Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4598
4598
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Děsivě pravdivá kniha.
Hrozné téma, zpracované s velkou citlivostí a nadhledem. Je třeba, aby se o těchto věcech mluvilo a psalo co nejvíce, jinak se nic nezmění.
Čtivá, hodně sugestivní a emočně náročná kniha to byla. Téma tohodle románu asi nikoho neminulo, takže všichni víme, že to je neveselé čtení. Alena Mornštajnová umí psát velmi svižně, v náznacích a leccos si musí čtenář domyslet a odkrýt sám.
Jen jsem asi měla mnohem vyšší očekávání, román není krátký, takže by se určitě dalo trochu lépe rozpracovat více postav, dost věcí zůstalo tak nějak zbytečně nedořešených, reakce okolí, celé řešení té kauzy... V určitých místech mi to přišlo prostě lehce odbyté. A to se prostě u autorky těhle rozměrů jen těžko odpouští. Nechci být moc konkrétní, abych vám nezkazila úsudek a čtení...
A co se týče aktuální kauzy s Toybox... Četla jsem i její článek, určité prvky jsou shodné, ale že by se dalo mluvit o nějakém plagiátorství, tak to za mě ani omylem. Škoda, že vyjádření AM jsou taková kusá a trochu zmatená, vrhá to na celou její knihu zbytečně nelichotivé světlo.
Na rozdíl od některých předchozích komentářů nemohu říct, že by se mi děj někde táhl, byl nudný nebo jsem měla nutkání knihu odložit. Ne, četla jsem jedním dechem a přesto, že jsem z internetových diskuzí věděla, jaký bude asi závěr, přesto jsem nerada knihu odkládala. Ano, je depresivní, ano ukazuje na nespravedlnost světa, bezohlednost okolí, nezájem postavit se zlu. Zlu, které zničilo několik životů.
Po Listopádu, který mě příliš neoslovil, je Les v domě opravdová čtenářská lahůdka. A paní Mornštajnová, prosím nenechte se odradit humbukem, který kniha a jedna nejmenovaná osoba vyprovokovala, a pište dál! Čtenáři by byli o hodně ochuzeni. Děkuji za tuto knihu i za ty předchozí!
Celá kniha je velmi depresivní, první polovina knihy se neskutečně táhla, přesto, že se kniha četla velmi dobře. Konec velmi překvapivý. Moc doporučuji k přečtení. Jedna z nejlepších knih, které Alena Mornštajnová napsala
Vážně hodně depresivní knížka, které bych za normálních okolností dala pět hvězdiček, ale bohužel se nemohu přenést přes první polovinu celého příběhu. Začátek a prostředek se totiž neskutečně táhl, pořád to bylo o tom samém, až jsem si říkala, jestli vůbec má cenu číst dál. Mělo to cenu. A velkou. Konec už byl překvapující a dostatečně silný. Tolik emocí - pozitivních i negativních - jsem v sobě nepocítila už dlouho. Můžu jen rozhodně doporučit.
Příběh se odehrává v domečku u lesa, kde se setkáváme s holčičkou, které přezdívají cácora. Žije s maminkou, tatínkem, dědou a babičkou. Nikdo si jí příliš nevšímá. Jediná babička jí dává najíst, vozí ji do školy, ale neustále má připomínky k její mámě, která je rozlítaná a nedokáže dát dceři potřebnou pozornost.
Cácora vyrůstá v nevyhovujícím prostředí. Protlouká se statečně životem a pere se s nepřízní osudu. I přesto, že jí neustále někdo hází klacky pod, jde dál. Občas má ve svém životě přátele, které ovšem nedokáže přijmout. Její vztah k lidem je za ta léta skeptický.
Příběh jsem si i přes těžké téma oblíbila. Myšlenky hlavní hrdinky se autorce povedly bravurně a uvěřitelně vykreslit. Vše jsem tak mohla prožívat spolu s ní a doufat v lepší zítřky.
Jak to celé s cácorou dopadne? Dospěje někdy její matka? Jak se vyřeší záhady kolem lesa v domě?
Za mě se jedná o parádně zpracovaný psychologický román. Určitě ho všem vřele doporučuji. Konec mě naprosto odrovnal. Kniha pro mě nebyla předvídatelná.
