Kytice
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458550/bmid_kytice-dCy-458550.jpeg
4
9378
9378
Jestliže můžeme něco směle zařadit mezi klenoty naší literární historie, pak je to Erbenova Kytice. Nakladatelství BVD se rozhodlo nabídnout knižnímu trhu věrnou repliku vydání Kytice z roku 1924. Kniha byla vytištěna tak, aby do nejmenších detailů, počínaje strukturou papíru a konče celoplátěnou originální vazbou, odpovídala předloze z roku 1924. Tuto verzi jsme zvolili také proto, že obsahuje spoustu nádherných ilustrací ak. malíře Václava Součka. Replika vydání Erbenovy Kytice z roku 1924 má všechny atributy bibliofilie. Nakladatelství BVD připravilo limitovanou edici 999 výtisků s tím, že každý, kdo si knihu objedná, obdrží originální číslovaný certifikát, takže bude mít jistotu, že se stane členem exkluzivního klubu vlastníků necelé tisícovky exemplářů. Kniha je uložena v dřevěné kazetě.... celý text
Přidat komentář
Toto dílo právem patří do klasiky české literatury. Je dobře, že je součástí povinné školní četby. Obsahuje spoustu zajímavých témat, úžasné popisy pocitů, spoustu životních mouder a v neposlední řadě krásné verše.
Povinná četba.... V 15. letech to byl vopruz, dnes to má jiný grády, je to prostě klasika...
Kdo by neznal Erbenovu Kytici (z pověstí národních)?
Knížka třinácti epických balad, které mají poněkud výchovný charakter. V každé básni se totiž člověk proviní buď proti církevním zákonům (např. Svatební košile - dívka se rouhá k Panně Marii, Štědrý den - proti boží vůli jednaly dívky, které chtěly znát budoucnost), nebo proti světským zákonům (Zlatý kolovrat, Dceřina kletba) i proti morálce (Polednice, Poklad). Pak ve většině případů následuje trest, někdy odpuštění.
Kytici jsem prožívala natolik, že když jsem potkala člověka v červených botách, vyskočil mně v paměti verš z Vodníka.
Balady jsem si připomněla pomocí vydání, které nemá ilustrace. A to mě trochu mrzí.
Básně mají pravidelný rým, takže se dobře čtou i pamatují. Užívala jsem si starší podobu spisovné češtiny i perfektní navození atmosféry.
"Šedivé mlhy nad lesem plynou,
jako duchové vlekouce se řadem;
jeřáb ulétá v krajinu jinou -
pusto a nevlídno ladem i sadem.
Vítr od západu studeně věje
a přižloutlé listí tichou píseň pěje. Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni listové na dubě šepcí ji znova:
ale málokdo pochopuje slova,
a kdo pochopí, do smíchu mu není."
(Záhořovo lože, str. 80)
Audiokniha - úžasné odrecitováno páni Jaroslavou Adamovou.
Klasika, která se neomrzí. Několik přečtená, nyní poslechnuta. A není to naposledy :o) na to, že to pan Erben skládal "na sílu" to má neskutečnou lehkost i vážnost. A zanechá hluboké zamyšlení.
Prostě klasika. Poprvé jsem to četl někdy v deseti letech a závěr Vodníka jsem fakt rozdýchával.
Myslím si, že tuhle knihu nemusím úplně představovat a každý ji zná. Minimálně ze základní školy.
Kytici jsem si chtěla pořídit už docela dlouho, ale pořád mě žádné vydání neoslovilo natolik, abych ho koupila. Ale tohle? Už když jsem ho viděla poprvé, tak jsem si řekla, že tohle výroční vydání s ilustracemi Míly Fürstové prostě musím mít. A tak ho mám . Dlouho jsem přemýšlela, protože cena je docela vysoká, ale pak přišla poukázka, tak jsem ji využila.
Vydání je vevnitř opravdu nádherné a určitě stojí za každou korunu. A pokud hledáte knihu, která je klasika a zároveň vám ozdobí knihovnu, tak je toto třeba přesně pro vás.
Co se týká básní, tak mám své oblíbené, třeba Svatební košile, Holoubek, Vodník, Polednice a pak básně, které mě moc neoslovily.
Už v první třídě jsem uměla celé kusy z jednotlivých balad recitovat, celou Polednici "dám" dodnes.... Můj svérázný otec mi ji četl jako se čtou pohádky, jeho procítěný přednes Vodníka mi pořád zní v uších : )) Paní učitelka, zvyklá na Křišťálovou studánku a podobné, byla ze mě zděšená: ) Nesmrtelná klasika, čas od času se k ní vracím, jako dospělá v tom vidím víc.
Tak jak poezii běžně nečtu, tak k této sbírce se vždy ráda vrátím... Klasika, která by neměla chybět v žádném seznamu "přečtených".
Česká klasika... Nejsem tak úplně fanoušek poezie, ale Kytice mě doslova nadchla.
