Korán
neznámý - neuveden
Korán je už třináct století neodvolatelnou autoritou pro celý islámský věřící svět. Zrodil se během asi dvaceti let Muhammadovy kazatelské činnosti a zůstal po celou dobu posledním slovem a duchovním těžištěm islámu. Z velké části přímo navazuje na rytmy, obrazy a jazyk předislámské beduínské poezie. Překlad z arabštiny, předmluva, komentář a rejstřík Ivan Hrbek. Vyd. 7., V tomto překladu 3.... celý text
Přidat komentář
Jeden zo zásadných myšlienkových zdrojov Mein Kampf-u, vynikajúce čítanie pri depresii v rámci logoterapie.
Človek pochopí, že to s ním nie je až také zlé a knihu s úľavou odloží.
P.S. A ešte tu chýba dodatok: "Kniha se podle Databáze knih neslučuje s pravidly demokratické společnosti. Ačkoliv její existenci neschvalujeme, vyšla legálně, takže jsme se rozhodli ji zde ponechat."
Hodně lidí si zřejmě neuvědomuje, že islám stojí vlastně na totožné mytologii jako křesťanství a judaismus. Máme tu Adama a Evu, Noema, Abraháma, Davida, Šalamouna i Ježíše, akorát se k nim staví trochu jinak. Mohammed byl samozřejmě chytrý člověk a snažil se při utváření víry vyhovět všem, takže během putování extrahoval vědění od různých kmenů a propojoval to s vlastními myšlenkami. Z dobového hlediska je Korán oproti Bibli i celkem progresivní, protože místo trojjediného Boha uznává pouze jednu boží entitu, Ježíše berou pouze za člověka - proroka a také podporují rozvody, což bylo v křesťanství dlouhou dobu tabu. Samozřejmě je to o tom, jaká frakce si text vykládá. Radikálností je Korán s Biblí srovnatelný, ale stejně tak oba texty obsahují mnoho dobrého. Nemůžeme odsuzovat všechny věřící kvůli pár jedincům, kteří jsou hlasitější než ostatní. Je to jen o lidech, kteří tyto svaté knihy čtou a interpretují je.
Pro ateistu velmi náročné čtení. Neustálé opakování hlavních témat (bojte se Boha a soudného dne, konejte dobré skutky a přijdete do zahrad, v opačném případě skončíte v ohni, ...), mnohdy i doslova, je únavné, vymezování vůči křesťanství (Bůh je jediný, tak jakápak Trojice, Ježíš se narodil Marii z vůle Boží, není Božím synem,...) až úsměvné. Zajímavé je sledovat postupné změny hlavních myšlenek knihy dle momentální situace Mohameda v českém, chronologicky řazeném, vydání. Díky bohatým komentářům jsem se neztrácel tolik, jako bych se ztrácel bez nich. Ještě lépe by se kniha četla, kdyby vysvětlivky k jednotlivým veršům byly formou poznámek pod čarou místo samostatné sekce na konci.
Nejvíc mě zaujalo čtení vzniku Islámského náboženství a samozřejmě jsem si ze zvědavosti přečetla i zbytek.
No každý si z toho dle své inteligence vezme své.
Inu, pusťme se do toho. Mnozí zde přítomní hodnotí Korán hodnocením „odpad“ – což je mimořádně neuctivé vůči jakékoliv knize, o knize, která je pro stovky milionů obyvatel této planety svatá ani nemluvě – a to většinou s tím komentářem, že to nedočetli. Já se na to pokusím jít poněkud jinak.
Nežli jsem se konečně dostal ke čtení této knihy, myslel jsem si, že je stejné struktury jako Bible, což byl hrozivý omyl. V pravdě jsem překvapen, že tolik lidí považuje tuto knihu za slovo boží, protože když člověk pochopí účel vzniku jednotlivých textů – za což v mém případě může doktor Ivan Hrbek a jeho naprosto geniální poznámky a komentáře – nemůže se již na knihu dívat jinak než jako na souhrn právních a sociálních norem, která stanovují velice účelnou morálku a vlastně do jisté míry převracejí běžný proces – morální pravidlo tvoří zákon – a boha de facto odsouvají na druhou kolej. Samozřejmě se na tuto knihu nelze dívat takto kriticky, jste-li vychování v dogmatické společnosti, jak tomu bývá u muslimů. Mohamed opravdu stavěl své texty tak, jak se mu co nejvíce hodilo podle jeho konkrétní životní situace, což je zcela pochopitelné, ale dosti to podle mě podrývá onu „svatost“. Konec konců už dělení Koránu je velice politicky motivované. Korán se skládá ze tří Mekkánských období a jednoho Medínského. Mekkánská období se dělí podle toho, jak moc zrovna Mohamed nenáviděl své drahé spoluobčany z Mekky. U prvního období je ještě naděje na usmíření a texty jsou o něco více odpouštějící, kdežto třetí období všechny jeho politické nepřátele posílá rovnou do Pekla.
