva a pastisu, kde veškerý volný čas zabírá televize a dětem se dávají anglická jména z populárních seriálů. Klíčovou hodnotou je maskulinita, která nutně plodí násilí a nenávist – ať už k muslimům, homosexuálům nebo zkrátka komukoliv, kdo se nějak vymyká normálu. Z bludného kruhu sociálního předurčení se takřka nedá uniknout a Eddy má paradoxně štěstí, že mu kvůli jeho sexuální orientaci nezbývá jiná možnost: „Útěk jsem nejprve prožíval jako neúspěch, rezignaci. Uspět by v tomto věku znamenalo být jako ostatní. Vyzkoušel jsem už všechno.“ Je pozoru-hodné, jak dobře se ze svých traumat dovedl vypsat dvaadvacetiletý mladý muž, kniha zdařile prokládá vyprávění a průpovídky rodičů, sourozenců, spolužáků nebo sousedů. Je to sice syrové a místy snad až příliš explicitní, ale daleko víc by mělo pobuřovat, že je někdo schopen se takto chovat v dnešní době. O úniku z chudoby a toxických sociálních a rodinných vztahů píše i J. D. Vance v knize Americká elegie (2016). Jeho vyprávění je přitom vyzrálejší, a tedy méně zahořklé, povýšené a generalizující než u Édouarda Louise. Zajímalo by mě, zda někdy vznikne sonda do prostředí českého nebo moravského venkova. (8/10)
Jsem rád, že jsem knihu přečetl... ale tedy žádný neuvěřitelný ohlas se u mne nekonal. Ba naopak... přišlo mi to tak nějak obyčejné. Rozhodně nechci zlehčovat popsané zážitky, ale chvilkami jsem podezíral, že něco bylo mírně přibarvené kvůli zajímavosti.
Když si představím, že autor je jen o pár let starší než já, a srovnám jeho a mé dětství....Hrůza, je mi líto, že některé odsuzující názory se objevují i dnes. Jinak souhlasím s komentáři níže, také jsem měla pocit, že se vše odehrává v dávnější době (bydlení...). Stojí za přečtení. Jen konec mi připadal trošku useknutý.
Poutavý příběh o francouzské chudé společnosti. Hlavní postava, kterou je sám Eddy, tedy autor, zažívá muka kvůli nepochopení jeho homosexuální orientace ve škole, ve vesnici, ale také v rodině. Zároveň je příběh vykládán sarkasticky a vtipně. Mně se osobně kniha velice líbila, je chytlavá.
zaujimave svedectvo, fragment, pokus o zasadenie do sirsieho ramca/socialneho pozadia. nepochybne cenne z faktografickeho hladiska, forma stroha, chybal mi mozno vacsi rozmach, ci uz dejovy, alebo formalny. precitane za 1 vecer.. . velmi kvitujem preklad.
Z téhle knížky se mi dělalo špatně. Říkal jsem si, že v dnešní době už to přece není možný!!
Není možný, aby se dneska děly věci, které se děly mně. Paralel se svým životem jsem tam našel spoustu. Sám pocházím z prťavýho městečka, kde zná každý každýho a všichni vědí všechno o všech. Sám jsem zažil pokřikování buzno a buzerante. Taky jsem dostal nakládačku od dvou kluků, co si na mě počkali. Taky mi pomohlo divadlo. (Jen rodiče mám v pohodě.) Ale to je skoro 30 let zpátky. Dneska se to přece neděje!!!!
Asi mám depresi!
Pikardie konec 20.století. Francouzský venkov. Tvrdá realita, zaostalé životní podmínky, demence, homosexualita. Ale i naděje. Stojí za přečtení.
Moc pěkné.
Z knížky je cítit chudoba a smrad periférie severní Francie. Syrovost s jakou je knížka napsaná přesně pasuje k ději a příběhu. Smutný osud "jiného" chlapce, který vadí společnosti.
Hodnotím velmi kladně to, že si autor zachoval své vnitřní ja a že se v tak mladém věku pustil do takovéhoto tématu. Poklona.
Tohle patří přesně mezi ty literární zážitky, k jejichž popisu se mi nedostává slov. Cokoli bych napsala bylo by jen slabým odvarem všeho toho, co jsem cítila. Musíte se tedy z mé strany spokojit pouze s tím, že jsem kromě přestávky na spánek knihu neodložila, dokud jsem ji celou nepřečetla, a že nad ní budu ještě dlouho přemýšlet.
Štítky knihy
homosexualita francouzská literatura venkov dospívání sociální problémy autobiografie Pikardie LGBT, queer, LGBT+ homofobie, transfobie, queerfobie
Autorovy další knížky
| 2017 |  Skoncovat s Eddym B. |
| 2019 |  Dějiny násilí |
| 2023 | Jak se stát jiným |
| 2021 | Kdo zabil mého otce |
| 2022 | Boje a proměny jedné ženy |
Přečteno ta dva večery. Opravdu zvláštní forma vyprávění, jak se píše na obálce - na hranici dokumentu. Bolestný příběh, vyprávěný s místy až bolavou upřímností. Jako bych úplně cítila, že autor pociťoval skutečnou nutnost se ze svých traumatických zážitků vypsat, i za cenu, že tím ublíží svým blízkým. Zvláštní kniha plná bolesti, ale (naštěstí) s kapkou naděje.