Kvety pre Algernona
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500232/bmid_kvety-pre-algernona-Rvw-500232.jpg
5
3265
3265
Podstúpili by ste experimentálnu operáciu na zvýšenie IQ? „Bojím sa. Nie života či smrti, ani ničoty, ale toho, že svoj čas premárnim, akoby som nikdy nebol.“ Charlie Gordon má IQ 68. Každý deň chodí do pekárne, kde zametá podlahy a navštevuje večernú školu vo vzdelávacom centre pre dospelých. Ak dovolí ľuďom smiať sa na ňom, získa nových kamarátov. Charlieho frustruje vlastná neschopnosť porozumieť rozhovorom a vzťahom ostatných, chce sa naučiť čítať, písať a počítať. Keď mu ponúknu možnosť podstúpiť experimentálnu operáciu na zvýšenie IQ, neváha ani sekundu! Celý život túžil byť múdry. Rovnakú operáciu s rovnakým výsledkom podstúpil aj myšiak Algernon. Keď jedného dňa začne Algernonov stav upadať, vedci netušia, či čaká podobný koniec aj Charlieho. Kultový román druhej polovice 20. storočia, ktorý dnes právom považujeme za klasiku americkej literatúry.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , LindeniOriginální název:
Flowers for Algernon, 1966
více info...
Přidat komentář
Kniha vycházející ze slavné povídky rozvádí původní příběh do větší šíře. Nedá se říct, že by kvalitu příběhu nějak měnila, milostný románek s Alicí považuji za celkem zbytečný, nicméně námět je stále velmi silný a nechává nahlédnout čtenáře hluboko do propasti, ze které se hlavní hrdina téměř vyškrábal.
U knížky jsem moc nevěděla do čeho jdu a ze začátku jsem byla z příběhu (resp. hlavně z postavy) trochu nervózní, hrozně rychle mě ale četba pohltila. Přemýšlela jsem nad ní i ve chvílích, kdy jsem ji zrovna nedržela v ruce, byla jsem zvědavá, jak to dopadne (věděla jsem jen, že ne moc dobře)... Jednu hvězdičku strhávám jen za to, jak byla knížka smutná a depresivní, což není žádná racionální vada, jen to má vliv na to, jak jsem ji jakožto čtrnáctiletá čtenářka vnímala. Jinak mě moc bavila, jen tak na ni nezapomenu a určitě se k ní zase vrátím.
Být chytrý není totéž co být moudrý.
Mít nízké IQ neznamená být méně člověkem.
Jak spolu souvisí IQ, vědomosti, city, přátelství, láska?
Co vlastně přináší člověku klid a spokojenost?
Kniha nabízí pohled očima různých typů lidí: hlupáka, který neví, že je hloupý a že si z něj ostatní dělají šprťouchlata, hlupáka, který ví, že je hloupý, arogantního vzdělance bez špetky tolerance a pochopení, přeplněného vědomostmi a pohrdajícího vším lidským, člověka vzdělaného a vyrovnaného, který dosáhl jisté moudrosti...
Kniha o pochopení, toleranci a smíření.
Rozhodně doporučuji.
Kniha, kterou stojí za to si přečíst. Nechala jsem si od dočtení čas než napíšu komentář. Nechala jsem rezonovat vzbuzené emoce, v klidu doznít příběh...
Částečné spoilery!
Nevím, jest-li mi bylo Charlieho víc líto na začátku nebo později. Sice byl zpočátku bezelstně šťastný, když si většinou neuvědomoval, že mu někteří lidé ubližují a posmívají se mu, milosrdně zapomínal na příkoří, ale byl na tom opravdu lépe? Vydán napospas zlobě a hloupé zášti. Po zvýšení IQ na něj padl pochopitelný smutek a rozčarování z lidí kolem.
SPOILER!
Po extrémním zvýšení inteligence musel Charlie brzy pochopit, co ho čeká, jak krutě neúprosná bude jeho budoucnost. Co bylo pro něj horším okamžikem? Chvíle, kdy si uvědomil, že přišel o znalost cizího jazyka, chvíle prvních pravopisných chyb nebo poznání osudu Algernon, okamžik odchodu malé bezbranné myšky.
S paralelou se ztrácením schopností a znalostí u nemocných seniorů, jak si všimli mnozí čtenáři přede mnou, nelze nic jiného než souhlasit.
(Možná bylo zbytečné upozorňovat na spoiler, když konec příběhu a osud hlavní postavy je tu prozrazen bez varování nesčetněkrát. Ale nechť.)