(SPOILER) Uf, tak jak jsem za normálních okolností z knih od Aleny Mornštajnové nadšená, tak tato kniha mě až tak nenadchla, nemůžu říct, že se mi nelíbila, ale rozhodně to není jedna z těch knih, kterou bych každému doporučila. Téma bylo silné, líbilo se mi i přirovnání k lesu, konec jsem už zhltla, ale první polovina mi přišla tak nějak táhlá, měla jsem pocit, že je to pořád to samé dokola, babi zlá, děda věčně někde zalezlý, máma totální selhání, Bella smradlavá... vykreslení postav dobré, ale v podstatě jsme to "slyšeli" půlku knihy a já už si říkala, že to už přece víme, že od babi se nedá čekat nic dobrého a tak dál, namísto toho, bych třeba uvítala rozvinutí dějové linky s "tátou", kam nakonec odešel, jestli o tom třeba taky věděl, jak se kluci dozvěděli, že mají asi sestru apod.
Tak jako všechny knihy od autorky je i tato velmi čtivá. Téma zajímavé a hluboké. Kniha se velmi dobře čte, ale opravdu je plná deprese, zmaru a zoufalství. A ani konec na tom nic nemění.
Čekala jsem, že tato kniha bude síla.... Ale že až taková síla, jsem rozhodně nečekala. Nemůžu říct, že se mi to líbilo. Hrozné téma, odhalení na konci je příšerný a celé je to prostě tak depresivní. Ale musím říct, že se to četlo samo, stránky utíkaly pod rukama a celý příběh byl hodně čtivý. Paní Mornštajnová umí skvěle psát a zaujmout čtenáře hned od první stránky.
Poměrně drsný příběh přečtený na dva zátahy. AM nastavuje laťku čím dál výš. Vše už bylo řečeno níže.
(SPOILER) Na mě moc depresivní čtení a myslím, že některé věci by byly ve skutečnosti jinak. Nějak moc snadné obvinění starších spolužáků, odsouzení k pobytu v pasťáku bez přesvědčivých důkazů. A taková matka??? Bohužel se toto ve skutečném světě opravdu děje, naštěstí s tím nemám zkušenost a naprosto toto nejsem schopná pochopit. Zvrácenost neskutečná! Za mě každý, kdo je schopen takto zneužívat slabší, si nezaslouží slitování. Dám si pohov od paní Mornštajnové, protože nic veselého jsem od ní zatím nečetla ... Celkově však se kniha skvěle četla. Literární um této autorky nelze popřít.
(SPOILER)
Les v domě, zatím poslední autorčina kniha, vyvolala značnou negativní publicitu, když byla paní Mornštajnová nařčena z převzetí námětu knihy jinou třetí osobou. I když za vším tím smrdí hlavně peníze, které někdo cítí z porušení domnělých autorských práv, to vše spíše svědčí o tom, že situace popisovaná v knize není zas tak výjimečná.
Bohužel domácí násilí ruku v ruce se sexuálním zneužíváním a to vše promítnuto do dětského věku spojeného s incestem sice není až tak běžné, ale tak jak je i v knize naznačeno, s těmito kostlivci se nikdo nechlubí. Obecně pak neúplná manželství a složitá finanční a sociální situace v závislosti na dalších lidech často vede k vyústění, na které doplácejí děti, jako důsledek předchozích hříchů. A společnost zde selhává.
To je nejsmutnější aspekt celé knihy, ale taky odrazem společnosti, kde jsou tradiční hodnoty rodiny vytěsňovány neúplnými vztahy a situacemi z nich plynoucími. Lhostejnost, hamižnost a bezohlednost v lidských vztazích a to i v nejbližší rodině zahání mnohé až na okraj a řešení bývají tragická. O tom všem kniha je a i když je námět vlivem výše uvedeného sporu již předem znám, doporučuji si knihu přečíst. Velmi silný, drsný a emotivní příběh, který Vás stěží nechá v klidu, chcete do děje vstoupit a pomoci křehké nevinnosti a potrestat zlo . . .
Je to silný příběh, který Vás dostane a zároveň děsí. Není nikomu z nás milé si připomenout, že ne všude lidé žijí své klidné životy doplněné radostmi a drobnými strastmi, že jsou na tom mnozí mnohem, mnohem hůře . . .
Má další kniha od autorky, které dávám plné hodnocení . . .
Velice silný příběh. Skvěle napsáno, působí to vlastně dost realisticky a je to plné emocí. K ústřední postavě většina ze čtenářů natolik přilne, že ji nebude chtít opustit. Naopak jí budete chtít pomoct a dát trochu své lásky.
