Krvavé ostří
Sarah J. Maas
Celaena Sardothien je nejobávanějším zabijákem celého Adarlanu. Jako obyvatelka Tvrze vrahů musí bezvýhradně poslouchat svého pána Arobynna Hamela, přesto však důvěřuje pouze jedinému člověku – svému kolegovi a příteli Samovi. V těchto novelách nabitých akcí se Celaena vydává na několik odvážných misí, které mají prověřit její schopnosti. Ocitne se na vzdálených ostrovech, uprostřed nemilosrdné pouště i na výpravě za osvobození otroků. Ovšem ne vždy jedná v souladu s Arobynnovými příkazy a za to by mohla zaplatit vlastním životem.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
The Assassin's Blade , 2014
více info...
Přidat komentář
Jestli jste někdo jako já nepřišel na to, že tato kniha vypráví události ještě před prvním dílem Skleněného trůnu doporučuji si ji přečíst po 4. díle této série a to nejen kvůli tomu, že v 5. a v dalších dílech jsou na ni odkazy (bez kterých by Vám plno důležitých věcí uteklo), ale i proto že se konečně dozvíte jak vznikl vztah mezi Celaenou a Samem, více se dozvíte také o tom, co je Arobynn zač a za jaké příčiny se dostala do Endovieru. Já jsem ji četla po 4. díle a nelituji, ale pokud chcete, aby šly události časově po sobě, určitě po ní sáhněte jako první. Dle mého je to i taková zkouška jestli se Vám bude série líbit nebo ne.
Páni. První slovo, které mi vytanulo na mysli po přečtení této knihy. Vrhla jsem se na ni po čtvrtém díle Skleněného trůnu a abych řekla pravdu, zamilovala jsem si všechny příběhy, ať už se Samem, s piráty, či s Yrene, bylo příjemné pro změnu sledovat "povrchnější" problémy než ty v klasických dílech, které se týkaly záchrany světa.
...
Spoiler:
Před tím než jsem otevřela tuhle knihu, jsem si slíbila, že "si Sama nepustím k tělu", vzhledem k tomu že jsem dopředu věděla, co se s ním stane. A paradoxně jsem si ho zamilovala natolik, že jsem konec obrečela, přestože na mě zíralo tucet cizích lidí.
Jsem vděčná svému mladšímu a rozvážnému já, že jsem si nechala povídky Krvavé ostří až na konec a mohla jsem se tak po dočtení Skleněného trůnu do tohoto světa naposledy vrátit. Snad možná právě proto, že jsem Krvavé ostří četla jako poslední knihu této série, mi vyrazil dech vývoj Aelin. Uvědomovala jsem si ho po celou dobu, ale kontrast mezi jejím chováním v Království popela a v těchto povídkách je opravdu velmi výrazný. Nicméně si myslím, že je pro celou sérii existence této knihy důležitá, protože dovysvětluje vznik několika klíčových momentů, které vedly až k Aelininu návratu domů. Po dočtení jsem dokázala nejen daleko víc docenit autorčinu práci, ale také jsem najednou dokázala porozumět daleko lépe Aelin a jejímu chování. Za sebe tuto záležitost určitě doporučuji.
Povídky jsem si přečetla před čtením samotné série, na kterou se teď chystám. Jsem na ni zvědavá :-) Sama jsem si oblíbila, ale hlavní hrdinka mne místem rozčilovala, byla dost samolibá, tak doufám, že taková nesnesitelná povaha se v dalsich knihách již umirnila:-D
Knihu jsem si přečetla až po přečtení ostatních dílu a musím říct, že by to bylo lepší na začátku. Ale příběhy byly opravdu skvělé, dobře na sebe navazovaly, což velmi oceňuji. V ostatních dílech se často nadhazovaly události a příhody z této knihy. Také jsem ráda, že si můžu konečně přečíst něco o Samovi, o němž jsem moc nepochytila z ostatních dílů. Celkově jsou tyto příběhy parádním doplněním série, velmi povedené.♥
Upřímně? ... Jak mohla tohle NEBÝT první kniha v sérii? Absolutně nechápu. Ještě jsem nečetla další díly, ale nedokážu si představit, že bych měla Celaenin příběh začít někde... z půlky? Jsem moc ráda, že jsem se vrhla nejdříve do tohohle "dodatku", který mě perfektně seznámil jak s hlavní postavou, tak s těmi vedlejšími, které se nepochybně objeví i v dalších dílech.
