Kriedové správy
C. J. Tudor
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366897/bmid_kriedove-spravy-faQ-366897.jpg
4
3008
3008
V roku 1986 sú Eddie a jeho priatelia ešte iba chlapci na prahu dospievania. Dni trávia bicyklovaním okolo svojej ospalej anglickej dedinky a vymýšľaním vzrušujúcich hier. Keď kamarát Gav dostane na dvanáste narodeniny vedierko plné kried, po prvých rozpakoch ich darček nadchne. Na dohovorených miestach si kreslia kriedou panáčiky, svoj tajný kód obsahujúci správy, ktorým rozumejú iba oni. Potom ich však jeden tajomný kriedový panáčik privedie rovno k rozštvrtenému telu a tým sa ich životy navždy zmenia. V roku 2016 je Eddie už dospelý, trochu osamelý muž a myslí si, že s deprimujúcimi zážitkami z minulosti sa vyrovnal. Nečakane však dostane list, ktorý obsahuje kresbu jediného kriedového panáčika. Keď sa ukáže, že rovnakú správu dostali aj jeho priatelia, všetci to považujú za hlúpy žart... kým jedného z nich nenájdu mŕtveho. Vtedy si Eddie uvedomí, že zachrániť sa znamená konečne zistiť, čo sa naozaj pred mnohými rokmi stalo.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
The Chalk Man, 2018
více info...
Přidat komentář
Za mě velmi děsivý psychothriller, který místy svírá a zrychluje se tep. Na druhou stranu mně bylo líto chlapců, jaké mají myšlení, uvažování a ty nekonečné pomsty. Kniha je pro silné povahy, děj se střídá po kapitolách v roce 1986 a 2016, když si ve dvanácti myslí, že smrt je pouhá náhoda, ale po třiceti letech smrtící bumerang pokračuje....A další věc, každý má svou sbírku....
„Myslíme si, že chceme odpovědi. Ve skutečnosti ale chceme správné odpovědi. Lidská nátura. Klademe otázky v naději, že nám poskytnou pravdu, jakou chceme slyšet. Potíž je v tom, že pravdu si nevyberete. Pravda má tendenci být jednoduše pravdivá. Ve skutečnosti rozhodujete jen o tom, jestli jí budete věřit, nebo ne.“
Kříďák vás nutí znát pravdu, takže otáčíte stránku za stránkou, občas odhadnete, co přijde, jindy Tudor zasadí nečekaný úder. Mezi střídáním dvou časových rovin (víc mě bavila ta „dětská“) hádáte, o co tady sakra kráčí a kdo za tím stojí. Uděláte školáckou chybu a necháte se převézt autorkou? Nebo už je z vás zkušený detektiv?
Tahle prvotina vůbec není marná, má fajnovou obálku i minimum hluchých míst, není těžkopádná,... bohužel jí strašně moc ublížila mediální kampaň a nálepka, které automaticky zvedly nároky i očekávání. Jo, milovníci Kinga se musejí cítit celí dotčení. Ale mistrovi literární hrůzy to zřejmě nevadí, když sám na přebal uvedl: "Jestli máte rádi moje věci, tak tohle si zamilujete."
Takže tu máme příběh tak rozvětvený, s tolika událostmi, kdy na závěr (ze kterého bohužel nejsem nijak odvázaná) do sebe vše zapadne. A kdo má rád dávná tajemství, přijde si na své.
Jednoduché čtení, průměrná kniha, námět zajímavý, děj mohl být více rozvinutý, dvě dějové linie, obálka hezká, vypravěčský styl příliš prostý, občas vtipné, někdy moudré myšlenky a často se dlouho nic nedělo. Na závěr vyplynulo mnoho překvapivých odhlalení, kterými autorka chtěla čtenáři vyrazit dech, ovšem na mě to nezapůsobilo. Ale přesto autorku nezavrhuji, je to její první kniha a přečtu si jinou.
