Legendy: Prokleté knihovny
Michael Bronec , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174626/bmid_legendy-proklete-knihovny-aGR-174626.jpg
4
59
59
Číst knihy je nebezpečné! Číst TUTO knihu je zvlášť nebezpečné!! Otevři dveře knihovny, a hned tě ovane šepot jejich stránek. (Jenže co šeptá, dokáže i kousnout. Nebo sežrat.) Otevři knihu, a vstoupíš do světa fantazie. Vlastní, či cizí? Vyber si! (Ale neztrať nit. Tu Ariadninu – pomni, že se budeš chtít vrátit...) Upíři Abélard a Héloise přilétnou na parakřídlech do Domu Hadích per, aby pátrali po jedinečném svazku, který nejspíš ani neexistuje... Trpaslík Tarmon, učedník Mistra kronikáře a člen početného cechu knihovníků, k smrti nenáviděl knihy. A ony se mu pomstily... „Co to je za knihu?“ – „Velké T. “ – „Velké T.?“ Cizí hlas zaskřípe strachem: „Technonomicon!“ Kdo bez povolení přechovává tištěnou knihu nebo její obsah v jakékoli formě, bude potrestán odnětím svobody až na dvacet let. Zaviní-li svým konáním smrt jedné či více osob, propadne hrdlem.... celý text
Přidat komentář
Hodně rozsáhlá sbírka povídek, lépe se mi četly povídky v druhé polovině knihy, nejvíce se mi líbil Svazek č. 25, Kudy kráčí sfinga a Hex libris.
uf.... tak tohle bylo spíš utrpení než zábava.... měla sem to zahodit.... opravdu dobrých povídek tam bylo jen pár, nejvíce se mi líbil "svazek č. 25", medek nezklamal.... ale obecně vzato sem se tím spíš protrápila.... asi už neumím číst povídky, co já vím....
Nedočteno, bohužel. Strašně jsem se na knihu těšila, pro knihovnici by tato kniha měla být Biblí, ale přes Andělíčkářku jsem se prostě nedostala. Uvidím, jestli se s touto bichlí poperu i někdy v budoucnosti, ale prozatím nádherná povídka s nevrácenou knihou a úchvatná obálka... Což je na 900 stránkovou knihu dost málo.
Nestává se mi často, nutit se do čtení, ale u tohoto sborníku se to bohužel stalo, zdržet se přeskakování řádků byl téměř nadlidský výkon. Naštěstí po prokousání se necelou polovinou knihy již povídky byly mnohem lepší a některé se četly doslova samy. Nakonec jsem ráda, že kniha neskončila nedočtená v propadlišti dějin mé knihovny - těch 50% povídek to zachránilo a vyšvihlo mé hodnocení na 4*. A to povídky: Svědectví kamene, Knihovník, Epištola z psího kraje, Svazek č. 25, Povstaňte z popela, Šilhavá láska, Popel, nebo prach, Hex libris, Štvanci, Andělíčkářka - z toho moje TOP: Svědectví kamene, Svazek č. 25, Hex libris, Štvanci. "Prostor mezi tím ale vyplňoval stín planoucí temně rudými ohnivými odlesky jako povrch nějaké vyhasínající hvězdy. Nedalo se na něj dívat dlouho, oči se samy stáčely jinam a slzely."
Tahle sbírka pro mě byla opravdu výzva (a nejen ta čtenářská z roku 2018), i když obvykle nemívám s několikasetstránkovými knihami problém. Poměrně dost povídek mi ale nesedlo, zvlášť ty, které se hemžily rádobyvtipnými nebo siláckými hláškami pomalu v každé větě.
Našlo se i pár povídek, které se mi líbily - Čestný dluh, Šilhavá láska, Povstaňte z popela, Svazek číslo 25, Svědectví kamene, Oceán příběhů, galaxie informací. Bez těch ostatních bych se klidně obešla a u některých jsem se na dost dlouho zasekla, protože se mi do čtení moc nechtělo...
