Kroniky prachu
Lin Rina
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482663/bmid_kroniky-prachu-4n0-482663.jpg
4
2232
2232
Kroniky prachu série
1. díl >
Police v knihovnách jsou plné prachu, ale i úžasných příběhů, které stojí za to číst. Jako třeba tento… Animant nezajímá svět šatů, plesů a pozlátka. Ona miluje knihy a příběhy, takže po nabídce pracovat měsíc v univerzitní knihovně v Londýně skočí všemi deseti. V obklopení tolika knihami se však jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala...... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Historické romány
Vydáno: 2021 , Fragment (ČR)Originální název:
Animant Crumbs Staubchronik, 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha splnila mé očekávání. Čte se sama. Snadno předvídatelná romantická linka zasazena do netradičního prostředí univerzitní knihovny v Londýně, a tak se čtenář mimo jiné může dozvědět, jak taková knihovna fungovala. Ale i jak se bavila londýnská smetánka i obyčejní lidé z periferie, jak tehdy Londýn vlastně vypadat a jaké měly ženy postavení ve společnosti.
Všude samé knihy, takže pro knihomola skoro povinná četba.)
Velmi se mi líbí i obálka knihy.
A co budu číst dál? Dovětek ke knize.)
Tato kniha mě nejprve zaujala svou úchvatnou obálkou, kvůli níž jsem si ji pořídila, aniž bych předtím zkoumala anotaci. A dobře jsem udělala. Historické romány totiž nejsou zrovna můj šálek čaje a kdybych se tím řídila, nikdy bych si knihu nepřečetla. Nakonec jsem byla mile překvapená, kniha předčila veškerá moje očekávání. Romantický příběh, sice mírně předvídatelný, ale krásně a vtipně napsaný. Navíc z prostředí knihovny, to pak i mé, i když jindy spíš neromantické srdce tlukoucí pro severské krimi, zaplesalo. Přestřelky mezi Animant a knihovníkem mě bavily, těšila jsem se na další a další…nemohla jsem se prostě odtrhnout a kniha mě naprosto pohltila. Opravdu tleskám a kniha zůstane v mé knihovně na čestném místě :-) A doufám v pokračování :-)
Knihu jsem začínala číst s očekáváním, že už předem vím, kam se děj bude odehrávat. Nakonec jsem,ale byla mile překvapena, protože ikdyž byl konec jasně předvídatelný, tak každou novou kapitolou jsem byla překvapená,jak je autorka nápaditá a děj byl nakonec velice originální. Kniha se četla lehce a děj krásně plynul aniž bych se začínala u četby nudit. Dokonce máme možnost se dozvědět zajímavosti o době viktoriánské. Musím knihu hodnotit velice kladně, protože dle mého splňovala dokonale všechny kritéria, které od románů vyžaduji.
Tohle byla moje první historická romance, která mě velmi překvapila tím, jak zábavné je číst o době viktoriánské. V knize mě právě toto téma (samozřejmě jsem se tam dozvěděla i další zajímavé informace), které tam bylo vsunuté, zaujalo a po dočtení jsem si ještě o tom něco přečetla. Hlavní hrdinka, ač je velmi tvrdohlavá a nezkrotná, se mi moc líbila a její hašteření s mrzutým knihovníkem bylo mojí oblíbenou částí. Skvělá kniha a rozhodně doporučuji přečíst.
Krásná obálka, děj trochu předvídatelný, ale nijak sladkobolný…….. a zajímavé informace o počátcích knihovnictví( štítkování atd.) a těžké cestě žen ke vzdělání…dobře stravitelná romantika…
Musím říct ,že na tuto knížku mě přivedla booktuberka "Radšiknihu". Popsala bych jí jako krásný historický román, který se odehrává v knihovně !!! Prostě krásný, milý, boží, sladké! Postavy mi byly sympatické a užívala jsem si jejich vývoj. Četlo se to plynule a dobře. Také chválím krásnou obálku.