Knížka se četla rychle, bylo to napínavé, ale za mě trochu překombinované a některé věci nevysvětlené. Co třeba bylo v tom tajemném dopise, o kterém se hlavní postava několikrát zmiňuje? Nevím, jestli jsem jen nečetla dost pozorně nebo jsem nechápavá, ale tohle mi tam chybělo.
Knizka se mi libila. Byla ctiva, napinava od zacatku do konce. Desivy pribeh s prekvapivym koncem. Libilo se mi i prolinaji deje (minulost/pritomnost). Tajemstvi hlavni postavy me posadilo na zadek.
Takové trochu perverzní Bylo nás pět, v němž jen trochu důvtipnější čtenář odhalí pachatele mnohem dřív než hlavní hrdina, protože hlavní padouch je od počátku jen a nic než padouch. Po přečtení mnoha severských krimi s brilantními rozbory sériových vrahů, psychopatů a sociopatů všeho druhu mi příběh Kříďáka přijde jako dětský čajíček. Od debutu roku 2018 jsem po všech možných marketingových ohlasech a srovnávání se Stephenem Kingem čekala víc. Jako drásavý a děsivý či fenomenální psychothiller je fakt notně přeceňován prodejci, zas tak jsem v tomto žánru neotupěla. Oceňuji u autorky především vypravěčský um a snahu rozvádět některé motivy ad absurdum v mnoha podobách, hlavně myšlenku, že zdánlivě malý či nevinný prohřešek může mít dalekosáhlé důsledky a že žádná z postav není úplně bez viny. Nicméně motivace některých postav k těmto pokleskům mi ovšem unikala. Za velkou slabinu příběhu považuji hodně chtěnou absenci logického a praktického policejního, a především forenzního vyšetřování podivných událostí v městečku. Příběh tím balancuje na hraně pravděpodobnosti. Bylo by prostě ve střetu zájmu s tím, co chce autorka docílit. Hovorovost vyprávění, hlavně v dějové lince z roku 1986, na mě působila rušivě, ale zvyknete si. Nebýt ale hlavního hrdiny a jeho neustálého zamotávání příběhu kouzlem nechtěného, ničím by asi samotné rozuzlení příběhu nepřekvapilo.
Nebylo to špatné čtení, ale něco mi tam chybělo. Nevím, první dvě třetiny čtivé (zajímavé). Poslední třetina předvídatelná, ale asi to tak mělo být......
Od knihy jsem po přečtení náhodných komenářů moc neočekávala a dojem ve mně zanechala přesně takový. Tato kniha mě neurazila, ani nenadchla. Často se tu srovnává s Kingovým TO. Věřím, že to TO bude lepší. Bylo tam pár vtipných hlášek, které si zapamatuju, ale to je vše.
Od knihy jsem toho moc nečekala a byla jsem příjemně překvapená. Kniha měla spád, špetku humoru, zajímavý děj... Měla jsem ji přečtenou rychle a moc se mi líbila.
V prvej polovici sa mi kniha pozdávala. Pre príbehy detí mám slabosť, keďže som sám zažíval detstvo na začiatku 90.rokov, kedy sme trávili veľa času vonku s kamarátmi. Ta sloboda a dobrodružstvo bola pre mňa vždy príťažlivá. Nie je to len podobnosť s To, ale celým radom kníh a filmov, kedy deti zažívajú niečo výnimočné. Goonies, E.T. alebo Stranger things. K zaujímavo sa rozbiehajúcemu príbehu sa pridáva výborná interpretacia. Bohužiaľ v druhej polovici začne kniha strácať dych, tempo slabne a už je to len také motanie sa hlavného hrdinu životom a spomienkami. Navyše mi kvôli svojmu zberateľstvu a prehnanemu pitiu a fajčeniu prestal byť sympatický. Poslednú tretinu som už trpel, bolo mi v zásade jedno, ako to skončí, len nech ta zmes preludov, pocitov a neodpovedanych pribehov skončí. Na záver sa mi už ani nechcelo rozmýšľať nad tým, do akej miery bol záver nelogicky alebo pritiahnuty za vlasy. Od autorky si dávam pauzu, Jama na tom podľa recenzií nie je o nič lepšie. Ti druhí možno neskôr.
