Kytice
Karel Jaromír Erben
Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K.J.Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pohádky, a proto toužil doplnit Čelakovského " Ohlasy " promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí ( Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile ). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví ( Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj. ), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů ( Štědrý den, Dceřina kletba ). Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání ( Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože ). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní : už v úvodní báji etimologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkyně čteme mj. : " Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly ! " ... " Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosi učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk ! ". Výstavbě klasických balad se u Erbena učili mnozí naši epikové: Neruda, Hálek, ale i Wolker. Zpěvnost, obraznost i dramatičnost Kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky (Dvořák, Fibich, Martinů, Aleš, Zrzavý, Procházka, Tesař aj. ).... celý text
Přidat komentář
České pohádky jsou prý, v porovnání s ostatními, pověstné svou mírností. Karel Jaromír jako by chtěl ukázat, že taková idylka to tady zase není. Závist, nenávist, majetek a máme tu horory nejtěžšího kalibru.
85 % (7011! hodnocení, průměr je zatím 87 %).
…
„Mamičko, kterak udělám,
kam oči a ty hnáty dám?“ -
„Nenechávej jich podle těla,
ať někdo jich zas nepřidělá -
radš je s sebou vem.“
Tuhle já můžu, mám ji doma. Jednak je od milované babičky (r.1976, tudíž je celá olepená, oškubaná, napis jde sotva vidět), takže "citovka," tudíž to bylo první, co mě napadlo do VÝZVY, jen vytáhnout z poličky. Příběhy mají děj a jsou poutavé... Je to hodně o smrti, mezi oblíbenou bych zařadila Svatební košili.
Nejsem čtenářka poezie. Ale Kytici jsem ve své knihovně prostě musela mít. A letos díky čtenářské výzvě jsem si ji konečně celou přečetla.
Nádhera. Určitě si ji zase někdy přečtu.
Čtenářská výzva 2020.
Sorry, ale ne, ne a ještě jednou ne. Poezie prostě není můj šálek kávy, dokonce ani jiného horkého či studeného nápoje. Je mi úplně buřt a putna, že se o Erbenovi učí smradi ve škole už přes století, je mi fakt jedno, že "Umřela matka do hrobu dána, siroty po ní zůstaly" a "Hoj jede jede z lesa pán..." zná v téhle republice snad každý literaturou políbený člověk. Pro mě to bude vždy zakázané území, kam se může vypravit leda tak masochista. Na druhou stranu, abych knihu tak moc nestrhal, tak Zlatý kolovrat a Svatební košile se číst daly, to jo.
Z úcty k autorovi bez hodnocení.
Aha - tak bez hodnocení nesplním jednu dvacetinu čtenářské výzvy. Bezva...
Poezie není mým oblíbeným stylem, ale potřebovala jsem ji do Čtenářské výzvy. Kytice je klasika, ale i po letech má co nabídnout.
Jako nečtenář poezie považuji Kytici za svou nejoblíbenější sbírku básní. A líbí se mi o to více jakožto milovnici hororu. U některých částí (Svatební košile, Vodník) se chvílemi člověk opravdu bojí. Škoda, že dnes se Kytice ve škole tolik nečte, myslím, že by děti zaujala. (Soudím dle školy, na které pracuji.)
Vždy se mi líbila pochmurná atmosféra Kytice a konečně jsem si ji přečetla celou. Nejsem moc přes básničky, balady a podobně, ale uznávám, že tohle se mi moc líbí. :)
Poezii normálně nečtu, nicméně Kytici jsem si po mnoha letech opět přečetl a líbila se mi znova i když to byla a stále je povinná školní četba. Jsem rád, že stejný názor a dojem mělo z těchto básní i mé dítko školou povinné. Je to tak nadčasová klasika, které není co vytknout. Skvělý je samozřejmě i stejnojmenný film, ten se neuvěřitelně povedl.
Myslim si, ze tuto basnickou sbirku by si mel precist kazdy, i kdyz neholduje poezii. Nektere balady (Vodnik, Svatebni kosile) patri k zakladum vseobecneho vzdelani.
Naposledy jsem ji četl jako dítě školou povinné (ZŠ) a mezitím už jsem většinu básní zapomněl, tak ji směle zařazuji do letošní výzvy, protože drtivá většina básní pro mě byla natolik neznámých (zapomenutých), jako bych je četl poprvé. :-)
I jako chlap jsem si občas poplakal (Vodník), občas si "káknul" do gatí (Svatební košile), a i ten zbytek básní jsem si užil.
Rozhodně doporučuji - a nejen jako povinnou četbu. ;-)
Jsou zde balady, které se mi moc líbí (např. Štědrý den, Svatební košile, Vodník nebo Zlatý kolovrat). Pak je tady i něco jako Záhořovo lože, které se mi nelíbilo a ze začátku jsem ho ani nepochopila.
Jeden z vrcholů české literatury, který se bude připomínat navždy. I po letech se ke Kytici vždy rád vracím, protože její myšlenky a příběhy jsou skvělé. Nádherná, nadčasová poezie.
Kytici jsem si zamilovala, když mi bylo cca 9, možná 10 let. Tehdejší třídní učitelka z toho nebyla dvakrát nadšená, ale mě to nadšení neopustilo a dodnes se k ní ráda vracím.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
2009 | Kytice |
2012 | Máj / Kytice |
2008 | Pohádky |
2016 | Komiksová Kytice |
1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Kytice, je kniha, kterou mohu číst znovu a znovu. Mezi mé nejoblíbenější patří Lilie, Vrba a samozřejmě Vodník, Svatební košile a Poklad.
Myslím si, že tato kniha by měla být součástí každé knihovny.