Kriedové správy
C. J. Tudor
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366897/bmid_kriedove-spravy-faQ-366897.jpg
4
3008
3008
V roku 1986 sú Eddie a jeho priatelia ešte iba chlapci na prahu dospievania. Dni trávia bicyklovaním okolo svojej ospalej anglickej dedinky a vymýšľaním vzrušujúcich hier. Keď kamarát Gav dostane na dvanáste narodeniny vedierko plné kried, po prvých rozpakoch ich darček nadchne. Na dohovorených miestach si kreslia kriedou panáčiky, svoj tajný kód obsahujúci správy, ktorým rozumejú iba oni. Potom ich však jeden tajomný kriedový panáčik privedie rovno k rozštvrtenému telu a tým sa ich životy navždy zmenia. V roku 2016 je Eddie už dospelý, trochu osamelý muž a myslí si, že s deprimujúcimi zážitkami z minulosti sa vyrovnal. Nečakane však dostane list, ktorý obsahuje kresbu jediného kriedového panáčika. Keď sa ukáže, že rovnakú správu dostali aj jeho priatelia, všetci to považujú za hlúpy žart... kým jedného z nich nenájdu mŕtveho. Vtedy si Eddie uvedomí, že zachrániť sa znamená konečne zistiť, čo sa naozaj pred mnohými rokmi stalo.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
The Chalk Man, 2018
více info...
Přidat komentář
Na to že je to debut tak všetko v poriadku, čítalo sa to dobre, záver super.
Čekala jsem něco úplně jiného, takovou klasickou kriminálku. Ale to neznamená, že bych byla zklamaná. Líbilo se mi, jak si se mnou autorka hrála. Vždycky jsem si chvilku myslela, že jsem chytrá, a ono houby. Celkově mě příběh vtáhl a nepustil, ale nejde o nejlepší čtení na světě, spíš o takovou oddechovku.
Milujem S. Kinga, tak sa nedalo neporovnávať... ale prečítané za necelý deň...
dojem, aký u mňa vyvolávajú knihy prvého spomenutého to ale nezanechalo... mám zvyk čítať knihy viackrát - Misery som napr. prečítala toľkokrát, že už ju hádam viem aj naspamäť... a ešte sa k nej vrátim, ale k tejto knihe - nooo - možno ešte raz - o niekoľko rokov :o)
Mysteriózní krimi to není ani náhodou. Vlastně to není moc ani to krimi. To je tak, když se snaží být někdo tak tajemný, až to tajemný není ani trochu. Polovinu knihy netušíte o čem to vlastně je, a když to zjistíte, tak nechápete, proč s tím někdo dělá takový cavyky.
Dobrý název, dobrá titulka, dobrý prolog. Čekáte nějakou brutalitu a ono nic.
Po přečtení prologu čekáte, že kniha bude naprostá bomba. Bohužel, tahle bomba za celou dobu čtení nevybuchla.
Co tím chci říct? Že kniha postrádala jakékoli napětí a akci. Byla to spíš taková oddechová detektivka a ty já moc nemusím.
Začátek byl teda dost pomalý, moc mě to netáhlo ke knize se vracet, ale nedala jsem se odradit a četla dál. Jak se to trochu rozjelo někde u poloviny, už to bylo fajn, rozuzlení příběhu mi přišlo takové "rozdrobené" a "nadávkované" a příběh samotný ničím extra vyjímečný, takže za mě 3 z 5.
Rozhodla jsem se dát C.J. další šanci. Myslím si, že třetí už jí nedám. Mě to taaak nebavilo! Ale tak moc, že jsem to několikrát chtěla vzdát. Nejsem typ, co by jen tak zaklapl rozečtenou knihu. Tak jsem zatnula zuby a dočetla! Ale byla to dřina!
Intenzivně příjemné překvapení, přečteno během jedné delší lednové noci. A věřte že na zádech mně zdaleka nedrásal jen zimní mráz. C. J. Tudor samozřejmě snaživě leští nohu trůnu toho času obývaného Stephenem Kingem, ovšem činí tak s grácií i šarmem. Hrátky s (nespolehlivým?) vypravěčem jsou sice ještě poněkud průhledné, ve vystižení ztráty nevinnosti, sugestivní atmosféry, i přehledném rýsování nejednoznačných charakterů i vztahů mezi nimi zjevně precizně připravená debutantka exceluje. Bonusem budiž rozverná pomrknutí, žánrové parafráze (jméno jedné z klíčových postav, či přítomnost žánrově proslulé ulice rozhodně nejsou náhodou), sebeironického humoru a koneckonců i stručnost. Vítej, nový hráči, Budu Tě sledovat!
(SPOILER) Velmi divná kniha. Pořád nevím co si o ní myslet autorka o jedné postavě která je hodná ( dle rodičů hlavní postavy) napíše slovy hlavní postavy netušily jak se mýlí. Jeden by předpokládal kdoví co ta postava provede, ale ve skutečnosti ta postava neudělá za celou knihu nic zlého. Jinak autorka zbytečně prozrazuje děj a dvě dějové linky minulost přítomnost také nepomáhají. Nejhorší ovšem je konec kde se dozvíme, že nejzajímavější věc na knize nemá nic společného s vraždou a je to jen doplněk malého kluka. Za mě raději nečíst
Tak tuhle knížku jsem chtěla hned co jsem poprvé slyšela reklamu v rádiu. Nakonec jsem si ji koupila až v prosinci, v kompletu s Jámou a Těmi druhými. Jestli budou další dvě knihy jen z poloviny tak dobré jako tato, tak se mám na co těšit. Kříďák byl napínavý, záhadný, strašidelný i překvapivý.