Skvělá a výjimečná kniha, při které Vám vznikne v hlavě tolik otázek. A o tom právě kvalitní knihy jsou.
S povídkou jsem se setkala na základní škole a od té doby se mne drží a nepouští. Jedna z mála povídek/knih/ divadelních představení i filmů, ze kterého si doslova sednu na zadek a padá mi dolní čelist. Na základce příběh zaujal gramatickými chybami a roztomilou myškou, na gymnáziu milostným příběhem, který (ne)má dobrý konec a v dospělosti se člověku honí hlavou, jak snadno se dobrá myšlenka ( zde lék. zákrok na zvýšení inteligence) může změnit v danajský dar, který ve své podstatě více ublíží, než pomůže...
Tak nevím v jaké části života byl Charly Gordon štastný asi v žádné.Bylo to teda neuvěřitelně napsáno.Po přečtení řeším spoustu otázek a více se kolem sebe dívám.Hlavně se snažím nesoudit na první pohled.K čemuž lidé občas směřují.
Dnezka se mnou ďelaly tezt.
Mislím že sem to neuďelal
a mislím mňe teťka nepoušijou.
Pracovňý hlášeňi č.1 tř. břesen
Ríkal mně můj kňychkupec ať si to kupým že prí mňa to svíši íkvé a ja ani nevým co toto íkvé vobec je aň netušým estli vobec umym čisť A sem si říkal to skuzím a snad mňato opravdu to íkvé ňěgke v mozku najdě ihneď spočaťku mi to ďelalo obrovzkéj průblém sem si něpamatoval co štu to prí buďe lapší gkiž si budu psát ďěníček abich jako veďěl co štu bich to nesapomňěl
pracovňý hlášeňí č2 štvrt. břesen
malý ohuthnávki
Kdyš mně budou platit budu to dělat. Ale psát je velmi těškí.
Pracovňý hlášeňí 5 6ho břes
Předtím sem aspoň nevjeděl že sem hloupjejší neš miš. Asi uš nebudu psát pracovňí – pracovní – hlášení.
PRACOVNÍ HLÁŠENÍ ČÍSLO 10 - 22. DUBNA
Dnes mňe můj beta čtenář visvjětlil co to je interpukce a já vní našel oblíbeňí. ::,.!““a sem“, !si !řekl., Že je.... to,,,? Dobrá ?_!!věc/(/ tahle““ interpukce, ..,tak%% proč jí nezačít ˇ““poušívat....
24.dubna:
Pracovní hlášení, které jsem dříva psal jsou nějaké divné.
Snad jsem to ani nebyl já.
Říkali mi: s pravopisem si nedělej starosti nebudeme stoho dělat vědu.
30.dubna:
I to slovo „interpunkce“ jsem si musel najít ve slovníku. A našel jsem tam i další slova a teď už jim rozumím. A zjistil jsem, že mé IQ tam někde bylo a začíná pracovat na plné obrátky.
10. května – Je ironické, že veškeré mé IQ (teď už má hodnotu 180) nedokáže vyřešit takovou banalitu, jako je lidské chování. I Algernon je chytřejší než všichni ti vědci, které denně potkávám.
20. května - – Nejsem ten Terva, co kdysi. Jsem jiný. Dokonce nejsem ani ten, co tu začínal psát. Snad nějakej zázrak. Změnil jsem se, jsem chytřejší. A dělat na míchačce na těsto a chodit po roznáškách, to není práce pro chytrého člověka.
PRACOVNÍ HLÁŠENÍ 12
6. června – Psaní je pro mě už velmi pomalé. Musím přejít na diktafon. Se čtením je to už také horší. Čím víc tuhle knihu čtete, tím víc zjišťujete, že zas tak inteligentní a chytrá není. Pan spisovatel Daniel Keyes je omezen svou minulostí a do budoucnosti zas tak moc neviděl. Svého hlavního, tupého a následně inteligentního, hrdinu nedokázal dostat nějak moc daleko ani vysoko. Sice o něm tvrdí, že je inteligentní, ale z obsahu příběhu mi to moc nepřipadalo. A tak jsem dnes byl nakopat do prdele svého knihkupce a řekl jsem mu, ať si podobné příběhy prodává někomu méně inteligentnímu.
10. června - Toto je poslední pracovní hlášení, psaní je velmi pomalé. Několik odstavců jsem napsal v jiném jazyce. Už jich umím deset a ještě dva staré, dnes již nepoužívané. Dokonce jsem přišel i o přátele, už se nedokážu s nikým pořádně pobavit. Ve srovnání s idiotem se každý cítí jako inteligent a co mám pak říkat já o vás?
