Lidé – práce – animace: Světy animovaného filmu na Kudlově
Pavel Skopal
Zlínské ateliéry nejen jako prostředí fantazie, ale i jako místo práce a sociálních vztahů Produkce animovaných filmů v kudlovských ateliérech, které v polovině třicátých let minulého století založil Jan Antonín Baťa, je součástí příběhu o světovém úspěchu české animace. Ovšem tam, kde vznikají filmy, je potřebná nejen inspirace a imaginace, ale také manuální práce, koordinace, komunikace či organizace výroby. S jakým vzděláním, dovednostmi a záměry přicházeli adepti animace do kudlovských ateliérů? Jak náročná byla kreslená, loutková nebo plošková animace pro tvůrčí spolupráci? V jakých podmínkách se odehrával pracovní, společenský a rodinný život tvůrců? Jak ovlivnila podmínky v ateliérech tzv. normalizace nebo třeba poptávka televize po animovaných seriálech pro pořad Večerníček? Tato kniha je výsledkem výzkumu ateliérů jako místa tvorby, práce, každodenního života a pracovních i společenských kontaktů.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
filmový průmysl filmová studia animované filmy, animace
Autorovy další knížky
2012 | Naplánovaná kinematografie |
2016 | Tři oříšky pro Popelku |
2014 | Filmová kultura severního trojúhelníku |
2005 | Kinematografie a město |
2017 | Filmové Brno : dějiny lokální filmové kultury |
Metodicky zajímavě uchopené dílo, které trpí nevyrovnaností příspěvků jednotlivých přispěvatelů. Jako výsledek drahého a dlouhodobého státem placeného výzkumu představuje spíše zklamání, jednak drobnou povrchností při zpracování období 80. let a nevyčerpáním možností dostupné pramenné základy. Čtenáře překvapí i částečná absence odkazů na zdroje informací a nepotěší poměrně slabá kapitola o Liškově vile, jejíž autoři si pletou výrazy podlaží a patro, neorientují se v dispozici budovy, zaměnují popisky obrázků a jména tvůrců atd. Čtenář se může také ptát, proč je tolik prostoru věnováno ateliéru č. 2 ve vile a nikoliv popisu nově vybudovaných studií Týrlové a Zemana a proč je popis výstavby budov areálu neúplný (chybí popisy budov 25, 13, 14, které byly dokončeny v 80. letech). Knize bohužel schází i pečlivější redakční práce, která by sjednotila v knize rozdílně uváděnou faktografii. Jako celek však přínosem je, i když se nejedná o dílo průkopnické.