Lesk a bieda kurtizán
Honoré de Balzac
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267757/bmid_lesk-a-bieda-kurtizan-6601c7c3cce33.jpg
4
310
310
Svetová literatúra pozná málo takých produktívnych spisovateľov, ako je Balzac. Grandiózna ĽUDSKA KOMÉDIA vy deväťdesiat diel mala sa stať „všeľudskou históriou a podľa autorovho úmyslu mala byť pre buržoáznu spoločnosť tým, čím bola Danteho „Božská komédia pre stredovek. Akýmsi pilierom Ľudskej komédie sú romány „Otec Goriot“, „Stratené ilúzie“ a „Lesk a bieda kurtizán“, voľne späté postavami, najmä postavou VautrinaJacqua Collina, a môžeme povedať, že sú vrcholnými dielami Balzacovej tvorby. Román „Lesk a bieda kurtizán“ nadväzuje časove na „Stratené ilúzie“ a je do istej miery pokračovaním osudov básnika Luciena de Rubempré, ktorého v kritickej chvíli na brehu Charenty zachráni nepravý španielsky kanonik Carlos Herrera, pripúta ho k sebe a vezme ho so sebou do Paríža. Lucien, vedený Herrerom Vautrinom, má v Paríži úspech; je miláčikom vzneľenej spoločnosti, ľúbia ho grófky a vojvodkyne, sám ľúbi kurtizánu Ester a má sa oženiť s dievčaťom z vysokého šľachtického rodu. Lucien sa podvoľuje Herrerovi, nadanie, charakter aj slobodu obetuje povrchnému úspechu a stroskotáva. No jadro románu, ktorý autor zauzlil do napínavej zápletky, akými sa vyznačujú kriminálne romány, nie je v ľúbostnom príbehu básnika Luciena de Rubempré a kurtizány Estery. Lucien a Ester nie sú ani hlavnými hrdinami tohto diela. Svet vysokej parížskej spoločnosti, svet finančných magnátov, predstavovaný bankárom Nucingenom, konfrontuje Balzac s parížskym polosvetom kurtizán a zločincov, ktorého hlavnou postavou a vlastne ozajstným hrdinom románu je Jacques CollinVautrin. Je to bývalý galejník, človek nezlomnej vôle a energie. Na galejach mal možnosť rozmýšľať o vzťahoch jednotlivca a spoločnosti, vie, že v tejto spoločnosti najvyššou hodnotou a cnosťou sú peniaze, majetok, že život je školou lži a pokrytectva, že spravodlivosť je v skutočnosti nespravodlivosťou. Preto sa búri proti spoločnosti a jej zákonom, proti tej spoločnosti, ktorá silou svojich peňazí a stykov ženie príbeh k tragickému záveru, aby potom v jeho dohre, v súdnom procese, predviedla tragikomédiu pseudospravodlivosti, v ktorej sa „spravodlivosť“ cynicky spája so zločinom. Nakoniec dochádza ku kompromisu a zločinec, stojaci mimo zákona, stáva sa náčelníkom polície a obhajcom poriadku, proti ktorému celý život bojoval. Táto posledná časť románu je ostrou, zdrvujúcou kritikou francúzskeho súdnictva, ktoré je len jedným ohnivkom v reťazi neprávostí, charakterizujúcich francúzsku spoločnosť minulého storočia.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1950 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Splendeurs et misères des courtisanes, 1847
více info...
Přidat komentář
Slabý odvar Ztracených iluzí. Místy lehce ťuklé na hlavu - totiž když jsem četl špionážní zápletku v poslední čtvrtině knihy, připadal jsem si jako bych četl nějakého Dana Browna z 19. století (doslova tahle slova mi naskočila do hlavy).
Spousta postav a dějů je provázána i s jinými Balzacovými díly a dílky, což by snad mohl být argument pro to ji číst znovu, i když není sama o sobě kdovíjak dobrá. Ani ten společenský komentář mi tu nepřišel tak břitký jako jinde u Balzaca.
