Kronika jednoho šílenství
Jaroslav Čechura
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524878/bmid_kronika-jednoho-silenstvi-653391c389bbc.jpg
3
15
15
Proslulé čarodějnické procesy probíhaly během 17. století na severní Moravě a ve Slezsku. Vždy přitahovaly pozornost historiků, umělců i milovníků historie. Dosud nikdo ale nezpracoval v úplnosti rozsáhlé prameny k těmto procesům. Jaroslav Čechura se o to pokusil: na základě bohatého, ale málo známého materiálu sledoval osudy žen i mužů obviněných z čarodějnictví. Díky přepisům výslechů budete takřka v přímém přenosu sledovat průběh „jednoho šílenství" s tragickými následky pro nespočet nevinných lidí.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Morbidností a sexuálním obsahem přitažlivé téma, o kterém jsem moc nevěděla. Začetla jsem se v knihovně, knihu si vzala domů a až při dalším pročítání mi začala docházet subverze mezi řádky. Tortura byla jen výjimečná – ostatně právě o ní se v knize dočteme minimálně, ačkoli nějaká přeci jen probíhala. Jak je zmíněno v jiných komentářích, k doznání mohlo stačit zachrastit mučidly. Navíc, protože účastníci řízení byli vázáni mlčenlivostí, mohla tortura pro znalce i milovníky zůstat jaksi „off the record“.
I kdyby taková "sekta", jejíž hlavní činností bylo v podstatě tělesné potěšení, skutečně existovala, nelze přistoupit na autorův postoj čitelný mezi řádky, že už jen samotné provozování orgií a „zlá“ povaha (tj. nepřátelství vůči určitým lidem, zatímco v rámci sekty byly vztahy patrně přátelské) stačí k ospravedlnění upálení. Autor se naprosto, a obávám se, že záměrně, nevypořádal s mystickou stránkou čarodějnictví – na jedné straně připouští, že „galáni“ (duchové) byli zřejmě skuteční muži, ale nijak zvlášť se nezabývá skutky čarodějnic, jako třeba tím, že by kuličkou z foukačky někoho zabily či vážně poranily (což asi ne). To přijímá vcelku jako fakt a považuje za jeden z důvodů, proč bylo jejich odstranění ze společnosti v pořádku.
Mezi řádky připouští, že pro Boblinga byly procesy dobrým zdrojem obživy, ať už navíc kradl, nebo nekradl (kromě platu). Autor mu však v zásadě straní, mimo jiné tím, že všechny prameny o výsleších pocházejí z jeho pera.
Odhlédneme-li od výše uvedeného, kniha ani není nijak zvlášť dobře napsaná. Jednotlivé kapitoly příliš nedávají smysl – nadpisy jsou lákavé, ale obsah tvoří převážně jen výpisky na dané téma, přičemž stejné informace se často opakují i v jiných kapitolách. Kontext a nadhled téměř chybí. Celkově je kniha velmi repetitivní – ostatně stejně jako výpovědi.
Naštěstí jsem pátrala dál. Kdyby to byl jediný zdroj na toto téma, skoro bych si řekla: dobře jim tak, čarodějnicím škaredým.
(SPOILER)
Komentář obsahuje spoiler.
Kniha byla pro mne zajímavým úhlem pohledu na čarodějnické procesy na Šumpersku ,který je jiný než pohled Kaplického v knize Kladivo na čarodějnice nebo Vávrův ve filmu podle knihy.
Čechura předkládá výběr záznamů z vyslechů dochovaných dokumentů, komentuje je a komentáře dokládá poznámkami a odkazy pod čarou. Z toho všeho vyvozuje závěry,z kterých skládá a nabízí teorii, že skutečně v oblasti Losin a Šumperka operovala sekta, která kradla hostie,scházela se na Petrových kamenech, provozovala čarodějnictví a škodila majetku na panství a proto vrchnost zakročila tak,jak zakročila.
Procesy podle něj nebyly prý řízeny ziskuchtivým Bobligem ale Apelačnim soudem v Praze, jehož pokyny a rozsudky musel dodržovat. Výpovědi obviněných prý nebyly učiněny pod nátlakem a k mučení docházelo velmi zřídka a prý je ahistorické a fatálním omylem je srovnávat s komunistickymi politickými procesy padesátých let minulého století.
