Král musí zemřít
Mary Challans Renault
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74404/bmid_kral-musi-zemrit-40s-74404.jpg
4
34
34
Románové převyprávění starověké báje o athénském hrdinovi Théseovi. Na dvoře jeho děda v Troizeně přes dobrodružné tažení k Aigeovi, králi athénském, jenž je jeho skutečným otcem. Děj pokračuje Théseovou dobrovolnou poutí na Krétu, kde je jedne ze skupiny lidských obětí, určených Minotaurovi, brzy vynikne a stane se vůdcem celé skupiny tanečníků s býky. Posléze se stane hlavou vzpoury, která vede ke zkáze Labyrintu a zrůdného Minotaura.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1994 , ArgoOriginální název:
The King must die, 1958
více info...
Přidat komentář
Je to volně plynoucí vyprávění. Hodně přes 200 stran je jen monotónní popis Théseova života. A on je vypravěčem. Úplně všechno vidíme jen z jeho pohledu. To značně omezilo možnosti románu.
Co Théseus neví a neviděl v knize není. Prostředí, kultura a lidé jsou jeho očima popsáni hezky, ale prakticky úplně chybí jakékoli naučnější pasáže. Kvůli zvolené formě tam ani logicky nemůžou být.
Tak jako jakékoli delší popisy. Myslel jsem, že se něco dozvím z doby starověkého Řecka a Kréty, ale moc toho nebylo. Pouze vidíme dobu bronzovou pohledem tehdy žijícího člověka. Jenže jaksi nezaujatého.
Většina vyprávění postrádá napětí. Teprve až ke konci je děj hektický a napínavý. Samotný závěr je rozpačitý. Pořád to zůstává v mezích, které autorka nějak nedokáže překročit. Vztahy mezi lidmi jsou jakési povrchní.
Celkově je to nevýrazné. Tady se ich forma fakt nepovedla. Mě to neoslovilo ani jako odpočinková literatura. A taky jsem jantar, protože tohle bych vůbec neměl číst. Zase jsem naletěl. Čtu souborné vydání, které má 94%. Tomuhle dávám 70%
Zajímavé komentáře: kritický Yarwen, neutrální Plútarchos, pozitivní nightlybird
hoci milujem knihy s tematikou gréckej mytologie, táto však bola jedným velkym omylom. je síce písaná z pohľadu prvej osoby, rozprávača Thesea, no absolutne som sa nevedel začitať a nakoniec som strany preskakoval. Samotná autorka je pre mna velkým sklamaním (s výnimkou Perskeho chlapca, ten bol užasný). Hádam Theseovo pokračovanie v knihe Byk pricházi z moře bude omnoho lepšie
Théseus je bezesporu jedním z nejslavnějších hrdinů řecko-římských bájí. Autorka k jeho příběhu přistoupila po svém - zasadila jej do reálného prostředí a pojala ho spíše jako historický román, prostý čehokoliv nadpřirozeného (vyjma božských znamení, což z tohoto přístupu dělá tak trochu kočkopsa). Jenže legenda o Théseovi JE o nadpřirozených bytostech, JE o nadpřirozených jevech a kouzlech, jakožto o božských zásazích do života hrdinů. Čtenář je tak ochuzen o řadu Théseových slavných činů, ve kterých figurují třeba obři, do jiných zase zasazuje obyčejné lidi a ohýbá legendu do takové míry, že se od ní mnohdy zásadně odvrací. Kniha není špatná, je z ní možno poznat řadu zvyků a způsobů života tehdejšího lidu, ale k tomu si mohla autorka vybrat nějakou no-name postavu, a ne zmršit slavnou pověst. Závěr knihy je pak notně zmatený, obrovská katarze na Krétě je popsaná v maličkém odstavci, opakují se i odporují si jednotlivé věty a pokud sami nevíte, po kom nese Egejské moře své jméno, budete těžce přemítat, co se vlastně na poslední stránce knihy stalo. Pro mě zklamání a slabší dvě hvězdy.
Dvoudílný román o Théseovi (druhý díl se jmenuje Býk přichází z moře) je vcelku pěkné vyprávění, jež starobylou pověst nahlíží očima moderního člověka (ať už si pod tímto pojmem představujeme cokoliv). Byla to jeden čas taková móda. Podobně i Robert Graves geniálně převedl legendu o Zlatém rounu do střízlivých výrazových prostředků literatury moderního věku. Filosoficky je mi pohrdavé shlížení na starodávné pověsti trochu proti mysli - nemám rád nadutost v žádné podobě a historické romány jsou žánrem, kde se nafoukanost současnosti ve vztahu k minulosti (často zcela neopodstatněná) dost přehání. Ale Mary Challans Renault napsala svůj román dobře, se znalostí věci, a její vidění nadpřirozených či nepřirozených aspektů příběhu z pozice "reality" (kdoví, co se myslí pod tímto pojmem, že?) nepůsobí nadutým ani urážlivým dojmem.
