Kvety pre Algernona
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500232/bmid_kvety-pre-algernona-Rvw-500232.jpg
5
3310
3310
Podstúpili by ste experimentálnu operáciu na zvýšenie IQ? „Bojím sa. Nie života či smrti, ani ničoty, ale toho, že svoj čas premárnim, akoby som nikdy nebol.“ Charlie Gordon má IQ 68. Každý deň chodí do pekárne, kde zametá podlahy a navštevuje večernú školu vo vzdelávacom centre pre dospelých. Ak dovolí ľuďom smiať sa na ňom, získa nových kamarátov. Charlieho frustruje vlastná neschopnosť porozumieť rozhovorom a vzťahom ostatných, chce sa naučiť čítať, písať a počítať. Keď mu ponúknu možnosť podstúpiť experimentálnu operáciu na zvýšenie IQ, neváha ani sekundu! Celý život túžil byť múdry. Rovnakú operáciu s rovnakým výsledkom podstúpil aj myšiak Algernon. Keď jedného dňa začne Algernonov stav upadať, vedci netušia, či čaká podobný koniec aj Charlieho. Kultový román druhej polovice 20. storočia, ktorý dnes právom považujeme za klasiku americkej literatúry.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , LindeniOriginální název:
Flowers for Algernon, 1966
více info...
Přidat komentář
Velmi silná kniha, kterou by si měli všichni přečíst. Je to jedno z děl, na které se nezapomíná. Nadčasové. Naprosto se ztotožňuji s názorem callahanh, lépe bych se nevyjádřila.
(SPOILER) Nadčasové a příběhově velmi silné dílo, které se Keyesovi povedlo až geniálně. Krom toho, že jde o experiment s inteligencí, může být totiž chápáno jako metafora lidského života, kdy se z naivního dětství dostáváme do dospělého života, poznáváme jeho nástrahy, zjišťujeme, že lidé jsou falešní a mnohdy to, co dělají, myslí úplně jinak, abychom postupně stárli a své schopnosti ztráceli a uvědomovali si to, což je ničivé a děsivé. Autor dokázal do knihy dostat posmutnělou atmosféru, která postupně čtenáře obklopí a povedlo se mu také vykreslení hlavní postavy, která má hloubku a je natolik lidská, že s ní nelze nesoucítit. Je tu hned několik silných momentů, které dokonale vystihují to, jak lidstvo vytlačuje odlišující se jedince (v pekárně nakonec hrdina musí skončit, protože prohlédl, že byl všem pro smích a využívaný pro nelegální kšefty, vědci s ním naopak pomalu nechtějí nic mít, protože je chytřejší než oni a ukazuje jim jejich vlastní nedokonalost), jednoznačně nejemotivnější je ale závěr knihy, v němž si hrdina uvědomuje, co se mu děje, a především to, že s tím není schopen cokoliv dělat a východisko je jen jedno. Malinkým negativem budiž snad jen absence o něco výraznější ženské postavy. Růže pro Algernon je sice trochu nenápadná kniha, která ale chytne za srdce, donutí k zamyšlení, velice trefně ukazuje pomíjivost života a zanechá ve čtenáři zvláštní náladu, která s jejím zavřením hned tak nevyprchá. 100 %
“Tím, co bych mohl udělat pro jiné, ještě nenarozené, jako bych žil tisíce normálních životů. A to stačí."
Název knihy jsem znala jen díky divadelní hře, jejíž název jsem kdysi dávno zaznamenala v souvislosti s hercem Janem Potměšilem. Nikdy jsem ji neviděla a nikdy bych si nemyslela, že kniha na jejíž motiv je napsána, bude tak krásná. Ano, je smutná, ale je také plná velkých myšlenek a styl psaní formou deníku vám umožní nahlédnout do duše hlavního hrdiny, který vnáší do příběhu víru v lepší budoucnost a také víru v sama sebe.
(SPOILER)
Tato kniha je svého druhu psychologicko-sociologickou úvahou. Ústřední postava je laskavý prosťáček s IQ 60, který je přátelský a touží po tom, aby ho lidé měli rádi a aby byl chytřejší. Po experimentální operaci u něj dojde k neuvěřitelnému nárůstu intelektu, ale současně se projeví jeho emocionální nevyspělost. Postupně se mu vybavují vzpomínky na dětství, které jsou ale převážně o nefungující rodině, takže se vysoká inteligence stává pro jeho citový život devastující.
Toto emocionálně náročné vyprávění je kromě jiného o lidskosti i její absenci, o schopnosti zvládání emocí a schopnosti ocenit ostatní i sebe. V zásadě je tedy o tom všem, co je důležitější než inteligenční kvocient (jak jsem si našla na webu, na úspěšnosti člověka se IQ podílí pouze z 20%).