Tomuto románu by velmi prospělo zkrácení. Je znát, že některé kapitoly autor zařadil, jen aby dosáhl většího počtu stran. Příběh je také překombinovaný, zahlcený postavami a oproti Otci Goriotovi se mi četl o dost hůř, mimo jiné i proto, že jsem si nedokázala žádnou z postav oblíbit. Název zní pikantně, ale skutečný obsah knihy takový vůbec není...
Bohužel opět nedočteno, poprvé jsem knihu odložila poměrně brzy, tak jsem se rozhodla dát tomu druhou šanci. Došla jsem dál, ale prostě jsem se opět neprokousala.
Když už se příběh konečně usadil v jedné linii a měla jsem radost, že jsem ten nudný začátek zvládla, tak po několika stránkách se dějová linka opět rozvětvovala a začala jsem se pomalu v ději ztrácet. Marně jsem spoustu stran čekala na návrat k původní linii, ale další seznámení se s osobami, které budou určitě hrát svou roli, mě prostě odradilo.
Mám ráda klasickou literaturu, vyhledávám ji a dávám přednost před moderní literaturou, ale tady jsem ztratila trpělivost.
Kniha musí bavit, je tolik nepřečteného, že je potřeba si říct, zda pokračovat, či zda otevřít jiný příběh.
Balzaca jsem na gymplu četla moc ráda, ať už jeho podobné popisy postav a jejich psychiky, tak i prostředí francouzské vyšší vrstvy své doby....
Toto bolo moje prvé stretnutie s Balzacom. Je na mieste priznať si, že som si k nemu hľadal dlhšie cestu. Samotný obsah Kurtizán bol celkom fajn. Akoby som otvoril časovú kapsulu porevolučného Francúzka a prežil na vlastné očí dobovú gangsterku. S čím som však nebol vysporiadaný, to bol Balzacov rukopis na ktorý som si zvykal ešte po prečítaní tohoto diela. Dnes som s tým už vyrovnaný. Aj preto mením moje predošlé hodnotenie s 2* na 3*. Balzac vie perfektne zachytiť rôzne sociálne triedy, ich pozitíva a negatíva. Ich úlohy, motivácie a dosah. Vo výsledku som mal pocit akoby hlavnou úlohu v tomto diele, ale nie len v tomto, bolo samotné mesto a my len sledujeme ako sa v tomto meste isté frakcie prelínajú. No vďaka obrovskému množstvu postáv, nie vždy najrozumnejšiemu rozloženiu kapitol, v tom môže mať čitateľ často jeden veľký nezrozumiteľný guláš. A potom, ako to bolo aj v mojom prípade, čitateľ musí niektoré časti prečítať znova a znova, alebo sa na to vykašľe a nejakú dobu nebude tušiť čo sa momentálne v príbehu odohráva.
(SPOILER) Utrpení skonalo na vázance. Neuvěřitelná radost zaplavila mé srdce, když jemná a přecitlivělá duše opustila chatrné a vábivé tělo jednoho z hrdinů. Loutka jménem Lucien, která si bez vůle svého pána nedokázala uvázat ani tkaničky od bot, jednou jednala z vlastní vůle a skončilo to pro všechny, tak jak si zasloužili. Jak já toho marnivého troubu, kterému šlo jenom o to mít své pitomé jméno podle módy, aby zapadl, na každý pitomý večírek, kde se jenom žvaní a pomlouvá, nesnášel. Nakonec aspoň udělal jednu dobrou věc pro celou společnost a tomu tleskám.
Hodně komplikované, až předplacené, ale rozhodně ne prvoplánové. Posledních 100 stran trochu nuda a utrpení, ale překvapivý závěr... osobně mě naštval.
