Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415496/mid_krvave-jahody-eJ3-415496.png
4
1400
1400
Příběh ženy, která přežila gulag. Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. 7. vydání (4. vydání s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag). Nechť je tento příběh autentickým poselstvím pro budoucí generace.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavá, "životně drsná kniha". Knihu jsem četl s velkým nadšením, zápalem a zatajeným dechem. Žasnu kolik toho lze "přetrpět, přežít" za jeden lidský život, žasnu kolik toho lze zvládnout a nic nevzdat a z ničeho se nezbláznit. A bohužel také žasnu kolik toho jsou schopni lidé udělat druhým lidem, jaký hyenismus v historii byl a možná někde i doposud stále je. Drsná životní zkušenost a cesta. Obdivuji paní Sosnarovou a smekám před ní. Tato kniha by měla být povinnou četbou pro všechny kdo mají krátkou paměť, pro ty kdo rádi zapomínají, pro ty kdo přikrášlují a přibarvují historii a obzvláště pak pro všechny kdo říkají, že nic z těchto "zvěrstev vlastně nebylo" a všechny obhájce a zastánce "bývalého režimu".
Tento reálný příběh české občanky Věry Sosnarové , která byla odvlečena se svou matkou a sestrou do gulagu na Sibiř, je opravdu děsivý. Spousta lidí byla po roce 1945 odvlečena a zabita za zradu socialistické vlasti. Věře se naštěstí podařilo po devatenáctiletém utrpení vrátit do Čech ,kde se nakonec provdala a žije konečně spokojeným životem. Opravdu silný příběh.
K této knize jsem se dostala díky přednášce paní Sosnarové, které jsem se účastnila. Její poutavé vyprávění mě donutilo vrátit se k jejímu příběhu znovu ... ale nutno podotknout, že ten osobní prožitek z jejího skromného slova kniha nepředčila. Autorovo vyprávění mi moc nesedlo, ale příběh, myslím, vše nahrazuje. Příběh ve mně zanechal silné emoce a všem tuto knihu, nebo lépe - vyprávění p. Sosnarové, doporučuji! Ač se u nás stále mluví jen o Německu a nacistech, příběh jasně ukazuje zvěrstva páchaná v SSSR. A jaká! Buďme vděční za životy, které vedeme ...
Kniha, která se čte jedním dechem a po jejímž skončení mi tekly slzy dojetí a vzteku zároveň. Silný příběh!
Pro ty, kteří doporučují, aby se kniha povinně četla ve školách, jen přidávám informaci, že ukázku z ní máme v učebnici literatury pro 9. ročník nakladatelství Nová škola a setkává se se zájmem dětí. Koupili jsme ji i do školní knihovny, protože si také myslím, že takové knihy by žáci a studenti měli číst, nicméně ponecháváme na nich samotných, jestli zrovna po tomto příběhu sáhnou.
O gulagu jsem sice slyšela,ale jen okrajově.Tohle byl pro mě masakr.Po válce zažily ještě větší hrůzu.Obdiv holkám,že to zvládly a nepohřbily v sobě víru.Taky bych doporučila jako četbu do škol.Nepovinnou.
Uff, až příliš reálný (protože skutečný), drsný a krutý příběh sester, které byly po skončení války odvlečeny do ruských "nápravných táborů". Otevřená výpověď paní Věry o tom, jak to bylo a jakých těch 19 let v zajetí bylo strašných... Styl psaní mi nevadil, kniha bez příkras, prostě realita. Obdivuji odvahu a vytrvalost obou sester, nedokážu pochopit zvěrstvo některých lidí. Kniha, která by zasloužila být v povinné četbě!
Kniha o tom, jak dokážou být lidé krutí a co vše jsou schopni udělat druhým a také o tom, co jsou lidé schopni vydržet a překonat. Smekám před obětmi. Doba se mění, ale lidé jsou pořád stejní. Pokud nemají hranice, mění se v bestie.
Skvělá kniha. O nacistických zločinech bylo napsáno nesčetně knih, ale o ruských gulazích se až tak moc nepíše. Jedno období zločinnosti skončilo (2. světová), lidi jásali, ale druhým peklo začalo. Doporučuji k přečtení.
Měla jsem tu možnost slyšet vyprávění od samotné paní Sosnarové. Je to úplně něco jiného než číst knihu. Převyprávěla to sice tomu autorovi, ale on některé pasáže předělal, takže slyšet přesně celý příběh od samotné ženy, která si tohle protrpěla je pro mě něco velkého. Dala nám i pár rad do života a opravdu jsem si to všechno vzala k srdci. Kniha určitě krásná, ale slyšet tento příběh na vlastní uši je něco úžasného.
Tento reálný příběh by měl být určitě v povinné četbě pro středoškoláky. Aby se na to nezapomínalo. Po přečtení knihy jsem navštívila besedu s paní Sosnarovou a skoro celou ji proplakala. I ona sama při svém vyprávění ještě dnes v některých momentech neudrží slzy. Po všem tom, co prožila, je to neuvěřitelně vitální stará dáma, která si evidentně umí užít každého dne života. Což tak úplně nepřekvapilo, protože jen silný člověk mohl ty hrůzy přežít a nezbláznit se.
Smutný, drsný a velmi krutý příběh, který se bohužel skutečně stal...
Ač má knížka jen pár stránek, nečetla se mi vůbec lehce... Nejen proto, že je plná bolesti, ale i proto, že vyprávění autora mi ne vždy úplně dobře sedlo... Některé pasáže mě vyloženě rušily, často zcela odbíhaly od děje a u některých mi zase naopak vadila jen strohá zmínka a přitom bych mnohem více uvítala další podrobnosti... A souhlasím, že i mně zde chybělo více citu a emocí, možná bych pak ten příběh prožívala jinak ... Každopádně jsem ráda, že jsem si knížku přečetla - autorovi a především paní Sosnarové slibuji, že na ní nikdy nezapomenu...
Tušila jsem, o co se jedná a stejně mě to dostalo. Nejdřív jsem měla hrůzu číst podobné náměty, ale dneska mě to naopak posiluje. Člověk si při tom uvědomí, jak úžasně se má, jak pošetilé a směšné jsou jeho problémy. Tato kniha by měla být doporučována i ve školách. Je to zcela jiné, seznámit se s konkrétním osudem daného člověka, než se učit obecnosti o naší nedávné historii. Zvláště v dnešní době, kdy se opět Rusko výrazněji ozývá a nachází zde sluchu u mnohých bláhovců. Je vůbec zázrak, že se podobná svědectví dnes můžeme dozvídat. Je zázrak, že v naší zemi není člověk jen bezejmenným stínem, s nímž mohou mocní naložit, jak se jim zlíbí. Je zázrak, že můžeme žít jako lidé. Běhá mi mráz po zádech, když si uvědomím, jak nedávný je to příběh, vlastně jde o generaci mojí mámy. A kolik podobných nepřežilo...velký respekt a obdiv nad odvahou a vnitřní silou paní Sosnarové a její sestry. Díky autorovi za tuto knihu.
I když je to náročné, je třeba číst knihy jako jsou Krvavé jahody. Těžko se snáší hlavně fakt, že se jedná o autentický příběh, protože je neuvěřitelné, jaké nepředstavitelné hrůzy je možné přežít a stále si zachovat naději a vůli žít.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Knížka, která vypráví o otřesných zážitcích a zkušenostech. Napsána ovšem zprostředkovaně, s odstupem, bez výraznějších emocí. Na knize je to bohužel výrazně znát.