Kroniky prachu
Lin Rina
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482663/bmid_kroniky-prachu-4n0-482663.jpg
4
2239
2239
Kroniky prachu série
1. díl >
Police v knihovnách jsou plné prachu, ale i úžasných příběhů, které stojí za to číst. Jako třeba tento… Animant nezajímá svět šatů, plesů a pozlátka. Ona miluje knihy a příběhy, takže po nabídce pracovat měsíc v univerzitní knihovně v Londýně skočí všemi deseti. V obklopení tolika knihami se však jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala...... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Historické romány
Vydáno: 2021 , Fragment (ČR)Originální název:
Animant Crumbs Staubchronik, 2017
více info...
Přidat komentář
klasická červená knihovna, takový průměr této kategorie, nic co by vzalo za srdce.
Moc milá knížka, užila jen si těch pár večerů s protivným knihovníkem a houževnatou Animant. Občas jsem přeskakovala myšlenky Animant, které se proplétaly někdy na celé stránky a přišli mi jako zbytečná omáčka. Zato rozhovory s panem Reedem, jsem si kolikrát četla i dvakrát...nahlas i potichu, abych se dokázala vžít do těch nevinných, ale okouzlujících chvilek. :) Moc krásné čtení, ale 350 stránek by ji možná stačilo.
Skvělá knížka. Bavila jsem se u ní od začátku do konce. Moc se mi líbila kousavá konverzace mezi hlavními postavami... ironii a sarkasmus ty já můžu. A také prostředí knihovny bylo prostě perfektní.
Letos na mě na databázi neustále vyskakovaly dvě knihy Zlodějka knih a Kroniky prachu. Rozhodla jsem se, že si je přečtu Zlodějka mě zklamala, tak jsem doufala, že Kroniky prachu budou lepší. Nevím proč, jsem si myslela, že takhle kniha bude fantasy, ale nebyla. Obálka se mi strašně líbí. Prvních padesát stránek jsem přečtla bez dechu, ale dál to bylo pořád to samé. Takže za mě ne. Docela se divím, tak vysokému hodnocení na to, že je to červená knihovna. Jo a překvapilo mě, že autorka je Němka. Vůbec jsem to netipovala, takže jsem byla překvapena.
Kniha bola úžasná. Prečítala som ju za den a pol a vôbec som ju nemohla odložiť. Postavy boli skvele úplne každá jedna. Jedine co mi na knihe vadilo bol strasne unáhlený koniec. Jednoducho mi tak ešte nejake zakončenie chybalo .
Knihu hodnotím plným počtem hvězdiček. Protože to jak si vás spisovatelka omotá kolem prstu hned na první stránce je neuvěřitelné. Bála jsem se jí, protože to bylo všude bum a já se těšila a bála jsem se zklamání, ale nastal opak a to naprostá radost s té knihy.
Knihu hodnotím plným počtem hvězdiček. Jinak nelze. Kdyby to šlo, dám jich aspoň deset. Ačkoliv jsem dávno za hranicí věku čtenářek, kterým je kniha určena, musím říct, že je to jedna z nejhezčích a nemilejších knih, jaké jsem kdy četla. Moc mě bavila a úplně jsem se dokázala vžít do Animant. To prostředí a příběh je úplně jak z jiného světa a přesto by mohl být skutečný. Doporučuji všem romantickým duším, které milují knihy a chtějí si odpočinout. Tato četba působí jako pohlazení, a to moc všichni potřebujeme. Knihu jsem měla půjčenou a půjdu si ji koupit. Působí na mě totiž jako lék, který si čím dál častěji potřebuji naordinovat, abych dokázala ustát dnešní svět.
Na 100% se zapsala do mích nejoblíbenějších knih. Vůbec mě nenapadá co k ní říct... prostě úžasná knížka pro každého.
Přicházím s docela nepopulárním názorem, a to sice, že z tohoto titulu nejsem úplně odvařená. Spíš vůbec.
Z popisu knihy jsem byla nadšená, a tam je asi hlavní kámen úrazu. Kvůli hypu jsem očekávala mnoho, a nejspíš proto jsem z tohoto titulu tak zklamaná.
