Krvavé ostří
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333162/bmid_krvave-ostri-EXH-333162.jpeg
5
1697
1697
Celaena Sardothien je nejobávanějším zabijákem celého Adarlanu. Jako obyvatelka Tvrze vrahů musí bezvýhradně poslouchat svého pána Arobynna Hamela, přesto však důvěřuje pouze jedinému člověku – svému kolegovi a příteli Samovi. V těchto novelách nabitých akcí se Celaena vydává na několik odvážných misí, které mají prověřit její schopnosti. Ocitne se na vzdálených ostrovech, uprostřed nemilosrdné pouště i na výpravě za osvobození otroků. Ovšem ne vždy jedná v souladu s Arobynnovými příkazy a za to by mohla zaplatit vlastním životem.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2017
,
CooBoo
Originální název:
The Assassin's Blade, 2014
více info...
Přidat komentář
Povídky o Celaenině minulosti. Bylo to hodně zajímavé-všechyn události navazují do současných knih. V originále i ve slovenštině má každá povídka zvvlášt' knihu. Jen nám je všechny dali do jedné knihy, a je to si myslím lepší. Poslední povídla mě dostala a dohnala až k slzám, což jsem nečekala (co se stane jsem věděla).
Mnoho lidí doporučuje si knihu přečíst dřív, než Skleněný trůn. Já bych to moc nedoporučovala, protože později v Půlnoční koruně by to hodně pomohlo v odhalení Celaeniny minulosti, kdo dřív bývala a jakou je nadějí pro lepší svět. Já jsem ráda, že jsem to nechaůa, jako poslední knížku.
Děj byl hodně zajímavý- jediné, čeho mi je opravdu líto je, že Celaena nikdy neřekla Samovi, že ho miluje-při to on jí to řekl hodněkrát. Bylo skvělé poznat blíž postavy a jejich minulost propojenou s Celaenou blíž a konečně poznat Sama, kterého já si zamilovala a na konci jsem brečela, přestože jsem věděla, jak to skončí.
Pozitivní na knížce je, že opět zde máme zpět normální lidskou hrdinku se slabinami a chybami a nikoliv, kterou lze zranit i jinak než "sáhnutím hlouběji do studně magie než ona". Slabší místa knihy jsou všude, kde se děj rozplizne na úkor romantických románků, které jdou odnikud nikam.
Jako taková doplňková kniha je to super počteníčko. Škoda, že jsem si ji nepřečetla, než jsem začala číst skleněný trůn.
PŘEČÍST PŘED KRÁLOVNOU STÍNŮ!
Tuto knížku nemohu hodnotit jinak než 5*. Jsem veliký fanoušek této série a každá další drobnost doplňující děj je pro mě neocenitelná. :) Podle doporučení, které jsem si tady vyčetla, jsem tuto knihu četla před Říší bouří... což ale byla obrovská chyba. Opravdu mě mrzí, že jsem si tímto nechala vzít ten zážitek ze zjištění, kdo byl skutečný zrádce.
SPOILER:
Sam byl úžasný... bylo pro mě neuvěřitelně těžké vědět, jak vlastně dopadne. :-( Byla to první scéna ze všech zatím přečtených 4 dílů, u které mi ukápla slza. Takový hnusný konec si opravdu nezasloužil!
Mou mysl spalovala neuvěřitelná nenávist, když Celaena stále věřila, že ji Arobynn zachrání (a já z knihy Královna stínů už věděla, jaký je to doopravdy parchant)! KONEC SPOILERU
Já nevím, po přečtení této knihy jsem zůstala opařeně sedět a hlavu jsem měla plnou myšlenek na chudáka Sama a Celaenu mířící do tábora. A přestože byla kniha členěna do povídek, vůbec to nevadilo, jelikož jednotlivé povídky na sebe pěkně navazovaly.
Obsahuje malé spoilery a náznaky
Já to nechápu.Upřímně,já to nechápu.Jak to ta Maasová jen dělá,že i její povídky jsou krásně čtivé a zajímavé ?Jak to,že i od jejích povídek mě neodtáhnete ani párem volů ?
Knížka byla samozřejmě nádherně čtivá a skvělá (to už u Maasové ani jinak nejde) a nebylo tak jednoduché ji prostě zavřít a jít dělat něco jiného (to už u knížek paní Maasové tak bývá,začínám si zvykat).
Jsem ráda,že povídky na sebe navazovaly a vytvořily tak v podstatě jeden velký příběh.Pomohlo mi to začíst se do knihy,lépe ji pochopit a prožívat.Nemůžu určit,který z příběhů byl nejlepší,každý měl něco od sebe,jen Vražedkyně a poušť byla o něco zajímavější v tom,že jsme s Celaenou prozkoumali zase úplně nový kus země,tak rozdílný od Adarlanu.A nejvíce srdcervoucí samozřejmě Vražedkyně a podsvětí (tak srdcervoucí,jak to umí jen Maasová).Nevím jak ostatní,ale já rozhodně vidím malé rozdíly mezi Celaenou v Krvavém ostří a v Královně stínů (mimochodem,tento díl určitě doporučuji číst před Královnou stínů,já jsem to udělala až potom a teď si ji budu muset přečíst znovu).
