Kronika jednoho šílenství přehled

13.01.2025

Při četbě této knihy jsem nemohl uvěřit, jak je možné, že pan Čechura mohl získat profesuru na Karlově univerzitě - ale pak jsem pochopil, proč mu senzačně profesorské místo zrušili. Chápejte mě správně - autor jistě vložil mnoho práce do zkoumání historických pramenů, to je zcela bez pochyb silná stránka publikace.
Na knize je ovšem šokující to, co uvedu citací ze strany 132-133: “V případě trestů smrti za čarodějnictví či kouzelnictví máme tendenci vnímat dané exekuce jako nespravedlivé a postup vůči osobám podezřelým z čarodějnictví za zvláště krutý až excesivní. Čarodějnice ovšem nejen využívaly magické praktiky, ale především jimi přivodily někomu smrt, způsobily fyzickou újmu, nebo hmotnou škodu. Nadto ani použitá tortura nebo způsob popravy nebyly výrazně odlišné od jiných trestných činů.
Tak já bych tedy za “magické praktiky neupaloval, to, že někomu způsobily smrt (například tím, že si vyrobily flusačku a kuličkou z hostie a starého másla a někoho trefily, “kdo pak do tří týdnů zemřel) je stejně bájivé, jako to, že létaly na pohrabáči na Petrovy kameny. Jestli tohle pan historik nechápe, tak už nevím. Navíc je jeho postoj jasný, když píše s “jakou brutalitou se čarodějnice chovaly ke svaté hostii (například do ní bodaly nožem. No a co?! Ale že je za to pak upálili, to autorovi nevadí. Katastrofální pomýlení.

25.10.2024

(SPOILER) Morbidností a sexuálním obsahem přitažlivé téma, o kterém jsem moc nevěděla. Začetla jsem se v knihovně, knihu si vzala domů a až při dalším pročítání mi začala docházet subverze mezi řádky. Tortura byla jen výjimečná – ostatně právě o ní se v knize dočteme minimálně, ačkoli nějaká přeci jen probíhala. Jak je zmíněno v jiných komentářích, k doznání mohlo stačit zachrastit mučidly. Navíc, protože účastníci řízení byli vázáni mlčenlivostí, mohla tortura pro znalce i milovníky zůstat jaksi „off the record“.

I kdyby taková "sekta", jejíž hlavní činností bylo v podstatě tělesné potěšení, skutečně existovala, nelze přistoupit na autorův postoj čitelný mezi řádky, že už jen samotné provozování orgií a „zlá“ povaha (tj. nepřátelství vůči určitým lidem, zatímco v rámci sekty byly vztahy patrně přátelské) stačí k ospravedlnění upálení. Autor se naprosto, a obávám se, že záměrně, nevypořádal s mystickou stránkou čarodějnictví – na jedné straně připouští, že „galáni“ (duchové) byli zřejmě skuteční muži, ale nijak zvlášť se nezabývá skutky čarodějnic, jako třeba tím, že by kuličkou z foukačky někoho zabily či vážně poranily (což asi ne). To přijímá vcelku jako fakt a považuje za jeden z důvodů, proč bylo jejich odstranění ze společnosti v pořádku.

Mezi řádky připouští, že pro Boblinga byly procesy dobrým zdrojem obživy, ať už navíc kradl, nebo nekradl (kromě platu). Autor mu však v zásadě straní, mimo jiné tím, že všechny prameny o výsleších pocházejí z jeho pera.

Odhlédneme-li od výše uvedeného, kniha ani není nijak zvlášť dobře napsaná. Jednotlivé kapitoly příliš nedávají smysl – nadpisy jsou lákavé, ale obsah tvoří převážně jen výpisky na dané téma, přičemž stejné informace se často opakují i v jiných kapitolách. Kontext a nadhled téměř chybí. Celkově je kniha velmi repetitivní – ostatně stejně jako výpovědi.

Naštěstí jsem pátrala dál. Kdyby to byl jediný zdroj na toto téma, skoro bych si řekla: dobře jim tak, čarodějnicím škaredým.