Celý příběh je psán pomalým stylem, nachází se v něm spousta popisů Animantina pracovního dne na sto způsobu, i když je neustále stejný kromě pár výjimek. Vzhledem k tomu, že kniha má 544 stran, se mi četla hodně, hodně pomalu. Trvalo mi skoro dva měsíce, než jsem ji přelouskala, a většinu času jsem se do čtení musela nutit. Nepřidávaly tomu ani názvy kapitol typu “Jak jsme pili čaj”, jelikož vždycky shrnovali všechno, co se v kapitole stane, takže čtenář nemůže být skoro nikdy překvapen nadcházejícími událostmi.
I když začátek vypadal slibně (asi prvních 50 stran), příběh mě jednoduše nudil, šíleně se táhl, a až někde kolem strany 350 začal nabírat větší spád.
To ale nemění nic na tom, že z něho ve výsledku nejsem nadšená. Kroniky v sobě ukrývají potenciál, ale přijde mi, že ho autorka pořádně nevyužila. Na příhodě s lodním kufrem se dalo krásně stavět, ale nestalo se tak. Stejně tak se podle mě z prostředí viktoriánské Anglie dalo vytřískat víc.
Hlavní postavy mě občas vytáčely, hlavně nepřizpůsobivost Animant a přehnané reakce pana Reeda (mám na mysli hlavně tu se zfalšovanou průkazkou).
Ale teď už k textu jako takovému - Animant hodně často píchalo u srdce, a nesčetněkrát se tam opakovalo slovo nitro – to byla hrůza, takže jsem ho nakonec začala počítat. V celé knize jsem ho našla jednapadesátkrát.
Oceňuju ale některé myšlenky a témata, kterých se autorka dotkla (feminismus, emancipace, Židé a jejich pozice v té době) a obálka se taky povedla – hlavně hřbet, ten je top.
Výše vyjmenované plusy jsou bohužel jedny z mála. Knihu bych si užila mnohem víc, kdyby si k tomu někdo sedl a trochu ji proškrtal.
Tato kniha si zaslouží alespoň 90%, ten vývoj hlavní hrdinky, změna postoje.....bylo to okouzlující číst takový účasný příběh s tolika zvraty, postupnému sblížení....krásně to ubíhalo a přesto to nebylo urychlené. Tohle se mi na knize moc líbilo, že nebyla jako mnoho jiných ani zbytečně natahovaná ani urychlená. Někomu by se mohl děj zdát dlouhý, ale pokud se do něj ponoříte, zjistíte že to není tak jak se zdá. Sice se tam popisuje každý den, ale to je vlastně plus. Protože člověk nepřeskakuje, má všechno z první ruky,.....je to prostě napsané tak jak by mělo. Tady máme taky (konečně to v nějaké knize je) opravdu dobře vykreslenou postavu, která není typická nejlepší hlavní hrdinka ve smyslu že se nebojí ničeho a je prostě...jak se tomu říká......Mary Sue? možná, teď nevím.....ale dje o to že není prostě jednak přeceňovaná a nejlepší na světě, ale naštěstí (díky za to) je Animant jako každý z nás. Má dobré vlastnosti a špatné vlastnosti a podle mě je to jedna z těch nejdůležitějších věcí v knize u postav. Proto ji někteří lidé taky nemají rádi a úplně jim Animant nesedla, ale lidi, musíte pochopit že tohle aspoň trochu uvěřitelný (narozdíl od nějakých klišé knih, kde je hrdinka naprosto dobrá ve všem a všude). Příběh se mi opravdu líbil, byl reálný, milý, okouzlující a úžasný a já knihu musím jen a jen ve všech ohledech doporučit. Jedna z naprosto top knih které kdy v životě člověk přečte. Hodnocení 90%
Klasický román pro ženy. Není to zrovna moje parketa, ale v době Covidu mi přišla právě vhod. Proč si nepřečíst něco romantického? Nezalekněte se toho, že má kniha 500 stránek - děj ubíhá rychle ,
Kniha mě hnedka od začátku vtáhla do děje a užívala jsem si každou stránku. Moc se mi líbilo, že je to ze straší doby a jak je vše nemoderní a normální. Je jasný, že pár nevýhod tam je a to, jak se přistupuje k ženám..... ale i tak má minulost svoje kouzlo. Určitě musí být práce v knihovně velmi náročná ale bylo skvělé zpestření, ze se do toho zamotala láska. Ikdyž se každý den dělo defakto to samé, určitě to nebylo nudné. Kniha se skvěle čte, milovníci knih si přijdou na své a dočkají se lásky i když to nebude tak jednoduché. Vůbec bych se nezlobila za delší a sladší konec, bylo to tak nějak uspěchané a určitě by mě zajímala reakce rodičů. Ale což, autorka si to udělala po svém. I když je kniha celkem velká bichle, tak vám ale rychle uteče před očima.
