Krev černých vran
Václav Votruba
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425598/bmid_krev-cernych-vran-GVR-425598.png
3
15
15
...jedna chata... ...dva bývalí přátelé... ...děsivá minulost, která opět vytahuje drápy... Thriller z prostředí jihočeské metalové undergroundové scény 90. let.
Přidat komentář
Blackmetalový thriller. Pro čtenáře, kteří neznají reálie tohoto subžánru bude kniha asi nezáživná. Postavy příběhu jsou satanžel velmi ploché. Kladně hodnotím pěkný obal a černobílé ilustrace. Black metal nejsou omalovánky. Vzkaz pro ty, kteří knihu přeci jen přečetli až do konce a tohle prostředí neznají. V blackmetalové subkultuře se opravdu pohybují také podivíni, excentristé a úplní magoři, ale na druhou stranu tu vznikla spousta vynikajících uměleckých alb.
Citát: "Noty jsou pro buzny."
Když to vezmu čistě z příběhového hlediska, je to takový průměrný thriller. (Dobře, tolik jsem jich nečetla, abych to mohla objektivně zhodnotit. Ale tak nějak si průměrný thriller představuju.) Konec mi to maličko zkazil - viz komentář Gordonlorda - ale celkově je kniha dobře napsaná, děj je zajímavý a hezky odsýpá. Co však knihu dělá zajímavou je zasazení do české undergroundové hudební scény, kvůli kterému jsem si ji taky koneckonců přečetla - opravdu z ní čiší autorova láska k black metalu, je poznat, že k němu má vřelý osobní vztah. Vlastně si asi nedokážu představit, že by Krev černých vran někdo, koho tahle hudba vůbec nezajímá, dokázal dostatečně ocenit - přijde mi vyloženě psaná fanouškem pro fanoušky. Dokonce k ní máte i soundtrack!
Kniha, kterou přečtu za jeden den, si zaslouží plné hodnocení. Tato knížka asi nebude pro širokou veřejnost a troufnu si říci, že urazí i některé naduté metalisty. Nicméně právě jen pro ně je, protože člověk mimo obor nepochopí celou řadu narážek na různé situace. Příběhově je kniha zajímavá, nejsou tam hluchá místa. Člověk nad tím nemusí ani moc přemýšlet a vše pěkně plyne a nakonec zapadne do sebe. Doporučuji všem, co si libují v metalu, zvláštěn těm, co znají příběh kapel Burzum a Mayhem.
Najprv som ostala trochu zarazená, lebo zo začiatku mi kniha prišla ako kopírka Národného satanistu. Našťastie, čoskoro sa dej uberie trochu inam, príbeh je napínavejší aj inak rozvrhnutý. Cením si dosť realistický pohľad na českú blackovú scénu, ale pravdupovediac, nórska surová atmosféra mi vyhovuje viac.
Ufff...no teda ! Nevím jestli se mi někdy dříve stalo, že bych nějakou knihu vydrtil za jediné odpoledne a jedním dechem, ale tady to přišlo.
Člověk, který se nepohybuje na metalové scéně a není seznámený minimálně se základními pojmy jejího black-metalového subžánru, se bude opravdu hodně ztrácet a mé nadšení nepochopí. Rovněž musím uznat, že se na mém vysokém hodnocení promítl fakt, že metalovou scénou celý život žiji a chápu každou narážku a odkaz, takže pokud tomu u vás tak není, sražte si z mého hodnocení tak jednu hvězdičku.
Protože i bez znalosti žánru se jedná o velmi kompaktní thriller, pohybující se v mantinelech pouhých čtyř postav a neskutečného pnutí mezi nimi. Pocit zmaru, nejistoty a nadcházejícího dějového kataklyzmatu byl přímo spalující. Na druhou stranu, byl to svým způsobem velmi čtivý, svižný, nesmírně poutavý a záživný opis historie norské legendy Mayhem, akorát v českém podání čtyř vymaštěných teenagerů.
Dal bych snad i plnou palbu, nebýt poslední čtvrtiny knihy, kde se vše bohužel otočilo do klasického oblouku "psychopatický vrah vězní svou oběť - oběť čeká na možnost útěku - vyvrcholení v předem očekávatelné pointě".
Ale to je jen drobná vada na skvělé knížce, která do mě vklouzla jako sladká malina. Tenhle pocit, kdy se kniha čte úplně sama a přeji si, aby se její konec neblížil tak rychle, mi už hodně dlouho chyběl !
Štítky knihy
thrillery jižní Čechy hard rock, heavy metal České Budějovice black metal psychopati, sociopatiAutorovy další knížky
| 2016 |  Kniha kovu |
| 2017 | Šumavský Děs |
| 2018 |  Insomnie |
| 2019 | Krev černých vran |
| 2020 | Dělníci kovu I: Necrocock |
Je jasné, že mezi blackmetalisty je plno sociopatů, ale je vážně nutné, aby se zafixoval právě tenhle mediální obraz? V realitě by takoví lidé měli problémy tak jako tak - nejspíš s nějakým eko-extremismem ap.
Navíc Česko není Norsko: Tady to taktak přežívá a spíš by to chtělo podporu.
Navíc třeba:
"Mezi Destroyerem a Funeralem opět vzniklo ticho. Zatímco Funeral myslel na policii, Destroyer rozjímal nad životem. Život, to bylo něco, co ho neustále fascinovalo. Je lehké ho stvořit, ještě lehčí ho zničit, ale prožít, to je oříšek..."
... myslím, že prudší literární průjem dostane už jenom málokdo :-)