Temné stezky
Markus Heitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166334/bmid_temne-stezky-UAr-166334.jpg
4
108
108
Legendy Alfů série
< 3. díl >
Tungdil, slavný hrdina řady o trpaslících, se vrací a vrhá alfy do nového dobrodružství. Za hranicemi Skryté země leží jistá zapomenutá říše. Do ní se pod vedením Caphalorova přítele Aïsolona stáhli alfové, kteří přežili záhadnou nákazu. Odříznutí tři sta kroků vysokou ochrannou zdí čekají na moment, kdy budou vyzváni, aby se připojili ke svému národu ve Skryté zemi. Mezitím jsou trojčata Sisaroth, Tirîgon a Firûsha obviněni z vraždy a posláni do podsvětí plného hrůz. Tam Sisaroth narazí na jednoho trpaslíka: na Tungdila, který zůstal uvězněný v Černé soutěsce. Toto setkání navždy změní osud alfů i trpaslíků… 1. vydání. – zdroj: www.legie.info –... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2013 , Fantom PrintOriginální název:
Dunkle Pfade, 2011
více info...
Přidat komentář
Je to fantazie,krásné čtení.Moc se mi to líbilo,jsou zde statě které mi doplnily určité nedostatky.Doporučuji
Většina příběhu se odahráva v Phondrasonu, podzemní říši kde přežívají ve vyhnanství všechny možné druhy temných bytostí včetne alfů. Do této země se vydávají tři alfí sourozenci kteří sem byly vyhnáni kvůli obvinění z vraždy kterou ale nespáchaly. Velice mne tato kniha zaujala, stejně jako ostatní fantasy od tohoto spisovatele. Knihy o alfech i trpaslících jsou spolu krásně provázané a svět který autor vytvořil je prostě perfektní. Stejně jako postavy, ať už záporné, či kladné, si určitě každý milovník fantasy zamiluje.
Když jsem dostal Legendy Alfů do rukou byl jsem k nim popravdě velmi skeptický. Nečekal jsem že by si mě příběhy získali tolik jako trpaslici, navíc ten samý děj jen z druhé strany. Velmi jsem se spletl!!! Příběhy jsou úžasné, skvěle se čtou a pro mě jsou vlastně dalšími díly jedné velké série která by se dala číst dohromady kdyby byla poskládaná do jedné časové linie.
Temné stezky se mi asi zatím líbily nejvíce. S napětím jsem sledoval osudy trojčat v Phandrasomu i to, zda se jim odtud podaří uniknout...Za nejlepší části určitě považuji ty pasáže s boží lebkou a přeměna jednorožce na upíra noci...
Skvělá kniha, kde se čtenář dozví tentokrát více z Phondrasonu, stejně tak doplňování dějových linií z dalších knih je pro fanoušky série nutností
Myslel som, že Heitz už nenapíše lepší diel o alfoch ako boli prvé dva. Žadár Gålran, Caphalor, Carmondaj – to boli postavy, ktoré som si obľúbil (áno, áno – s niektorými sa ešte ďalej stretneme). No mýlil som sa! Heitz napísal minimálne tak dobrú knihu, ako boli prvé dva diely. A prečo to tvrdím? Pre toto...
Po prvé, Dsôn Faïmon bol temným miestom, ale Dsôn Sòmran mi príde oveľa viac klaustrofobický, šedivý a schovaný niekde medzi hlbokými skalnými stržami a roklinami.
Po druhé, samotný Phondrasôn bol skvelou voľbou a som rád, že mu Markus Heitz venoval priestor. A keďže v Phondrasône sa trojčatá nestretnú s nikým iným, než so samotným žadárom Gålranom, moje srdce zaplesalo blahom!
A po tretie, Tungdil Zlatoruký, resp. Balodil. Ten sa pobytom v podzemí riadne zocelil a nič mu už nebude brániť, aby sa mohol objaviť v „Osude“ a „Triumfe trpaslíkov“. Stále odporúčam.