Pracovní hlášení: Diktafon - červenec
Suomen kielen varsinaiseen äännerakenteeseen ei kuulu sananalkuisia konsonanttiyhdistelmiä. Vanhoissa lainasanoissa sellaiset yhdistelmät ovat yksinkertaistuneet, joskin vanhassa kirjakielessä ja joskus muutoinkin on säilynyt joitakin jäänteitä.
Z příběhu jsem vybral několik citátů, ale musím vás varovat, některé jsou ještě s doby, kdy jsem mňěl íkvé 30 a přál jsem sy bít nejchitřějším človjěkem na celím zvjeťe......
PS – Přineste, prosím, někdo růži pro Algernon.
Růži pro Algernon jsem si dovolila " přečíst" jako audioknihu, líbilo se mi to moc.
Neuvěřitelně silná, působivá kniha, která se přes nenápadný rozjezd naprosto zadře pod kůži.
(Můj komentář byl již dříve přesunut do diskuze, po dvou letech zpět do komentářů a po pár dnech zase zpět do diskuze, asi mají moderátoři odlišné názory... Tady na něj tedy jen odkazuji -13.9.2015).
Krutá a rozporuplná kniha:
- kdo má pravdu?
- kdo má právo cítit se ublíženě?
- co je v životě opravdu důležité?
Po přečtení není v mých možnostech se rozhodnout...
Příběh lásky, krutosti nebo intelektuálního odcizení? Pro někoho možná ano. Po letech však musím uznat, že víc než cokoli jiného je pro mě Růže pro Algernon odrazem syrové reality. Sledovat postupnou změnu osobnosti bylo svým hrůzostrašným způsobem naprosto uchvacující. Možná je to formou, jež je kniha koncipována nebo volbou slov ale vzkaz mezi řádky byl pro mě jednoznačný - lidé jsou schopni mnoha protichůdných pocitů a činů.
Jaký by byl svět, kdyby bylo průměrné IQ o trochu vyšší? A jaký by byl svět, kdyby vysoké IQ nebylo jen trojciferné číslo ale i záruka moudrosti? Co by s lidskou myslí způsobilo zlepšení jiné dovednosti než inteligence?
Věřím, že každý se v jisté fázi Charlieho života pozná a to je snad i jeden z důvodů proč je kniha tak oblíbená. Doporučuji začíst se a nalézt i kousek sebe.
Růže pro Algernon není literární dílo na zaplnění nudných chvil na pláži, není ani filozofickým dílem hodným hloubkového studia ale ve správném věku dokáže čtenáři na chvíli zastavit srdce.
Pocity, které vypíšu, stěží dokáží vystihnout skutečnou podstatu toho, co všechno ve mně příběh Charlieho vyvolal. Radost, hněv, obdiv, bezmoc, tíseň, prázdno... Že tzv. normální lidé se ke slabším dokáží chovat odporně, a jako mě to rozčílí v běžném životě, tak jsem to zažívala i při čtení. Že kromě krátkých mimofází jsou vysoce inteligentní lidé osamocení. Že se tolik lidí vzdělává, čte, rozvíjí se a mnohé s nich ve stáří také čeká zapomínání a odevzdanost. A podobně...
I když jsem knihu přečetla za dva dny (kdybych se nebála, že mi pukne srdce, zvládla bych ji přečíst najednou, ale těch posledních padesát stran jsem radši nechala na druhý den), ponesu si ji v duchu nadále.
À propos, 15. září koupím kytičku růží, abych i já uctila památku myšky Algernon.
Měla jsem čtení téhle knížky mezi plánovanými počiny a jsem ráda, že mně čtenářská výzva donutila ji přečíst. Téměř od začátku se nabízí vývoj příběhu a vše se postupně potvrzuje, ale číst si v deníku Charlieho Gordona je jako číst v jeho duši, takže vlastně vše je, jak vypadá na začátku, ale nic tak vlastně není :-). Jednoho to nutí přemýšlet nad souvislostmi mezi inteligencí, empatií, prožíváním různých emocí a ještě spoustou dalších věcí. Nevím proč, ale přes pár slziček, které jsem uronila, no jasně, to se dalo čekat, jsem známá fňukna, mně román naplnil klidem. Nevím, kde se to vzalo, ale je to tak.
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimenty
Skrýt reklamy
Nezapomenutelné.