Hlavní hrdinka se většinu času chová jako nudná kráva, neni možný tuhle rádoby chytrolínku, která bude citovat i návod k použití hajzl papíru, nazvat jinak.Tahle přechytralá dylinka, která je otravná, všechny "nápadníky" opravuje a snaží se je odradit, mě dost srala a její matka ještě víc. Mladá nanynka, která nikdy nepracovala, ale během pár dní se všechno naučí a funguje jako padesatiletá ostřílená knihovnice se čtyřicetiletou praxí. Nelogický chování postav snad ani nebudu komentovat. Absolutně nechápu ten humbuk kolem týhle knížky, protože ani po 200 stranách se tam skoro nic neděje, nesympatický postavy tomu moc nepřidaly. V poslední třetině to dostalo konečně rychlej spád a bylo to i maličko napínavý, ale předvídatelný. Tohle bylo sakra pomalý a mohlo to mít o půlku míň stránek.
Tak tohle mi moc nesedlo a za mě teda spíš průměr. Vcelku hodně naivní děj - připomínalo mi to nějaký nepovedený německý romantický film.
Co mě bavilo byl popis práce v knihovně a zařazení do viktoriánské doby. Předvídatelný děj a konec by mě u tohoto žánru až tak moc nevadili, ale nijak zvlášť mě nebavili ani postavy.
Hvězdu navíc rozhodně dávám za velmi povedenou obálku.
Krásný romantický příběh, ze začátku jsem si říkala, že úplně nebudu cílová skupina, ale čím víc jsem se do knihy ponořila, tím víc jsem nechtěla přestat. Postavy jsem si užívala Animant a její bezprostřednost, pan Reed a jeho neomalenost...
Ach... to se mi libilo :), cca od strany 300 a dale jsem se usmivala. Cetla se mi velmi dobre,takze pokud si chcete oddechnout,vypnout a ponorit se do drivejsi doby, kde byly zeny i znacne znevyhodneny, tak hura do toho.
Kéž by byl život jen kniha. Knížku může člověk otevřít jednoduše na poslední stránce a podívat se, jak to skončí. Jestli se všechno zhroutí nebo se to nakonec přece jen spraví. Co bych jen dala za to, abych znala konec svého příběhu. Abych věděla, co bude následovat.
Tak tohle bylo fakt moc krásné. Hlavní hrdinka mi byla velice sympatická, pan Reed si mě taky získal. Kniha si tak vysoké a krásné hodnocení opravdu zaslouží :-)
Štítky knihy
Londýn láska německá literatura tajemství rodinné vztahy pro dívky romantika knihovny knihovníci, knihovnice knihyAutorovy další knížky
| 2019 |  Kroniky prachu |
| 2020 | Pár stránek navíc |
| 2021 |  Limea |
| 2022 | Kufr z nebe |
| 2024 | Ztracené vzpomínky |
(SPOILER) Nádherná obálka, hezký příběh, ale to je asi tak vše. Je to pomalé, naivní, konec uspěchaný. Krásně napsané, ale některé pasáže prostě nuda. Hlavní hrdinka je naivka, nedozvěděly jsme se (předpokládám, že žádný muž by tohle nečetl :)), proč se “pan Reed” choval jako pitomec (zvlášť ke konci), jestli se dala dohromady s někým i Elisa (co třeba Ian), jestli si Animant otevřela to knihkupectví, jestli s Elisou začaly bojovat za práva žen a Židů, vydupaly ženám vstup do knihovny. A co ta Brandon-Wellcosi. Přestal se Reed chovat jako srab atd. atd.? Vypadalo to, jako když se autorka chystala na knižní sérii a pak jí průběžně docházel dech, až došel úplně. A to je důvod proč je to hezké a milé, ale průměrné. A přitom takový potenciál.