Za mě 5*
Tak já můžu s klidem napsat , že jsem dlouho nic tak krásného nečetla . Všude samé knihy , sympatické postavičky v kulisách historického Londýna , romantika , která se jen zlehka probouzí , stejně pomalu , jako se hlavní hrdince otevírají oči a začíná žít i jinak , než s knížkou v ruce . Kouzelná oddychovka se kterou se mi vůbec nechtělo loučit . Asi nutně potřebuju pokračování :-)
Vcelku milá pohádka s velmi uspěchaným závěrem. Ano, píšu pohádka, protože jako historický román mi to prostě nějak nesedělo. Ne, že bych se vyznala, ale prostě mi příběh přišel v určitých ohledech jaksi moc "moderní" svým duchem a myšlenkami. Prostě je to spíš taková romantická pohádka z neurčité "starší" doby, jde o milé a krásné čtení především pro mladé čtenářky, které odpustí historické nesrovnalosti a bude jim vhod jen to malé množství vzájemných interakcí. Ano, romantický vztah je tam po celou dobu jen v náznacích a na nějaké něžnosti a tak je knížka vlastně docela skoupá. Ale když už na něco dojde, je to velmi mile napsané. Vlastně celkově se mi líbil jazyk knihy a jeho plynulost, volba slov a tak. Škoda potom toho zvláštního závěru, přecejen bych hlavní dvojici přála trochu lepší zvrat a vyřešení, než jak to nakonec pojala autorka.
PS: Obálka je opravdu nádherná a název vskutku parádní. Jen o žádné kroniky ani prach v příběhu vlastně vůbec nejde. Ale zní to dobře :)
V poklidu plynoucí historický romantický příběh ukrytý pod krásnou obálkou mě moc bavil. Vedle hlavní hrdinky, knihomolky Animant, hraje velmi důležitou roli prostředí knihovny a nespočet knih. Skvělá oddechová četba.
Ve skladbě knížek pro tuhle věkovou skupinu - náctileté dívky, nadšené čtenářky - najdeme určitě víc podobných knih na tohle téma. Kroniky prachu se tváří jako kniha z viktoriánské Anglie - i takových by se pár našlo; ovšem cestování vzducholodí, to mě dostalo. A kromě tématu knih a knihoven je tady první zamilování v přímém přenosu, takže koktejl, ze kterého vás určitě nebude bolet hlava a naopak se při čtení budete (přihlouple? - mluvím za sebe) usmívat.
Historická věrnost asi není zásadní (ale přesto souhlasím s komentářem espesita), konfrontační témata rozhodně potěší (společenské rozdíly, vzdělávání žen, náboženské předsudky) a obecně je četba knihy příjemnou záležitostí: vztahy sourozenců i rodičů a obecně příbuzných, zajímavé údaje o knihách a knihovně a samozřejmě milostné vztahy: má mě rád, nemá mě rád (v nichž se zcela utopila odpolední středeční a páteční aktivita pana Reeda, škoda).
Takže já našim náctiletým čtenářkám určitě doporučím: škoda (téměř) každé knihy, která v jejich věku zůstane nepřečtena, a téhle se nedá upřít zajímavé téma a čtivost. Kritické názory se možná dostaví až časem, po přečtení knih s podobným tématem, ale s mnohem závažnějším společenským dopadem.
"Nikdy jsem si jí moc nevážila, protože jsem disponovala mnohem většími vědomostmi než ona. Ale teď, když jsem tu seděla a nerozuměla životu, mi byly všechny moje vědomosti k ničemu. Nejsem kvůli nim lepším člověkem a nepomáhají mi ani k tomu se za něj považovat. Nejsem o nic lepší než ona a ona není hloupá. Pokud jde o city, je díky svým zkušenostem o hodně dál než já a mně by určitě prospělo, kdybych se jí v téhle situaci zeptala na radu."
Tato knížka si získala nesmírnou popularitu a mně je opravdu líto, že nemůžu všeobecné nadšení sdílet. Za mě je to prozatím největší zklamání tohoto roku.
Jedná se o čistě romantický příběh a kniha se ani netvářila, že by měla být něčím víc, takže je pouze můj problém, že jsem možná čekala trošičku toho nadpřirozena. Téma, které si autorka zvolila, je určitě velmi zajímavé, bohužel je na příběhu příliš vidět, že vznikal jako internetový román na pokračování. Tam si autor může dovolit nebýt až tak přesný, ale pokud příběh vyjde knižně, očekávala bych odpovídající rešerši, zejména pokud se příběh přímo opírá o společenská pravidla jiné doby. V této oblasti tam bylo bohužel dost nesmyslů.
Zaprvé, příběh není nijak datovaný. Předpokládala jsem, že se odehrává v 19. století, vzhledem k různým společenským a technickým věcem spíš na jeho konci. 19. století obecně se dá dobře datovat s přesností na desetiletí, a to hlavně díky ženské módě, která se každých deset let výrazně měnila. Proto, když se autorka zmínila o široké vyztužené sukni s obručemi, datovala jsem si pro sebe do roku 1860-1870, zdálo se mi to sice divné, neuměla jsem si dost dobře představit dívku se sukní o průměru 2 metry, jak pracuje v knihovně, ale budiž. Vzápětí ale autorka zmínila turnýru, což je prvek ženského oděvu, který se nosil cca v letech 1870-1885, takže jsem byla lehce zmatená. A když jsem se pak podívala na původní znění příběhu na wattpadu, našla jsem tam v úvodu kupodivu i dataci, takže pěkně prosím: Anglie, 1890! Takže žádné výztuže, žádné turnýry, ani žádné široké nabírané sukně. Mimo to jsem se během čtení stala mírně alergickou na slovo „korzet“, které se tady objevovalo pokaždé, když se hrdinka zadýchala.