Na začátku jsem byla malinko skeptická, bála jsem se, že jestli se bude Celaena chovat jako namyšlená blbka celou dobu, tak asi zešílím. Ale nakonec se z ní vyklubala celkem sympaťanda a celou dobu jsem jí fandila. Líbilo se mi, že na sebe příběhy navazovaly, původně jsem totiž měla strach, že to budou jen nějaké random ústřižky z jejího života, které by ukazovaly její schopnosti a podobně. Zápletky jsem, bohužel, odhalila všechny ještě dřív, než na to přišla sama hrdinka, ale na zábavnosti knihy to neubralo. Nejvíc mě to pravděpodobně chytlo při třetí povídce, tedy u Rudé pouště.
Musím se přiznat, že jsem celou dobu měla za to, že je Skleněný trůn úplně o něčem (a někom) jiném, takže jsem původně myslela, že je Celaena jen milovaná vedlejší postava, o které autorka napsala dodatkovou knihu. Pak jsem si ale přečetla popis Skleněného trůnu a zjistila jsem, že se skutečně jedná o hlavní hrdinku, proto mi šlo ještě hůře do hlavy, jak mohla autorka vůbec napsat první díl, aniž by čtenář věděl vše, co se odehrálo v této knize. No uvidím, na další díly už se moc těším. Zatím mě to chytlo mnohem dříve než autorčina druhá známá série Dvůr trnů a růží - dost často slýchávám názor, že je tato série podstatně lepší. Nechám se překvapit :-)
Závěr knihy, ačkoliv jsem věděla, že skončí špatně, mě kupodivu překvapil. Určitě doporučuji.
Já jsem teda krvavým ostřím začal ještě před skleněným trůnem a jsem moc rád, že jsem to udělal. Byl jsem tak napnutej s každym dílem. Takhle jsem věděl, že se s postavama ještě setkám a krásně mi to doplnilo pozdější příběh. Neumim si představit, že bych tohle četl po dočtení celý série nebo nedej bože ještě před královstvím popela, kdy jsem byl extrémně napnutej jak to všechno dopadne.
Četla jsem až po dočtení celé série (ano, až po posledním sedmém dílu), protože jsem se bála, že se mi "dodatková povídková kniha" nebude líbit. Musím však naopak říci, že se mi teď spousta věcí, která se řeší v dalších dílech série (od čtvrtého výše), dovyjasnila a o to větší zážitek jsem měla ze čtení této knihy. Byl tam víc ten WOW efekt, když kolečka zapadala do sebe.
Tuto knihu z celé série čtu poprvé, jinak jsem četla všechny několikrát a já se bála, že se mi tento díl nebude líbit. Ale bylo to naopak. V knize jsou krásně popsané nějaké zážitky, které Celaena zažila a hlavně v ní je vysvětlena většina věcí, které jsem po přečtení posledního dílu, nechápala.
Do děje jsem se hned zamilovala a nemohla se odtrhnout. Chtěla jsme si vždy jednu povídku nechat na den, ale nakonec jsem všechny přečetla během dvou dnů.
Po dočtení knihy jsem asi dvě hodiny koukala do stropu a po tvářích mi tekly slzy i přesto, že jsme věděla že se to stane.
Když to shrnu. Kniha byla velmi napínavá a moc jsme si ji užila. Hodně dlouhou dobu jsem přemýšlela nad mínusy, ale na ty jsem nepřišla.
!!! Takže ti kdo četli zbytek knih z této série a tuto nečetli, tak si ji musí okamžitě přečíst.
Chtěla jsem Maasové dát ještě šanci po Dvorech.Tak jsem sáhla po další velmi dobře hodnocené sérii. Evidentně mi tahle autorka faaakt nesedí. Zatímco ostatní se tu rozplývaj, já musím konstatovat, že nudit se umím i záživněji. Hlavní hrdinka už sice nebyla taková kravka jako Feyre, ale příběh mě absolutně nezaujal a do toho se pletlo spousty zbytečné vaty.
"Věnoval jí vyloženě samovský pohled s poťouchlou jiskrou a náznakem podráždění v očích, v němž přesto nechyběla laskavost, díky níž bude vždy a za všech okolností lepším člověkem než ona."