Když jsem četla tuto knihu,něco jsem si uvědomila.Hodně lidí kritizovalo Celaenino chování ve Skleněném trůnu (něco jako ,,ona má být vražedkyně,nájemný vrah a chová se jako nějaká dámička,která si potrpí na luxus“) Neříkám že ne,byla jsem mezi nimi i já.Jenže to jsme ještě nevěděli,že ona tak byla vychovávána,a to nejen doma,ale i později Arobynem v Tvrzi vrahů.Ten ji také zahrnoval přepychem.
Ale abych tady nemluvila jen o Celaeně,přejdu raději na Arobyna.Opravdu,většího klamače a manipulátora jsem ještě nepotkala.Nejenom, že neustále oblafoval Celaenu,ale několikrát se mu podařilo obelstít i mě.Sam věděl,jaký Arobyn je a snažil se,aby to Celaena pochopila.Už jen pro tohle a dalších milion věcí jsem si Sama neskutečně oblíbila.Překvapilo mě,jakou měl povahu a bolelo to.Bože,tolik to bolelo,vědět po celou dobu jak to skončí.Ty Samovi výhledy a plánování budoucnosti.Až jsem někdy věřila,že by se to mohlo stát.Jenže realita byla jiná a já jsem se na konci sžila s Celaenou a prožívala to s ní.Taky jsem si říkala,že musí být neuvěřitelně silná,že to zvládla tak, jak to zvládla.Upřímně,já bych se na jejím místě zhroutila. Ale ona je přece Celaena Sardothien a nebude se bát.
P.S. Mimochodem,je vidět,že se Celaena setkala s princem Adarlanu mnohem dřív,než si uvědomuje.
Pro všechny fanoušky série Skleněného Trůnu jsou tyto povídky skvělým doplněním příběhu. Konečně se totiž po knihách, ve kterých nám byla Celaenina minulost popisována v krátkých útržcích/vzpomínkách/rozhovorech se konečně dostáváme zpátky v čase k dívce, jež Celaena byla předtím, než začal příběh a Celaena, jak je známe dnes.
Konečně také poznáme Sama - tak důležitou postavu v životě vražedkyně, kterou jsem si zamilovala jen zmínkami v prvních čtyřech knihách. Zároveň jsem byla po poslední povídce ale nesmírně smutná kvůli osudu, který se tak nadějnému mladíkovi plnému života nevyhnul...Ráda bych se o něm dozvěděla víc, mnohem víc. Je to další skvělá postava, jež mi i po tak krátkém čase, kdy se dělil o příběh s Celaenou, přirostla k srdci.
Díky této knize si připadám obohacenější v příběhu a také vzhlížím na hlavní hrdinku jinak.
V první knize (Skleněný Trůn) nám mohla připadat jako rozmazlená holka, která byla vlastní hloupostí podvedena, no to, jak se chovala dává po čtení hlavně poslední povídky hned větší smysl.
Určitě doporučuji! :)
Jako vždycky skvělá práce Sarah! Sice to není taková pecka jako zbytek série, ale všechny povídky mě moc bavily. Obzvlášť třetí samozřejmě. Konec za mě HODNĚ emotivní. Dlouho jsem se odhodlávala ho přečíst.
Jako pro velkého fandu fantasy lehké zklamání. Čekal jsem díky hodnocení mnohem lepší příběh. Hlavní hrdinka na mě extra nepůsobí sympaticky, naopak rozmazlené děcko, která stále vzpomíná na to, jak je dobrý zabiják, ale v příběhu nijak extra o tom nepřesvědčuje. Děj má občas spád, jinak se na můj vkus moc táhne. Spíš než klasické sword and sorcery mi to přijde jako dívčí román zasazený do fantasy doby.
Skvělé, kdo četl předešlé díly byl na některé dějové linie přichystán ( víme co a kdo nás rozhodně naštve a co nás naopak zarmoutí) a proto ty, kteří se chystají na další díly po těchto povídkách, vezte, že všechno je dobře promyšleno a na lecos jsi v klíčových momentech vzpomenete ;)
Takže paráda jako obvykle :D
Zajímavé oživení oblíbené série a myslím, že se některé skutečnosti ve spojení s hlavními díly ukáží jako klíčové. Děj mi ubíhal neskutečně rychle, tedy ale až po polovině první povídky, to vyjednávání mi přišlo lehce suché(tady ale bude spíš chyba na mé straně, kmitala jsem pohledem od knížky k televizi a to mě rozptylovalo), takže jinak jsem naprosto spokojená. Nejlepší mi přišla povídka Vražedkyně a poušť, hlavně kvůli tomu, jak jsem tam byla společně s Celaenou převezená.
U poslední části jsem ale zažívala jistou hořkost, protože kdo četl jiné díly, muselo mu být jasné, jak ta zářivě vypadající budoucnost skončí. Bylo mi v té chvíli Celaeny neskutečně líto.
A taky jsem získala jistou averzi k Arobynnovi; tak u něj jsem vážně zvědavá, jak to bude s ním a vražedkyní nadále.