Románové převyprávění starověké báje o athénském hrdinovi Théseovi. Z dětství jsem si pamatoval knížku 'Staré řecké báje a pověsti', takže jsem byl celkem příjemně překvapen, když autorka všechny mytické bytosti nahradila skutečnými reálnými postavami - namísto obra přerostlý loupežník s kyjem, namísto bestie s lidským tělem a býčí hlavou člověk s maskou býka. Literatura faktu aneb takto to asi mohlo být. Příběh je vyprávěn očima hlavního hrdiny a proto mi někdy popisem svých schopností vzdáleně připomínal otroka Taitu z knihy W. Smitha 'Řeka bohů'. Ta jeho nesmrtelnost je samozřejmě v pořádku - je přece zaslíben Poseidónovi! Některé pasáže mi připadaly zdlouhavé, některé jiné zase jakoby zkrácené - avšak celkově hodnotím příběh jako zajímavý a čtivý pohled na bájnou minulost, hrdiny a božství, na jednu známou starobylou báji...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9seus
Jako teenagerovi se mi to moc líbilo, jakož i pokračování Býk přichází z moře.
Klidně bych si to i přečetla znovu, kdyby nebylo tolik jiných knih....
Kniha není špatná, jen bych měla jednu výtku k závěru knihy - neznat báji o Theseovi moc bych závěru nerozuměla. Jinak doporučuji spíše jako čtení pro teenagery, které báje baví, já už mám toto období za sebou.
Pěkný příběh ze starořecké historie vypráví o dobrodružstvích antického hrdiny Thesea a jeho putování.
Každý, kdo si oblíbil řeckou mytologii nebo historické romány, by si neměl nechat ujít knihy Mary Renault. Autorka zpracovala starý mýtus velmi přesvědčivě a její dva romány nám přiblíží nejen dobu a místo, dají nám nahlédnout do způsobu myšlení lidí, jejich života. Jistě tomu napomáhá i postava hlavního hrdiny - Theseus je jakýmsi antickým dobrodruhem a jeho život plný zvratů napomáhá k řekněme "akčnosti" děje a určitě si jej řada čtenářů oblíbí stejně jako jsem si jej i autorku oblíbil já. Kniha není příliš obsáhlá, její obě části se dají číst i samostatně a jsou neobyčejně čtivé. Speciální doporučení - je zvlášť vhodná k četbě na dovolenou, zejména pokud byste jeli na Krétu a do programu zahrnuli návštěvu a prohlídku místa děje - Knossos s jeho rozsáhlými pozůstatky, tou spoustou komor a komůrek, zbytky nástěnných maleb a vůbec celým areálem, který doslova dýchá historií. To by nesporně zážitek z četby umocnilo.
Štítky knihy
homosexualita antika Kréta dobrodružství lesby, lesbismus báje starověké Řecko historické romány gayové dobrodružné romány
Autorovy další knížky
| 1974 |  Král musí zemřít / Býk přichází z moře |
| 2000 | Do poslední kapky |
| 1997 | Perský chlapec |
| 2009 |  Král musí zemřít |
| 1996 | Oheň z nebes |
Autorka nabízí historicky možné a současně čtivé jádro báje o Théseovi, Minotaurovi a Ariadně a tato kombinace mýtu, vlastní tvůrčí invence a historie je rozhodně zajímavá a většinou zdařilá. Děj knihy je bohatý, barvitý a skoro filmově výpravný, na druhou stranu je způsob vyprávění někdy až moc pomalý a dost dlouho trvá, než se nakonec stane to, k čemu se už dlouho schyluje. Autorka si spíš než na akčním napětí dává záležet na popisu prostředí, ale také na psychologii a motivaci hlavních postav. Nicméně právě nutné spojení historie, románu a báje na některých místech vytváří ne zcela logické švy, které ruší. Tak například nedává smysl, proč Ariadna opouští právě v situaci, která je v knize vylíčena, spolu s Théseem Krétu, kromě toho, že tomu tak chce mýtus. Podle logiky vyprávěného příběhu by se spíš měli ihned ujmout vlády a dát poměry na ostrově do pořádku. Tím více je pro mě nepochopitelné, proč by se chtěl Théseus vrátit na Krétu jako vladař i poté, co prožil (a proč Ariadnu opustil) na Naxosu... atd. A jeho váhání, jakou plachtu při návratu vyvěsit na znamení svému otci, je zcela nepochopitelné. Autorka zkrátka potřebovala nahradit opomenutí dané smutkem po opuštění Ariadny, jak vypráví báje, za něco jiného, a moc se to nepovedlo. Jinak je Théseus vylíčen psychologicky vcelku hodnověrně, naopak třeba Ariadna je tu vylíčena velmi prázdně až povrchně, jen jako krásná, zamilovaná kněžka hrající rituální divadlo, jež se od ní očekává, ale kterému sama, oproti Théseově zbožnosti, nevěří - což jí ovšem nijak nebrání v tom zapojit se do divoké dionýské orgie... Moc jsem jí (konečně stejně jako sám Théseus) nerozuměl. Jinak velmi pěkně jsou vylíčeny postavy jako třeba král Agios, Minotaurus i král Mínós, naopak některé (např. řada Théseových milenek a obdivovatelek) jsou úplně zbytečné a nechápu, proč je autorka zapracovala, když je vzápětí opouští a v příběhu nehrají žádnou roli. Celkovou koncepci knihy drží jako Ariadnina nit určitě motiv smrti krále (jak vyjadřuje i její název) a dynamické napětí mezi apollónským světlem helénských bohů a temnými ženskými silami starších zemitých kultů, patriarchátem a matriarchátem, mladším a starším řádem. Celkově jsem četl s výhradami (otázkami a pochybnostmi), ale s chutí. V každém případě je to ideální kniha na prázdninovou cestu do Řecka a zvlášť na Krétu, jak to bylo v mém případě. Prostě hezká četba k moři. 75%.