Po knize jsem sáhla během četby Skleněného trůnu, protože mi vadilo, že Celeana vzpomíná na události, o nichž nic nevím. Občas jsem přemýšlela, jestli ta holka není Spiderman, když jí to lezení po zdech tak dobře šlo. (Možná se to naučila při tom sledování zvířat?! Ha :-D) Na druhou stranu jsem neměla pocit, že by údajně nejlepší vražedkyně předvedla něco úžasného - každou chvíli ji při něčem přistihli, nebo ji z toho Sam tahal. Sam... Nesnáším likvidaci mužů, kteří nejsou pro příběh dost ambiciózní, byl přece tak roztomilý! Zato Arobyn byl pěkný slizák. Celaena mě bavila v povídce Vražedkyně a poušť, jinak mě ovšem rozčilovala svou marnivostí a namyšleností, což jsou její základní vlastnosti. Ovšem kniha je napsaná kvalitně, tak vlastně nevím, jak ji hodnotit. Pět hvězd dám, až sérii propadnu, dříve ne-e!
Autorkou jsem nepolíbená, kniha se však četla dobře a nadchla mě k přečtení série... Asi se že mě fakt stal fanda fantazy.
Je to možná zvláštní, ale zdá se mi, že tohle bylo lepší než některé díly. Určitě v některých pasážích. Kniha je povídková, avšak je psaná v návaznosti, což je trochu divné. Mě to nevadilo a děj skoro až do konce byl docela napínavý a málo předvídatelný. Nevím proč, ale čekala bych od Adarlanského zabijáka jinou volbu partnera. Jinak byla pohodovým čtením se špetkou adrenalinu.
Úžasná povídková kniha! Opravdu jsem takovou bombu nečekala! Akorát mi přišlo, že pokud to mají být povídky, neměly by na sebe nenavazovat?
Jako fakt dobra knizka, ale celou dobu me hlavni hrdinka přímo sr***!!! Takova namyslena... :D a to, ze umrel Sam????! To mi v tu chvili puklo srdce!!
Krvavé ostří jsem četla až po přečtení celé série, což mě teď po přečtení knihy trochu mrzí. Určitě je dobré ji přečíst před začátkem samotné série, a mít přehled o tom, jak se Celaena setkala s Rolfem, Tichými vrahy a Ansel, ale hlavně, kdo vlastně byl Sam. Při čtení série, jsem si Sama nedokázala moc představit, byl to pro mě pouze někdo ze Celaeniny minulosti. Po přečtení Krvavého ostří Sam nabyl obrazu a já si ho moc oblíbila. Mrzí mě, že nemohl sehrát roli i v průběhu série a že ho potkal takový osud.
Krvavé patří jsem začala číst až po přečtení všech ostatních knih. Bála jsem se, že mě až tolik nezaujme. Opak ale byl pravdou a všechny příběhy byly opravdu čtivé. Teď mi je ještě víc líto, že série skleněný trůn je u konce.
Předzvěst Skleněného trůny a nahlédnutí do minulosti našeho zabijáka. Ač jsem se ze začátku nemohla začíst, nakonec se z toho vyklubal opět nádherný, dojemný a propracovaný příběh.
Štítky knihy
pro dívky pomsta nájemní vrazi otroci
Část díla
- Vražedkyně a léčitelka / Vrahyňa a liečiteľka 2013
- Vražedkyně a Pán pirátů / Vrahyňa proti Pánovi pirátov 2012
- Vražedkyně a podsvětí / Vrahyňa v podsvetí 2012
- Vražedkyně a poušť / Vrahyňa v púšti 2012
- Vražedkyně a říše / Vrahyňa proti impériu 2012
Autorovy další knížky
2015 | Skleněný trůn |
2016 | Dvůr trnů a růží |
2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
2016 | Královna stínů |
2020 | Rod země a krve |
Musím říct, že ze začátku mi dělalo trošku problém se začíst a úplně mě to nebavilo, a řekla bych, že je to asi zatím za mě nejhorší díl ze série. I tak se mi to ale moc líbilo. Jen prostě další díly se mi líbily víc. Na závěr bych chtěla říct, že já četla tenhle díl po dočtení Královny stínů, protože hrozně lidí doporučovalo si to přečíst až potom, ale já osobně bych řekla, že je úplně jedno, kdy si to přečtete (klidně i jako první knihu), protože já asi nenašla žádný důvod, proč by to tak být nemohlo.
SPOILER: I když jsem hned od začátku věděla věděla, že Sam umře, tak mě to hrozně dostalo a bylo mi ho neskutečně líto...