Kříďáka jsem posluchala jako audioknihu, kterou namluvil Vasil Fridrich. Jeho projev mě bavil a audioknihu jsem si užila. Děj knížky se odehrává ve dvou časových rovinách. První z nich se odehrává v minulosti v roce 1986 a druhá o 30 let později. Obě časové roviny jsou do sebe dobře zakomponované, jejich vyprávění se prolíná, ale není to nijak rušivé.
Samotný příběh v sobě nese hororové prvky, alespoň pro mě :-) čtenářka hororů nejsem, takže mi to stačilo. Rozhodně je napínvý a dokázal mě překvapit. O knížce jsem četla, že je hodně překombinovaná. Jako trošku je, ale není to nic hrozného. Mě to nevadilo.
Největší slabinou této knížky podle mě byly hlavní postavy. Celá parta (především v pasáži z minulosti) mi přišla nesympatická - takoví otravní spratci.
Celkově se mi knížka celkem líbila a rozhodně si od C. J. Tudor přečtu něco dalšího. Ale musím uznat, že tento thriller mi v hlavě dlouho nezůstane a brzy zapadne mezi jiné knížky. Takže nijak převratný nebyl.
Kniha pro mě ničím nevynikala. Nemůžu říct, že to bylo špatné, ale během pár dní/týdnů mi naprosto zapadne. Jako oddechovka není nijak špatná, do čtení jsem se nutit nemusela, opravdu naprostý neutrál.
Od Kříďáka jsem neočekávala moc. Byla jsem mile překvapená, od jisté chvíle jsem tušila, ale i tak jsem se dočkala několika překvapení. Překombinované? No a? Není to na škodu, aspoň je to zase něco jiného než severská detektivka. Jsem spokojená.
Nějak nerozumím úspěchu tohoto thrilleru, protože je dosti překombinovaný a poměrně dlouho trvá, než se čtenář začte. Zápletka je originální, ale čekala jsem možná trochu něco jiného. Ti druzí jsou rozhodně o několik tříd výš.
Překvapení a údiv je na místě...
Když jsem na knihu narazila můj předpoklad byl - takový normální thriller
ale kniha velice překvapila. Autorka naprosto dokonale propojila minulost a současnost, v prvních pár kapitolách jsem se trošku ztrácela, ale jakmile jsem pochopila autorčin styl, jako bych se dostala na její vlnu. V pár chvílích jsem měla opravdu husí kůži a to se mi často nestává z názvu mě vůbec nenapadlo, že v knize budou hrát takovou roli křídy...
Od teď se budu velkým obloukem vyhýbat všem malbám křídou na silnici :)
Takový průměrný thriller. Kniha mě bavila a četla se rychle a dobře,ale bylo to až moc překombinované. Hlavní postava mě bavila a vše vyprávěla poutavě a napínavě. Avšak samotné rozuzlení mě zklamalo. To však neznamená,že si od autorky už nic neprečtu.
Kniha se četla dobře v první polovině, pak mi vadilo několik nedotažených linií a trochu otevřený konec.
Hráli jsme šipkovanou, jako děti. Jaruška a Tomáš, starší párek z naší ulice pro nás vymýšleli úkoly a noční hry. Jako školačka si Jaruška pletla B a D a jako dospělá si pletla cizí muže a manžela tak dlouho, až to její muž nevydržel a najel do mostu. Nikdo tomu nevěřil, takový pěkný pár.
Každý má nějaké tajemství , nějakého kostlivce ve skrýši , něco k čemu se nedoznal. Tato kniha ve mě něco vyvolala, vzpomínku , něco co mohlo zůstat zasunuté. Křídou nakreslené šipky už dávno smazal déšt. Ale ne z mé paměti.
Dnes začnu číst Jámu a Ti druzí si chci koupit. Co mě čeká dál ?