Třebaže je to příběh "jen" o retardovaném člověku, kterému operativně zvýšili IQ, je to kniha nesmírně silná, dojemná a budu ji dlouho zpracovávat.
Ano, taky patřím k těm, ke komu by se kniha bez Čtenářské výzvy nedostala.. a byla by to opravdu velká škoda.
Né, nevěděla jsem, do čeho jdu, prostě jsem jí jen vzala z hromádky a začetla se. A trvalo mi to jen pár hodin.
Příběh je to opravdu velmi silný a myslím, že na knihu jen tak nezapomenu. Na tuhle se už nedá zapomenout. I když je psaná v roce 1966, myslím, že jí můžeme stále brát jako aktuální.
A to tak, že se prostě nedá změnit lidská podstata a člověk sám. Nemůžeme jen tak někomu pohnout "nitkami" v hlavě proto, aby fungoval tak, jak si ostatní přejí. Ať jde doba kam jde, ať je Bůh nebo není, na tohle se prostě nesahá a tohle se nedělá. Příběh byl tak dojemný! I v případě zápisků.. prostě dokonale uvěřitelné. I to, jak se Charlie dokázal ztotožnit s malou Algernon.. prostě smutné.
Výborné dílo. Budu ráda doporučovat.
Díky ČV jsem se ke knize dostala znovu po letech. Nestává se mi často, abych si tak dlouho pamatovala děj knihy, ale Růže pro Algernon k těm několika výjimečným rozhodně patří. Je to smutné čtení a forma deníkového zápisu, to jen umocňuje.
Výzva 2024 - kniha jejíž název (či autor) zazněl v seriálu Přátelé.
Příběh samozřejmě znám a věděl jsem, do čeho že se to vlastně pouštím. (Díky bohu za sbírku povídek Vlak do pekla!) Čili se vlastně nutně nabízí srovnání s povídkou. A nějak si nemůžu pomoci, ale v příběhu mi chyběla ta zoufalost Charlieho, když si uvědomil, že se jeho čas velmi krátí. Povídka mě zkrátka zasáhla v plné síle oproti knížce, o které vlastně ani nevím proč jí Keyes napsal. Přesto jsem se ale nemohl na konci ubránit slzám, i když co si tak vzpomínám - konec povídky byl srdcervoucí. Nebo jsem to četl v lepším rozpoložení?
Velice silná kniha o etických problémech spojených s "vylepšováním" člověka. Jestli tohle téma bylo aktuální před nějakými 60 lety, tak dnes je aktuální tuplem. Vidím, že nejsem sám, kdo by se k Růži pro Algernon bez letošní KV nejspíš nikdy nedostal. To se mi ostatně se sci-fi stává skoro každý rok.
Také musím souhlasit s těmi, kdo oceňují překlad R. Podaného (mimochodem specialisty na překlady Palahniuka), který si s touhle knihou opravdu pohrál.
Knihu som si vybrala vďaka výzve a neľutujem. Takýmto knihách dávam prívlastok "smutno krásny príbeh ". Doporučujem
Audiokniha.
Žánr SF není můj šálek kávy. Letošní ČV ale nabídla jednu z alternativních knih právě tuto. Měl jsem všeobecné povědomí že se jedná o kvalitní dílo a musím přiznat že jsem rád, že jsem si v knihovně půjčil tuto audioknihu.
Kromě díla samotného, které mi vehnalo na konci slzy do očí musím také pochválit přednes pana Potměšila. Věřil jsem mu každičké slovo.
Velmi pěkně zpracovaná emocionální horská dráha. Než jsem s knihou začal, měl jsem jen vágní povědomí o čem bude a i to se ukázalo jako dost mimo.
Naprosto úžasná je zde forma deníkových záznamů, která sedí zcela dokonale. Moc se mi líbilo, jak už ze samotné formy textu šlo cítit změny, které se v Charliem odehrávají. Opravdu zajímavý a silný byl náhled na Charlieho minulost novýma očima i jeho emocionální nevyspělost v době, kdy byl géniem. Ale to jsou jen výtažky, toho zajímavého je tady mnohem víc.
Co mi malinko vadilo byl pocit, že kniha se trochu táhla, zejména ve druhé polovině se balast začal mírně nabalovat. Ale nic hrozného. Z některých použitých technik a teorií jde vidět, že kniha už má svá léta, ale to těžko vyčítat.
Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 a nakonec to přiklonil nahoru. Zejména proto, že něco takto silného jsem už dlouho nečetl. Pořád se nemůžu rozhodnout jestli jsem z toho, jak to dopadlo smutný nebo ne. Nějakou dobu o tom budu ještě přemýšlet a to je určitě známka výborné knihy.
