Lesk a bieda kurtizán přehled
Honoré de Balzac
Svetová literatúra pozná málo takých produktívnych spisovateľov, ako je Balzac. Grandiózna ĽUDSKA KOMÉDIA vy deväťdesiat diel mala sa stať „všeľudskou históriou a podľa autorovho úmyslu mala byť pre buržoáznu spoločnosť tým, čím bola Danteho „Božská komédia pre stredovek. Akýmsi pilierom Ľudskej komédie sú romány „Otec Goriot“, „Stratené ilúzie“ a „Lesk a bieda kurtizán“, voľne späté postavami, najmä postavou VautrinaJacqua Collina, a môžeme povedať, že sú vrcholnými dielami Balzacovej tvorby. Román „Lesk a bieda kurtizán“ nadväzuje časove na „Stratené ilúzie“ a je do istej miery pokračovaním osudov básnika Luciena de Rubempré, ktorého v kritickej chvíli na brehu Charenty zachráni nepravý španielsky kanonik Carlos Herrera, pripúta ho k sebe a vezme ho so sebou do Paríža. Lucien, vedený Herrerom Vautrinom, má v Paríži úspech; je miláčikom vzneľenej spoločnosti, ľúbia ho grófky a vojvodkyne, sám ľúbi kurtizánu Ester a má sa oženiť s dievčaťom z vysokého šľachtického rodu. Lucien sa podvoľuje Herrerovi, nadanie, charakter aj slobodu obetuje povrchnému úspechu a stroskotáva. No jadro románu, ktorý autor zauzlil do napínavej zápletky, akými sa vyznačujú kriminálne romány, nie je v ľúbostnom príbehu básnika Luciena de Rubempré a kurtizány Estery. Lucien a Ester nie sú ani hlavnými hrdinami tohto diela. Svet vysokej parížskej spoločnosti, svet finančných magnátov, predstavovaný bankárom Nucingenom, konfrontuje Balzac s parížskym polosvetom kurtizán a zločincov, ktorého hlavnou postavou a vlastne ozajstným hrdinom románu je Jacques CollinVautrin. Je to bývalý galejník, človek nezlomnej vôle a energie. Na galejach mal možnosť rozmýšľať o vzťahoch jednotlivca a spoločnosti, vie, že v tejto spoločnosti najvyššou hodnotou a cnosťou sú peniaze, majetok, že život je školou lži a pokrytectva, že spravodlivosť je v skutočnosti nespravodlivosťou. Preto sa búri proti spoločnosti a jej zákonom, proti tej spoločnosti, ktorá silou svojich peňazí a stykov ženie príbeh k tragickému záveru, aby potom v jeho dohre, v súdnom procese, predviedla tragikomédiu pseudospravodlivosti, v ktorej sa „spravodlivosť“ cynicky spája so zločinom. Nakoniec dochádza ku kompromisu a zločinec, stojaci mimo zákona, stáva sa náčelníkom polície a obhajcom poriadku, proti ktorému celý život bojoval. Táto posledná časť románu je ostrou, zdrvujúcou kritikou francúzskeho súdnictva, ktoré je len jedným ohnivkom v reťazi neprávostí, charakterizujúcich francúzsku spoločnosť minulého storočia.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1950 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Splendeurs et misères des courtisanes, 1847
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Lesk a bieda kurtizán. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (43)
Slabý odvar Ztracených iluzí. Místy lehce ťuklé na hlavu - totiž když jsem četl špionážní zápletku v poslední čtvrtině knihy, připadal jsem si jako bych četl nějakého Dana Browna z 19. století (doslova tahle slova mi naskočila do hlavy).
Spousta postav a dějů je provázána i s jinými Balzacovými díly a dílky, což by snad mohl být argument pro to ji číst znovu, i když není sama o sobě kdovíjak dobrá. Ani ten společenský komentář mi tu nepřišel tak břitký jako jinde u Balzaca.
Tomuto románu by velmi prospělo zkrácení. Je znát, že některé kapitoly autor zařadil, jen aby dosáhl většího počtu stran. Příběh je také překombinovaný, zahlcený postavami a oproti Otci Goriotovi se mi četl o dost hůř, mimo jiné i proto, že jsem si nedokázala žádnou z postav oblíbit. Název zní pikantně, ale skutečný obsah knihy takový vůbec není...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Lesk a bieda kurtizán v seznamech
v Právě čtených | 8x |
v Přečtených | 532x |
ve Čtenářské výzvě | 12x |
v Doporučených | 14x |
v Knihotéce | 410x |
v Chystám se číst | 202x |
v Chci si koupit | 27x |
Štítky knihy
19. století Francie francouzská literatura realismus (literatura)
Autorovy další knížky
2006 | Otec Goriot |
1985 | Lesk a bída kurtizán |
1953 | Evženie Grandetová |
1955 | Ztracené iluse |
1974 | Sestřenice Běta |
Tak jsem dokončil onu slavnou trilogii v rámci mnohem širší ságy Lidské komedie. Začal jsem Ztracenými ilusemi, abych se navracel pár let zpátky k Otci Goriotovi, a pak přeskočil opět nějaké ty roky dopředu k Lesku a bídě kurtizán, takže jsem občas byl mírně zmaten tím, kdo je kdo a jakou roli ve spletitých sociálních vztazích hraje. Balzac byl skvělým pozorovatelem života všech vrstev lidí a ve svých románech, novelách a povídkách dokazuje, že nejen, že byl schopným vypravěčem, ale dokonce géniem, který spřádal osudy postav skrze desítky románových let. To je to obdivuhodné a málokterý autor po Balzacovi dovedl takovýto uvěřitelný fikční svět vybudovat.
Je Lesk a bída kurtizán román pro současnou dobu? Myslím, že zcela určitě je. Lidská přirozenost se nemění, jen se mění háv kulis. Přesto i já, ač fanoušek románů z 19. století, musím uznat, že sáhodlouhé popisy Conciergerie (věznice v rámci Justičního paláce) byly i na mne celkem nezáživné a vůbec se nedivím, kdyby někdo v takové chvíli román odložil. Balzacovy časté odbočky z děje ve snaze obecněji se dotknout nějakého politického či sociálního tématu byly zajímavé, ale opět to platí pouze v případě, dotýká-li se něčeho konkrétní epochu překračujícího, zabředne-li ale do snahy spíše žánru soudobé politické esejistiky zaměřené na nějaký pouze historicky platný jev, je to zase ta část románu, kterou někdo strávit prostě nemusí.
Otec Goriot, Gobseck či Plukovních Chabert mě bavily více, možná právě proto, že kvůli svému omezenému rozsahu stran, dovolily Balzacovi vyprávět jenom to, co je pro vyprávění nezbytně podstatné. Přesto je Lesk a bída kurtizán dobrým románem.
„Štěstí není vhodný námět pro vyprávění a povídkáři všech zemí to pochopili tak dobře, že větou byli šťastni všechny své milostné příběhy končí.“ (s. 63-64)
„Znalost mužovy tváře je milující ženě tím, čím je námořníkovi znalost širého moře.“ (s. 206)
„Moc si sama sobě dokazuje svou sílu jen podivným svým zneužitím, že totiž ověnčí palmou úspěchu nějaký nesmysl, aby potupila génia, jedinou sílu, na kterou je absolutní moc krátká. Povýšení Caligulova koně, císařská ta fraška, měla a stále ještě bude mít velký počet repris.“ (s. 425)