Spravedlivý hněv
Markus Heitz
Legendy Alfů série
1. díl >
Alfové jsou nebezpeční, krutí a nevyhýbají se žádné válce. Nepřátelé z nich mají strach, otroci je bezvýhradně poslouchají. Temné bytosti však skrývají netušená tajemství a jejich moc není neomezená. Říše alfů je v ohrožení a dva povahou zcela odlišní bojovníci, Sinthoras a Caphalor, obdrží úkol získat pro svůj národ služby démona. Brzy se však ukáže, že každý z alfů přitom sleduje vlastní plány. Boj o moc, čest, vášeň a moc je přivádí do největších nebezpečí – a ve hře je osud jejich národa.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2010 , Fantom PrintOriginální název:
Die Legenden der Albae: Gerechter Zorn, 2009
více info...
Přidat komentář
Moje první kniha od Heitze - a rozhodně nebyla poslední!
Zpočátku jsem měla problém se vžít do světa, různé rasy které neznám z jiných knih mi daly zabrat, ale záporáky jsem si zamilovala hned.
Líbí se mi, že alfové vědí, jak o nich smýšlí další rasy, jsou namyšlení, sebevědomí a pak často dostanou tvrdou lekci v podobě nových nepřátel, kteří jim srazí hřebínek.
Jsou brutální, libují si v krvi, obklopují se uměním z kusů těl, milují mučení a pohled na oběti. Přesto mají (někteří...) rodiny, lásky a city. Caphalor se stal okamžitě mým oblíbencem, a poté (SPOILER) co ztratí ženu a dceru, navíc tím totálně zvráceným způsobem (KONEC SPOILERU) jsem si ho zamilovala ještě víc. Sinthoras... byl od začátku prostě svůj. Čím víc se ale zjemňoval, tím méně jsem mu věnovala pozornosti.
Raleeza a její příhody skvěle čtenáři přiblíží život v alfské společnosti.
Shrnu to... co si budeme nalhávat, holky mají vždycky slabost pro parchanty no ne? :P
Možná bych měl chuť i na další díly, jen kdyby Alfové nebyli takový zmrdi, neschopný vyvolat kapku sympatie. Jo, je zajímavý nahodit pohled na druhou stranu barikády, ale musí to člověka zaujat. U mě se to nepovedlo, jen ty křídla jsou cool. 4.5/10. Ale neberu to jako ostudu autora, mně to prostě nesedlo.
Docela zvláštní. Chvílemi mi to přišlo jako groteska, respektive nebrala jsem to moc vážně. Je to zvláštním stylem vyprávění, který mi přišel takový těžkopádný a zaprášený (představte si zahuštěnou místnost těžkým tmavým nábytkem a kobercem, se zataženými závěsy). Je to překladem?... Hlavní hrdinové jsou navíc nesympatičtí a takový nic moc (jako samozřejmě celý národ, a ne není to tím, že jsou na straně "zla") a chybí mi i nějaký ten humor. Bere se to moc doslovně a přesto mě zajímá, jak to dopadne a proto čtu i další díl... Opravdu zvláštní:).
Rozjezd byl pomalejší, jen těžko jsem se v knize orientovala, ale uběhlo pár stránek a já propadla beznadějně kouzlu krutých Alfů i celému Ishím Voróo. Moc se mi líbila různorodost ras, dosazení záporných postav do rolí vypravěčů i popis smyšlené země.
Kniha se sice četla pomalu, ale určitě se mi líbila.
Markus Heintz sice není vrchol fantasy žánru, ale jeho alfy si nechám líbit. Přivítal bych je i v jiných fantasy knihách, to se ovšem už nedá říct o Cuc'flkeckcích, šunkoflecích a jim podobných (jako by nešlo využít gnomů, nějakých skřítků, šotků nebo tak něco).
Pravděpodobně neoslní ani nezklame.
Anotace vábí nás, co rádi fandíme bad guys coby hybné síle děje, která je ve správném provedení vynalézavější a stylovější než dobráci, a přitom samozřejmě smolná nebo slabší, což vzbuzuje soucit nebo burcuje ochranářské pudy. Jenže, padouši musí mít úroveň.