Pro mě jakožto knihovníka byla kniha naprostou nutností. Stála mi natolik za to, že jsem se s ní den co den tahala v batohu.
Naleznete zde nepřeberné množství žánrů od hororu, přes steampunk a sci-fi až po klasickou fantasy. Ačkoliv byly některé povídky slabší (nikoliv však natolik, abych je s nechutí přeskočila), tak jsem si četbu neskutečně užívala a skládám tímto hold jak Michaelu Broncovi, tak autorům a jejich imaginaci.
Oblíbené povídky: Andělíčkářka, Jak to s ní je?, Hex Libris, Popel, nebo prach, Svazek číslo 25 a pak samozřejmě úvod od Jana Kantůrka a doslov Františky Vrbenské (bájo!)
Některé povídky překvapily, jiné málem donutily knihu odložit. Nejvíc potěšila: Povstaňte z popela :-)
Jsem snad jedinej člověk, kterému se tato kniha spíše nelíbila. První polovina knihy pro mě byla opravdu nestravitelná, druhá polovina byla lepší. Ano, bylo zde několik povídek, které se mi líbili. Ale problém shledávám spíše v tom, že česká fantasy je hodně specifická, Češi hodně fantasy prvky vkládají do reálného světa a já mám radši celý fantasy svět ala pán Prstenů, tak zřejmě proto mi část povídek nevyhovovala, protože se odehrávali v naprosto běžném světě, kde se děj točil kolem "nějak" prokleté knihy, atd. Ale zase jsem ráda, že jsem ji přečetla, protože je to sborník typické české fantasy, která prostě nemusí sednout každému, konkrétně mám nejradši povídku od Sydhy Apollyona - protože ten má ten poctivej fantasy svět (četla jsem i Legendy Draci a ti se mi líbili víc, protože mám k tomu tématu blíže, nj, ale zase tipičtí Češi) 3/5
Zřejmě budu mít názor jako každý, kdo četl tuto sbírku - některé povídky se mi v této knize líbily více, než jiné. Úvodní povídka mě moc nenadchla, ale přeci jen je to sbírka, takže každý v tom najde nějakou tu svojí povídku. Musím uznat, že mě spousta povídek nutila přemýšlet nejen jak to asi bude dál, ale i proč to tak je. Nejvíce se mi líbila povídka "Sestřičko naše, kde jsi?; Popel, nebo prach; Andělíčkářka či Svazek číslo 25 .. Jsem ráda, že tato sbírka je v mojí knihovničce :)
Stejně jako Legendy: Draci je tohle hodně povedený sborník. Bandžuch, Žlebek a Medek zaslouží absolutorium, pak je zde mnoho vynikajících prací těsně pod vrcholem (Antonín 2x, Dobiáš 2x, Rečková, Tučka, Apollyon, Müllerová, Pavlovský) a to už máme nadpoloviční počet povídek, z nichž většina patří mezi delší a stěžejní práce sborníku... Zbytek převážně průměr, ale stále dobrý. Samozřejmě zde jsou i slabší povídky placající se ve vodách podprůměru, ale to jsou opravdu spíše ty kratší kusy. Když to shrnu, tak je to, myslím, více než slušné skóre na devítisetstránkový sborník českých autorů, z nichž mnoho je stále docela neznámých. Zprůměrovat hodnocení povídek, je to tak zhruba na čtyři hvězdy, ale stejně jako u Draků zde rád tu pátou přidám - je to opravdu obdivuhodný počin, navíc zpracování je vysloveně luxusní. Vedle Draků se to v knihovně vyjímá parádně :)
Prakticky mohu jen souhlasit s KellyH...ve sbírce jsou opravdu výborné kusy, ale taky takové, bez kterých bych to taky přežil. Nejvíce mě zaujaly kousky: Andělíčkářka, Hex libris, Popel, nebo prach, Povstaňte z popela, Svazek číslo 25 a vrcholný závěr Svědectví kamene. Ty všechny ode mne obdržely zasloužených 100%.
