Excalibur
Bernard Cornwell
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22245/bmid_excalibur-6UP-22245.jpg
5
134
134
Kronika válečníkova série
< 4. díl
V nejtemnějších časech evropské historie, kdy stoupence všech věrouk včetně křesťanství spojovala víra v kouzla a zázraky, odhodlává se nekorunovaný král Artuš k poslední, nejtěžší bitvě proti přesile saských uchvatitelů. Bolest způsobená zradou životní lásky, královny Guinevery, a celý život naplněný bojem a péčí o svěřenou zemi přivádí posléze Artuše a jeho nejbližší spojence k pochopení nové víry v zemi, v níž pozvolna dohasíná tradice pohanských rituálů druidů. Čestný, přímý a odvážný válečník Derfel, autorem zvolený za vypravěče románu, se stává mnichem, aniž by však v přísném řádu kláštera zpřetrhal své svazky se starobylou kulturou Keltů nebo se ve jménu víry zřekl samostatného myšlení a shovívavého humoru. Ve strhujícím závěru díla vítězí Artuš s pomocí Excaliburu, posvátného meče, obdařeného kouzelnou mocí druidů, a nejcennějšího z Merlinových pokladů. Smrtelně zraněn svěřuje Artuš svými posledními slovy Excalibur Derfelovi, aby ho vrhl do vln a spolu s ním pohřbil na mořském dně i starou keltskou víru a legendární období anglické historie.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2002 , OldagOriginální název:
The Warlord Chronicles. Excalibur, 1997
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha, úžasná série, úžasný autor a v neposlední řadě úžasný překladatel. Líbilo by se mi to vidět jednou na plátně. To by byl Artuš, který by stál skutečně za zfilmování. Ukazuje totiž příběh napínavý, promyšlený a i uvěřitelný. Líčí Artuše a jeho rytíře jako bytosti, které si zamilujete a které tu skutečně mohli být. Nejvíc se mi však líbil nádech fantasy, který nebyl ničím přehnaným a dal by se přirovnat ke koření, které udržovalo tajemný nádech tohoto skvělého historického díla. Dílo také nebylo nějak natahované a příběh jste spíš žili, než četli. Výborné vyobrazení boje pohanství a křesťanství je už jen třešničkou na dortu.
Potřeba dobojovat poslední bitvy, zabít nepřátele a odejít na zasloužený, nebo věčný odpočinek.Dobré zakončení série, i když by příběh ještě pár stran navíc snesl.
Konečně! Konečně Artuš zasazen do doby do které patří a navíc perfektně zpracováno. Nechápu, že mi toto tak kvalitní dílo, tak dlouho unikalo. Pro mě je toto jediný Artuš ever.
Ač bych pokládala za téměř nemožné, že by něco mohlo překonat předchozí díl, tak knize Excalibur se to podařilo. Celá tetralogie byla úžasným ztvárněním legend o Artušovi. Myslím, že v podání pana spisovatele bych jim i mohla věřit. Když jsem sérii začala číst, líbila se mi, ale nebyla jsem z ní až tolik nadšená. Autor ale s každým dalším dílem přitvrzuje a píše prostě naprosto dokonale, až má čtenář podezření, jakoby snad autor v té době žil.
Nádherně strhující příběh o muži, který pravděpodobně vůbec neexistoval, a přesto se stal vzorem a legendou... O velkém válečníkovi, jehož sny o vlastním životě byly velice skromné, avšak okolnosti ho donutily prodrat se životem zcela odlišnou cestou.
Příběh je vyprávěný tak přirozeně, uvěřitelně a věrohodně jako by všechny události autor skutečně prožil a podával nám o nich jen svědectví… a čtenář? ten je tak vtažen do děje, že nemá nejmenší možnost ani na chvilku uniknout či vydechnout.
Krásně vykreslené nejen charaktery postav, prostředí a atmosféra scén, zápas zla proti dobru ale i emoce (radost, smutek, zmar, láska, nenávist, přátelství, zášť, žárlivost, smysl pro čest, neústupnost, strach krutost a obrovská touha žít a pokračovat dál…).