Knihu jsem četla již vícekrát, navíc jsem to viděla i jako divadelní hru. Stejně se mi vždy lesknou slzy v očích, když knihu dočítám. Je to tak lákavé, mít možnost pomoci zmoudřet lidem, kterým moc intelektu dopřáno nebylo....
Tohle byla krásná a velmi citlivě napsaná kniha. Překvapilo mě, že její věk (poprvé vydána v roce 1966) na ní není vůbec znát - ani stylem psaní ani prostředím samotného příběhu. Zařazení do kategorie sci-fi se k této knížce vůbec nehodí. Teoreticky to sci-fi je, protože výchozím bodem knihy je provedení experimentální operace mozku retardovanému člověku, kterému se díky ní dramaticky zvýší IQ. Ovšem kniha samotná je mnohem více spíše jakousi psychologickou úvahou a nahlédnutím do hlavy a prožívání člověka, kterému se takto dramaticky ze dne na den změní chápání světa i sebe samotného. Člověka to chtě nechtě průběžně nutí k různým zamyšlením. Teď, bezprostředně po dočtení knihy, je pro mě složité odpovědět na otázku, co si myslím o tom, co se s Charliem dělo - budu nad tím pravděpodobně ještě nějakou dobu přemýšlet. Každopádně jasné je, že to ve mně zanechalo hluboký prožitek. Poslední 3 stránky v knize mě doslova rozbrečely - ačkoliv knihu bych rozhodně nepopsala jako dojemnou. To dojetí na konci prostě najednou přišlo nečekaně z čista jasna.
Velké uznaní podle mého názoru zaslouží vedle autora i překladatel - tohle očividně nebyla standardní zakázka :-) Naopak co si v žádném případě uznání nezaslouží je obálka prvního českého vydání z Knižního klubu - opravdu nechápu koho něco takového mohlo napadnout a kdo to schválil - žádné jiné vydání na světě obálku v tomto stylu nemá. Prezentovat takovouto knihu obálkou jako u nejprůměrnějšího dívčího románu... Za mě by to jednoznačně vyhrálo soutěž o nejhorší obálku století. Ještě že aspoň další vydání tento přešlap napravila. PROSÍM NENECHTE SE ODRADIT TOU OBÁLKOU, která vyskakuje i tady na Databázi knih - vůbec to knihu nereprezentuje!
Moderní sci-fi o experimentech se zvýšenou inteligencí se vydává na cestu morálky, emocionálního sebepoznání a vědecké etiky a zkoumá, čeho je mysl schopna, co obnáší být "chytrý"; jeho schopnosti a výhody, které existují vedle nevyhnutelného neštěstí a neúprosné deprese. Povídka se rozrůstá o objevování lásky; její krásy a touhy a nakonec i jejího rozpadu a rozkladu.
Kniha má vše - lásku, Boha, lidskost (a její nedostatek)...
Myslím, že některé čtenáře by mohla odradit nálepka sci-fi, která je knize přisouzena. Ono to ale žádné sci-fi není, spíše se jedná o psychologicko-sociální román.
Pokud by se někdo chtěl podívat na kratší variaci příběhu, může zhlédnout Simpsonovy - 9. díl 12. série s názvem Homr.
Tak dlouho na mě čekala v e-knihovničce, až na ni konečně došla řada. Netušila jsem, do čeho jdu, takže po otevření jsem si říkala: "sakra, já si omylem koupila knihu v polštině", než mi došlo, že je to psáno z pohledu retardovaného člověka.
Každopádně po dočtení můžu říct, že na Charlieho Gordona jen tak nezapomenu. Charlie se dostává z jednoho extrému do druhého, a člověk si přitom klade otázku, co je vlastně lepší... Přináší inteligence štěstí? A taky nám připomíná, že být člověkem nemá nic společného s výškou IQ.
"Nevím, co je horší: nevědět, co jsi a být šťastný, nebo se stát tím, čím jsi vždycky chtěl být, a cítit se sám."
"Inteligence zbavená schopnosti dávat a přijímat cit vede k mentálnímu a morálnímu zhroucení, k neuróze, možná i k psychóze.“
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimentyAutorovy další knížky
| 2016 |  Růže pro Algernon |
| 2023 | 24 osobností Billyho Milligana |
Kniha o velice netradiční životní pouti a následném návratu ke kořenům, ovšem s velkým emočním poznáním.
Největší přítel je ten, který sdílí stejný životní příběh jako my, toliko k názvu knihy, který mě od začátku vrtal hlavou, než jsem ho pochopil.