Král musí zemřít / Býk přichází z moře
Mary Challans Renault
Dvojice těsně na sebe navazujících románů, jež zpracovávají antickou pověst o attickém hrdinovi Théseovi, odvíjí před čtenářem obraz antického světa a bájného Labyrintu. Anglická autorka (nar. 1905), proslulá svými historickými náměty, volně dotváří a logicky spojuje známé epizody z příběhu o Théseovi.
Přidat komentář
Nemám rád umění (nerozumím mu), kdy musí autor vyčkat vyjádření kritiků aby se dozvěděl, co vlastně stvořil, a nemám rád realistické pohádky, báje a pověsti. A tak knihu hodnotím jako disertační práci na historické téma průměrem a dodávám: nesahejte mi na trpajzlíky, nechť zůstanou mrňaví.
Tento krásný dvojromán jsem ještě jako hoch ukořistil (jako četné jiné) z knihovny mojí babičky, předplatitelky kdysi špičkového nakladatelství ODEON. Je to velmi kultivovaná, jazykově bohatá próza, opatřená v doslovu pro srovnání originální verzí báje o Theseovi. Jelikož jsem oba romány kdysi četl několikrát, tak i po těch dlouhých desetiletích ve mě dojem zůstal a považuji je dodnes za špičku minimálně té lehčí, pro mládež určené historické prózy. Ne, není to seštrikovaná "fantasy", ale z hlediska reálií archaického Řecka velmi poctivě a s velkou láskou k předloze (a rovněž s velmi solidní znalostí antické literatury a materiální kultury) sepsaný příběh Thesea, od dětství až po jeho smrt. Autorka se přitom vyhla velmi pečlivě všem fantastickým motivům a vystačila si i bez kouzel a zázraků. I když...
Je skoro neuvěřitelné, jak krásná, AECHETYPÁLNÍ je to látka, jak ty prastaré příběhy stále fungují. A jak mnoho z nich je stále součástí našeho povědomí dodnes - vždyť Minotaurus v podzemí stále čeká na hrdinu, který se s ním vypořádá. A Theseus zase potřebuje svou Ariadnu, která jej provede labyrintem k vtělenému býčímu bohu, s nímž se utká v boji na život a na smrt.
Doplnění ex post: po opětovném přečtení doplňuji, jak zajímavý náhled do kultů a mystérií starověkých náboženství, které tvořily samozřejmou součást světa tehdejších lidí, oba romány nabízejí.
Co mi kdysi přirozeně zcela uniklo, je velmi citlivě a zajímavě popsaná epocha zlomu, přechodu od prehistorického (snad) matriarchátu (kult bohyní) k patriarchátu, od časů prastarých kultů doby kamenné, k časům homérských héroů, velikých mykénských válečníků zakovaných v bronzu, bohatýrsky si připíjejích už ze zlatem tepaných pohárů.
A konečně jsem též ocenil neobyčejně citlivě rozeseté odkazy na řecké mýty, kdy se tu a tam zatřpytí známé jméno - Daidalos, Médeia, Faidra, Meleagros...
Nádherné zpracování starořecké báje o Théseovi. V dětství jsem četla Petiškovy Staré řecké báje a pověsti raději než klasické pohádky, později i ty pro dospělé. Renaultovo realistické pojetí Théseova příběhu bez bohů a nadpřirozených bytostí se mi přesto líbilo. Představovala jsem si, že na základě takových skutečných dobrodružství báje postupně vznikly....Později se mi v osmdesátých letech podařilo Řecko navštívit a jako chudý český turista nasednout na noční trajekt Athény-Kréta. Teplá noc, hvězdy a já celou noc na palubě myslela na to, že pluji cestou Théseovou....
Později jsem četla i další knihy inspirované řeckým bájeslovím, ale mimo Gravesova Zlatého rouna už žádná nebyla taková. Často mě svou povrchností zklamaly.
Nechápu tak vysoké hodnocení. (Nyní 94%.) Kvůli němu jsem to koupil. Takže dobře mi tak. :D Moje teorie je, že spousta lidí to četla kdysi v mládí a mají na to hezké sentimentální vzpomínky. A tak tomu dali 5*.
Není to špatné, ale ani nějak dobré. Číst to ve 14, tak by to na mě zapůsobilo asi dost jinak. Těžko říct. Autorka z původního mýtu odstranila nadpřirozené bytosti a dala tomu formu historického románu.
Jenže celému vyprávění chyběla dynamika. Působilo to jako nezúčastněná zpověď unaveného důchodce z pozdní doby bronzové. (1400 př. n. l.) Akorát v tomto případě se jedná o Thésea, krále Athén a dobrodruha.
Nejsilnější dojem je, jako kdyby nějaká archeoložka dostala v zaměstnání za úkol napsat román z doby řeckých mýtů. Jenže to napsala před 60 lety a pokud autor nezpracuje příběh nadčasově, tak to časem ztratí přitažlivost.
Doporučit se to dá asi jen nadšencům do historických románů. Současné čtenáře to nejspíš bude nudit. Dnes by možná bylo lepší fantasy pojetí. Ale to jen hádám. Dobré převedení mýtu o Théseovi. Ale nic víc.
Blíže komentáře u jednotlivých knih vydaných samostatně. Stačí se podívat na jejich hodnocení a je vidět, že něco nehraje. 70%
Řeckou mytologii jsem dlouho vnímala jako netradiční pohádku plnou božstev a mýtických stvoření. Proto když jsem před více než 30 lety četla poprvé tento román, naprosto mě uchvátil. Tady se totiž pohádka změnila v příběh reálný, uvěřitelný a jakési nadpřirozeno božských a bájných skutků se proměnilo v rozumově zdůvodnitelné činy.
