Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4639
4639
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha vás nenechá spát a už od samého začátku budeme mít pocit, že je něco špatně. Hodně špatně. Někde v hloubi duše budete vědět, že to, co se dozvíte, ve vás zanechá hluboké stopy. Budete netrpělivě obracet stránky a odkrývat minulost a tajemství, která jsou temnější a hrozivější než kdejaký hluboký les.
Další výborná knížka od výborné paní spisovatelky, jen mi z toho bylo hodně moc úzko.....
Tak jak je kniha vynikající, tak příšerný je samotný příběh. Tohle by se nemělo dít, tohle by nemělo nikomu procházet...
Knihu jsem přečetla za pár hodin. Autorka vybrala těžké téma. Dívka, která ve svém životě prakticky nezažije kousek štěstí a lásky, pouze trápení, nepochopení a nepřijetí. Navíc to, že vlastně jedinkrát nepadlo Cácořino jméno, ještě jakoby zveličovalo její smutný osud, je to taková nešťastná bezejmenná holčička. Alena Mornštajnová má opravdu talent na psaní dokonalých knih, i když z jejich obsahu někdy mrazí.
Další kniha od autorky a další pecky. Styl paní Mornštajnové mi sedí, knížky se mi krásně čtou a stránky utíkají před očima.
Ale takhle knížka hodně bolela, jako máma (nejen) si nedovedu představit. Beznaděj, zoufalství a nepochopení malé holčičky, která bohužel neměla komu se svěřit, s kým problémy řešit.
Rodina/domov, místo kde se máme cítit nejlépe, v bezpečí, šťastní, spokojení a ne prožívat to, co prožívala Cácora. Totálně nechápu maminku nebo babičku, že tomuhle všemu dokázaly přihlížet. Doufala jsem, že se na Cácoru usměje trochu štěstí, když odejde... bohužel na téhle knížce nebylo snad vůbec nic pozitivního.
Hodně težké a emotivní.
Krásná kniha, děkuji paní Mornštajnové!! Námět šílený, ale uvěřitelné. Úžasně propracované postavy, člověka mrazí. Autorka se dokázala perfektně vcítit do cácory, ale i ostatní postavy jsou velmi plastické, matka se stejným stigmatem, babi, která ví..., děda se drží trošku stranou... Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Moc se mi líbila i rozvolněná grafika knihy. Opravdu není nic, co bych mohla vytknout.
Audiokniha :
Velmi silný a děsivý příběh. Kniha skvěle načtena, která díky poslechu ještě víc podtrhla ponurost příběhu. Kniha mě nutila číst (poslouchat) dál a dál, až nakonec přišlo i "překvapení". Kniha byla skvělá, ale u mě stále vede Hana.
Přečteno na jeden zátah. Knížka na těžké téma, které mi ještě hodně dlouho bude ležet v hlavě.
Ať si každý o téhle knize říká co chce, ale podle mě tedy Alena Mornštajnová opět nezklamala.
Tahle kniha se zabývá závažným tématem, které je velice těžké a za mě je ale výborně zpracované. Autorka přesně vystihla, jak společnost k tomuto problému většinově přistupuje a jak oběti s tímto problémem žijí, jak se s ním vyrovnávají a dokonce nabídla různé verze tohoto vyrovnávání.
Navíc je příběh protkán dalšími motivy, které do něj skvěle zapadají.
Nejvíc se mi líbil hlavní motiv lesa, který prostupuje celou knihou.
Příběh také trochu poskytuje ponaučení z toho, když lidé budou tyto problémy přehlížet, krýt a zatajovat. Nikdy to prostě nic dobrého nepřinese.
Příběh je napsán úplně geniálně, styl psaní je hodně čtivý, popisy prožitků ale i prostředí krásně vystihují atmosféru a pomáhají se čtenáři do knihy vžít.
Postavy jsou také vykresleny skvěle. Jejich chování bylo autentické a ještě je protkáno spousty metafor. Hlavně do hlavní hrdinky jsem se dokázala naprosto vžít a příběh prožívat s ní.
Konec knihy mě trochu překvapil, ale nakonec se mi zdál velmi pochopitelný. Však zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A naopak jsem obdivovala odvahu hlavní postavy zamezit tomu, aby trpěl někdo další, když jí okolí odmítalo věřit, ve chvíli kdy se svěřila.
Podle mě je tahle kniha dalším skvělým dílem Aleny Mornštajnové, které skvěle zpracovává velmi těžké téma.
Strašně moc jsem se těšila na tuto knihu a přečetla jsem ji jedním dechem. Všechny knihy od A.M. jsou naprosto skvělé.
Většinou tu knihy nehodnotím, ale vzhledem k tomu, jaká se pak strhla mela udělám výjimku a je to čistá podpora spisovatelce. Sama jsem si prošla něčím podobným, a tak vím, že se tyhle věci bohužel dějí (a víme to všichni). Z tohoto důvodu naprosto nesouhlasím s tvrzením, že se autorka inspirovala u cizího příběhu.
Nepřestávejte psát. Máte milující čtenáře, kteří tomu stejně nevěří.
