Krysburger
David Walliams
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207749/bmid_krysburger-660a903c61588.jpg
4
174
174
Další zábavná, ale i dojemná knížka Davida Walliamse, autora, jehož hvězda na nebi dětské literatury stoupá už od jeho prvotiny Babička drsňačka. Jak je u Walliamse obvyklé, nemají to jeho hrdinové v životě zrovna snadné. Ani Zoe není výjimkou. Její táta se po smrti Zoeiny mámy podruhé oženil, ale neměl v tomhle směru zrovna štěstí. Sheila je uječená a bezkonkurenčně nejlínější osoba pod sluncem, nebo aspoň v činžáku, kde rodina bydlí. Svoji nevlastní dceru bytostně nesnáší. A aby toho nebylo málo, největší násilnice ve škole si chudáka Zoe vybrala za terč svých nejapných žertů. Zoe se cítí osamělá a nešťastná. Proto se zaraduje, když jednoho dne do jejího pokoje zabloudí roztomilé krysí mládě – neděste se, může se to stát i v lepších rodinách. Holčička si ho rychle ochočí a začne ho učit cirkusovým kouskům. Na malého krysáka však číhá velké nebezpečí. Má na něj spadeno majitel firmy na výrobu... Čeho? To si snadno odvodíte z názvu knížky.... celý text
Dobrodružné Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2014
,
Argo
Originální název:
Ratburger, 2012
více info...
Přidat komentář
Někdy až moc nechutné. Ale jinak stále v normě. Od Williamse se mi zdála nejslabší.
Téma ze života, ale někdy si říkám, jestli je to opravdu vhodná četba pro děti ???? Myslím si, že je vhodnější číst s dětmi a pak si s nimi o příběhu povyprávět. Na druhou stranu se kniha dobře četla, vtip knize nechybí. Pro děti napsáno asi přijatelnou formou, vyprávění o věcech ze života, které veselé nejsou, ale děti na nepříjemné věci ze života upozorní a některé snad přiměje popřemýšlet.
Přečetla jsme hodně knih od Walliamse a za mně se četla dobře, ale někdy už toho bylo hodně.
Za mě tato kniha od Walliamse zatím nejslabší. Možná je to tím, že je celá protkaná docela depresivním tématem, takže pak ty jednotlivé ztřeštěnosti a vtipy docela zaniknou. Ale dětem se asi i tak bude díky krysám a burgerům líbit.
Z obálky jsem soudila, že jde o knížku pro děti a asi i jde, ale nemohu si pomoci, měla jsem z ní lehké deprese.
Kniha Krysburger předčila mé očekávání. Myslela jsem si, že to bude hodně morbitní. Krysburger je kniha (srandovní, místy smutná, napínavá, ale hlavně hodně zajímavá). Zoe žije s otcem i s její nevlastní matkou, její táta i Zoe litujou, že mají tak přísnou (manželku, ale i matku) zničeho nic se do příběhu přimotá malá krysička a ohavný chlap, který nemá rád krysy, a proto je zabíjí a děla z nich hamburgery. Zoe později zjistí, že ten chlap nemá oči, jelikož si je vypálil kyselinou, když dělal pokusy s krysami. Jak příběh dopadne? Ubrání Zoe svojí krysičku? Napínavé čtení pro veselé chvilky...
Nooo, asi tomuto autorovi na chuť nepřijdu. Myšlenka je originální, ale příběh je plný nechutností a nevím, jestli tento styl rozvíjí českou mluvu u malých dětí. Ano, děti to určitě baví, ale za mě ne.
Ano!Ano!Ano!Opět výborná četba, i když pravda trochu morbidní (udělat ze svých nepřátel obří hamburgery není zrovna tradiční závěr dětské knihy). Hezké vyprávění o trápení malé holčičky, jejím těžkém životě a zároveň o přátelství s malým krysátkem, které všechno změní. Doporučuji! Těším se na další knihu :)
Dcera - To si mami musíš přečíst. Při pohledu na vlastní hromadu knih jsem povzdechla, ale nakonec se nechala ukecat. A bylo to super. Sice se mi párkrát chtělo zvracet :-) , ale nelituji. Malá chudá holčička si oblíbí krysu a že to nebude zrovna jednoduché, to je fakt. Ale Zoe je bojovnice a své právo na domácího mazlíčka si bude hájit navzdory maceše nebo prodavači burgerů.