Třetí díl mne bavil ze všech dílů nejvíc konečně jsem se dozvěděla něco o Tungilovi (Trpaslíci) a dala si díky tomu hodně dohromady :D protože jako většina jsem přečetla první všechny trpaslíky a až pak jsem se vrhla na Alfy. Kdybych měla někomu poradit tak mu řeknu ať čte trpaslíky a alfy tak jak jsou chronologicky.
Lepší než druhý díl. Něco docela nového.
Zpočátku trochu uvedení do situace po zániku Dsônu, představení rodiny, poměrů v Sòmranu, politiky. Potom už (jak jsem od Heitze zvyklá) rychlý sled událostí a honem s trojčaty do podsvětí.
Phondrasôn se mi moc líbil. Místo, které se zdá být pro alfy jako stvořené - stíny, zákon přežití, temná stvoření. Ale i přesto je to jen vyhnanství, místo, na které se uchylují jen psanci a šílenci.
Nebudu nijak rozepisovat jednotlivé části knihy, osudy rozdělených a znovunalezených sourozenců, jejich podivných přátel, jen bych chtěla zase vyzdvihnout to, jak umí autor překvapit. To že Tirîgon byl tím, kvůli komu se ocitli v Phondrasônu a kvůli komu jsou rodiče mrtví, bylo docela ostré.
Shrnu to - další skvělý, zapletený, syrový příběh, při němž se vám před očima míhají čepele.
Velmi čtivé jako všechny Heitzovy knihy, jen ti zcela záporní hlavní hrdinové mi k srdci nepřirostli. Bylo milé potkat tu Tungdila a zjistit, co se s ním dělo v době, kdy byl uvězněn za zdí.
Markus Heitz je zpět! A opět se vrací k sáze, která ho vystřelila do výšin německé fantasy - k Tungdilovi. A alfům. Pokud jsem měl u předchozích Legend trochu pocit, že tomu něco chybí, tak třetí díl je bezchybný. Možná, že příběh je jednoduchý, celkově to ale neubírá na čtivosti a napětí, což je Heitzova silná stránka. Takže pět hvězd je jistých :)
Jsem teprve na začátku, ale chtěla bych upozornit, že je lepší mít přečtené všechny Trpaslíky. Děj vám pak bude dávat více smysl a budete vědět o čem se řeč. Ten kdo četl jen samotné Legendy bude mít asi trochu problém....
Nemůžu moc stěžovat, jen mi to ke konci přišlo trochu zdlouhavé, ale to bude asi tím, že jsem měla knihu dlouho rozečtenou...
Místy mi ovšem přišlo, že okolnosti jdou alfům vyloženě na ruku až to bylo zvláštní. (hlavně ke konci knihy).
Opět hodně postav, jmen, názvů a popisů, ale kdo čte Heitze už tohle zná a umí si s tím poradit :-)
Těším se na další díl :-)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Trpaslíci |
| 2008 | Ritus |
| 2016 | Triumf trpaslíků |
| 2009 | Osud trpaslíků |
| 2010 | Spravedlivý hněv |
Vykázáni za vraždu z Dsôn Sòmranu, protloukají se trojčata Sisaroth, Tirîgon a Firûsha podsvětím plném hrůz a nebezpečí, aby objevili cestu zpátky a očistili svá jména od falešného obvinění. Ani jeden z nich netuší, že osud s nimi má docela jiné záměry. Potřetí nahlížíme do Legend alfů, které se svou časovou posloupností vklínily někam mezi třetí a čtvrtý díl trpasličí ságy a kromě Phondrasônské odysey alfských trojčat nás seznamují i s chybějící částí dobrodružství Tungdila Zlatorukého, poté co prošel Černou soutěskou do podzemního světa. Přestože se jedná o plnohodnotné vyprávění, po celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že čtu jen jakýsi apendix, dodatek, něco, co zbylo pod stolem a bylo v dobré víře vytaženo na světlo světa, aby se zhodnotilo. Přes všechny odpornosti a zvrácenosti (dekapitace a párání těl jsou evidentně tou nejoblíbenější disciplinou), které Markus Heitz chrlí jako na běžícím pásu, jsem v Temných stezkách necítil žádné pnutí, žádné napětí vyššího řádu. Dokonce se dá říct, že dokud se alfové nevydali na cestu do Skryté země, nudil jsem se nad očekávání.