Životní peripetie známého attického hrdiny Thésea jsou poutavě vyprávěné a zachycují všechny etapy jeho života. Ze všech zmíním alespoň známý Mínóův labyrint, naprosto dokonale pojaté.
Po znovu přečtení románu pro mě neztratil příběh na čtivosti. Je pravda, že dnes nabízí knižní trh oproti minulosti enormní množství různých strhujících příběhů a fantasy světů, ale tato kniha je úplně jinak pojatá a pro mě zůstává nadčasová.
Knihu mohu jen doporučit. M. C. Renault v ní dokonale zúročila svůj zájem o starověký svět a kolem báje o Théseovi vytvořila velmi silný a dramatický příběh, kde nic nechybí - dobrodružství, láska, nenávist, boj, štěstí i neštěstí. A i když v příběhu často dochází k "božským" zásahům, v podstatě vždy mají své racionální jádro a příběh samotný se obejde bez dnes tak populárních "fantasy" berliček. Nejvíce však hodnotím skvěle zpracovaný vnitřní život hlavního hrdiny i dobré vykreslení ostatních postav a jejich pohnutek. Začátek mi přišel sice trochu rozvláčnější, ale od chvíle, kdy se Théseus vydá do světa, střídá jedno dobrodružství druhé a kniha mě nenechala vydechnout až do konce. Nejvíce mě oslovila pasáž s Amazonkami a vztah Thésea s Hippolytou. U mě tedy 5/5.
Když jsem si tuhle knihu poprvé půjčila v knihovně, nečekala jsem nic extra, ale protože v té době už jsem měla přelouskané Starověké báje a pověsti od Rudolfa Mertlíka (bylo mi asi 15), troufla jsem si.
A dodnes nelituju. Kromě Athéňanky Tháis to byly jedny z mála historických románů, které na mě tak silně zapůsobily. Hypolitinu smrt jsem obrečela a konec příběhu taky. Závěrečné rozuzlení mi připadalo hrozně nefér.
Hrozně dlouho jsem byla odkázaná na knihovnu, když jsem měla chuť si to zase přečíst (narozdíl od broskev28 jsem neměla trpělivost na to, abych si je ručně opsala), až jsem je objevila zde v bazaru.
Těm, kdo mají nějaké to povědomí o starořeckých bájích a chtějí začít s historickými romány, mohu tituly této autorky doporučit. Nakonec, psala o místech, dnes nazývaných kolébka kultury. Je to tedy historie nás všech.
Neuvěřitelná knížka. Byla jsem nadšená a přečetla ji jedním dechem. Mám tuto dobu ráda a příběh a styl psaní byl skvělý. Nakonec mi bylo líto, že jsem ji přečetla tak rychle.
Knížku jsem poprvé potkala asi v 18 letech a byl to neuvěřitelně silný zážitek. Po jejím přečtení jsem se rozhodla, že ji prostě MUSÍM MÍT DOMA! Jenže tou dobou už v knihkupectvích dávno nebyla a nesehnala jsem ji ani v antikvariátech, kterých jsem prolezla neuvěřitelné množství. A tak jsem každý den do noci vlastnoručně opisovala stránku po stránce, všech 558 stran.
Kamarád mi po mnoha letech konečně sehnal antikvární výtisk, výměnou za Pěnu dní Borise Viana, kterou miloval zase on. Dodnes umím některé pasáže přeříkat slovo za slovem; dodnes mám tuhle knihu-sešit ve své knihovně. A když někdy dětem ve škole vyprávím o lásce ke knihám, přinesu jim svou ruční práci . . .
Kniha mě naprosto uchvátila.. Jednak tím, že pojednává o antickém Řecku, které zbožňuji, ale hlavně svým stylem vyprávění. Jako by mě celý ten bájný svět obklopoval a Thésea jsem viděla jako živého. Není to kniha, kterou člověk přečte za večer, právě naopak, je potřeba si ji přiměřeně dávkovat.. Ovšem je to naprostá literární delikatesa..
jsem milovník řeckých bájí a tohle bylo pošušňáníčko. Poprvé mě to úplně skolilo a omámilo. Po dvaceti letech to mělo stejný účinek i na mého přítele.
Knihy od spisovatelky Mary Renaultové chutnají stejně jako lahodné řecké víno - člověk z nich musí upíjet pomaleji a opatrně, a to hned ze dvou důvodů - jednak proto, aby si je stačil vychutnat před tím, než se jimi opojí a jednak proto, aby mu část toho lahodného moku ještě zbyla do budoucna. Král musí zemřít - Býk přichází z moře patří podle mého názoru k nejlepším z autorčiných knih.
Už je to hrozně hrozně dávno, co jsem knihu četla, ale pořád si ji pamatuju, pořád mi zůstává ten pocit - tohle se mi fakt líbilo...
Velice pěkně napsaná kniha. Thésea jsem před sebou viděla jako živého. Text má až fantaxtní prvky, příběh ztvárněn velice působivě a solidně.
Autorovy další knížky
1974 | Král musí zemřít / Býk přichází z moře |
2000 | Do poslední kapky |
1997 | Perský chlapec |
2009 | Král musí zemřít |
1996 | Oheň z nebes |
Knížka se mi hodila do ČV a moc jsem od ní nečekala, báje nejsou můj šálek kávy, ale četlo se mi výborně, dějový spád, dobrodružství, taková pohádka plná božstev.