Trochu jsem se zdráhala knihu přečíst, jelikož jsem věděla jak dopadne. Je pro mne zatěžko číst o jednom z hrdinů, oblíbit si ho a vědět, že o něj přijdete... Ale i přes tento fakt jsem se do knihy začetla s takovou vášní s jakou jsem četla skleněný trůn, půlnoční korunu, dědičku ohně a královnu stínů... Takže....teď se vrhám na říši bouří..
dam 3,za neustale opakování.pořad dokola to stejne...bla,bla,bla...cukrblik.....ale taky tam i přesto bylo napětí,humor,sem zvědava na další díly
Skvělé doplnění série Skleněného trůnu. Povídky, kde se dozvíme, jak to vlastně bylo mezi Celaenou a Samem. Všechny novely se četly stejně jako celá série výborně a já nemám co vytknout.
Přišlo mi trochu zbytečné rozdělení do povídek - kniha jako celek byla plnohodnotný příběh.
Myslím, že Skleněný trůn je jedna z nejlépe napsaných novodobých sérií tohoto žánru. Čte se to velmi dobře, má to spád, postavy mají docela promyšelné charaktery a příběhy, knihu jsem si užila a jsem ráda, že jsem se dozvěděla více o Celaenině minulosti, jediné, co mi na celém příběhu už od začátku hodně vadí, a tady to bylo taky, že nevidím u hlavních postav svědomí, nějaké morální hranice...
Povídky doplňují celou sérii - chce to přečíst před Říší bouří. První dvě povídky nic moc, zbývající skvělé. Čtenářům dokreslí charakter hlavní hrdinky, který je v mnohém rozporuplný, navíc osvětlí setkání s některými postavami právě v knize Říše bouří.
Původně jsem si myslela, že to budou samostatné nenavazující na sebe povídky, ale vlastně je to jeden celý příběh. Musím říct, že jsem se u čtení dost trápila. Některé povídky mi přišly zbytečné, navíc je tu hodně nových postav, které pokud se neobjeví v sérii někde dál, tak to byla vyloženě ztráta času.
Celaena mě tu rozčilovala úplně stejně jako v prvním díle. Povídky měly osvětlit její chování ve Skleněném trůnu, ale já jsem tu našla úplně to stejné vzdorovité a marnivé malé děcko. Tak nějak si říkám, že je možná někdy lepší zachovat trochu tajemna, než odhalovat všechno.
Nemám slov.
Není nutnost si tyto povídky přečíst, ale podle mě je to potřeba. Najednou mám pocit, že se na Celaenin svět dívám zase trochu jinak a rozhodně teď mnohem lépe chápu chování některých postav. A ten konec...všichni čekali, co se stane, ale na TOHLE se prostě nešlo připravit. Tak smutný..
Část díla
Vražedkyně a léčitelka / Vrahyňa a liečiteľka
2013
Vražedkyně a Pán pirátů / Vrahyňa proti Pánovi pirátov
2012
Vražedkyně a podsvětí / Vrahyňa v podsvetí
2012
Vražedkyně a poušť / Vrahyňa v púšti
2012
Vražedkyně a říše / Vrahyňa proti impériu
2012
Autorovy další knížky
| 2015 | Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Většinou jsou ty dodatkové povídkové knížky o ničem, autoři se snaží z úspěšné série vykřesat ještě poslední jiskřičky života, ale já mám zkušenost, že to většinou za moc nestojí. No, u této knihy bych se nemohla více mýlit. Jak je u Maasové zvykem, byla neskutečně čtivě napsaná, byla akční, všechny příběhy měly hlavu a patu a konečně jsme se dostaly do středu dění událostí, které byly v prvních dílech série Skleněný trůn pouze naznačeny - a že to byla jízda. Mám sto chutí si celý trůn přečíst znovu, jen abych to četla už se znalostí této historie. Ale jen se nenechte zmást, rozhodně bych nedoporučovala touto knihou začíst celou sérii číst, právě naopak. Byla nádherným doplněním postavy Caleany, jak ji známe z hlavní série, ne začátkem jejího poznávání. Strašně jsem si užila tu mladou, ještě docela nevycválanou Caleanu ještě s hlavou plnou mladistvých ideálů a přesto už tak obroušenou tvrdým životem nájemných vrahů. Nakonec bych chtěla ještě říct, že kdybych to bývala věděla, přečetla bych si tu knížku před Říší bouří, podle mě je to ideální čas, kdy sáhnout po této knize. Říše bouří bude totiž o to více zajímavá - nechci spoilerovat, ale věřím, že ti, co četli obě knihy, by mi dali za pravdu. Takhle jsem si skládačku spojovala jakoby zpětně a byť to bylo úchvatné, efekt by byl o to lepší, kdybych zkrátka sáhla po knihách v opačném pořadí (tedy nejprve přečetla Krvavé ostří a potom Říši bouří). To je ale jen na okraj a na závěr prostě znovu musím vychválit mistrovský um spisovatelky, která se opět předvedla a napsala dechberoucí knihu, kterou nechcete odložit.