Knihu mám doma již delší dobu, ale teprve teď jsem na ní měla náladu... Námět byl zajímavý, líbilo se mi střídání časových období a to, že kapitoly přestože byly kratší, měly spád.. Rozuzlení jsem netušila, trochu mě překvapilo, ale konec knihy byl vlastně to jediné, co mi na knize nesedělo.. V podstatě mám pocit, že ta poslední kapitola už tam byla jaksi navíc..
Achjo, hrozně jsem se na knihu těšila a nápad s dětma se mi i líbí. Přípomínalo mi to Kinga nebo Stranger Things, ale příběhově to bylo takové nemastné neslané. Asi 4x jsem knihu odkládala, než jsem se rozhodla ji dočíst (abych od ní měla už klid). Kniha mohla (měla) být zpracována lépe (o dost lépe), ale co jsem čekala... hodně často se mi stává, že jakmile má kniha nálepku bestseller, tak je pro mě zklamáním. Možná proto, že mám na ní přehnané nároky, nebo že všude slyším samou chválu a pak z toho vznikne něco takového...
"Historie je pouhý příběh vyprávěný těmi, kdo přežili." (str.67)
Z počátku mi styl psaní přišel "jednoduchý", více mi seděl k vyprávění dvanáctiletého Eddieho než 42letého Eda, ale rychle jsem si na něj zvykla. Snad každá kapitola končila nějakou zajímavou informací, kvůli které jsem musela číst dál. Líbilo se mi střídání dvou časových rovin, rok 1986 a 2016. Bylo to napínavé čtení plné zápletek, nejvíc mě dostala poslední kapitola a "Někdy, Ede...je lepší neznat na všecko odpověď." Některé scény byly docela drsné, autorce se povedlo vykreslit je dost "živě".
"Myslíme si, že chceme odpovědi. Ve skutečnosti ale chceme správné odpovědi. Lidská nátura. Klademe otázky v naději, že nám poskytnou pravdu, jakou chceme slyšet. Potíž je v tom, že pravdu si nevyberete. Pravda má tendenci být jednoduše pravdivá. Ve skutečnosti rozhodujete jen o tom, jestli jí budete věřit, nebo ne." (str. 185)
Postavy příběhu: dětská parta ve složení Příšerka Eddie, Špekoun Gav, Dráťák Mickey, Hop David a Nicky
Elisa Kolotočenka - kolik smůly může mít jeden mladý člověk...
Reverend Martin a Sean Cooper - takoví..., by snad ani neměli být na světě..
Chloe - překvapivá spojitost s jednou z dalších postav
Pan Halloran - zvláštní postava, ze začátku mi na něm pořád něco nesedělo, ale pak jsem si na něj zvykla a mrzelo mě jak to s ním dopadlo
Na knize se mi líbilo i to, že autorka prokládala příběh zajímavými "mini úvahami" o pravdě, karmě, lásce, pohledu na věc, ..
"Nemůžeš si vybrat, do koho se zamiluješ. ...Láska není rozhodnutí. Je to nutkání. Teď už to vím. Snad bychom se ale rozhodovat měli, někdy. Aspoň třeba o tom, že se nezamilujeme. Že s tím budeme bojovat, odejdeme od toho." (str. 189)
Knihu doporučuji k přečtení, nenáročné, přesto zajímavé a napínavé...Takže, nikdy nedělejme ukvapené závěry, o všem pochybujme a nikdy nedejme na to, co se samo nabízí.
Knihu mi přivezla dcera, že ji četla a je dobrá. Nezklamala mě. Zajímavý styl psaní, střídání minulostí s přítomností, přezdívky, jména... a závěr mě překvapil, musela jsem knihu dočíst než jsem šla spát. To se mi už dlouho nestalo :-)
Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na styl psaní, který je opravdu zvláštní až vyjímečný. Příběh je vypravován ich formou a přeskakuje mezi dvěmi časovými ději. Když si zvyknete na toto všechno otevře se Vám zajímavý a napínavý příběh, který má na konci i své překvapení. Kniha se mi líbila, ale že bych z ní byla "odvázaná" a nebo se k ní někdy v budoucnu vrátila, to určitě ne.
Knihu jsem nečetl, ale užil jsem si audioknihu interpretovanou Vasilem Fridrichem. K jeho přednesu nemám moc výtek, ale někdy četl trochu moc zbrkle, jakoby bez pomlk a u přímé řeči někdy není jasné, kdo zrovna mluví... nebo zdali je to vůbec přímá řeč. Vadilo mi to hlavně ze začátku, ale pak jsem si na to zvykl.
Ke knize samotné: nejdřív mám pocit, že partička je kopií kámošů ze South Parku (hlavně Špekoun mi dost připomínal Cartmana), ale taky v nich cítím postavy z knih Stephena Kinga. Ale to není důležité. Důležitý je děj, který se odehrává ve dvou dějových rovinách - tenkrát a nyní. Překvapí mě brutalita, s kterou jsou vykresleny různé hrůzné výjevy... ale není jich tam zrovna moc. Ale potěšilo mě, že děj není zbytečně prodlužovaný a v podstatě pořád se tam něco děje... i když třeba pak zjistíte, že to je nepodstatné. Ale nejde přestat a člověk se těší na to, že mu bude odkryto něco z dalších tajemství v příští kapitole.
Rozuzlení není žádný geniální nápad, ale nejde o konec, ale o tu cestu ke konci a ta mě bavila. Co mě nebavilo, to byly ty snové výjevy, které mi tam přišly zbytečné. A také to, že když už se to jmenuje "Kříďák", v každé napínavější situaci se vždy musí objevit něco s křídou nebo namalovanými panáčky...