Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415496/mid_krvave-jahody-eJ3-415496.png
4
1400
1400
Příběh ženy, která přežila gulag. Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. 7. vydání (4. vydání s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag). Nechť je tento příběh autentickým poselstvím pro budoucí generace.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem dočetla právě teď...
...A je to nepopsatelné... Ten pocit. Popravdě si neumím představit tu hrůzu, strach a beznaděj. A jsem za to velice vděčná. Tutu knihu doporučuji všem. Mužům, ženám, dětem...
Končí druhá svetová vojna, na Moravu prichádzajú Rusi... ako osloboditelia, ale pre istú malú časť ľudí ako pomstitelia. A to sa stane Verinej matke, ktorá z Ruska ušla s československými legionármi. Teraz prichádza trest a ten zasiahne aj jej dve dcéry. Už cesta do Ruska znamená prvé utrpenie, ktoré je len umocnené príchodom do gulagu. Verina matka to dlho nevydrží, zblázni sa, keď vidí dcéry trpieť a umiera. Štrnásťročná Vera s o päť rokov mladšou sestrou ostanú ponechané samy na seba... ďalších 20 rokov. A ani potom nie je všetko ružové a otázky ostávajú dodnes nezodpovedané.
Mne sa páčil aj taký ten "suchý" štýl, ktorý je knihe vyčítaný v niektorých recenziách. Podľa mňa by tá kniha v plnom citovom zafarbení bola nečitateľná. A nijako to neumenšuje alebo neznehodnocuje opísané utrpenie v nej.
Chvílemi byl jejich osud tak příšerný, až jsem si říkala, že to nedokážu, a knihu jsem zaklapla. Samozřejmě mi to nedalo a tou hrůzou, co se jim děla, jsem se musela pročítat dál do světlejších dní.
Rozpačité tři hvězdy. Tato kniha o neskutečném bezpráví je velmi potřebná, zvlášť v dnešní době, kdy určité skupiny lidí oblibujících Rusko mají plnou hubu všeslovanské vzájemnosti a dobroty a některé věci jednoduše ignorují nebo nad tím mávnou rukou, však co, my jsme to nebyli, nás se to netýkalo. Ale to zpracování, to se nepovedlo. Vůbec jsem se nedokázala vžít do postavy Věry, celé to bylo nějaké plytké, žádné emoce, nic, i přes všechny ty hrozné věci, kterých je čtenář svědkem.
Mám i výhradu k vydání z vydavatelství Citadella - na konci knihy je s paní Sosnarovou rozhovor, který stručně shrnuje její život (a tedy i obsah knihy), jenže některé skutečnosti se rozcházejí s těmi z příběhu; chápu, že ten rozhovor je novějšího data než původní vydání, ale i tak to působí tak nějak nepatřičně. A ano, když čtu překlad do slovenštiny, tak očekávám jisté úpravy textu, ale opravu bylo potřebné překládat zrovna Kapustný trh?
Krvavé jahody jsem si pořídila poté, co jsem se zúčastnila besedy s paní Sosnarovou. Výjimečný příběh, při jehož vyprávění nezůstalo oko suché, protože i paní Sosnarová při vyprávění některých vzpomínek plakala... Příběh stojí buď za přečtení, nebo vyslechnutí. Knížka pro mě ale byla trochu zklamáním - velké množství překlepů, jazykově nijak okouzlující. Přesto jsem přečetla velmi rychle právě kvůli osobnímu vyprávění.
Najsurovejšia kniha, akú som kedy čítala, ktorá vo vás zanechá veľa otázok, smútku, ľútosti k tým, ktorý prežili útrapy gulagu, ale zároveň aj veľký obdiv voči pani Vere Sosnarovej, o ktorej je kniha napísaná. Je to neskutočne silná žena, keď sa po tom všetkom dokázala normálne zaradiť do života a fungovať. Osud bol voči nej veľmi krutý a veľmi nespravodlivý. Verím tomu, že väčšina z nás by z toho, čo prežila ona nevyšla so zdravým rozumom, ak by sme vôbec v takých okolnostiach, v akých sa ocitla ona, dokázali prežiť. Zároveň nemám slov na to, že napriek tomu, že o nej vyšla kniha a jej problém, je dôverne známy, nikto z popredných predstaviteľov Českej republiky, tejto žene nepomôže aby si mohla nárokovať odškodné po všetkom, čo prežila, ale všetci klopia oči a situáciu ignorujú. Je to HANBA!!!...
Nemám slov. Předložit všem, kteří nekriticky říkají - kdysi bylo dobře, komunisti nikdy nikomu nic neudělali a podobné kecy. A taky všem, kterým se zdá, že se jim teď děje nějaké příkoří nebo že by se mohli a měli mít lépe. - Toto je strašný příběh a mě i moje děti zaujalo, že hlavní protagonistka, podle jejíhož životního příběhu byla kniha sepsána, stále na jižní Moravě žije, jezdí po republice a dělá besedy. Epizoda, podle níž je kniha nazvána, je taky velmi silná. Prostě - koho pálí dobré bydlo, ať si přečte, jak osud - a nesnášenliví lidé a režimy - někdy zamíchají kartami a zničí člověku dvacet let života pouhým lusknutím prsty...