Tento román bohužel nepatří mezi ty, které by kyselina času nezkropila. Balzac proslul jako „dělník pera“, který neustálou finanční tíseň hasil psaním stohů a stohů stran. A tady se zdá, že byl opravdu placen od stránky. Několik zápletek, prolínání smetánky a galerky, překombinovaný děj plný intrik a kamufláže, v němž jsou Lucien, Ester a baron Nucingen pouhými figurkami na šachovnici proradného Vautrina. Moralita o tom, že není radno zahrávat si se srdcem kurtizány, v němž zázrakem vypučela láska. Průvodce dobovým trestním právem Francie s podrobnými popisy pařížské Conciergerie a odbočkami do bankovnictví nebo argotu lehkých holek a zlodějů. Souvislá příběhová linie se sice ztrácí, ale přesto tam je leccos podnětného. „Člověk si zvykne na to, že vidí, jak se kolem něho páchá zlo, nechává je projít mimo; pak je ale člověk začne schvalovat, až nakonec je páchá sám.“ (5/10)
No ja priznávam, že pre mňa dosť náročný rozbeh. Mám dojem, že som čítala denne len pár strán. Ale potom sa to už pekne rozbehlo. Po Otcovi Goriotovi, ktorého som si preplakala (aj v divadle na predstavení) musím povedať, že ma to veľmi bavilo....
Poslední díl Balzacovy Lidská tragikomedie, kterou tvoří knihy Otec Goriot, Ztracené iluze a Lesk a bída Kurtizán, mě opět nadchl a četla jsem ho jedním dechem. Ostrá kritika pařížské pokrytecké a požitkářské společnosti pokračuje v plném proudu - to jde autorovy opravdu bravurně. Do děje se čtenář úplně ponoří, jako by v tu dobu v Paříži sám byl a zpovzdálí osudy hrdinů sám sledoval.
Nebylo to snadne..neni to jen tak kniha rychla, jasne podana, jednoducha, primocara. Dlouhe a detailni popisy okoli, postav, predmetu,...ale to uz k hlubokemu zazitku patri. Ctenar musi myslet
Pokračuji v Knihovně klasiků dalším z Balzacových spisů a tentokrát jedním z nejslavnějších. Pokud bych měl říct nějaké zápory, tak jen že v poslední třetině nastupují na scénu velmi detailní ekonomické a bankovní popisy a v tom já se neorientuji. U Balzaca s tím ale počítat musím, protože podobné popisy najdeme téměř u všech jeho děl. Jinak je román čtivý a nalezneme v něm hromadu postav, které se prolínají i jinými díly. Některé však svůj osud zakončí právě tady.
Jeden můj známej mi v dobách mého ranného, nezkušeného mládí s trochou nadsázky říkával: "Četla už jsi román Lesk a bída kurtizán? Ještě pořád ne? Kruci, tak co víš vo životě!"
Doporučená četba pro mladé lidi. Vzkazuje P. z daleké minulosti. :-)
V téhle knize se Balzac rozjel až příliš. Akční prvky poněkud rozředily to, čím mi bývá nejmilejší.
Na Balzaca som, žiaľ, asi hlúpa. Mám pár historických románov za sebou, ale toto bolo miestami až utrpenie. Veľmi ťažké čítanie, málo dialógov, veľa postáv, náročnejší jazyk. Prvých 330 strán ma bavilo, aj keď sa čítali pomalšie, bola som zvedavá ako sa bude dej ďalej vyvíjať. Avšak, po určitej zásadnej udalosti, sme sa dostali v knihe niekam, kde ma to absolutne nebavilo, vôbec ma nezaujímalo čo sa s postavami deje a ako to dopadne. Čítala som to len preto, aby som to už mala za sebou. Áno, posledných 15 strán je zase fajn, čo už celkový dojem z tohto diela nevylepší.
Štýl autorovho písania tak trošku prispieva k tomu, že si neviete obľúbiť žiadnu postavu v knihe, a tým pádom je vám tak trošku fuk čo sa s nimi stane, a nie je to tak napínavé.
Mojou chybou samozrejme je, že vôbec neovládam Balzacove diela ani jeho charakteristiku ako autora, a tým pádom som bola sklamaná. Knihu som si vybrala kvôli tomu, že ma zaujal názov, a vôbec som si neprečítala anotáciu. Čo je chyba, pretože ten názov naozaj nezodpovedá tomu, čo sa v knihe deje. Kurtizána je tam jedna (druhá len tak náhmatkovo), a ani sme s ňou dlhú dobu nestrávili.
