Kytice
Karel Jaromír Erben
Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K.J.Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pohádky, a proto toužil doplnit Čelakovského " Ohlasy " promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí ( Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile ). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví ( Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj. ), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů ( Štědrý den, Dceřina kletba ). Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání ( Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože ). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní : už v úvodní báji etimologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkyně čteme mj. : " Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly ! " ... " Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosi učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk ! ". Výstavbě klasických balad se u Erbena učili mnozí naši epikové: Neruda, Hálek, ale i Wolker. Zpěvnost, obraznost i dramatičnost Kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky (Dvořák, Fibich, Martinů, Aleš, Zrzavý, Procházka, Tesař aj. ).... celý text
Přidat komentář
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Docela rád bych si přečetl ještě autorův psychologický profil. Novorozeňata jsou zde zabíjena jak na běžícím pásu, mladé panny umírají v době jarních let, bují zde organizovaný obchod s lidskými orgány, mrtví ožívají a málokdo se dočká podzimu života. Čte se hezky,o kvalitě není pochyb. Nicméně jednou stačilo,horory nemusím.
Kytice je naprostá klasika, která by neměla chybět doma nikomu. Z básní je vidět,že už tehdy věděli, co člověka pořádně vyděsí..
Sbírka klasických hororových básní Karla Jaromíra Erbena patří neodmyslitelně ke kulturnímu dědictví českého národa. Velmi povedeně zveršované strašidelné příběhy, které se dobře čtou, nenudí a děsí. Člověk se k nim rád vrací. Pěkné je také filmové zpracování. Některé z básní jsem slyšela v audio verzi na radiu Vltava - také moc pěkně zpracované.
Oproti jiné povinné četbě se mi kniha velice líbila, neobsahovala archaismy, cizí slova a děj byl jednoduchý a snadno pochopitelný. Příběhy se četly rychle, každý byl svým způsobem zajímavý a originální s důležitým poselstvím a ponaučením. Jeden byl lepší, druhý naopak horší, proto knihu hodnotím průměrně třemi body.
Básnickou sbírku Kytice si jistě všichni pamatujeme ze základní školy, kdy jsme tuto sbírku museli přečíst v rámci povinné četby a ne jeden z nás se musel naučit báseň Polednice. Není to tak dlouho, co na motivy této sbírky byl natočen film Kytice, který zahrnuje nejznámější básně sbírky, které jsou velmi nádherně zpracované.
Velmi zajímavé čtení musím říct, ať už jde o náboženské motivy nebo jazyk. Některé básně jsem si oblíbila více některé méně.
U tabule dítě stálo,
zplna hrdla mlčelo.
Nad rovnicí jak se zdálo
kvadratickou trčelo.
No tak řešte, zde je křída,
zde je cirkl, lineál.
V tichu tone celá třída
a kluk taky neví dál.
Nak Kyitici, tedy na tu PŮVODNÍ, se nezapomíná. Kdysi jsem dostala komiksovou, kde na začátku stálo, ze takové básně psal K.J. Erben kvůli časté smrti blízkých. Ale ze mu to šlo! Mou nejoblíbenejší básní je Polednice a Zlatý kolovrat.
Tyto básně jsem četla již poněkolikáté a bohužel ma obliba opadla. Z cele sbírky jsem se těšila pouze na tři básně, zbytek mi již přijde zdlouhavý a nudný. Přesto mam Kytici stále ráda a zase se k ní časem vrátím.
Myslela jsem, že když je tato kniha v povinné četbě, bude nudná. Později jsem ale změnila názor a nelitovala jsem. Je skvělá.
Sbírka temných poučný a výchovných básní. Tato sbírka ne náhodou patří ke klenotům české literatury. Jen ta poslední báseň mi přišla o ničem. Snad jsem ji jen nepochopil.
Některé básně jsou nesmírně silné, některé o trošičku slabší, každopádně se jedná o geniální dílo. Každá z balad má svoje působivé kouzlo, i když mám svá nej.
Basnicky nejsou zrovna moje silna stranka,ale kvuli vyzve jsem se prekonala :) Ale i tak je to hezka,ceska,stara klasika :)
Poezie nepatří mezi mé oblíbené žánry, ale v rámci výzvy jsem se překonala a vrátila se ke Kytici, kterou si zčásti pamatuju ze školy
Poezii obvykle nečtu, ale když už, ráda sáhnu po Kytici. Nejsou to žádné ufňukané básničky, ale balady plné příběhů a poučení.
Dřív čtená z donucení, dnes se k ní ráda vracím. Napínavé příběhy, které ožívají ve verších a dokážou čtenáře pohltit. Klasika, která nikdy nevyjde z módy.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
2009 | Kytice |
2012 | Máj / Kytice |
2008 | Pohádky |
2016 | Komiksová Kytice |
1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Všechny balady se mi líbily, kromě jediné - Věštkyně. Tato balada mě nudila a přišlo mi, že oproti ostatním baladám se dost lišila, byla totiž dost vlastenecká a děj se točil okolo českých pověstí a české historie. Sbírka se mi četla dobře, akorát jsem se musela hodně soustředit, abych zachytila všechny detaily. Většina balad měla spád, kolikrát byly i napínavé, jako například Svatební košile. Na to, že byly balady napsané v devatenáctém století, se daly krásně číst a jedním z mnoha důvodů je, že lidé mají stejné vlastnosti jako tehdy. Například v baladě jménem Poklad je hlavním tématem chamtivost. Ve Zlatém kolovratu je například vyobrazena závist nebo ve Vodníkovi smilstvo. Skoro všechny balady jsou takové příklady toho, jak bychom se měli nebo neměli ideálně chovat.
•
Tištěné balady versus filmové zpracování a nadčasovost balad
Víc se mi líbí tištěné balady, protože při jejich čtení jsem si mohla děj představit podle sebe. Filmové zpracování ovšem bylo pěkné, hudba v pozadí se k baladám hodila a celkově z filmu čišelo tajemno, občas i předtucha něčeho zlého. Líbilo se i postupné uhasínání sedmi svící, jedna z nich vždy zhasla po jedné baladě.
Balady mají pořád co říct, protože lidé mají pořád stejné vlastnosti, jaké jsou vyobrazeny v baladách - chamtivost, důvěřivost, netrpělivost… Lidé mají pořád výčitky svědomí nebo pocity viny. Díky tomu se dá do postav snadno vcítit, a proto je většina balad nadčasová.