Síla této knihy není ve vypointovaných situacích, inovativním a strhujícím vyprávění. Protože forma samotná mě až tak nezaujala. Síla je v příběhu, který "technické" náležitosti přebije. Další kniha, která by se měla stát "povinnou četbou".
Tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý. Je to velmi silný příběh, který donutí k zamyšlení. Po přečtení některých částí jsem musela knihu na par minut odložit, abych si v hlavě srovnala, co to vlastně znamená. Tím nemyslím, že bych nerozuměla obsahu, ale musela jsem dumat nad tím, jak se takhle lidé k sobě vůbec mohou chovat. Doporučuji k přečtení a dávám pět hvězdiček. Kniha se četla velmi dobře, byla srozumitelná a psaná bez příkras.
Neuvěřitelný a silný příběh, který jsem doslova hltala a nemohla uvěřit, co hrozného musela za ty léta Věra Sosnarová zažít a přesto měla obrovskou sílu a odhodlání nenechat se zlomit krutým osudem.
Silný příběh, který by měl být povinnou četbou pro každého. Je sice pravda, že se asi nedá srovnávat se Souostrovím Gulag (pro mě je Souostroví Gulag srdcovou záležitostí, v porovnání s Krvavými jahodami je více autentická a osobní), ale je to vyprávění zase z jiného pohledu, které se i přes svou krutost čte jedním dechem. Je strašné, co všechno nevinní lidé museli zažít. A o to horší je, že se i dnes najdou tací, kteří tyto silné životní příběhy dokáží zpochybnit.
Velice silný a dojemný příběh. Doporučuji si to přečíst hlavně dnešní mládeži, která o té době a hrůzách nic neví.
Přečteno jedním dechem. Hrůza, co se dělo! Celkový pohled na knížku kazí množství překlepů ve vydání z roku 2015. Mám pak pocit, že si s tím někdo nedal žádnou práci.
Tohle určitě není o hodnocení literárních kvalit knížky nebo autora. Mimořádně přínosná je její vypovídající schopnost. Vypovídající o naprostých zvěrstvech, kterých se dopouštěli tyranské režimy na svých vlastních lidech. Na tohle by neměl žádný národ zapomínat, a historie, která bývá budoucností tak ráda upravována, by měla o tom všem pravdivě vypovídat. Proto bych tuhle knížku zařadila do povinné četby jako memento příštím generacím. Silný příběh, doporučuji k přečtení.
Jak hodnotit? Já měla dost už jen když měly odjet. Jediný způsob, jak tuhle knížku přečíst a neutrpět při tom velkou duševní újmu, je hltat hltat hltat.
Hodně silný příběh napsaný víceméně bez emocí, bez patosu. To co musely sestry zažít a hlavně proč, je skutečně otřesné. Myslím, že by se kniha měla dostat do seznamu doporučené četby k maturitě (pokud tam tedy již není).
Samotná kniha má stránek tak akorát, čte se velmi dobře, nenudí a nevyžaduje hluboké znalosti historických událostí (i když jsou samozřejmě jedině k dobru), protože je příběh popisován z pohledu Věry, která po celou tu dlouhou dobu stejně přístup k informacím o politické situaci neměla. A co bylo třeba, to je v knize stručně a jasně vysvětleno.
Doporučuju přečíst asi všem, slibuju, že nudit se nebudou ani ti, co pro ně historie není vášnivým koníčkem. Jen pozor kdo je slabší povaha...
Lidi jsou zlí všude stejně, jen ty mantinely, které je drží na uzdě jsou všude jinak velké. A za spoustou těchhle věcí je jen sobecký osobní prospěch, snaha si nekomplikovat život a beztrestnost.
Česká část této knihy ukazuje na to, že lidi jsou opravdu bestie, prospěchářské bestie, které vidí jen své vlastní zájmy a osud lidí je jim ukradený.
Už jsem četla Souostroví Gulag, takže vím, že vyprávění podané v této knize není vůbec nadsazené a zveličené. Hodnotu lidského života známe jenom pár desetiletí a v Rusku možná ani teď ne. Na Věře a Nadi (i na jejich matce) byla spáchaná hrozná křivda a je mi líto, že nevymohly odškodné. Gulag si s ničím nezadal s koncentrákem, akorát trýznění vězňů spíš způsobovala hloupost a liknavost nadřízených než důmyslná krutost.
Česká část je taky děsivá, protože ČSSR si nechtělo znepřátelit SSSR bojem o nějaké polorusky.
Knížka je zajímavá i díky čtivě podanému vyprávění.
Trošku kritiky:
- pan Kupka si občas domýšlí situace, u kterých nebyli žádní svědci. Třeba jak vedoucí nakládali s dopisy, proč dělali to a ono.
- to se Věra za 19 let nenaučila rusky? Připadá mi, že holky ztratily spoustu času doufáním v návrat, místo aby si snažily polepšit v Rusku (v době, kdy už vězení polevilo).
Pořád jsou na světě zlé režimy a takový příběh se může stát každému z nás. Stačí jet na dovolenou do nevhodné země...
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Jak je možné, že někteří lidé zažili tolik hrůzy a ponížení? A přesto nerezignovali.
Velmi poučná kniha. Už nikdy by se taková zvěrstva neměla dít!