Zadruhé, společenská pravidla… Zpočátku jsem čekala, že hlavní hrdinka bude rebelka, která se vzepře společenským pravidlům. Namísto toho Animant celý příběh omílá pořád dokola, že je „z vyšší společenské vrstvy“ a že tohle je přípustné, tohle není, že neví, jak se chovat v jiných společenských vrstvách a pořád dokola. První přestřel je už samotná zápletka celého příběhu – její práce v knihovně, která nebyla ani její nápad, ale začala tam v podstatě pracovat na popud svého otce, a navíc ve mně budila dojem, že tím není příliš nadšená. Žádný muž vyšší třídy by v té době nenavrhl své dceři, aby šla pracovat. Celá rodina by tím v očích veřejnosti nepředstavitelně klesla a především otec by byl vnímán jako někdo, kdo se nedokáže postarat o rodinu. Dovedu si to představit jako vzdor dospívající dcery, který povede k hádce v rodině, přetrhání kontaktů apod. Ale v tomto podání ne. Jako další Animant úzkostlivě dbá na to, aby nebyla s mužem sama v jedné místnosti, ale přijde jí úplně normální jít na pivo se sedmi muži a jediné, co ji na tom zajímá je, že jí nikdo nenabídl rámě, protože to nejspíš „v nižší společenské vrstvě není zvykem“. O tom, že se odstěhovala z domu na nepříliš důvěryhodné místo, ani nemluvě. Svobodná dívka žijící mimo svou rodinu by se zdiskreditovala takovým způsobem, že pak už by bylo jedno, jestli byla viděna o samotě s mužem nebo ne, protože každý by si šeptal, že za zavřenými dveřmi jejího bytu se může odehrávat cokoliv. Všechny tyhle přehmaty by se daly přehlédnout, kdyby autorka v celé knize na společenská pravidla neustále neupozorňovala.
Samotná Animant mi také není nijak zvlášť sympatická. Její myšlenkové pochody jsou často nesmyslné a navíc se opakují pořád dokola, zejména v druhé polovině knihy. Ani hlavní mužský hrdina mě ničím nenadchl, ale to bude nejspíš zapříčiněno ich-formou z pohledu Animant. Obzvlášť naivní mi přijde její postoj vůči Elise. Setkali se sotva dvakrát v životě, ale už jsou z nich nejlepší přítelkyně, které společně porušují pravidla a říkají si důvěrnosti. Stejně tak mi vadila celkově krátká doba, během které se příběh odehrával. Zejména v první polovině se docela často objevuje spojení „ještě nikdy“. „Tohle se mi v práci ještě nikdy nestalo…“, „takhle se ke mně ještě nikdy nechoval…“ atd. a přitom pracovala pouhý týden! Tyto formulace bych spíš použila po několika měsících, kdy může být zarážející, že se ještě nikdy něco nestalo/neřeklo.
Abych to shrnula – kniha byla příliš dlouhá, romantická linka nebyla nijak strhující, hlavní hrdinka mi nebyla sympatická a na můj vkus obsahoval příběh příliš nesmyslů.
Je mi to strašně líto, protože po všech nadšených recenzích, které jsem viděla i četla jsem se na knížku moc těšila, ale takhle v nejbližší době poputuje dál.
Klišé, klišé a zase klišé, ale...tak moc mě zahřálo na duši. Naprosto předvídatelný děj, který by mi za normálních okolností vadil, mi tady naprosto učaroval a to z jednoho prostého důvodu. Autorka jej totiž dokázala napsat tak bravurně, že jsem celou dobu měla pocit, že se to děje mě. Je to skvělá oddechovka, kterou i navzdory většímu rozsahu slupnete jako malinu. Neváhejte a dejte se do čtení.
Knížku jsem si přála k Vánocům a dost mě mrzí že jsem se k ní dostala až teď. Moc se mi líbila. Hlavní hrdinové mi přirostli k srdci. To, jak byly každý jiný a vlastně stejný, jak ten druhý bylo prostě dokonalé. Musela jsem se usmívat nad jejich dialogy, které mě neskutečně bavily. Prostředí knihovny bylo velmi dobře vykreslené a já bych si přála hned se tam přenést a pracovat v ní. A i když to pro mě byla po dlouhé době docela baculatá knížka, vůbec mi to nevadilo. Klidně mohla být i delší. Příběh mě naprosto vtáhl a já se nechtěla ani vracet do reality.