Fascinující příběh, který vyvolává spoustu otázek k zamyšlení a spoustu kdyby … upřímně závidím vám všem, kteří jste příběh ještě nečetli, že máte celé to dechberoucí dobrodružství teprve před sebou.
Tolik emocí a pocitů, budu jen opakovat, co už bylo napsáno, naprosto geniální sága, bez zbytečných pohádek a příkras. Škoda že se nedozvím, co nakonec bylo s Derfelem a jeho Cienwynou, ale asi to tak bude lepší...
Veľmi pôsobivé ukončenie série, v ktorej autor spracoval artušovskú legendu tak úžasne, až sa mi ťažko hľadajú superlatívy. Je tam všetko, všetky postavy a všetky príbehy legendy o Artušovi, láska aj druidská mágia a pritom je to prerozprávané cez osudy ľudí, ktorí žili svoje životy na pozadí historických udalostí, keď končila jedna epocha a nastupovala druhá a niekde tam, v hĺbke času, sa začalo formovať Anglicko v tej podobe, ako ho poznáme dnes.
Naprosto senzační zakončení celé série, kterou jsem si fakt užil. Úžasné popisy bitev, intriky, přátelství, láska i nenávist, toho všeho je zde dost a dost. Bude se mi stýskat po Derfelovi, Artušovi, Ceinwyně, Merlinovi ale i po té potvoře Nimue. Škoda, že těch dílů není aspoň deset.
Tak to je zakončení série o Artušovi, jak se na legendu jeho formátu sluší a patří! Za mne nejlepší díl celé čtyřdílné série. Samotné boje a atmosféra v nich je panem Cornwellem popsaná opravdu dokonale, stejně jako psychologické vykreslení postav. Předchozí díly, byť jsou vysoce kvalitní, tak mne nepohltily do takové míry, jako ten poslední s názvem "Excalibur", který mě od první řádky doslova přikoval a ještě dlouho po dočtení knihy mě ponechal v jisté agonii a myšlenkách, jak kvalitně tuto sérii o Artušovi pan Cornwell zakončil. Hodnocení 5*.
Ze všech bardů, kteří kdy psali o Artušovi je pro mne bard Cornwell naprostá jednička! Co všechno se mu podařilo velmi srozumitelným, moderním a poutavým způsobem do příběhu dostat! Magický příběh plný zuřivých bojů za dodržení přísah a obhajobě řádu proti chaosu, úkladných zrad, nerozlučného přátelství a nekonečné lásky. Marný boj za staré bohy proti novým, hladovým migrantům. Moudrosti starých druidů v osobě Merlina, který vidí nevyhnutelné, opravdovost charakterů všech postav, které "nenávidí a milují, trpí". A to vše v uvěřitelné formě bez potřeby nadpřirozených sil, zkreslování a manipulace. Nádhera!
Poslední díl tetralogieje opět plný zvratů a neočekávaných situací. Artušovi se povede porazit vzbouřence i Sasy. Merlin a Nimue se pokoušejí obnovit starodávnou moc druidů, hlavně Nimue se nezastaví před nikým a před ničím. Jako v předchozích dílech platí, když se zdá být Artuš totálně poražen, tak vítězí. A když zvítězí, tak se z toho radují jiní. Nechybí tu epické bitvy, intriky i kouzla dávných věků.
Prvních sto stran se jeví jako předehra k epické bitvě. Následný relativní klid a mír střídá chaos ruku v ruce se smrtí a šílenou nenávistí. Vše je hnáno touhou po moci a odplatě, která dožene každou postavu na pokraj duševních i fyzických sil. Těšte se na napínavou jízdu a mýticky zamlžený konec.
I když je pravdou, že všechny čtyři díly si jsou docela podobny, tak příběh v nich plyne dál a dál a autor odkrývá tajemství života nejmenovaného krále Artuše a všech jeho rytířů kulatého stolu. Hm...kulatého stolu, dle pana Cornwella by se spíše slušelo napsat dle kulatého pozvraceného stolu, omylu, který má hlubší přesah. Ale k poslednímu dílu, od začátku třetího dílu začal děj gradovat a ve čtvrtém díle se rozjede. Kdo má rád historii staré Anglie, v době, kdy začalo být na vzestupu křesťanská víra a pohani byli zabíjeni a kdo má rád legendy o králi Artušovi, tak hurá k této knize. Mnoho lidí bude zklamáno a mnoho získá nový pohled na dávné legendy. Ne vše je tak krásné jak se zdá. A celou dobu vlastně nejde o nic jiného než o ženskou...Brilantní dílo z pera mistra historických románů.