Četla jsem v sedmnácti a tehdy mě to dostalo na kolena. Příběh lásky, zrady a pokory. Příběh ženy, která chce překročit svůj stín, ale nepodaří se jí to. Příběh muže, který ten svůj překročil a stejně mu to nepomohlo.
Příběh, který už si do detailů po těch letech nepamatuju, ale přesto jsem nezapomněla. Na tu zkaženost, na tu čistotu. Na bolest, touhu a vášeň. Na chvíli, kdy všechno vsadíte a prohrajete. Na okamžik, kdy toho litujete. Na chvíle, kdy věříte a kdy věřit přestáváte.
Příběh plný kruté reality života, která nemá s nikým slitování, a zároveň plný naděje, že jednou... možná... to všechno bude jinak...
...a nebo taky ne ;)
Kniha se mi líbí,místy mě štvala,když autor začal popisovat Bastilu cihlu po cihle a schod po schodu, na "dvacet stran"mě málem trefil šlak.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Otec Goriot |
| 1985 |  Lesk a bída kurtizán |
| 1953 | Evženie Grandetová |
| 1955 | Ztracené iluse |
| 1974 | Sestřenice Běta |
Tak jsem dokončil onu slavnou trilogii v rámci mnohem širší ságy Lidské komedie. Začal jsem Ztracenými ilusemi, abych se navracel pár let zpátky k Otci Goriotovi, a pak přeskočil opět nějaké ty roky dopředu k Lesku a bídě kurtizán, takže jsem občas byl mírně zmaten tím, kdo je kdo a jakou roli ve spletitých sociálních vztazích hraje. Balzac byl skvělým pozorovatelem života všech vrstev lidí a ve svých románech, novelách a povídkách dokazuje, že nejen, že byl schopným vypravěčem, ale dokonce géniem, který spřádal osudy postav skrze desítky románových let. To je to obdivuhodné a málokterý autor po Balzacovi dovedl takovýto uvěřitelný fikční svět vybudovat.
Je Lesk a bída kurtizán román pro současnou dobu? Myslím, že zcela určitě je. Lidská přirozenost se nemění, jen se mění háv kulis. Přesto i já, ač fanoušek románů z 19. století, musím uznat, že sáhodlouhé popisy Conciergerie (věznice v rámci Justičního paláce) byly i na mne celkem nezáživné a vůbec se nedivím, kdyby někdo v takové chvíli román odložil. Balzacovy časté odbočky z děje ve snaze obecněji se dotknout nějakého politického či sociálního tématu byly zajímavé, ale opět to platí pouze v případě, dotýká-li se něčeho konkrétní epochu překračujícího, zabředne-li ale do snahy spíše žánru soudobé politické esejistiky zaměřené na nějaký pouze historicky platný jev, je to zase ta část románu, kterou někdo strávit prostě nemusí.
Otec Goriot, Gobseck či Plukovních Chabert mě bavily více, možná právě proto, že kvůli svému omezenému rozsahu stran, dovolily Balzacovi vyprávět jenom to, co je pro vyprávění nezbytně podstatné. Přesto je Lesk a bída kurtizán dobrým románem.
„Štěstí není vhodný námět pro vyprávění a povídkáři všech zemí to pochopili tak dobře, že větou byli šťastni všechny své milostné příběhy končí.“ (s. 63-64)
„Znalost mužovy tváře je milující ženě tím, čím je námořníkovi znalost širého moře.“ (s. 206)
„Moc si sama sobě dokazuje svou sílu jen podivným svým zneužitím, že totiž ověnčí palmou úspěchu nějaký nesmysl, aby potupila génia, jedinou sílu, na kterou je absolutní moc krátká. Povýšení Caligulova koně, císařská ta fraška, měla a stále ještě bude mít velký počet repris.“ (s. 425)