Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415496/mid_krvave-jahody-eJ3-415496.png
4
1400
1400
Příběh ženy, která přežila gulag. Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. 7. vydání (4. vydání s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag). Nechť je tento příběh autentickým poselstvím pro budoucí generace.... celý text
Přidat komentář
„Vždycky naše vláda, všechny noviny a rozhlas říkají, že v lágrech v Německu byli lidi mučení, mluví se o Židech a o všech možných. Ale nikdá v životě nikdo nevzpomene na ty český lidi, co zahynuli na Sibiři. Nemyslete, že jich bylo málo! Bylo jich hodně. A kdo zůstal živej? Pár lidí zůstalo živejch, co se vraceli domů“. (extrastory.cz)
Neuvěřitelné a strašlivé, čím vším si paní Sosnarová musela projít. Až se mi tajil dech a do očí draly slzy, když jsem poslouchal její vyprávění. Na besedě se paní Sosnarová zmínila, že o jejím příběhu byla napsána kniha; ihned jsem si usmyslel, že si ji přečtu. Klobouk dolů před tím, co ta žena prožila a hlavně přežila a díky jí za to, s jakým elánem obráží republiku a podává svědectví o polozapomenuté části naší historie.
Ale nemůžu říct, že tahle kniha by byla dobrá. Přijde mi, že styl s trochou nadsázky jen mírně převyšuje kvalitu slohové práce žáka základní školy. Autor jako by ani neuměl zacházet se slovy, používá ty úplně nejběžnější jazykové prostředky, příběh vypráví bez emocí, dialogy postav jsou prkenné a stěží uvěřitelné. Obrovská škoda.
Doporučuji přečíst. Kniha je důkazem, jak je lidská touha a naděje nezlomná. Podává důkaz o mnoholetém utrpení, ale i o návratu k ,,běžnému životu". Právě návrat ukazuje další stránku věci - vypovídá o tehdejším strachu z režimu a jeho vypočítavosti. Paní Věru moc obdivuji a doufám, že se mi ještě podaří stihnout besedu s ní.
Člověku zůstává rozum stát nad tím, jak bezohlední umíme být jeden k druhému a jaké hrůzy museli / musí někteří vytrpět..
Došla mi slova. S citem popsané všechny hrůzy a odhodlání přežít. Jsem hrdá , že mám tuto knihu ve své knihovně . Všem čtenářům doporučuji přečíst !
Po přečtení jsem se až zastyděla, kolik nesmyslných věcí řeším. Děkuji za tuto knihu, zase si vážím mnohem více věcí. Opravdu smutný příběh, je až neuvěřitelné, kolik utrpení je jeden člověk schopen snést... A jak jde krásně vidět, co jsou lidi schopni provádět jiným, když dostanou "volnou" ruku.
Knizka velmi zaujimava, az tazko pochopitelna co museli ludia prezit. Trosku chybaju emocie. Knizka napisana velmi vecne. Odporucam.
Tohle je rozhodně jedna z těch knih, kterou by měl číst každý... Silný a neuvěřitelně bolestivý a citlivý příběh... Knihu jsem si přečetla na základě několika doporučení a po dočtení jsem neměla slov... Jsem hrdá, že ji mám odteď v knihovně a pevně věřím, že si ji pořídí ještě spousta dalších lidí, protože si myslím, že by měli... Není dlouhá, takže ji určitě zvládne přečíst každý...
Je neuvěřitelné, jak je silná touha člověka přežít. Obdivuhodné, co dokázaly mladé dívky překonat. Paní Sosnarová si zaslouží obrovský obdiv.
Uvědomujeme si vůbec jak dobře se máme? To mi běželo hlavou celou dobu co jsem četla tuto knihu, kterou jsem nejprve po pár stránkách chtěla odložit s vědomím, že na to nemám žaludek. Ale pak jsem si řekla, že nečíst dál by byla chyba."Je to jen kniha, kdo ví jak to bylo!" bylo mi řečeno když jsem se o příběhu zmínila. A já si uvědomila jak často právě takto reagujeme na to, co si nedokážeme vůbec představit že by se mohlo dít.
