Krvavý Bill a viola
Miloslav Švandrlík
Krvavý Bill se vrací do prostředí mnohem drsnějšíhok než v jakém spatřil světlo světa. Na sklonku padesátých let jen těžko hledal atraktivní vzory. Mohl listovat zažloutlými Rodokapsy, ale vše ostatní záviselo jen na jeho fantazii. Unést dámu svých snů po vzoru banditů nebylo reálné, a tak se volba prostředků zdá poněkud udivující. Pistolník se snažil přilnout k hudbě, která se s třeskem pistolí nesnáší. Řešení přijala čtenářská obec s pochopením a knížka uspěla i v soutěži Haškovy Lipnice. Kritik se sice pozastavil nad tím, že cizoložný otec Krvavého Billa je příslušníkem dělnické třídy, jiný zase nazval knížku čítankou pro chuligány, ale celkové přijetí bylo vlídné. Jaké bude v době řádění nájemných vrahů a krvavých televizních pořadů, na to si musíme počkat.... celý text
Přidat komentář
Příběh o první velké lásce, která mění charakter lidí. Bedřich na svém prvním čundru na Sázavu potká svou Perlu Posázaví, do které se bezhlavě zamiluje a ze soustružníka a milovníka diskoték, se stává hráčem na violu. Ovšem cesty osudu jsou nevyzpytatelné a každá lež člověka doběhne ..... Krátký příběh o lásce psaný typickým humorem Miloslava Švandrlíka
"Pane jo" zalapal po dechu Franta. "Republika Mali hadr!"
"Správnej pařák!" souhlasil Jindra. "Popovický kozlíci do nás budou skákat jako klokani!"
Béďa neříkal nic, protože vydávání sil na komentování tak nesporné věci považoval za zpozdilost. Ale pak se stalo něco, do konce vzpružilo jeho smysly. Z chumlu lidí, rozcházejících se na všechny strany, se totiž vynořila Perla Posázaví.
Milá vzpomínka na mládí i na Miloslava Švandrlíka z doby, kdy mu to ještě báječně psalo.
Klasické čtení na dovolenou, neurazí, ani v hlavě neuvízne. Pobaví a třeba jednou, po letech, čtenář s lehkou nostalgií zalistuje znovu. Anebo taky ne. DODATEK: výše uvedená recenze platí pro původní verzi knihy, která vyšla ještě za socialismu – autor totiž knihu zjevně předělal, dodělal a doupravil, a tak existuje ještě „moderní“ verze, která je tak vylepšená, že se původní svěžest vytratila, vtip s ní a nastoupila otravná nezábavná nuda. Vůbec nechápu, jak mohl někdo tak znatelně pokazit vlastní a původně vtipné vyprávění tím, že ho po letech „vylepší“, ale v tomto případě k tomu došlo a je to velká škoda. Stará verze: 4 *. Přepracovaná „moderní“: stěží 2*. Takže když si budete chtít přečíst Krvavého Billa, sežeňte si, pokud možno, vydání ještě z minulého 20. století.
Autorovy další knížky
2006 | Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
2009 | Draculův švagr |
1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
2004 | 100 nejlepších hororů |
1991 | Říkali mu Terazky |
Moc ráda čtu starší a i téměř už zapomenuté knihy. Vyprávění o Bedřichovi - Billovi o jeho první lásce, jeho kamarádech, sestře Marcele... se mi moc líbilo. Příběh mě mockrát rozesmál a při čtení jsem se neovládla a vyprskla jsem smíchy v tramvaji, což se mi už dost dlouho nestalo. Miloslav Švandrlík prostě uměl krásně nejen psát, ale i pobavit.
Tato kniha je plná humoru. Je to kniha, která dokáže vyvolat vzpomínky na mládí starším ročníkům. U mě vyvolala touhu vyrazit po letech s krosnou na zádech na Posázaví a vidět zase naší zlatou řeku Sázavu.