Když už jsme u toho Pekla… Bible, hlavně poté Nový zákon, se snaží hrát si na hodnou knížečku, která se vás snaží utáhnout na Ráj. Mohamed si u Ježíše zjevně povšiml jedné chyby. Ježíš hlásal svou víru pouze dobrým slovem (pomineme-li vyhnání penězokazů z chrámu a podobné legrácky), kdežto Mohamed v průběhu svých kázání přišel na efektivnější způsob. Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém. A na řadu přišla válka. I Korán je tedy koncipován spíše na principu zastrašování dnem soudným. Na druhou stranu ale v Koránu netrhají dvě medvědice čtyřicet dětí, aby pomstily proroka. To najdete jenom v Bibli.
Chování k ženám bylo z dobového pohledu v Koránu dokonce pokrokové, což dnes mnoho lidí nechápe. To jak je zacházeno s muslimskými ženami dnes – tedy některými – není ani tolik problém Koránu – ten samý problém by měla i Bible – ale spíše problém dogmatického fanatismu některých psychopatů. Rozhodně se však tento problém nedá svalovat na všechny muslimy. Obecně právo šaría není tak hrozné jak ho například pan Ok… ehm, tedy někteří prezentují. Vše je jenom o osobní interpretaci a většina muslimů toto právo prezentuje tak mírně jak to jenom jde.
Korán je hrozný – podle mne – ze čtenářského hlediska až přehnanou repetetivností. Opravdu vám stačí přečíst si pár súr z každého období a k tomu několik těch důležitějších, abyste celou knihu pochopili. V některých částech – a to se musí uznat – je však Korán co do obraznosti úžasný.
Nepíši zde vše, co by bylo potřeba napsat, ale není zde pro to prostor. Tento komentář nemá být obhajoba toho, či onoho náboženství – náboženství je podle mne dosti anachronický konstrukt -, ale spíše žádost. Nemějte zbytečné předsudky a neposlouchejte hlupáky, kteří hrají svou politiku jenom na zastrašování. A už vůbec neházejte celou množinu lidí do jednoho pytle s fanatickými blázny, kteří vše zbytečně vyhrocují. Děkuji vám…
Co říci o Koránu, nebudu rozebírat kdo je jakého vyznání či jakého vyznání jsem já.
Jelikož mi duchovní literatura ani duchovno nic neříká, tak jsem po přečtení Bible přidal i Korán.
Kdo chce přečte, kdo nechce nemusí.
Čteno v patnácti, dodnes umím zarecitovat al-Fátihu (ale přirozeně to nedělám :D). Nejvíc mě obohatila výborná kulturně-historická předmluva prof. Ivana Hrbka, která zasazuje Korán do kontextu staré Arábie a beduínské mentality. Zabírá asi stovku stran a bylo by možné číst ji jako samostatnou studii. Vzpomínám si, jak mě pobavila informace, že arabisté dlouho luštili etymologii některých Mohamedových výrazů, než přišli na to, že si je prostě vymyslel. :)
Co se týče samotného textu, jeho zhodnocení je stejně těžké jako zhodnocení Bible. Jak k němu přistoupit? Jako k prameni, uměleckému dílu, výchovné literatuře, nebo jednoduše jako ke čtivu?
Vezmu-li to od konce: jako kniha je Korán takřka nečitelný. Že súry většinou nemají děj, by ani tak nevadilo, lyrická poesie ho konec konců také nemá. Čtenářský komfort spíš narušuje opakování a pozměňování stále týchž motivů. Pro mě se ukázalo jako největší problém, že text je (v našem kulturním prostředí – zatím) nesrozumitelný bez gigantického poznámkového aparátu. Někde mezi třetinou a polovinou knihy mě čtení stylem „verš, vysvětlivka, další verš, vysvětlivka..." natolik unavilo, že jsem toho nechala.
Jako literatura moralistní a výchovná je to peklo srovnatelné se Starým zákonem. Ale co jiného chtít od nábožensko-právnického spisku, který sepsala poměrně primitivní společnost poloviny 7. století? Problém spočívá v tom, že je Korán anachronicky pokládán za morální autoritu i dnes. Kdybychom totéž udělali s Illiadou, také bychom se ocitli v rozporu s morálním Zeitgeistem (..., ale my to naštěstí neděláme).