Strašně silná, autenticky a citlivě napsaná kniha, že člověk absolutně nechápal, že tohle se dělo! Zanechala ve mě hluboký dojem!!! Byla jsem si paní Sosnarovou i 2x poslechnout na přednášce a opravdu silný zážitek. V místnosti bylo takové ticho, že by byl slyšet i špendlík spadnout! Její vyprávění bylo tak silné, že jsem se několikrát rozbrečela. Od přečtení a přednášky jsem si uvědomila, jak se všichni máme dobře!
Silný příběh,na chvíli mě pohltil. Muselo to být šílené, co si lidé prožili. Čest autorovi,který to sepsal :-) doporučuji!
Skláním se před paní Věrou. Za její vytrvalost a touhu přežít to peklo, které ji život nachystal i za její odvahu otevřeně o tom podat svědectví. Je neuvěřitelné jak malou hodnotu má obyčejný člověk v jakémkoliv totalitním režimu.
Silný příběh, který nenechá nikoho na pochybách, že se máme moc dobře. To, co paní Věra okusila, je neskutečné a strašlivé. Příběh je psán velmi syrově, bez emocí, ale i přesto ve vás zanechá snůšku zvláštních a nehezkých pocitů z oné doby. Doporučuji nejen všem, co si chtějí rozšířit obzory, ale i těm, kteří možná dumají nad tím, že se Hitler od Stalina teprve učil...
Kniha, která ve mě zanechala hodně silné emoce. Moje babička také jako mladá utekla z Podkarpatské Rusi a po válce se do konce života obávala, aby se nemusela vrátit zpátky. I když byla vdaná za Čecha a měla svoji rodinu. Po přečtení této knihy mi dává její strach konečně smysl. Je mi líto paní Sosnarové a její sestry a jsem ráda, že jejich příběh měl, i přes nepředstavitelné utrpení, šťastný konec. Nezapomenutelná kniha.
Naprosto neuvěřitelné, že to dokázali a hlavně, že měli vůli vše přežít ...takových let!!! Uff!!!
Další děsivý - skutečný - příběh. Pro mě neuvěřitelné, ale děkuji za tyto vzpomínky. Doufám, že se nic takového nebude opakovat.
Reálie děsivé, ale kdyby to bylo napsáno procítěněji, tak se v polovině knihy nepřistihnu, že je mi vlastně úplně ukradené, jak to s nima dopadne.
PS: Ale jelikož se ukázalo, že jsou i ty reálie vymyšlené, snižuji hodnocení na jednu hvězdu.
Jahody v podání Kupky a paní Sosnarové nejsou sladké, jsou syrové, zmrzlé a krvavé... nenechávají nikoho chladným, děti nevyjímaje (o čemž svědčí sice krátká, ale o to drsnější scéna z vlaku). Tematicky podobná kniha "V šedých tónech" mi v porovnání s tímhle přijde "uhlazenější", taková více románová. A že Věra v knize nemá nějaký výraznější emoční vnitřní svět? Já se jí popravdě ani nedivím: "Byla připojena k neviditelné síti, která určuje tok myšlenek. Žila starostmi, které jsou pro člověka na svobodě nicotné, ale v lágru mají váhu zdraví a života. Nezmeškám kvůli průjmu nástup? Vyjde na mě patka chleba, která je o 10 gramů těžší? Dostanu dnes ostrou pilku?" Myslím, že ukázka hovoří za vše. Rozhodně doporučuji a stejně jako mnozí bych zavedla jako povinnou četbu.
Mama a dve dcery sa pocas vojny pretlkaju zivotom a ked si ku koncu vojny takmer vydychnu, zacinaju pre nich nepredstavitelne krute casy. Rusi ich vytrhnu ako zradkyne z normalneho zivota a vaznia na roznych miestach, az skoncia ako zajatkyne na Sibiri... uz po ceste prezivaju strasne veci, matka sa v gulagu zblazni, ale jej dcery Veru a Nadu drzi pri zivote stale predstava slobody. Preziju tyfus, vaznenie v jame, tvrdu pracu pocas sibirskej zimy, vyslobodenie, ktore ale nedopadne podla ich predstav... kruta kniha, pocity z nej umocnuje aj styl, ktorym je pisana - usecne a opisne. Odporucam kazdemu...
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Úžasná kniha, skvěle napsaná!