(SPOILER)
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Opět další povedená knížka od Davida Walliamse. Nevím, proč má knížka tak nízké hodnocení, protože mně se fakt líbila. Když si tak pročítám tady ty komentáře, tak mám pocit, že většina lidí to odsuzuje kvůli nechutnosti. Tím pádem asi nečetli ostatní knížky od Davida Walliamse. A jestli ano, tak nevím v čem je problém, protože, podle mě, jsou skoro všechny jeho knížky tak trochu nechutné. Ale nikdy to nesnižuje mé hodnocení. No, ale teď k ději. Děj mě moc bavil a Zoe jsem si už od začátku oblíbila. Sice byl tenhle příběh i tak trochu fantasy, ale to mi nevadilo. Zoe to neměla vůbec lehké a litovala jsem jí, že musí žít s tak hroznou macechou jako je Sheila. Tu jsem úplně nenáviděla. Nechápala jsem jak mohla zajít až tak daleko. A Burt to stejné. Chovali se jako by utekli z psychiatrické léčebny. Občas jsem si říkala, nebo spíš skoro pořád, jak se do ní mohl někdy Zoein táta zamilovat. Ale nakonec se proti nim všechno obrátilo a jsem za to mooc ráda! Armitage jsem taky měla strašně moc ráda a jak ho málem přejelo auto, tak jsem skoro měla na krajíčku :). Rádž je asi taková univerzální postava, když je zřejmě ve všech knížkách Davida Walliamse. Tina mě taky dost štvala, ale potom se ukázalo, že umí být hodná a že to taky nemá vůbec lehké. Jak už jsem psala u Půlnočního gangu, David Walliams strašně dobře umí dělat dojemné konce. A je to tak snad u všech jeho knih. Sice jsem zatím četla jenom tři, ale všechny končily moc dojemně. Už se moc těším, až si přečtu nějakou další jeho knihu!
Autorovy další knížky
| 2012 |  Babička drsňačka |
| 2012 | Pan Smraďoch |
| 2014 | Ďábelská zubařka |
| 2013 | Malý miliardář |
| 2013 | Kluk v sukních |
Vždycky si vypisuji postavy příběhu na záložku. Tady jsem nemusela nic psát, postavy jsou představeny na prvních stranách včetně jejich kreslené podoby. Kromě učitele biologie Bunsena, toho jsem si musela představit.
Celý příběh vypráví jedenáctiletá holčička Zoe, děj frčí, kniha má spád. Úplně mne dojalo loučení s ochočenou malou krysou v parku a líbil se mi dramatický vystupňovaný konec burgeráře Burta. A děti potřebují v knize šťastný konec, a ten tam je, přiměřeně rozumně šťastný.
Tony Ross – ilustrátor knihy - je kapitola sama pro sebe. Humorný výčet činností Co nejhoršího může člověka ve škole potkat? nebo Jaké úžasné věci lze naučit zvířata?, spojený s jeho kresbami, je prostě dokonalý.
„Není to jednoduché, propašovat krysu do školy.
Nejtěžší je samozřejmě propašovat plejtváka obrovského. Je moc velký a moc mokrý.
Těžké je to taky s hrochy a žirafami. Jsou moc tlustí a moc vysoké.
Lvy bych vám neradil. Strašně řvou, a tím se prozradí.
Tuleni moc štěkají. A mroži taky.
Skunkové strašně smrdí – dokonce hůř než někteří učitelé.
Klokani pořád poskakují.
Sviňuchy mají trochu moc sprosté jméno.
Sloní mají sklon rozbíjet židle.
Na pštrosovi byste se dostali do školy rychle, ale zas je tak velký, že ho v aktovce neschováte.
Lední medvědi se na arktických pláních krásně ztratí, ale ve školní frontě na oběd jsou vidět hned.
Propašovat do školy žraloka by skončilo okamžitým vyloučením, zvlášť kdyby ten den bylo plavání. Mají sklon žrát děti.
Ani orangutani se nehodí. Strašně ruší při vyučování.
A s gorilami je to ještě horší, obzvlášť při matice. Gorily nemají hlavu na čísla a nenávidí sčítání, i když ve francouzštině jsou překvapivě dobré.
Stádo pakoňů se prakticky nedá do školy vzít, aniž by si toho učitelé všimli.
Na druhou stranu vši jsou směšně snadné. Některé děti pašují denně do školy tisíce vší.
Krysu je ale i tak těžké propašovat. Na stupnici „obtížnosti propašování do školy“ je někde mezi plejtvákem a vší.“