Jako básnické dílo nemohu hodnotit, protože za nejkrásnější bývají pokládány poslední, eschatologické súry, k nimž jsem se nedostala. To, co jsem četla, mělo občas nějaký hezký motiv, ale orientální literatura podle mě může nabídnout větší skvosty.
Pramen vypovídající o arabské společnosti 7. století je to samozřejmě cenný, takže by nebylo záhodno ho likvidovat. Nejlepší se mi zdá číst Korán asi tak jako tzv. barbarské zákoníky (lex barbarica) raného středověku: se zájmem, ale s nadhledem. Největší neštěstí vidím v tom, že tahle sbírka Mohamedových básniček brání výuce evoluce na arabských universitách, protože prý „co zmůže několik kůstek (rozuměj fosilií) proti slovu Prorokovu"? *hluboký povzdech*
Úhrnem: Korán ukazuje, jaký vliv může mít literatura (směs poesie a právničiny) – v dobrém i zlém.
Výborně, takže z důvody cenzury nemůžu uvést část knihy, kterou nejvíce kritizuji, takže pouze - za mě jednoznačně odpad.
Knihu jsem nebyl schopen dočíst a nemám v úmyslu se k ní vracet.
Myslím si, že je v nás 2000 let zakořeněné křesťanství (i když nechodíme do kostelů a nejspíš nevěříme, ale naši předci tak žili).
A tohle patří do jiných krajin a jiné kultuře.. Snažil jsem se pochopit, ale...
Tuto knihu jsem nedočetl a ani jsem si ji nepořídil do knihovny (na rozdíl od Bible, kterou vlastním a mám ji strčenou v knihovně mezi sci-fi a fantasy). Jakékoliv náboženství v dnešní době se mi zdá směšné… Ať je to „mírumilovný“ křesťan nebo „sebevražedný“ islámista. Pro mě to je prašť, jak uhoď – pouhý unik od reality, slabošství a projev zoufalství s přáním někam patřit, být součástí něčeho většího, v jehož jménu konám to, či nekonám tamto. A ty jednotlivci by mi ani tak nevadili jako ty organizace a představitelé, co zastupují jejich falešné bohy na zemi. Pupkouni v hábitech, co sami nevěří a mají to jen jako klasické zaměstnání. Dříve jsem tak vyhrazený nebyl, ale dnes je člověk obklopen církevními restitucemi a sebevražednými atentátníky a buď začne věřit, že je to boží plán nebo je musí „jen“ nenávidět. Ani nevím které z náboženství má nejvíce krve na svých ruchách, ve jménu které víry bylo povražděno více lidí? Možná nějaký statistický sborník zavražděných lidi dle počtu a náboženství by byla hodnotnější kniha než tato. A jak je to opravdu s Bohem? Odpovědi najdeš ve filmu P.K. ! :-)
Jedno z klasických děl světové literatury a základ kulturně-literárního přehledu.
Dočetla jsem toto veledílo do cca půlky, dál nešlo. Snůžka příkazů, zákazů a archaických pravidel, které dnes už nemají žádný smysluplný ani morální význam ... a kdo si to myslí, ten se stane palivem pro pekelné ohně :D V době vědy a techniky brát tuto knihu vážně je diagnóza. Příručka pro fanatiky.
Naprostý souhlas s komentářem MM1979, lépe bych to ani nenapsala.
Přečetl jsem jen malý kousek (cca 100 a něco stran), takže nebudu tvrdit, že bych z něj něco pochopil. Pochybuji ovšem, že kdybych ho přečetl celý, tak by se na tom cokoliv změnilo. Korán se téměř nedá číst. Nedává vnitřní smysl, protiřečí si a mnohokrát se opakuje. Někdo tvrdí, že je to lépe přepsaná Bible. Já tvrdím, že je to mišmaš. Kniha neobsahuje příběhy v biblickém stylu, ty si musíte poskládat z náznaků a nezřetelných odkazů. Korán se veskrze točí okolo příkazů a zákazů. Arabský originál není psaný chronologicky, což musí být noční můra z hlediska srozumitelnosti. Český překlad je naštěstí redigovný, ale dojem to nevylepšilo. Dvě hvězdičky nejsou za obsah, ale za formu. Muslimové věří, že Korán je dokonalá kniha, slovo od slova zjevená pravda přímo od Alláha. Existoval v ideální podobě dávno před stvořením světa a bude existovat věčně. Pokud to tak skutečně je, odvedl Alláh mizernou práci, nehodnou boží inteligence. Neříkám že Bible je na tom výrazně lépe, ovšem tu psalo spoustu lidí v průběhu mnoha staletí a tudíž se dá očekávat jistá míra zmatenosti a ztrát v překladu.