Otřesný a neuvěřitelně silný příběh jednoho lidského osudu a zmaru, kdy autorka natolik autenticky vtahuje čtenáře do děje, že jsem až s Cácorou cítila jehličí.
A co mne opravdu nesmírně štve, je mediální přetřásání spisovatelčina údajného plagiátorství, které prozrazuje celou pointu a odkrývá tvář "Lesa". A které se ke mně bohužel dostalo dříve než román. Z toho mi bylo opravdu moc smutno.
(SPOILER)
Strach, trauma z detstva, krvismilstvo, zneužívanie maloletých, klamstvo, pocit hanby... To sú len niektoré z tabuizovaných tém, o ktorých sa bežne v spoločnosti nehovorí, hoci sa týkajú mnohých z nás a práve tieto sú podstatou knihy "Les v domě". Priznám sa, že autorka ma ich spracovaním trochu zaskočila, lebo je veľmi ťažké o tom čo i len čítať aj napriek tomu, že sa tieto témy snaží podávať veľmi citlivo a ohľaduplne.
Ľuďom často chýba práve podpora okolia, vnútorná motivácia či odvaha zdieľať svoju zraniteľnosť so svetom a práve toto je tým najväčším posolstvo, ktoré táto kniha prináša. Otázkou je, či v skutočnosti dokáže vyburcovať aj skutočné obete týchto skutkov, alebo naopak...
Hodně silný a smutný příběh, který ve mě zanechal silné pocity. Knihu jsem přečetl doslova jedním dechem. Škoda že příběh nebyl o něco delší.
Malá cácorka, co je na světě nechtěná a navíc. Její příběh protíná vůně lesa, smutek, bolest, osamění.. Také však dokazuje, že žádné tajemství není uloženo tak hluboko, aby ho někdo nevykopal.
Těžký, smutný příběh.. ale napsaný skvěle? Rychle přečtený, ale víckrát už se k němu nevrátím. Doporučuji.
Skvěle zpracované velmi reálné a smutné téma.
Moje první knížka od autorky a přečteno za pár dní. Určitě časem přečtu i ostatní.
Po dočtení je mi velmi smutno na duši, protože tohle se bohužel dělo, děje a dít bude , i s přístupem okolí, které je zde popisováno.
Každopádně vřele doporučuji k přečtení.
Od paní Mornšatjnové jsem tohle téma nečekala, ale vůbec mi to nevadí. Do knihy jsem se pustila hned, jak byla k dispozici v knihovně. O čem kniha vypráví jistě psát nemusím, protože se její obsah řeší snad ve všech médiích. Osobně si myslím, že autorka neměla potřebu příběh někomu vykrádat, protože bohužel takových příběhů bude okolo nás až příliš mnoho. Zpracování se mi líbilo, ale chování postav nelze pochopit a snad ani odpustit.
Tak tentokrat zacinam vetou :" Ufff..., konecne mam docteno ."
Ale zaroven hned musim pripsat, ze uz ted se nesmirne tesim, az se, snad jiz v brzske dobe, na pultech knihkupectvi objevi dalsi kniha me velmi oblibene autorky, a ja si ji
s nadsenim budu chtit poridit. Protoze pani Mornstajnova proste psat umi. No, ale at objasnim tu mou vetu zacinajici "Uff".
Vsechny predchozi knihy autorky jsem si uzivala, uzivala jsem si styl psani, proste jsem je nechtela docist moc rychle, tak jsem si je kouskovala, i kdyz jsem mela chut zhltnout je najednou. A to i presto, ze i predchozi knihy nejsou zrovna tematicky vesele.
Tato kniha, tento pribeh, proste toto tema bylo pro me mrazenim po zadech uz jen pri predstave, ze se neco takoveho nekde deje. Proste ta bezmoc a bolest na dusi. Nerada se poustim do tak bolestivych pribehu, a i kdyz jsem z anotace a recenzi na knihu tusila, co mohu ocekavat, tak jsem po celou dobu cteni mela to "uff" a "au. "
Opravdu jsem rada, ze mam cteni za sebou. Knihu jsem cetla v elektronicke podobe, a vsechny predchozi od pani Mornstajnove jsem musela mit i v papirove podobe, nektere se chystam precist jeste jednou, mozna i vickrat, kdo vi, ale o teto vim jiste, ze si ji v te papirove verzi porizovat urcite nebudu, protoze proste jednou stacilo. Podruhe by jsem to uz nezvladla.