No nevím. Mně třeba, kdyby obvinili, strčili na několik let do vězení a jen ukázali mučící nástroje, tak vypovím cokoliv, co by vrchnost chtěla. I létání na koštěti do Ameriky.
Na druhé straně ke krádeží hostií docházelo, satanské sekty existují i v dnešní době.
Čtení je to náročné, místy nechutné a jako kronika jednoho šílenství v jedné době zajímavé i když svými závěry pro někoho může být nepřijatelné.
Tak tohle je opravdu silná káva. Závěry pana Čechury jsou svérázné, kontroverzní a hlavně naprosto nevěrohodné a neověřitelné. Fascinuje mě s jakou jistotou předkládá "fakta"o rozsáhlé sektě na Losinsku, jaké podrobnosti a detaily zná o jednotlivých členech sekty a jejich praktikách. Panu Čechurovi bych položil jedinou otázku : kde jste se o tom všem dočetl? Pan Čechura by musel říct ,že "ve výpovědích obviněných, která byla vynucená na mučidlech a zbytek jsem si vymyslel ". Celá jeho práce stojí na vodě a osobním přesvědčení. Pokud chcete reálný a střízlivý pohled na Čarodějnické procesy, doporučuji si přečíst knihu Vítězslava Polácha "Zpráva o nevíře". Pan Polách prošel veškeré dochované archivní dokumenty a sepsal literaturu faktu a narozdíl od pana Čechury si nevymýšlel.
Navnadila mě obálka a výborně napsaná knížka V pavučinách času. Jenže to byly rozhovory, tohle se čte o poznání hůř a hlavně je celá argumentace, že si ženy za upalování za živa mohly vlastně samy a že je nikdo k výpovědím v mnohaletých žalářích nenutil, bizarní, až děsivá.
Je skvělé, že se konečně někdo pustil do podrobného zkoumání pramenů, které se zachovaly z dob honu na čarodějnice v Losinách, Šumperku a okolí. Čtenář má tak možnost nahlédnout za oponu a prostudovat několik přeložených opisů z výslechů obviněných žen "čarodějnic". Autor nás velmi umně provází touto historií, bohužel i přes jeho studovanost a autoritu historického kritika se nemůžu nějak vzpamatovat z jeho teorií POZOR SPOILER o nějaké konspirační sektě, která v těchto místech v tehdejších dobách fungovala. Nejsem sice historik, ale věřit tomu, že když je v pramenech uvedeno, že většina výpovědí nebyla vynucena torturou, dá se proto na tuto informaci spolehnout a neděly se nějaké neoficiální nekalosti v zákulisí mimo záznam. KONEC SPOILERU. Až na tuhle kontroverzi jde o jistě vyčerpávající dílo plné zajímavých informací a jen dále přiživuje záhadu a tajemství kolem čarodějnických procesů na severu Moravy.
Při četbě této knihy jsem nemohl uvěřit, jak je možné, že pan Čechura mohl získat profesuru na Karlově univerzitě - ale pak jsem pochopil, proč mu senzačně profesorské místo zrušili. Chápejte mě správně - autor jistě vložil mnoho práce do zkoumání historických pramenů, to je zcela bez pochyb silná stránka publikace.
Na knize je ovšem šokující to, co uvedu citací ze strany 132-133: “V případě trestů smrti za čarodějnictví či kouzelnictví máme tendenci vnímat dané exekuce jako nespravedlivé a postup vůči osobám podezřelým z čarodějnictví za zvláště krutý až excesivní. Čarodějnice ovšem nejen využívaly magické praktiky, ale především jimi přivodily někomu smrt, způsobily fyzickou újmu, nebo hmotnou škodu. Nadto ani použitá tortura nebo způsob popravy nebyly výrazně odlišné od jiných trestných činů.
Tak já bych tedy za “magické praktiky neupaloval, to, že někomu způsobily smrt (například tím, že si vyrobily flusačku a kuličkou z hostie a starého másla a někoho trefily, “kdo pak do tří týdnů zemřel) je stejně bájivé, jako to, že létaly na pohrabáči na Petrovy kameny. Jestli tohle pan historik nechápe, tak už nevím. Navíc je jeho postoj jasný, když píše s “jakou brutalitou se čarodějnice chovaly ke svaté hostii (například do ní bodaly nožem. No a co?! Ale že je za to pak upálili, to autorovi nevadí. Katastrofální pomýlení.