Kytice
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/116043/bmid_kytice.jpg
4
9321
9321
Jediná sbírka básníka a vědce K. J. Erbena, jeden z klenotů literárního romantismu, patří mezi nejvlivnější knihy české literatury. Generacím čtenářů přináší neopakovatelné estetické a existenciální zážitky; postupem let se ještě stupňuje náš obdiv k básnické dokonalosti autora. V nakladatelství Doplněk vychází podruhé, tentokrát text nově edičně připravil a komentoval literární historik Jiří Kudrnáč; vydání obsahuje i Erbenova Poznamenání, autorovy poznámky k pověstem, ze kterých čerpal náměty při psaní jednotlivých básní. Novými ilustracemi, vystihujícími originální malebnost a naléhavou dramatičnost balad, vyzdobil Ivan Štrouf.... celý text
Přidat komentář
I přes to, že poezie není zrovna můj šálek kávy, tak za mě dobrý. Prostě krásně čtivá klasika. :)
Česká klasika. Kytici jsem přečetla už nesčetněkrát a ještě mnohokrát ji přečtu. Některé balady mě baví víc, některé míň, ale v závěru jsou všechny skvěle napsané, čtivé a poutavé.
Dala by se číst pořád dokola. Vždy v ním objevím něco nového, krásného a děsivého zároveň. Brilantní snoubení lidskosti - snahy, lásky, dobré víry, chyb s nadpřirozeností a mystičností.
Opětovné přečtení. Už jsem tuhle sbírku četl mnohokrát a stále je co objevovat.
Balady, které svými neobvyklými průběhy i zakončeními zaujmou. I přestože byly napsány před téměř dvěma sty lety, jsou čtivé a oblíbené. Každá balada je napsána takovým způsobem, že kniha má temnou atmosféru a příběhy jsou napínavější. Např. v této ukázce to jde dobře vidět:
A znovu se žena děsí,
úzkost hrozná ji uchvátí:
„Ach, kdo mně mé dítě vrátí!
Ach mé dítě, kde jsi, kde jsi?!“ -
„Tu pod zemí jsem, hluboko!“
hlas tichounký větrem šumí,
nespatří mne žádné oko,
ucho mi neporozumí.
Blaze tu pod zemí, blaze,
beze jídla, beze pití,
na mramorové podlaze,
ryzí zlato v klínku míti!
Autor se nebojí zkrátit důležité postavy o hlavu a tím dát vypravování nejen tragický konec, ale i nějakou tu realističnost a ponaučení do života. Například v baladě Svatební Košile: Hlavní postava se v průběhu cesty vzdávala předmětů, které symbolizují něco z křesťanství. Tím se symbolicky vzdávala Boha, který ji chránil před mrtvým.
Klasika co se nikdy neomrzí.
Moje nejoblíbenější je Svatební košile. Děj je psán podle pověsti o Velhartickém hřbitově na Šumavě. Tam to znám, dříve za hřbitovní zdí rostly modříny a dodnes je tato strana hřbitova ponořena ve zvláštním polostínu a vyřazuje negativní emoce. chybí tam poklid věčného spánku.
"Tělo do hrobu přísluší , běda, kdos nedbal o duši."
Takže....kdo ví?
Klasika, kterou jsem četla hned několikrát. Některé příběhy jsou sice morbidní, ale jinak je to hezky napsané.
Úžasna klasika, kterou zná snad každý a zaujme i lidi, co normálne basne nemusí
Knihu jsem četla vícekrát v různých obdobích mého života a pokaždé jsem si z knihy odnesla něco jiného. Hodnotím pozitivně!
Vznešený úvod se tváří jako zvěstovatel klidného poselství lidové slovesnosti, která i po smrti původních aktérů zůstává v našich srdcích. Poselství mohlo být sentimentálního charakteru, ale Karel Jaromír Erben Kytici ovinul "ozdobnou stužkou". Ovinul ji stužkou, která si nebere žádné servítky, stužkou, která mezi lidské vztahy přináší snad až hororové prvky, ale právě takové lidské vztahy často jsou - hororové. Erben vše popisuje čtivým jazykem, rychle, stručně, výstižně. Neobjevuje se zde žádné dlouhé rozmýšlení postav. Veškerý děj tudíž závisí na okamžitých rozhodnutích, po nichž často přijde trest. Tyto tresty jdou přes mrtvoly nebo dokonce přes jejich jednotlivě oddělené údy. Tresty ale s sebou přinášejí něco nepředstavitelně mohutnějšího, co se narozdíl od vykonání trestu nevyskytuje pouhý okamžik, ale dokáže trápit jediného člověka po celý život - pocit viny, věčného společníka lidských rozhodnutích.
Nadčasová kniha, nejznámější Erbenovo dílo. Básnická Erbenova metoda má zcela specifické rysy. Svůj básnický výraz opíral o lidový jazyk, užil maximálně stručnou popisnost, dokonalou přesnost výrazu a rozhodující v jeho poezii se stala funkce dialogů a prudký dějový spád. To všechno dohromady dává Erbenovým baladám dramatický ráz.
Jako malá, jsem pořád otravovala babičku, aby mi vyprávěla Vodníka a Polednici. Pak když se mi kniha dostala do rukou a já si ji mohla přečíst, byl to pro mě svátek. Od té doby se ke knize velice ráda vracím. Pokaždé je to zvláštní pocit, číst v té staré knize. S novou by to nebylo ono!
Kytice je zkrátka něco jiného. Každá báseň má svoji osobitost a každá je nezapomenutelná. Je to nesmrtelná klasika a dokazuje to i fakt, že je velice oblíbená i mezi mládeží. Pro mě je plus (a velké) i to, že jsou básně tak temné. Mají svoji atmosféru a vždy utvoří něco zvláštního, donutí se nad tím zamyslet.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Část díla
- Dceřina kletba 1857
- Holoubek 1860
- Kytice 1855
- Lilie 1855
- Poklad 1854
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Klasická poezie + horor = Kytice. Před pár lety jsem jí uměla téměř celou zpaměti. Moje srdcovky jsou povídky Štědrý večer a Kytice, ve filmovém podání zase Zlatý Kolovrat a Polednice. Už od základní školy tato kniha putuje se mnou a bude i celý život, najdu se v něm v jakémkoliv rozpoložení a vždy si mám co do života z toho vzít.