My co jsme byli odkojeni filmem"Excalibur" , tak po přečténí této ságy zjišťujeme, že je to všechno asi jinak anebo kdo ví jak to bylo.A ikdyž jsou si tydíly podobné , tak to člověku nedá a půjčí si další a s napětím čeká jak to dopadne.
Musím říci, že tuhle ságu o Artušovi jsem sice zhltnul, ale docela mě dostalo to, že vlastně Artušovské legendy nejsou pravda až tak, jak je nám obvykle podáváno, stejně jako rytíři kulatého stolu nejsou jen kladní hrdinové. A co teprve takový Lancelot :-) . Zajímavý je rovněž prvek Merlina a střet starých náboženství s křesťanstvím. Stejně jako příchod Sasů, tady největší dobytci a za časů Robina Hooda největší klaďasové...no prostě přectěte si sami :-)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Poslední království |
| 2007 | Bledý jezdec |
| 2004 | Lučištník |
| 2010 | Hořící země |
| 2006 | Sharpův tygr |
„ … Excalibur … Natáhl jsem paži dozadu. Na meči lpěla krev, ale přesto se zdálo, že jeho čepel září. Merlin mi kdysi říkal, že meč Rhydderchův se nakonec promění v plamen, a snad se to stalo právě teď, nebo mi zrak jen šálily slzy. A já jsem mrštil Excaliburem k hlubině průlivu, … Excalibur vylétl vysokým obloukem a otáčel se ve večerním vzduchu. Nikdy nebyl na světě krásnější meč. Merlin se zapřísahal, že ho vykoval Gofannon v kovárně na Onom světě. Byl to Meč Rhydderchův a Poklad Bretoňska. Byl to Artušův meč a dar druidův a teď se otáčel proti tmavnoucí obloze a jeho ostří zářilo modrým ohněm pod hvězdami, které se třpytily čím dál jasněji. Na jeden úder srdce se zdálo, že visí na nebesích, zářící sloupec modrého plamene, a potom dopadl dolů. Dopadl přímo doprostřed průlivu … a zmizel.“
Meč odhozený vší silou, který se možná ve vzduchu několikrát obrátí, než dosáhne vrcholku své dráhy a …. . Kdo by neznal jméno tohoto legendárního meče a jméno jeho nositele. Bernard Cornwell odvyprávěl příběh Artuše, velkého vojevůdce, vládce a ochránce Bretoňska, a to prostřednictvím jeho přítele a válečníka, srdcem Bretoňce a původem Sasa. Vrátil nás do doby na sklonku pátého století po Kr., kdy se území Bretoňska zmenšovalo pod tlakem germánských kmenů; Frankové ohrožovali bretoňská království na kontinentu, Sasové a Anglové usilovali o zabrání území bretoňských království na ostrově nám dnes známém jako Británie (popřípadě Anglie). Českému čtenáři dá patrně trochu práce zeměpisně se zorientovat v jednotlivých bretoňských královstvích, dobových místních názvech – takže díky za rejstřík názvů a za mapu. Osoby postupně se zapojující do děje budou známé každému, kdo již četl (nebo viděl) nějaký artušovský příběh: Merlin, Morgana, Guinevera, Galahad, Lancelot, Mordred - pozor budou mu známé dle jména, nikoli dle činů a charakteru. Kdo bude čekat mocná kouzla, magické předměty, vznešené rytířské činy, mohutná vojska pod praporci, porady v rozlehlých hradních síních … bude mu drsně připomenuto, že se ocitl v době po pádu Západořímské říše, navíc v zemi, odkud se Řím již dávno stáhl a stavby právní i ty kamenné se pomalu bortí (to je vůbec silný motiv u Cornwella – temnota zachvacující svět po pádu Římského impéria a nesetkáme se s ním jen v této knižní sérii).