Hodnotím 4,5 ⭐
Pribeh Animant a pana Reeda me proste dostaval na uplne kazdy strance. Nadhera, libily se mi jejich slovni prestrelky, prvotni nenavist a i pomalu rust jejich vztahu.
Moc se tesim, az si jejich pribeh prectu znovu.
Příjemné nenáročné čtení. Nevím proč, ale nějak jsem si podle titulního obrázku usmyslela, že to bude trochu fantasy literatura, takže jsem pořád čekala, kde ta magie v knihovně vykoukne, že asi nejspíš v tajemném archivu. No, nevykoukla ,) Každopádně se četlo velmi dobře, trošičku rozvleklejší, ale pokud máte tu správnou náladu, hrnek čaje, teplou deku a za oknem pravé anglické pošmourné počasí, není ta utahanost na překážku. Jen závěr mi přišel trošičku uspěchaný.
3,5*
Knížka se mi velmi líbila. Byla sice delší, ale děj docela odsýpal. Animant nebyla takový rebel, za jakého ji někteří měli, z pana Reeda se nakonec vyklubal téměř milý a krotký beránek. Mrzí mě jen neuzavřená linie příběhu týkající se vzdělávání žen, kamarádky Elisy a otravné paní (jméno si už nepamatuju), co tam Thomase pořád naháněla. Třeba příště, no...
U téhle knihy jsem se neuvěřitelně nasmála! Pan Reed byl prostě dokonalý přesně takový, jako byl, je a bude. Hrozně se mi líbil styl knihy a hlavně hrdinka samotná, která zprvu sama nepříliš sympatická, po konfrontaci se skutečným světem poznává, jaká skutečně je a jaká být nechce a vyroste v úplně nového člověka. Bylo to přirozené, nenásilné a celý děj strašně dobře plynul.
Upřímně poslední dobou jsem se nějak začala bát nových knížek, které by nebyly fantasy. Pravděpodobně z důvodu, že jsem měla nešťastnou ruku. Ale Kroniky Prachu mi připomněly, když jsem před několika lety studovala a tehdy jsem si při cestě ze školy kupovala knihu, kterou jsem ještě do toho večera přečetla jedním dechem a věděla jsem, že tu autorku už jen tak nepustím, dokud od ní nepřečtu všechno.
Každopádně Kroniky Prachu se mi opravdu líbili prostředím, zápalem hlavní postavy pro knížky (kterému knihomolovi by se nelíbila taková hlavní postava) a to ne romantické! Čímž myslím, že díky rozsahu její četby to nebyla právě taková ta typicky hloupoučká postava. Upřímně velmi jsem si užila, jak se postavy pomalu vyvíjeli, uvědomovali si své chyby. Navíc po té co jsem si dokoupila i druhou knihu (která je malou sbírkou povídek a vysvětlení autorky), jsem si autorku o něco více ještě oblíbila a ro hlavně kvůli tomu, že očividně její postavy zužuje stejný problém jako mě kdykoliv si něco píšu tzv. do šuplíku - dělají si co chtějí a přicházejí někdy aniž by se o ně do příběhu někdo žádal =D.
Ale opravdu příjemné čtení pro odpočinek a trochu té idealizace doby =).
Štítky knihy
Londýn láska německá literatura tajemství rodinné vztahy pro dívky romantika knihovny knihovníci, knihovnice knihyAutorovy další knížky
| 2019 |  Kroniky prachu |
| 2020 | Pár stránek navíc |
| 2021 |  Limea |
| 2022 | Kufr z nebe |
| 2024 | Ztracené vzpomínky |
Tak si říkám, jestli jsem nějakou knihu četla tak dlouho jako Kroniky prachu.. popravdě jsem ani nevěřila, že se konce knihy dočkám.
Uff.. Příběh se mi líbil, ale výsledek byl prostě nudný. Hlavní hrdinka nesympatická holka, kterou jsem chvílemi nemohla vystát. A ten počet stran? Zbytečné.
U čtení jsem se hrozně nudila, myšlenkami jsem byla občas jinde a říkala si, jestli se stane zázrak a aspoň na pár stránek mě kniha začne bavit.. A zázrak se stal :-) Sice jsem knihu mezitím odložila snad dvacetkrát, ale zhruba s příchodem bratrů mě kniha opravdu začala bavit.
Ke knihám se ráda vracím, ale na Kroniky prachu bohužel rychle zapomenu.