Předtím, než se někdo pustí do čtení Koránu, bych mu doporučil, aby si o něm nejprve něco málo zjistit a přečetl. Čtyři moje hlavní poznatky jsou tyto.
První zásadní věc je to, že Korán je něco mezi poezií a prózou. V arabském originálu by proto prý měl mít největší kouzlo, ale jelikož arabsky neumím, vyzkoušet jsem to nemohl. Český překlad může znít občas trochu "nečitvě", kvůli absenci rýmů, ale osobně ho považuji za dobrý (pohled laika a neodborníka na Korán). Toto pojetí vysvětluje rozdělení jednotlivých veršů (ája) a i četba by se měla přizpůsobit tomu, že je to prostě tak trochu poezie.
Druhá věc je dělení na Mekkánské a Medínské súry. Mekkánské súry jsou z raného období, Meddínské z pozdějšího, kdy už Mohamed bojoval s ostatními arabskými a některými židovskými kmeny. Mekkánské jsou zejména varovatelské před soudným dnem a o monoteismu a může se zdát, že se občas obsahem opakují, naproti tomu Medínské jsou více o chování v každodenním životě a některé jsou o poznání agresivnější. Súra 4, 8 a 9 asi evropany trochu šokuje, ale při čtení Starého zákona, je to podobný drasťák a dnes už ne zcela aktuální záležitost. Celkově mi Korán přišel více k duchu Mojžíše, než Ježíše.
Třetí věc je to, že Korán je pro muslimy něco skutečně posvátného. Berou ho do ruky jen když jsou očištění, nekritizují ho, má čestné místo v každé domácnosti. Taková pokora a úcta ke knize by měla být respektována i ostatními náboženstvími. Pokud já věřím/nevěřím v něco jiného, neznamená to přece, že budu kritizovat a zneuctívat to tvoje. Pro diskutéry na novinkách by to byl hrách na stěnu, ale běžný člověk by to mohl chápat. Hodnocení odpad tady v komentářích mi přijde jako velice neuctivé a jako obrovské nepochopení.
Čtvrtá věc, pokud někdo hledá příběhy Mohameda, jako jsou psaná evangelia o Ježíšovi, doporučuji přečíst spíše Sunnu, která se čte o poznání jednodušeji. Celkově po čtení Koránu a Sunny mám určitě o něco chápavější pohled na 93% muslimů, což jsou ti normální, jako je naše většinová populace a něco ještě přísnější pohled na 7% jejich krajně pravicových radikálů, kteří si myslím, že do současného světa opravdu nezapadají a jejich pojetí světa bych rozhodně zakázal jako hnutí směřující k potlačení práv a svobod. Ale to je vážně jen u toho menšího procenta pomýlených jedinců, kteří si doslovně a zvráceně vykládají jen to, co chtějí vidět a trpí mesianismem a pocitem nadřazenosti nad ostatními. Nezbývá doufat, že radikalismus nebude dále stoupat a běžná arabská populace s těmi extrémisty zatočí.
Oveľa horšie ako Biblia. Tá ma aspoň fantasy prvky, kultúrnu hodnotu a nejaký obsah a štylizáciu. Biblia Korán mnohonásobne prevyšuje.
V tejto knihe je dookola omielané len to ako sa zbaviť neveriacich a zavďačiť Alláhovi. Taký návod na život pre nesvojprávnych hlupáčikov. Cukor a bič. Prísľuby utrpenia, alebo Alláhovho uznanlivého potlapkania. Podľa toho ako sa budete správať a šíriť meno Allahovo. Je to taká hromada nariadení.
Koránu chýba pútavá forma a obsah. Veľmi nezáživné a nudné čítanie. Zaujať to môže fakt len kozojeba po lobotómii.
Kniha mi nedala aboslútne nič. Len ma to utvrdilo, že všetky náboženstvá sú nebezpečné a stoja na debilite chudoby a k jej manipulácii.
Korán jsem si přečetl celý. Není možné jej srovnávat s jinou tématickou četbou. Rozhodně stojí za to jej přečíst. Alespoň Vám nikdo nebude lhát o tom co tam asi je či není. Prostě to budete vědět.
Je to ukrutnějši a vymakanější
varianta Bible.
Dnes je velmi aktuální a čtivá. Evropa nerodí děti, takže Korán bude potřebný.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Moje hodnocení koránu je odpad a za tímto hodnocením si stojím.
Zbytek jsem sepsal v recenzi.