„ Galahad nemohl spát. Ohýnek se třepotal nízko při zemi, zatímco nad námi jasně zářili hvězdy. „- Kdysi byl na zemi.“- Řekl. „- Kdože tu byl? “- Zeptal jsem se.„- Ráj. …. Myslím na to, že když Bůh stvořil člověka, dal mu k životu ráj, a připadá mi, že od té doby kousek po kousku ztrácíme. Temnoty útočí. … Jen na to pomysli, řekl, že ani ne před sto lety žila tahle země v míru. Muži stavěli veliké domy. Neumíme už stavět tak, jak dovedli oni. … Římané postavili celá měst, tak rozlehlá, že by ti trvalo celé dopoledne, než bys přešel z jednoho konce města na druhý, a tvé kroky by přitom dopadali na hladký , opracovaný kámen. A byl bys mohl jít celé týdny a pořád bys byl v římské zemi, podřízené římským zákonům a mluvícím římským jazykem. A podívej se na to teď - jen temnota. Rozmáhá se. Tma prorůstá do Armoriky. Padne Benoic, po Benoicu Broceliande a po Broceliande Bretoňsko. Už žádné zákony, žádné knihy, žádná hudba, žádná spravedlnost, jen bědní, mizerní muži kolem čadících ohňů, zvažující, koho zabijí zítra.“- „- Ne, dokud bude žít Artuš,“- řekl jsem sveřepě. „- Jeden muž proti temnu? “- Zeptal se Galahad pochybovačně. „- Nebyl tvůj Kristus také jedním mužem proti temnu ? “- Zeptal jsem se. „- Kristus,“- řekl nakonec, „- byl naše poslední naděje. Řekl nám, abychom se navzájem milovali, jeden druhému činili dobré, dávali almužny chudým, jídlo hladovým, odívali nahé. Takže ho zabili. Myslím, že Kristus věděl, co nastává, a právě proto nám slíbil, že jednou s ním budeme v ráji, budeme-li žít tak, jak žil on. Ne na zemi, ale v ráji. Tam někde “- ukázal ke hvězdám, „- protože věděl, že se zemí je konec. Žijeme v posledních dnech. Dokonce tvoji bohové nás opustili. Tvoji bohové jsou mrtví. “- “
Je to svět, kdy již vojsko čítající na dvě stovky kopiníků může být pádným argumentem. Vojáci jsou stateční a většinou pověrčivý (i křesťané) a špinaví (veš sem, veš tam). Pohanští čarodějové rádi zahánějí zlo močí, pliváním, proklínáním, úspěch přivolávají tancem, obětmi a ještě více než vojáci si libují ve špíně. Ne že by si měli, co do čistoty, co vyčítat s kněžími a mnichy nového křesťanského náboženství. Snad jedině druidi (a bardi) jsou čistší, a někteří z nich se ve svém vědění dostali daleko – jestli ale jejich vědění bude stačit na záchranu Bretoňska – i o tom je tento příběh. Je to tedy i příběh o Bozích, o jejich příchodech a odchodech.
Pohanské představy Onoho světa v bretoňském podání nejsou nepůvabné. Samhain, Beltaine. Válečnicí, přecházející po mostě mečů, duše odívající se na Onom světě do nových těl, setkání s milovanými, s přáteli. Především je to příběh o lidech. O lidské pošetilosti – navzdory saské hrozbě se jednotlivá bretoňská království dále rvou mezi sebou. O věčné lidské nespokojenosti, se kterou se setká asi každý vladař – i kdyby obnovil na zemi zlatý věk, stejně se vděku nedočká. O lidském fanatismu, náboženské nesnášenlivosti – a ta není vlastní jen vyznavačům nového ukřižovaného Boha. Ale je to příběh i o přátelství, věrnosti a o té „zatracené“, vše komplikující lásce. Válečné střety střídají období klidu a míru, ve kterých se, bohužel, díky výše zmíněným lidským nedokonalostem, pozvolna vzmáhají sváry a důvody k dalším bojům – a vždy se u každého znovu doufá, že tento boj bude konečně tím bojem posledním, rozhodujícím. Meč dosáhl vrcholu své dráhy a pomalu padá k vodní hladině, která se nad ním navěky uzavře. Je to dobrý příběh.