Květy slunce

Tak nízké hodnocení jsem snad ještě nikdy neudělila. Ale u knihy Květy slunce to nejde jinak. Ačkoliv předchozí kniha Mléko a med se mi líbila, Květy slunce mě zklamaly na plné čáře. Nevím, možná za to zčásti může český překlad, nebo témata této sbírky. Samotná "poezie" mě absolutně nezaujala až na pár básní z poslední části knihy. Mnoho básní mi přišlo povědomých, jen napsaných jinak, v jiném kontextu. Možná proto je autorka a její kniha tak populární. Jak se ale z tohoto díla mohl stát bestseller? To nevím. U hodnocení moderní poezie a vůbec toho, jak se líbí, záleží hlavně na tom, v jaké chvíli ji čtenář čte a jak moc se s ní (ne)dokáže ztotožnit. Od toho se pak podle mě odvíjí hodnocení. Na závěr přidávám jednu z těch mála, co mě zaujaly.

nejsme pokrevní sestry
ale i tak rozumíš tomu
co mám na srdci
jako by bylo tvoje

co by měla každá žena vědět
že přichází na svět
vybavená vším nezbytným
ale svět ji donutí myslet si že tomu tak není

Už když jsem si knihu vyzvedávala z knihovny(přímo u výpůjčního pultu, měla jsem rezervaci), tak to pro mě byl šok. Přišlo mi to vulgární(knihu si musíte prohlédnout a na případné vady á la polití upozornit knihovníka, ať to pak není na Vás)-myslela jsem, že kniha bude taková něžná, milá vůči “Mléko a krev”(nečetla jsem, ale slyšela jsem dost na to, abych věděla, že to není pro mě, co se vulgárnosti týče).

Básně byly zajímavě uzpůsobené(snad se pro to víc hodí pojem moderní), leč občas mi to přišlo obdobně jak “kofina” píše ve své recenzi, zkrátka jenom mezerníkem rozdělené věty. S názorem v recenzi od “mss” se ztotožnuji v tom, že některé básně v kontextu zbytku neseděly tématicky a za mě navíc byly rozváděny hojně témata, o kterých jsem číst nechtěla (vulgární, násilné) nebo mi to přišlo už tak “omílané” a některé obsahovaly myšlenky, které už jsou známé(splynutí dvou těl do jednoho) anebo se moc snažící vyvolat určitou emoci dle představ autorky (viz shoda s názorem v recenzi od “Aivinka”), tedy v konečném důsledku se mi líbily tak dvě tři( obdobně jako “pavla.ba” ve své recenzi).

Popravdě, byla jsem trochu překvapena z toho moderního pojetí básní. Básnicky pro mě teda trošku šok. Bylo to poprvé, co jsem něco takového četla, ale nebylo to zase tak špatné, jen prostě jiné a netradiční. Přišlo mi fajn to členění na kapitoly: vadnutí, odumírání, klíčení, růst a rozkvět.
Ze začátku to na mě bylo až moc depresivní (vadnutí a odumírání), potom se to postupně zlepšovalo a bylo plné naděje. Každá část měla ale podle mě svůj význam a všude se daly najít nějaké zajímavé myšlenky. Moc se mi líbil ten závěr, hodně tam Rupi zmiňovala, jak je pro ženu důležitá láska k sobě, a že pokud první nebudeme mít rády samy sebe, tak nečekejme, že nás bude mít rád někdo jiný. U lásky k sobě samé to všechno začíná.

Čím víc čtu, tím jsem asi náročnější kritik. Tuto knihu jsem si pořídila bez hledání většího kontextu. Působivé titulky na stránkách knihkupectví u mne poprvé v životě zvítězily, a tak jsem čekala hodně. Teď vím, že titulky vůbec nic neznamenají. Pro mne tato kniha byla bohužel slabým průměrem. Mnoho ,,básní" bylo opravdu nádherných a čtivých, avšak v kontrastu s ostatními, které ne vždy úplně zapadaly do celku a mnohdy se jevily až jako nadbytečné, byly nakonec také zapomenuty. Dojem na mne kniha sice udělala, ale bohužel ne takový, že bych se k ní znovu vrátila. Škoda. Zkusím ještě autorčinu knihu předchozí.