Ačkoliv nemohu tomuto sborníku dát plných sto procent - to snad u povídkových sbírek ani nejde, prakticky vždy se najde alespoň jedna, která čtenáři nesedne a klidně by se bez ní obešel - i tak jsem celkově nadšená, dokázala jsem se začíst a žádné výrazné zklamání nenastalo. Jen se přiznám, že úvodní povídka Mr. Icy mě nijak neuchvátila, přišla mi hrozně zmatená a beze smyslu, a po ní jsem dost dlouho váhala s pokračováním, trochu jsem se obávala, že i ten zbytek bude takový. Naštěstí se tak nestalo a já si dokázala užít i další dílka. Nejvíce se mi zamlouvaly povídky Kudy kráčí sfinga, Popel, nebo prach, a Sestřičko naše, kde jsi?
Tak jsem se konečně pročetla až na konec. Můžu říct, že žádná povídka není vyloženě podprůměrná a že sborník nabízí několik vysoce nadprůměrných děl, která budou jistě aspirovat na Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu, stejně jako celý sborník. Mnozí autoři zasadili děje svých povídek do svých již vytvořených a použitých světů (Antonín, Rusková, Žlebek,Linc), někteří vymysleli světy nové. Nalezneme zde mikropovídku i skoro 140 stran dlouhou novelu, povídky humoristické, historické, epické, poetické i hororové. Nejvíce mě uchvátily povídky Popel, nebo prach od J. Žlebka, Andělíčkářka od T. Bandžucha, Svazek č. 25 od L.Medka, Kudy kráčí sfinga (Sidha Apollyon).
Štítky knihy
Část díla
- Andělíčkářka 2013
- Čestný dluh 2013
- Epištola z psího kraje 2013
- Grimoár 2013
- Hex libris 2013
Jednoznačně sbírka sci-fi a fantasy povídek, kterou nemůžete vynechat, pokud Vám autoři něco říkají a víte, že Straky na vrbě si na každé knize dají sakra záležet.
Prokleté knihovny se zaměřují přesně na to, co si pod samotným názvem představíte. A ano, pravda, nenapadlo by Vás, co se pod tím námětem může skrývat za super příběhy. Jedno ale knize vytknout musím. Je až neúměrně obří. Myslím si, že kdyby každý autor měl povídku jednu (a nemuselo by se tu pár autorů opakovat), asi by to nebylo vůbec na škodu. Takhle je to jedna z těch největších sbírek, které ve sbírce mám. Nicméně...i tak se v ní skrývají kousky, které stojí za to si zapamatovat.
Mezi ty nejlepší jednoznačně řadím tyto:
Andělíčkářka od Tomáše Bandžucha - dobové fantaskní drama, které čerpá základ v realitě, což jsem se u autora naučil za ta léta hodně ocenit. Dobové, atmosferické a nesmírně čtivé.
Svazek číslo 25 od Leonarda Medka - tady mi přijde, že autor si na povídce dal hrozně záležet. Šel do absolutních detailů, historických přesností, které asi pro nedostatek znalostí nikdy nedokážu stoprocentně ocenit, ale mohu to alespoň bohulibě respektovat. Unikátní kousek.
Hex libris od Daniela Tučka - který dokázal zkombinovat postapokalyptický svět, knihovny a steampunk do jednoho, což působí jako blázinec, ale světe div se, perfektně to funguje.
Šilhavá láska od Míly Lince - mám ty jeho středověké fantasy kousky prostě rád. Tady je to o příběhu jednoho kronikáře rytířských soubojů, jehož život se jemně zvrtne.
Štvanci od Jindry Rohlíka - který si ten popis knihovny vysloveně užil.