Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415496/mid_krvave-jahody-eJ3-415496.png
4
1400
1400
Příběh ženy, která přežila gulag. Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. 7. vydání (4. vydání s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag). Nechť je tento příběh autentickým poselstvím pro budoucí generace.... celý text
Přidat komentář
Krutý nespravedlivý osud. Respekt patří paní Sosnarové, že svůj příběh takto vypráví nejen skrze knihu, ale i při besedách, jedné takové jsem se také mohla zúčastnit. Má můj obdiv, po tom všem co prožila, že o tom dokáže mluvit a ještě se dívat s nadějí dopředu, s vírou. Její víra je silná, to jí až závidím. Knihu doporučuji.
Těžko se mi píše komentář. Krutý osud dvou nevinných děvčat- 19 let ve vyhnanství - ponižování, hlad a bída. Moc děkuji panu spisovateli, že tento příběh zpracoval literárně. Nesmíme zapomínat co se dělo v minulosti.
Doporučuji každému si tuto knihu přečíst i když to není čtení veselé.
(SPOILER) Drsný příběh. Paní Sosnarová měla přednášku před lety na mé střední škole a uměla svým přednesem vyvolat emoce. Je dobře, že se o tom mluví, ale po přečtení článku od ÚSTR jsem o její pravdivosti začala pochybovat. Myslím, že je problém v mlčení o tomto tématu našich dějin.
Ať už tohle vyprávění budete brát jako důkaz určený pro ty, kteří nepochybují o vině paní Věry nebo jako varování, budete konsternováni otevřenou krutostí. A neubráníte se myšlence na budoucnost. Jo, jsme teď malinká země bez velkých prázdných míst jako Sibiř, kde by šlo izolovat lidi i s jejich životními cíli a ambicemi; lidi, kteří udělali něco, co neměli; lidi, kterých je nutno se zbavit…. Ale kdo ví, co příští desetiletí přinesou?
Taková doba může udeřit jako blesk znovu - kdykoli, kdekoli a do kohokoli!
Tahle kniha mě pohltila od prvopočátku. Pořád na ni myslím. Strašný příběh, strašný...o to děsivější, že to není smyšlené...ach jo. Tuto knihu bych dala jako povinnou četbu. Nemělo by se zapomínat na zvěrstva, která se děly....
Hrozná doba,krutý osud jedné ženy.Četla jsem a četla,skoro nedýchala....jen jsem doufala,že vydrží a přežije....
Peti hvezdickama nehodnotim literarni zpracovani, ale hlavne pribeh. Tohle by meli lidi znat a nemeli by zapominat. Silny pribeh o divce, ktera se nevzdala. Vsechno tohle ji zpusobili lidi, kteri ji znali. Jsem strasne vdecna za svuj jednoduchy zivot.
Kniha velice podrobně líčí tragický příběh jedné rodiny, a jako takový je velice poutavý. Autorovo ztvárnění mě však moc literárně nenadchlo. Je velice jednotvárné a jak správně ohodnotila eval, ploché.
Vzhledem k tomu, že sovětská zvěrstva již byla mnohokrát popsána, nejenom Solženicynem, moc mě dílo neoslnilo.
Já mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu se kniha opravdu musí hodnotit jako dokument. Příběh je podáván téměř bez emocí, snad s vyjímkou Rozinky jsem absolutně postrádala nějaké emoční prožívání děje jak Věry, tak všech ostatních. Bylo to jakési ploché konstatování děje, což samozřejmě nic nemění na zrůdnosti celého systému, který tu bohužel v letech po osvobození nějakým zvrhlým způsobem fungoval.
Četla jsem s velkým zaujetím. Příběh tragický, v období po válce, kdy si měli všichni svobodně vydechnout, se k sobě lidé chovali krutě a vlastně stejně, jako nacisté k lidem v lágrech. Válka neskončila....Jen by mě zajímalo, kolik z knihy je básnická nadsázka a kolik je skutečnost? Svého času se o paní Sosnarové hodně diskutovalo. Nemám právo zpochybňovat její svědectví - i kdyby svůj příběh věnovala památce všech, kteří prožívali právě to, co hrdinka knihy, stálo to za přečtení i zamyšlení.
Silný příběh, kterých není nikdy dost. Je to hrůza, co se dělo... Mělo by se o tom mluvit, mělo by se o tom psát, mělo by se o tom číst... Tato kniha stojí za přečtení. Vzhledem k tomu, že je příběh psán dle skutečných událostí a paní Věra žije v naší republice, je nám tato kniha bližší.
Příběh, u kterého mě mrazilo. U nás osvobození a ony musí prožívat takové hrůzy i dál. Člověk má menší cenu než dobytek. Pocit bezmoci a beznaděje... u posledních dvou stránek jsem brečela
Po přečtení této knihy mám velmi rozpoluplné pocity.Příběh byl úžasný, neuveřitelný. A asi právě proto se mi nelíbilo jeho zpracování. Kniha se moc dobře nečetla (z jazykového hlediska), zbytečně zdlouhavé popisy nebo naopak někdy málo zpracované události. Chyběla mi také struktura kapitol. Být příběh lépe napsán, bez pochyby by kniha měla 5 hvězdiček.
Knihu jsem četla, je to asi tři roky zpátky, a zanechala ve mně nesmazatelné stopy. Dneškem jsem ještě čerstvě obohacená o autentické vyprávění paní Sosnarové, které je k neuvěření. Člověk tomu podvědomě nechce věřit, jenže tento příběh se bohužel skutečně stal. Po dnešku jsem nesmírně ráda, v jaké žiju době a jaký žiju život. Knihu vám všem rozhodně doporučuji.
Kniha byla v první řadě má povinná četba a popravdě v jiném případě bych si jí ani nevybrala. Přesto mě dokázala velice překvapit dějem, který jsem v nemohla vůbec odhadnout do předu. Nejvíc mě však překvapilo, že tento příběh je inspirován skutečností.
Obdivuhodný příběh. Paní dosud žije ve vesnici nedaleko od nás. Je stále vitální. Obdiv k ní nelze vyjádřit slovy ani písmem. To je v srdci.
Tato knížka pro mě byla velice emotivní.Je to příběh pravdivý,který se stal a je na každém z nás co si z toho vezme.Je pěkně napsaná dobře se čte,myslím ,že přečíst by si ji měl každý,kdo má rád příběhy ze života,tenhle začíná v době osvobození Brna.
Naprosto mě dostala, silný příběh. Musela jsem si najít o hrdince další informace o pokračování jejího života.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Knížka je smutná a dojemná, tak jak píší ostatní recenzenti.
Obsahově mi vadilo, že autor vkládá některým osobám do úst komentáře ke světovému dění, které tyto osoby nemohly (třeba v lágru) vědět. To ve mně vzbuzovalo i jisté pochyby o věrohodnosti dalších pasáží. Trošku mi přišlo, že se autor snaží suplovat hodiny dějepisu. Chápu jeho dobrý záměr, ale z mého pohledu tyto pasáže knize spíše škodí.
Ještě trošku drsnější příběh: http://www.databazeknih.cz/knihy/vlci-dite-200699