Moje první setkání s Rupi Kaur nebylo vůbec špatné. Některé básně mě opravdu oslovily, ovšem našla jsem tam i pár takových, které na mě byly moc dlouhé a nedokázala jsem u nich pořádně udržet pozornost. Cca první třetinou knihy jsem se prokousávala vážně pomalu a moc mě to nebavilo. Dala jsem tomu čas a zřejmě jsem byla v rozpoložení vhodném pro čtení poezie, protože jsem si čtení zbylé části knihy neskutečně užívala. Co ale musím pochválit, jsou ilustrace - ty jsou vážně nádherné. Pěkná sbírka poezie, ale jsem ráda, že jsem si jí půjčila z knihovny.
•
despite knowing
they won't be here for long
they still choose to live
their brightest lives
-sunflowers

Nejsem si ale zcela jistá, zda se autorce podařilo veškeré své pocity a emoce přenést na papír tak, aby se ve stejné míře přenesly i na mě jako na čtenáře. Možná mi nesedl překlad (docela mě zarazilo, že tak intimní zpověď mladé ženy překládal muž).
Btw. poslední dobou jsem čím dál víc alergická na jakékoli projevy feminismu - už je toho prostě nějak moc a ten tlak ve společnosti se mi nelíbí..I zde se toto téma vyskytlo, což jí body navíc rovněž nepřidalo.

Přišla mi lepší než mléko a med, některé myšlenky jsou opravdu krásné a stojí za to se nad nimi zamyslet, některé jsou tlačené na sílu a hrané na city, což knížku dost sráží.

Našla jsem tam asi dvě básně, jestli se tomu dá říkat básně, které se mi líbily, zbytek bohužel nijak nezapůsobil.

Sbírku jsem četla v anglickém originále a sedla mi podstatně více než předchozí Mléko a med. Pravděpodobně tím, že jsem po Květech slunce sáhla ve chvíli, kdy jsem se v mnoha básních (především v těch z první části) snadno našla, zatímco předchozí sbírku jsem kdysi vzala do rukou jen z čisté zvědavosti a na doporučení kamarádky.

Květy slunce byly výborný lék na zlomené srdce po rozchodu a v mnoha ohledech mi dokázaly nastínit cestu, kterou bych se vnitřně měla vydat, abych došla k jakési rovnováze a vyrovnání. Pravdou ale je, že čím dále jsem četla, tím více se mi význam básní vzdaloval, ale nelze se tomu divit. Básně jsou schválně rozděleny do tematických okruhů/skupin a myslím si, že podstatný vliv na to, jak budete sbírku vnímat a chápat, má právě skutečnost, zdali jste si popisovanými situacemi prošli (nebo jimi právě procházíte) či nikoliv. Ostatně, právě proto jsem v minulosti nedokázala plně ocenit Mléko a med – tematika většiny básní mi tehdy byla zcela cizí.

Některé básně na můj vkus byly spíš rozkouskované věty.
Něco doopravdy chytne pomyslně za srdíčko, ale něco jiného působí naopak tak banálně.. Nevím, okolo tohohle dílka moc nechápu celý ten hype..

Dle mého názoru hodně záleží, v jakém období člověk Rupi čte. Mně sedla v tu chvíli jako p*del na hrnec. Verše jsou výstižné, pravdivé a já se v knize našla. Poezie podle mě nemusí být jen pravidelný rým oslavující přírodu. Moderní pojetí jak ji chápe Rupi se mi zamlouvá.

Tato kniha nebyla mým šálkem kávy.Ale díky výzvě člověk sáhne i po knize,kterou by do rukou jen tak nevzal a má možnost si tak rozšířit své obzory.

Skoro všechny krátké citáty měli něco do sebe. Krásné ilustrace. Ale vzhledem k tomu, jak to všichni vychvalovali, jsem čekala něco mnohem lepšího..

Oproti první knize mě tato moc nebavila. Asi to bude i tím tématem - cítila jsem tu velký kulturní rozdíl, a tak se mě témata tolik nedotýkali. Také mě úplně neoslovily ty části o jejím životě (přišlo mi to spíš jako dopisy)

Na to, ze ma kniha v ceskem vydani cca 250 stranek, jsem napocitala presne 5 basni, ktere me nejakym zpusobem oslovily.
Zbytek trosku klisoidni ezopravdy v nekolika variacich.
Chapu, ze s jejim etnickym backgroundem a zatizenim jistymi traumaty (dcera imigrantu, znasilneni atd.) se asi chce nejak vymezovat a jsou to pro ni vsechno dulezita temata... nicmene to zpracovani je z meho pohledu podprumerne.

Basen mluvici mi z duse (jakozto extrovertnimu introvertovi):

"citim se
vycerpana
ale neni to z nevyspani
je to
temi lidmi kolem me

- introvertka" (s. 85)

(4,5 hvězdičky) Až na kapitolu Klíčení, skvělá poezie.

Tyhle básně už šly ve větší míře mimo mě, oproti prvního dílu...Ale místy ke mně taky promluvila.

Pěkné, některá slova mi šla z duše, ale první kniha se mi líbila víc.

Poezií bych to úplně nenazvala, ale ta slova jsou léčivá... ♥