Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415496/mid_krvave-jahody-eJ3-415496.png
4
1400
1400
Příběh ženy, která přežila gulag. Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. 7. vydání (4. vydání s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag). Nechť je tento příběh autentickým poselstvím pro budoucí generace.... celý text
Přidat komentář
Drsný příběh. Kdybych nevěděla, že je podle autentického vyprávění, řekla bych, že to autor s těmi krutými zážitky, nakonec skoro nepravděpodobným návratem i s happy-endem překombinoval. Život opravdu někdy píše neuvěřitelné osudy.
Silný a drsný příběh. Je mi neskutečně líto lidí, které postilhl podobně krutý osud. Bohužel na způsobu zpracování mi něco tak trochu nesedlo, nedokážu to přesně pojmenovat, kniha na mě působila spíš jen suše depresivně, nezaryla se do hloubky, nechytla úplně za srdce, jak by se asi u příběhu plného bezmoci a krutosti čekalo. Pojetí mi přišlo místy odosobněné, až povrchní, chvílemi jsem měla dojem, že čtu nějaký dukumentární článek a ne vyprávění hlavní hrdinky, která tu hrůzu prožila na vlastní kůži. Chyběly mi hlubší popisy pocitů, myšlenek a duševního rozpoložení alespoň hlavní postavy. Možná to byl právě autorův záměr, ale z mého pohledu to knize spíš uškodilo.
Kniha se nedá moc hodnotit jako umělecké dílo, je to dokument a to dokument hodně drsný. Jak málo se u nás ví o ruských lágrech a totalitním systému, kdy lidský život neměl žádnou cenu a mučení a masové likvidace lidí byly na denním pořádku.
Jen pro zajímavost: Pravdivost vyprávění paní Sosnarové byla zpochybněna historikem a publicistou Vladimírem Bystrovem, který poukazuje na četné rozpory v různých verzích jejího vyprávění. Ať je to jak chce, byť ve vyprávění je možná i leccos upraveno, nelze popřít, že gulagy, internační a pracovní tábory v SSSR byla ta nejkrutější zařízení, ve kterých jen přežít bylo velké hrdinství.
Velice silný příběh.Stále mě udivuje a děsí, jakých zvráceností jsou lidé schopni.Paní Sosnarová si zaslouží bezvýhradnou úctu a obdiv.
Je obdivuhodné, že vše, co paní Sosnarová zažila, ji nezlomilo natolik, aby zanevřela na život (a na muže). Podobné příběhy mě vždycky nutí k zamyšlení, jak bych se asi chovala já - na straně utlačovaného..? A na straně utlačujícího? A zase jsou zde jedinci, kteří aktivně dělali víc než museli..viz ta soudružka - NE PANÍ!!!
Smekám před hlavní hrdinkou a ostatními, kteří si museli projít něčím podobným.
Je to krutá realita, nicméně bych ocenila větší prokleslení postav, ale to by asi ubralo na autentičnosti.
Zajímavá kniha, stojí za přečtení. Sice zvláštní styl napsání,který mi ze začátku moc nevyhovoval,ale vyprávnění napínavé.
Niektoré momenty boli veľmi silné. Chvíľami som nechcel uveriť, že ide o autentický príbeh, tak obludný systém gulagov je v knihe postihnutý. Dobré a zaujímavé čítanie.
Příběh plný utrpení, nepochopitelné zrůdnosti, nenapravitelné křivdy a zmařených životů... strašné... nedopusťme, aby se něco takového znovu opakovalo.
Kniha s velmi silným příběhem, stále se nestačím divit čeho jsou někteří lidé schopni. Jak diktátoři, kteří by se měli povinně zavírat do blázinců, tak lidé, kteří něco tak krutého vůbec přežijí. Já to prostě nechápu a paní Sosnarovou i její sestru velmi obdivuji a smekám :-)
Je pro mě neuvěřitelné, že někdo může přežít takovou hrůzu . Často si teď říkám jaké štěstí jsem měla, že jsem se narodila v době, kdy se neválčilo a jen doufám, že se to nezmění. jak obrovské štěstí mám, že si v klidu můžu číst a vím, že ať napíšu cokoliv budou to jen slova . Obávám se , že toto utrpení je nesdělitelné Člověk soucitně pokývá hlavou , možná chvíli vede debatu o nesmyslnosti vraždění , týrání a válčení a potom si jde po svém.
Možná je to určitá sebeobrana , vždyť těch hrůz všude ve světě je tolik.
Určitě doporučuji přečíst a nezapomínat .
Ani díky ní jsem nepochopila, co vlastně přesně vedlo rusáky k tomu, že jednoho krásného dne pochytali svoje soudruhy v zahraničí jako zajíce a odvlekli někam, kde bylo cílem je maximálně eliminovat na životech.
Pravda je, že když jsem tenkrát knihu dočetla a na závěr si přečetla, že její protagonistka Věra Sosnarová stále žije (a to dokonce poměrně nedaleko), měla jsem extrémní chuť za ní jet a obejmout ji, nebo tak. :-) Za všechno, co prožila a za to, že to překonala a zvládla i neméně těžký návrat do země, která se k ní zachovala tak macešsky.
Kniha je neznámá, což je, podle mě, tak extrémně nespravedlivé, že ji doporučuji a půjčuji na všechny strany i teď, několik let po dočtení.
Jak je psané v komentářích, velmi silný příběh, který ve vás zanechá velkou díru. Neuvěřitelná cesta, kdy jsem strašně ráda, že nakonec "dobře" dopadla. Stojí za přečtení, i když místy odvracíte znechucený obličej a nechcete věřit, jak moc zlá doba byla...
Silný příběh, nemohla jsem přestat číst. Zážitek byl umocněný tím, že v knize bylo věnování od paní Věry Sosnarové, která knihu knihovně darovala.
Krvavé jahody jsme četla všude. Doma, ve škole, v šalině je to prostě síla, nemůžete se odtrhnout. Nikdy nepochopím, jak je ve světě možné takovým způsobem zacházet s člověkem. Výborný příběh, poutavý děj! Doporučuji ;)
Kde by byli psychopatičtí diktátoři bez svých sadistických pohunků...a že se jich vždycky najde tolik!
Krutý příběh, velmi dobře napsaný.
Viděla jsem paní Sosnarovou v dokumentu a bylo mi do pláče...
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Silný, drsný příběh. Ze začátku mi moc nesedl styl psaní, ale brzo jsem to přestala vnímat. Popisované hrůzy a život v táboře vše přehlušily. Jsem ráda, že jsem dočetla do konce.