Květy zla
Charles Baudelaire
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155648/bmid_kvety-zla-155648.jpg
4
1466
1466
Tato básnická sbírka vznikala řadu let, její autor i vydavatel byli stíhání za urážku náboženské mravnosti i veřejné morálky, řada básní nesměla být uveřejněna vůbec, nakonec bylo zakázáno knihu vydávat. Kniha obsahuje celkem šest částí, celkem 145 básní. Vůbec nejslavnější a nejrozsáhlejší z nich je 1. oddíl nazvaný Splín a ideál, tyto básně vypovídají o poslání, umění nebo o postavení umělce, hovoří také o ženách, které autor současně miloval i nenáviděl, protože ho přitahovaly i odpuzovaly, tak se v básních střídá milostná touha a krutá bezcitnost.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1948 , MelantrichOriginální název:
Les Fleurs du mal, 1857
více info...
Přidat komentář
Pre odporné Litánie k satanovi som dal len 2*. Ale nejak som si zvykol že čo sa mne nepáči tak je všade hodnotené ako najlepšie.
Překrásná básnická sbírka, která dokáže upoutat i čtenáře, který si nelibuje v poezii.
Byť na sladké básně moc nejsem a vlastně jsem po této sbírce sáhla kvůli maturitě, nelituji. Některé básně jsou opravdu moc krásné:-)
(Uwaga spoilery!) Les fleurs du mal. Baudelaire brutální, Baudelaire sentimentální, Baudelaire cynický, Baudelaire typicky baudelairovský. Jedna z mála knih, kdy upřednostňuji originál navzdory kvalitním a krásným překladům. Už je to jakási tradice pro podzimní deštivé večery, zahrabat se pod deku, nalít skleničku Merlotu, vytáhnout všechny francouzské slovníky a začíst se do Květů zla. Baudelaire svými verši dokáže zmrazit do morku kosti, že má člověk strach otočit další stránku, v jiné básni potěší nejednoho cynika, aby v poslední části zahrál na romantickou strunu. Tleskám a tiše se klaním mistrovi. 5/5
.. Des cloches tout à coup sautent avec furie
Et lancent vers le ciel un affreux hurlement,
Ainsi que des esprits errants et sans patrie
Qui se mettent à geindre opiniâtrement ..
Nejsem moc na básničky a sladké řečičky, ale některé básničky stojí za přečtení a hlubší úvahu. Západ romantického slunce, Lahvička, Fontána krve a samozřejmě Mršina. Bohužel jsem ve svém vydání nenašla Litanii k Satanovi nebo Ten, který straší. Proto jsem mrkla na net. A to je fakt síla.
Povinná četba, kterou čte mládež i dobrovolně! Úžasná milostná báseň - Zdechlina.
Baudelaire je jeden z mých nejoblíbenějších básníků a sbírka Květy zla je dokonalé dílo dekadence. Mimochodem o Baudelairovi se traduje, že byl satanista, takže podle toho taky jeho básně vypadají.
Kvůli nim bych se naučila francouzsky. Za tu krásu by to stálo, protože je škoda některých překladů. Pro mě to vyhrál pan Jelínek, který dokázal uchovat krásu veršů i v překladu.
U Květ zla jsem byla jako červ na rozkládající se zdechlině u silnice - "žrala" jsem to od začátku do konce..
Co k nim dodat? Co o Květech vůbec prás více? Hledání krásy ve zvrácenosti a v hnusných věcech. Pan Baudelaire předstihl svou dobu, dokázal něco, co jen málokdo. Mnoho lidí jistě odradí, ale je v nich třeba hledat a vracet se k nim vícekrát. Ne dvakrát či třikrát, ale třeba desetkrát. Vždy mezi básněmi dokážu najít aspoň jednu, která se hodí k zrovna prožité situaci. Poklona patří mistrům a já se před tímto dílem klaním...
Z dnešního pohledu je to od Baudelairea víc póza, než nějaké hledání krásy v ošklivosti. Hele, píchat do vosího hnízda, soustředěn výhradně na své ego, to dnes už dělají všichni a nejspíš proto jsou 'Les Fleurs Du Mal' tak populární i dnes. A to nepočítám pitomé "hltače literatury", kterým přijde kniha geniální už jen tím, že má pevnou vazbu. Na mě je to ale zkrátka lehoučké i přes tématiku, mám rád 'těžší' věci, i když třeba Mršina se mi moc líbila, už od chvíle, kdy jsem ji slyšel prvně ve škole. Jinak je to spíš jen sbírka básní o chlapíkovi, co se chtěl odlišit a co moc neseděl do svojí doby, co byl unavený tuzemskou distribucí všeho (ať to bylo cokoliv). Nevěřím, že chtěl nastavil zrcadlo, nebo rebeloval, nebo otevírat lidem oči. Ostatně, proto měl i tu svou exotickou černou krásku. Baudelaire se měl narodit a žít o století později, jako gangster na pobřeží. Kokain. Děvky. A na básně by neměl ani pomyšlení.
Charles Baudelaire je pro poezii ten, kterého nelze připodobnit, on sám byl samotnou poezií a Květy zla jsou pro milovníka poezie tím, co je Bible pro křesťana.
pamätám jak sme sa v krčme nad vínom s kamoškou učili naspamäť Smrť umelcov :D neviem či to bolo z kvetov zla, ale určo od Baudelaira...snáď by sme ju ešte aj dali dokopy ak by sme sa stretli :D
Štítky knihy
francouzská literatura básně prokletí básníci poezie
Část díla
- Puklý zvon 1857
- Vodotrysk 1857
- Zdechlina
Autorovy další knížky
| 1997 |  Květy zla |
| 1999 |  Báseň o hašiši |
| 1979 | Malé básně v próze |
| 1974 | Francouzský symbolismus |
| 2001 | Umělé ráje |
Zabývám se dekadencí v umění, proto je tahle kniha pro mne v mnoha ohledech klíčová. Ovšem na můj vkus (nejsem příliš přes poezii) se ve sbírce objevuje velké množství básní, které vzápětí překryjí jedna druhou. Rozhodně to není čtení jen na jeden pokus :)