Několik knih této autorky jsem už přečetla (za mě nejslabší Listopád) a tak jsem byla dost zvědavána tuto už mediálně dost propíranou knihu. Ze zásady nečtu hodnocení knih před vlastním čtením. Chci si na knihu udělat vlastní názor.
A tak díky volnému odpoledni jsem četla a četla a večer dočetla. Skvěle napsaný těžký příběh se mi velmi dobře četl, hnala mě kupředu zvědavost, co se bude bude dít dál. A že se dělo, zvlášť závěr knihy. Já bych hodnotila klidně šesti hvězdičkami.
Smutek, tíha, beznaděj.... Příběh zneužívaného a manipulovaného dítěte, které nemá zastání a netroufá si říct o pomoc. A dle rodinné tradice samo dál ubližuje.... A když chce na prahu dospělosti zachránit malou, sotva poznanou sestru, nikdo mu nevěří.... A tak zvolí krajní možnost. Naprosto šílený příběh, bohužel ve své podstatě reálný. Odrovnal mě.
Hodně silné čtení vzbuzující mnoho emocí, lítost, soucit i vztek. Vzhledem k mediálnímu rozruchu kolem téhle knížky asi skoro každý čtenář alespoň trochu ví, o čem je. Ale i tak je to skoro šokující. V takové rodině by člověk nechtěl žít ani po přečtení prvních kapitol, kdy ještě není evidentní to nejhorší, co se tam děje. Tak mě napadlo, kde je příčina a následek. Jak by to všechno dopadlo, kdyby byla babi jiná? Mohla být jiná matka, když sama měla takové rodiče? Je to začarovaný kruh plný zoufalství.
Dost mě vzalo i to, jak "les" a to co, se dělo v domě, zasáhlo do života jiných lidí, hlavně Jakuba a taky Adama.
Závěr se mi líbil.
Je mi úplně jedno, jestli se autorka inspirovala nějakým konkrétním osudem. Ta knížka stojí za přečtení. Další poznámka v diskuzi.
Velmi silný námět knihy, který Vás donutí uvažovat nad tím, kolika osob se reálně denně týká. Napsané to bylo skvěle, čtenář se výborně vcítil do mysli a pocitů devítileté "cácory". Jen mi osobně vadil až příliš rychlý a zkratkovitý konec příběhu. Určitě se na tom dalo ještě stavět a zápletka se dala rozvinout ještě dál. Od dospělejší verze jsem čekala nějakou větší hloubku emocí a pocitů a proces vyrovnání se s minulostí.
Po Haně pro mě druhá nej od Aleny Mornštajnové, škoda těch spoilerů kvůli kauze s Toy Box, ale i když jsem věděla o čem bude, tak styl jak je napsaná vás chytne a nenechá od knihy odejít.
Matka, žena vašeho života, váš přístav naděje a bezpečí, útočiště před okolním světem, ta, kterou milujete, i když z její strany se stejného citu nedočkáte, vás vědomě přenechá predátorovi.
Já to zvládla, ty to taky zvládneš!
Jednoduchá logika, ale ne v tomto případě.
Těžké téma předložené čtenáři způsobem, který ve vás doznívá ještě hodnou chvíli.
Moje první setkání s autorčinou tvorbou provázelo velké nadšení - Hana. Samozřejmě jsem okamžitě jako většina, dohledávala a hltala již vydanou Slepou mapu, Hotýlek a v mezičase čekání na Tiché roky jsem si půjčila u vnoučka Strašidýlko Strášu :-). Úžasně čtivé příběhy celých rodin na pozadí historických událostí, z nichž většinu jsem pamatovala, mě zkrátka pohltily. U dystopického Listopádu jsem však váhala, zda tato cesta je autorčino "to pravé ořechové"...
Nyní jsem dočetla Les a s hodnocením hodně váhám. V příběhu občas zazní odkaz na pravdivé minulé události, ale samotný smutný a špinavým tajemstvím opředený životní příběh "cácory" mi už to nadšení, které jsem cítila u starších románů, zkrátka nepřinesl.
Asi by můj komentář vypadal jinak, pokud by mi chyběla dřívější starší zkušenost s autorčinou tvorbou, ale dnes opravdu musím napsat, že jsem trochu zklamaná...
Depka na odpoledne. Tentokrát mi ve stylu psaní paní Mornštajnové cosi chybělo a vlastně ani neumím konkrétně pojmenovat co. Téma bylo silné a těžké. S odstupem jednoho dne jsem zjistila, že nějak nemůžu rozdýchat hlavně Jakuba a Adama.
(Audiokniha)
Strašné, strašné, strašné!!! Příšerné téma napsané se všemi možnými pocity, které ve vás kniha vyvolá. Vztek, úzkost, soucit, smutek, bezmoc.. A je mi úplně špatně z toho, že takové věci se dějí a ve většině případech platí, jak je v knize zmiňováno, co je v rodině, v rodině i zůstane..
Pro děti je domov nejbezpečnější místo, domov je milující, pečující, ochraňující.. domov je útočiště, kde se všechno vždy spraví.. a pak tu jsou takové případy, kdy je domov naprosté peklo, tohle by se nemělo dít, děti by toto neměly nikdy poznat.. jelikož jejich dušička, duševní zdraví je navždy zlomeno :-(
Ivana Uhlířová je naprosto bravurní, skvěle načteno!