Tohle zdaleka není jediné dílko, které lidi degraduje na podřadnou kořist a primitivní tupce, aby vzápětí extraktem z lidské arogance vyplnilo slupku (např.) černookého elfa, přihodilo vražednost filmového Legolase, (pochybnou) vynalézavost McGyvera a navrch zdůraznilo, že jde o úžasného umělce, jehož Múzou je sama Smrt. Raleehu to možná fascinuje, ale jelikož výtvory z lidských ostatků byly běžnou součástí dějin, od číší z lebek zabitých nepřátel po široký rozmach tohoto uměleckého směru v dobách holocaustu, mezi námi opravdu nejde o nic obdivuhodného ani nového pod sluncem.
Pravda, z nasládlých elfů se dnes člověku už dělá šoufl, ale tahle záporná pakáž je na tom v absolutní hodnotě úplně stejně. Autor se dojemně snaží brnkat na romantickou strunu aspoň masochistkám – oba temní hrdinové týrají a mrzačí dvě ženské a ony je na oplátku čím dál víc zbožňují. Humor ani rafinovanost tady pro mě zkrátka nefungují a neodpustím si ani logické nedostatky – viz Sinthoras, který si vycucá koně z prstu, nebo souboj Raleehy s Timanris a jeho dost neuvěřitelné následky.
Za zmínku stojí další společný jmenovatel nejedné knihy (často s nálepkou bestselleru) vydané poslední dobou – odfláknutý překlad (čekám, že upír noci napasovaný na masožravého koně je taky jeho výplodem) a korektura, jako by snad jazyk pro knihy už nebyl nijak zvlášť důležitý.
Pro mě dobrý pokus, který se ale nepovedl.
Jedinečná kniha, kde hlavním hrdinou je zlo...Pohled na svět očima zla v podání Alfů.....Minimálně se vyrovnává Trpaslíkům...
Opravdu velmi chytlavá knížka, pokud jste přečetli celou sérii trpaslíků.
V této knize se mi líbí styl jakým je příběh napsaný a celkový dojem na mě působí víc než pozitivně.
Zkrátka patří mezi mé velice oblíbené knihy.
Markus Heitz nás opět přivádí do světa, který výborně popsal ve své tetralogii o trpaslících. Tentokrát se podíváme na druhou stranu barikády - na alfy. Děj knihy se týká dvou alfů, které již známe z trpaslíků - Sinthorase a Caphalora. Nesmrtelní těmto dvěma hrdinům uložili nelehký úkol: vyjednat spojenectví s mržným démonem, který má unikátní schopnosti. Jako jediný dokáže otevřít magickou bránu do Skryté země. Alfové se tedy vydávají na cestu za dobrodružstvím, aby už konečně mohli zničit ty "čichače květinek" - elfy.
Kniha Spravedlivý hněv se nese ve stejném duchu jako jeho předchozí díla. Nejedná se o náročný příběh, i když pár překvapivých momentů se zde naskytne. Kniha ale vyniká výbornou čtivostí. Můžu jen doporučit všem, které styl psaní M. Heitze oslovil. Touto knihou jistě nebudete zklamáni.
Jako vždy pěkne čteni , zaujal mne příběh zaporných postav jako hlavných hrdinu knihy už jsem podobný styl příběhu četl ale nemůžu si spomenout kde a kdy.
Autor zde odkrývá to co předcházelo dobytí Skryté země. Opět skvěle napsaný příběh s úžasně popsanými postavami všehoschopných alfů. Kdo si zamiloval trpaslíky tak si určitě nesmí tuto knihu nechat ujít. Jednoznačně doporučuji.
Po trilogii trpaslíků jsem se podíval do říše Alfů a musím říct, že to nebyl nadarmo strávený čas. Heitz je tentokrát mnohem sevřenější, kniha je čtivější a autor se oprostil od zbytečných kliček. Škoda, že kniha je v závěru víceméně useknutá, na další osudy si budeme muset počkat. Heitz je skvělý především v líčení citů postav, v tom je z hlediska fantasy opravdu na výši. Mám ale trochu strach, aby se mi nestalo to, co s trpaslíky. Po pár měsících prakticky nevím, o čem to bylo.
Nevím, co bylo pro autora hnacím motorem k vytvoření této knihy. Alfové mi nejsou o nic sympatičtějsí, než předtím a kdybych knihu neobdržela jako dárek od Ježíška, asi bych jejího pořízení litovala.
Autorovy další knížky
2005 | Trpaslíci |
2008 | Ritus |
2016 | Triumf trpaslíků |
2009 | Osud trpaslíků |
2010 | Spravedlivý hněv |
Dobré krvelačné nápady, místy je však kniha až moc vláčná, táhlá a nudná.