Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena : úplné vydání
Karel Jaromír Erben
Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K. J. Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pohádky, a proto toužil doplnit Čelakovského „Ohlasy“ promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí ( Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile ). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví (Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj.), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů (Štědrý den, Dceřina kletba). Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání (Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní: už v úvodní báji etymologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkyně čteme mj.: „Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly !“ ... „Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosti učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk !“. Výstavbě klasických balad se u Erbena učili mnozí naši epikové: Neruda, Hálek, ale i Wolker. Zpěvnost, obraznost i dramatičnost Kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky (Dvořák, Fibich, Martinů, Aleš, Zrzavý, Procházka, Tesař aj.)... celý text
Přidat komentář
Kytice je skvělá.....když jsem maturovala, tak jsem doufala, že si ji vytáhnu, páč jsem ji v tu dobu znala skoro nazpaměť, a Svatební Košili úplně :D Pro mě nejlepší Erbenovo dílo :)
Tyto básně jsou prostě nesmrtelné, už ani nevím kolikrát jsem tuto knihu četla a strašně ráda se k ní vracím znova a znova.... a ještě se k ní určitě několikrát vrátím ;)
Tohle bylo zatraceně zajímavý! Do knihy jsem se nejdřív pouštěla s velikou nechutí, hlavně kvůli tomu, že na sobě má nálepku "Povinná četba". Musím říct, že i přestože jsou Erbenovy básně poněkud sentimentální, neudělal z nich pouze sentimentální povídačky, ale přimíchal do nich značnou dávku hororového prvku, který z básní přímo dýchá. Přesto se musím přiznat, že se mi nějaké texty četly špatně, takže mi kolikrát zabraly mnoho času, jelikož jsem si je někdy četla vícekrát, abych je lépe pochopila. Přesto je tohle dílo kvalitní a milovníci poezie si přijdou na své.
Mimochodem, jelikož jsou básně napsané staročeštinou, při čtení jsem si vzpomněla na "newspeak" a "oldspeak" z Orwellova 1984. Hlavou mi při nějakém starém slově, které se už nepoužívá, vždycky problesklo "...ani nevíš jaká je to krása, ničit slova".
Dárek od rodičů někdy v sedmé třídě. Dlouhé a přesto dobře zapamatovatelné verše díky poutavému textu. Baví mne si v ní číst dodnes. Drama života, bájné postavy... vše obsaženo ve skvělé kompozici. Erben je v tomto neopakovatelný.
Poklad české literatury plný poučných a poutavých příběhů, místy celkem dost morbidní, což jen celé vyplývající poučení jen umocňuje. Dílo tvrdé a nemilosrdné jako sám život. Hanba filmovému zpracování, které bylo opravdu otřesné a se sbírkou nemá zhola nic společného!
Klasická poezie + horor = Kytice. Před pár lety jsem jí uměla téměř celou zpaměti. Moje srdcovky jsou povídky Štědrý večer a Kytice, ve filmovém podání zase Zlatý Kolovrat a Polednice. Už od základní školy tato kniha putuje se mnou a bude i celý život, najdu se v něm v jakémkoliv rozpoložení a vždy si mám co do života z toho vzít.
I přes to, že poezie není zrovna můj šálek kávy, tak za mě dobrý. Prostě krásně čtivá klasika. :)
Česká klasika. Kytici jsem přečetla už nesčetněkrát a ještě mnohokrát ji přečtu. Některé balady mě baví víc, některé míň, ale v závěru jsou všechny skvěle napsané, čtivé a poutavé.
Dala by se číst pořád dokola. Vždy v ním objevím něco nového, krásného a děsivého zároveň. Brilantní snoubení lidskosti - snahy, lásky, dobré víry, chyb s nadpřirozeností a mystičností.
Balady, které svými neobvyklými průběhy i zakončeními zaujmou. I přestože byly napsány před téměř dvěma sty lety, jsou čtivé a oblíbené. Každá balada je napsána takovým způsobem, že kniha má temnou atmosféru a příběhy jsou napínavější. Např. v této ukázce to jde dobře vidět:
A znovu se žena děsí,
úzkost hrozná ji uchvátí:
„Ach, kdo mně mé dítě vrátí!
Ach mé dítě, kde jsi, kde jsi?!“ -
„Tu pod zemí jsem, hluboko!“
hlas tichounký větrem šumí,
nespatří mne žádné oko,
ucho mi neporozumí.
Blaze tu pod zemí, blaze,
beze jídla, beze pití,
na mramorové podlaze,
ryzí zlato v klínku míti!
Autor se nebojí zkrátit důležité postavy o hlavu a tím dát vypravování nejen tragický konec, ale i nějakou tu realističnost a ponaučení do života. Například v baladě Svatební Košile: Hlavní postava se v průběhu cesty vzdávala předmětů, které symbolizují něco z křesťanství. Tím se symbolicky vzdávala Boha, který ji chránil před mrtvým.
Klasika co se nikdy neomrzí.
Moje nejoblíbenější je Svatební košile. Děj je psán podle pověsti o Velhartickém hřbitově na Šumavě. Tam to znám, dříve za hřbitovní zdí rostly modříny a dodnes je tato strana hřbitova ponořena ve zvláštním polostínu a vyřazuje negativní emoce. chybí tam poklid věčného spánku.
"Tělo do hrobu přísluší , běda, kdos nedbal o duši."
Takže....kdo ví?
Klasika, kterou jsem četla hned několikrát. Některé příběhy jsou sice morbidní, ale jinak je to hezky napsané.
Knihu jsem četla vícekrát v různých obdobích mého života a pokaždé jsem si z knihy odnesla něco jiného. Hodnotím pozitivně!
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
2009 | Kytice |
2012 | Máj / Kytice |
2008 | Pohádky |
2016 | Komiksová Kytice |
1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Klasika na kterou se nezapomíná