Poezie, která na mne silně zapúsobila, svého času jsem byla schopná odrecitovat dlouhé pasáže z jednotlivých balad. Myslím, že Erben tímto dílem vytvořil v české poezii nezaměnitelný styl.
Nadčasové. Učebnice archetypů, výstrah, varování. Snažme se a buďme opatrní, jinak nás odplata nemine.
Jako první mě v dětském věku fascinovala Polednice. Všechny další mikropříběhy považuju za geniální. Krásná divadelní zpracování v ND nebo v Klicperově v HK. Tohle nemůže přestat být aktuální.
Klasika již od školních let, krásně se čte a každý určitě zná kousek z kolovratu, kytice nebo vodníka :-)
Klasika, kde většinu balad zná minimálně ze školy skoro každý. Každopádně je tu ale krásný jazyk a myslím, že pro každého Čecha by přečtení takto krátké knihy mělo být samozřejmostí. Mně osobně se nejvíce líbily balady Vodník a Svatební košile. Nutno ale dodat, že většina je jejich poměrně brutálních a rozhodně nemá hezký konec, což jim ovšem neubírá na kvalitě.
Četl jsem Máj, který je často s kyticí porovnávaný. Ale je to tedy úplně něco jiného. Mě sedla víc kytice. Básně přímo znějí jako píseň, moc krásné rýmy. Pravda už to hodně zestrárlo, ale pořád se tomu dá rozumět. A jestli je nějaká typicky Česká lyrika, je to jedině kytice. Mezi mé oblíbené balady patří: POKLAD, POLEDNICE, VODNÍK a VRBA.
Prostě klasika, kterou by měl ať už vidět nebo číst každý. Je fajn si někdy přečíst tyhle klasiky.
Jedním slovem krásná nesmrtelná klasika, kterou by si měl určitě přečíst každý milovník literatury. Já jsem měl navíc k dispozici vydání z Albatrosu s překrásnými obrázky Jana Zrzavého, které tomu všemu dodávají ještě další nový rozměr. Rozhodně doporučuji.
Je to klasika. I po spoustě let mě zaujala krásná čeština, nestárnoucí motivy, silné postavy. Pěkné.
Klasika, ke které se vracím zhruba od patnácti let, kdy jsem ji četla poprvé. Mám ji ráda celou. Jedna z nejlepších knih, které u nás kdy vznikly.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Část díla
- Dceřina kletba 1857
- Holoubek 1860
- Kytice 1855
- Lilie 1855
- Poklad 1854
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Keď som v r. 2000 zašiel do kina na Kyticu z produkcie Juraja Jakubiska, úplne ma dostala do svojej moci. Uchvátila ma, odrovnala ma, zhypnotizovala ma. A to nielen svojím nekompromisným vizuálom a nezabudnuteľnými výjavmi (podvodná ríša, lietajúci zombie, umrlec Jiří Schmitzer), ale samozrejme najmä do deja úchvatne začlenenými kultovými Erbenovými hypnotickými, nákazlivými veršami. Možno ma v pár detailoch dokonca inšpirovala v tvorbe (v tom čase som už 5 rokov písal). Napriek tomu trvalo 24 rokov, kým som si trúfol na samotnú Erbenovu zbierku legendárnych balád, o ktorých myslím môžeme s čistým svedomím hovoriť ako o folk horore. Sú pochmúrne a drsné. Nádherne, nejeden raz riadne nečakane zrýmované. Knižočka je to útla (mám vydanie z r. 2022); ak by bol človek barbar, prebehol by to očami za pár desiatok minút. Ja som to tak ale v žiadnom prípade nemienil urobiť. Chcel som si Kyticu vychutnať. Každý deň som si dal len 10 strán. Ale nie len tak hocijako. Inštinkt mi našepkával, že ak si to chcem užiť, mal by som čítať nahlas, pomaly a dôkladne premýšľať nad každým veršom. Takže ak by ste v tej chvíli nečakane vtrhli do izby, možno by sa vám naskytol zvláštny pohľad na to, ako ležím na gauči a nahlas čítam Kyticu. Niektoré balady ma odrovnali menej, iné viac, ale ako celok je to jedinečný kus práce. Najviac ma do svojej moci dostala Polednice (tu som sa samozrejme nedokázal zbaviť spomienky na Bolka Polívku šialene sa na chodúľoch rútiaceho po poliach zaliatym žeravým letným slnkom) a najmä pochopiteľne geniálna Svatební košile a Vodník. Pozoruhodné je, že v češtine vyšlo ak sa nemýlim viac ako 110 (!) reedícií, čo je možno svetový rekord, netuším. Vôbec sa tomu každopádne nečudujem, toto je ozaj český národný poklad. Inak je to riadna brutalita plná mŕtvych, duchov, netvorov, únosov, v podstate až znásilnení, zmrzačených ľudských tiel, úmrtí novorodencov. Ako to už ale na svete chodí, najbeštiálnejších vecí sa tu dopúšťa bežný človek na inom človeku (rozsekanie človeka doslova na kusy).